A je to tady. Asi nejtěžší téma, které jsme v podcastu měly. Na konci s tečkou černého humoru.Ale protože je smrt součástí našich životů, děti se nás ptaj a taky na setkání s konečností života reagují různými emocemi nebo změnou chování, rozhodly jsme se to pro vás zpracovat. Na konci najdete i seznam zdrojů a organizací, kam se obracet v případě potřeby.Smrt je součástí většiny pohádek. Skoro všechny princezny jsou bez mámy. Karkulku s babičkou sní vlk (a pak „vstanou z mrtvých“). Simba zažije smrt vlastního otce. Nemo přijde o maminku. Tarzanovy rodiče zabije levhart. Vaianě umře babička.Jak toto zobrazování smrti v pohádkách působí na děti? Je vůbec vhodné, aby to bylo součástí příběhu? A co je učíme tím, že smrt se dá zvrátit aktem odvážného hrdiny nebo pusou z pravé lásky? Zhruba do 4.–6. roku věku je uvažování o existenci a konečnosti velmi fantazijní. I když o smrti poslouchaj nebo vidí její zobrazení v pohádkách, zatím si dost dobře neumí představit, co to znamená „navždy“. Smrt vnímají jako přechodný a vratný stav, který navíc mohou ovlivnit silou vůle.Malé děti v příbězích potřebují zázračnej zvrat. Je to naděje, že se něco hroznýho může v dobro obrátit. Aby měly důvěru, že svět je bezpečný místo, potřebují zažít happy end. Až kolem 5.–6. roku děti začínají chápat, že smrt je konečná. Konečnost poznávají postupně skrz malé ztráty: rozšlápnutého šneka, uschlou kytičku nebo smrt morčátka. Všechny tyhle situace jsou příležitostí k otevření debaty o umírání a loučení se s něčím, k čemu máme vztah.V tomto období můžeme očekávat velké emoce i spoustu otázek. Abychom tímto tématem děti provedli, můžeme si pomoct doporučenými knížkami od organizace Cesta domů.Jak ale reagovat, když dítě se slzami v očích říká: „Mami, já nechci, abyste s tatínkem umřeli!“? Nechceme je vyděsit, ale ani jim lhát. Jednou přece umřeme všichni a nikdo z nás neví, kdy se to stane.V této epizodě se podíváme na to, jak s dětmi mluvit o tom, že nám umírá někdo blízký, a jak jim pomoct se s ním patřičně rozloučit. Kolik toho s nimi sdílet a jakou formou? Brát je do nemocnice? A na pohřeb?Největší výzvou však může být něco úplně jiného. Hrozně moc bychom si přály být pro děti dobrými průvodkyněmi, avšak odchod blízkého člověka je situace, kdy samy nejsme v kondici. Děti nás mohou vidět ve stavu, ve kterém nás ještě neviděly, a teď jsme to zrovna my, kdo bude potřebovat průvodce. Pokud jsme doteď nepředaly štafetu a dělaly všechno samy, teď je čas. Řekneme si, co dětem pomáhá, když rodina truchlí, a taky proč se některé děti o smrti nechtějí bavit. A taky jak pomoct kamarádce, které umřel někdo blízký, nebo co můžeme udělat pro sebe při ztrátě miminka. 🕊️Celý rozhovor (82 min.) s předstihem najdete na herohero.co/pocitamdotri a forendors.cz/pocitamdotri.
