Kosmonautix

Co se stane, když sluneční superbouře zasáhne Mars? Díky sondám Evropské kosmické agentury to už víme. Sondy mohou během této fáze sužovat poruchy a horní vrstvy atmosféry se výrazně nabíjí. V květnu 2024 byla Země zasažena nejsilnější sluneční bouří, jaká byla zaznamenána za dvacet let. To způsobilo přebuzení atmosféry naší planety a vyvolalo třpytivé polární záře, které byly vidět až na jihu v Mexiku. Tato bouře zasáhla také Mars. Naštěstí v té době byly dvě evropské sondy (Mars Express a TGO) ve správnou chvíli na správném místě, přičemž radiační monitor na palubě TGO zaznamenal během 64 hodin dávku, která je ekvivalentem 200 „normálních“ dní.

S využitím dat z teleskopu Jamese Webba nasbíraných mezi 18. a 26. únorem mohli experti ze střediska NASA pro studium blízkozemních objektů, které spadá pod Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii zpřesnit dráhu blízkozemní planetky 2024 YR4 a definitivně tak vyloučit možnost, že by mohla 22. prosince 2032 narazit do Měsíce. Z nových dat vyplývá, že planetka 2024 YR4 proletí asi 21 200 kilometrů nad povrchem Měsíce. Tato aktualizace neznamená, že by se oběžná dráha 2024 YR4 nějak měnila. Namísto toho to odráží zlepšenou přesnost chápání toho, kde astronomové očekávají, že planetka v roce 2032 bude.

Řeky v průběhu roku stoupají a zase klesají, ale jak moc? Možná méně, než se dříve myslelo, jak naznačují nová data z americko-francouzské družice SWOT. Ta navíc pomáhá s odhalováním skrytých kontur říčních toků. Dnes však bude především řeč o tom, jak tato družice sledovala zvětšování a zmenšování řek po celý rok v rámci jednotlivých měsíců. Ukázalo se, že tento rozptyl je výrazně menší, než dřívější odhady na základě modelů. Rekordní sucho v Amazonii pravděpodobně ovlivnilo výsledky měření družice SWOT (Surface Water and Ocean Topography). Zjištění také odhalují nové podrobnosti o podvodní topografii říčních koryt po celém světě.

Rampa 31/6, v posledních letech jediné místo, odkud je Rusko schopno vypouštět pilotované kosmické mise, byla mimo provoz od 27. listopadu loňského roku. Tehdy z této rampy na Ruskem ovládaném kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu startovala raketa s pilotovanou kosmickou lodí Sojuz MS-28. Ale start s sebou přinesl jedno nemilé překvapení. Proud spalin totiž poškodil rampu, která je branou ruských kosmických lodí k Mezinárodní kosmické stanici. Týmy zodpovědné za postartovní úklid rampy a předaly své postřehy na vyšší místa.

Struktury kosmických lodí, které se umí jako tkáně samy zahojit, by mohly být již brzy možné díky špičkové kompozitní technologii. Švýcarské firmy CompPair a CSEM spolu s belgickou společností Com&Sens navázaly spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou, aby mohly upravit svůj samohojící produkce z uhlíkových vláken pro využití v kosmické dopravě. Projekt Cassandra (volná zkratka z Composite Autonomous SenSing AnD RepAir) zahrnuje […]

Nový snímek z americko-evropského Hubbleova teleskopu zachycuje jeden z vizuálně nejpůsobivějších pozůstatků umírající hvězdy, mlhovinu Kočičí oko, známou též jako NGC 6543. Tato mimořádná planetární mlhovina se nachází v souhvězdí Draka a už desítky let fascinuje astronomy svou vícevrstvou a jemnou strukturou. Pozorování evropské observatoře Gaia určilo, že se mlhovina nachází 4400 světlených let od nás. Planetární mlhoviny dostaly své označení díky svému kulovému tvaru, takže při pohledu přes první teleskopy připomínaly planety. Ve skutečnosti se jedná o rozpínající se plyn odhozený hvězdami v jejich závěrečných fázích existence. Právě v mlhovině Kočičí oko byla tato skutečnost poprvé objevena v roce 1864 – zkoumání spektra jejího světla odhalilo emisi jednotlivých molekul, která je charakteristická pro plyn a odlišuje planetární mlhoviny od hvězd a galaxií.

Na náhledové fotografii vidíme, jak světlo prochází přes solární koncentrátor. Snímek byl pořízen 7. srpna 2025 a zachycuje pokroky projektu CaRD (Carbothermal Reduction Demonstration), který cílí na výrobu kyslíku ze simulovaného lunárního regolitu. Stejný postup by se dal využít i u jižního pólu Měsíce. Pro tuto zkoušku tým integroval solární koncentrátor, zrcadla a software. Po testování potvrdil výrobu oxidu uhelnatého.

Program NIAC se zaměřuje na podporu nadějných konceptů, které jsou sice jen v začátcích vývoje, ale skýtají do budoucna značný potenciál. Program NIAC jim dává podmínky pro rozvoj, vyhledání slabých míst a jejich řešení, ale i pro ověření samotné realizovatelnosti daného konceptu. Stejné je to i projektu SPREME-QG, který si dnes představíme, za kterým stojí jako hlavní předkladatel Selim Shahriar z Northwestern University ve městě Evanston.

Nobelova cena se v udělovaných oborech obvykle považuje za nejvýznamnější možnou poctu. Pojďme se proto společně podívat na Nobelovu cenu za fyziku a její souvislost s kosmonautikou.

Ani únorové Vesmírné výzvy nemění hlavní téma, kterým je mise Artemis II, tentokrát se podíváme na problémy s raketou SLS. Dále nás čeká start mise Crew-12, změny programu Artemis a start první těžké verze evropské rakety Ariane 64. Námětem poslední reportáže je start zpravodajské mise USSF-87. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes tradičně […]

Tento týden se v mediálním prostoru děje tolik věcí, že je někdy těžké sledovat ještě kosmonautiku. Proto je tady Kosmotýdeník, který vám kosmonautické dění shrne. Tentokrát se v hlavním tématu věnuje uzemnění (částečnému) rakety Vulcan, která při svém čtvrtém startu zaznamenala anomálii. Budeme se věnovat také fotkám komety 3I/Atlas, které na Zemi doručila evropská sonda Juice. V dalších tématech nás samozřejmě čeká zmínka o programu Artemis a změnách, které jej potkají. Nevynecháme ani přípravy na dvanáctý integrovaný let Super Heavy Starship. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Než se evropský miniraketoplán SpaceRider vydá na oběžnou dráhu, musí se všechny jeho části důkladně otestovat. To se týká i podvozků, které vznikly v Brně a jejich testy proběhly tamtéž, jen o kousek dál – na VUT FSI, kde mají experti z Leteckého ústavu vybavení i zkušenosti pro tento typ zkoušek. Podvozky se zde tedy pod dohledem citlivých detektorů a kamer opakovaně […]

NASA v odkazu na takzvaný Zlatý věk průzkumu a objevů v pátek 27. února oznámila zvýšení kadence startů v rámci programu Artemis, aby bylo dosaženo národního cíle vrátit americké astronauty na Měsíc a založit tam jejich trvalou přítomnost. Toto rozhodnutí obnáší standardizaci konfigurací dopravních prostředků, přidání dodatečné mise v roce 2027 a provedení nejméně jednoho lunárního přistání v každém následujícím roce.

Další měsíc se blíží ke svému konci a s sebou přináší i svůj poslední pátek. To je jasný signál, že přichází čas na 85. díl Pokecu s kosmonautixem. Rádi bychom vás proto pozvali k dnešnímu živému přenosu, který odstartuje na našem YouTube kanálu tradičně ve 20:00. Zhruba dvě hodiny se budeme věnovat vašim otázkám a komentářům, které můžete psát přímo do chatu. Pokud si tedy dnes večer najdete chvilku a budete mít chuť, budeme moc rádi, když se k nám připojíte.

Termín startu evropské meteorologické družice MetOp Second Generation-B1 ve druhé polovině letošního roku se postupně blíží, a proto už jsou v plném proudu její technické a provozní zkoušky. Ty mají ověřit, zda je družice ve všech ohledech připravena na dlouhodobý provoz na oběžné dráze kolem Země. Součástí těchto kontrol je také prověření, že se působivý přibližně 11 metrů dlouhý fotovoltaický panel, složený ze čtyř samostatných částí, po dosažení oběžné dráhy správně, plynule a spolehlivě vyklopí.

Projekt Greta, který spadá do programu FLPP (Future Launchers Preparatory Programme - Přípravný program budoucích nosičů) Evropské kosmické agentury, vyvíjí raketový motor patřící do úrovně pohonů s tahem kolem 5 kN, který bude schopen spolehlivě provést několik opakovaných zážehů. Greta používá jako pohonnou směs peroxid vodíku a etanol, což je udržitelnější alternativa s menší uhlíkovou stopu i toxičností oproti monometylhydrazinu, který používá ve většině tradičních raketových motorů s touto úrovní tahu. Mezi červencem a říjnem 2025 byl motor Greta opakovaně zažehnut a vykázal přitom stabilní provoz včetně řízených vypnutí. během zkušební kampaně motor pokaždé pracoval více než 40 sekund.

Další letový test Super Heavy Starship je ve velikém očekávání. Podle spekulací a interních informací bychom se ho mohli dočkat již na konci března, pokud půjde vše podle plánu. Je ovšem nutné počítat s určitými komplikacemi, které mohou nastat při testování mnoha nových systémů. Vzhledem k blížícímu se startu a extrémně rychlému vývoji základny Starbase nastal nejvyšší čas si […]

Vůbec poprvé se mezinárodnímu týmu astronomů podařilo zmapovat vertikální strukturu horních vrstev atmosféry Uranu. Odkryli tak, jak se po celé planetě s výškou mění teploty i nabité částice. K objevu jim pomohl přístroj NIRSpec na teleskopu Jamese Webba, s jehož pomocí pozorovali Uran téměř po celou dobu jedné jeho rotace (která trvá 17 hodin a 14 minut). Během pozorování zaznamenávali slabý svit z molekul vysoko nad mraky. Výsledky představují nové okno do procesů ovlivňujících, jak ledoví obři distribuují energii ve svých horních vrstvách.

Blíží se poslední středa v měsíci. Ta únorová vychází na 25. 02. 2026. Tentokrát opět do Ústavu letadlové techniky, ČVUT FS, Karlovo náměstí 13 (viz mapa níže) jsou zváni všichni příznivci kosmonautiky a příbuzných oborů. Kosmoschůzka nabídne dva atraktivní přednášející: Milan Halousek zpracoval druhou část přehledu pilotované kosmonautiky v roce 2025 a dále se Tomáš Petrásek zaměří na nejrůznější povrchy planet. […]

Nerad se chlubím cizím peřím, ale tentokrát udělám výjimku. Prostě proto, že jsem tuto atrakci během naší cesty do Spojených států na rozdíl od jiných členů výpravy neabsolvoval, ale zároveň proto, že tento zážitek byl bezesporu parádní. Let vrtulníkem nad kosmodromem. Pochopitelně se nedá letět všude: vzdušný prostor přímo nad kosmodromem je uzavřený, navíc jde z velké části o vojenské zařízení. Vrtulník se mohl pohybovat jen na jeho hranicích, a to ještě pouze ze západní části. I tak toho ale bylo k vidění dost. A když už nic jiného, bylo to pozorovatelné z ptačí perspektivy.

Dnes budeme rozebírat téma, které byste ode mě asi úplně nečekali, a to je pravopis. Respektive nejen pravopis, ale i to, jaké termíny používat a jak termíny přejímat, či naopak nepřejímat a vymýšlet si nové. K článku mě inspiroval kolega a šéfredaktor Kosmonautixu Dušan Majer, s nímž jsme před časem řešili, že by takovýto text mohl vzniknout a proč by mohl vzniknout. Tímto tedy splácím dluh a tento článek vydávám.

Jednou z „atrakcí“ návštěvnického komplexu Kennedyho kosmického střediska je každodenní účast bývalých astronautů. Nejen astronautů NASA, ale často jde i o zástupce jiných zemí. Hlavně musí umět anglicky, aby mohli komunikovat s návštěvníky. Typický den astronauta v návštěvnickém komplexu začíná dopolední přednáškou pro širokou veřejnost, pokračuje autogramiádou v obchodě se suvenýry, následuje oběd s astronautem nebo placený „pokec“ s astronautem, druhá přednáška pro veřejnost a druhá autogramiáda v hale s raketoplánem Atlantis.

Tento týden přinesl zejména druhý test WDR rakety SLS, v rámci kterého byla sice úspěšně natankována celá raketa, ale nakonec se v datech ukázaly problémy s heliem na druhém stupni ICPS. V hlavním tématu Kosmotýdeníku se budeme věnovat evropské firmě Orbex, která v pátek vyhlásila propuštění zbývajících zaměstnanců a likvidaci. Při této příležitosti si shrneme aktivity i některých dalších evropských firem usilujících o starty kosmických prostředků z Evropy. V dalších tématech nás čeká raketoplán Dream Chaser či oživení rampy B na Starbase. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Americký miniraketoplán Dream Chaser od společnosti Sierra Space má za sebou další důležitý krok. Na Kennedyho středisku úspěšně absolvoval sérii klíčových testů. Ty potvrdily odolnost systémů vůči elektromagnetickému prostředí během letu a zároveň ověřily komunikaci mezi kosmickou lodí a řídicím střediskem v Louisville v Coloradu prostřednictvím družic Tracking and Data Relay Satellite System. Testovací program zahrnoval i vysokorychlostní jízdy po […]

Během naší stávající cesty, která se pomalu chýlí ke konci, jsme měli možnost na vlastní oči vidět čtyři starty kosmických raket. Každopádně se opět potvrdilo to, co říkám už roky: každý start je jiný. A nejen proto, že jsme každý z nich sledovali z jiného místa. Prvním startem byla ve čtvrtek 12. února ve 4:22 h místního času raketa Vulcan. Pokud bychom měli známkovat jako ve škole, tak by si odnesla čtyři mínus. Nepropadla jen proto, že vůbec odstartovala. Tajně jsem doufal, že Vulcan poletí ve dne, protože stopa z pomocných motorů na tuhé pohonné látky na obloze dokáže vykouzlit úžasné (byť kapku neekologické) obrazce. Raketa se ale pochopitelně nepodřizuje mému přání, nýbrž startovacímu oknu úzce spojenému s vynášeným nákladem.

Evropská kosmická agentura se chystá na start své demonstrační mise Celeste LEO-PNT. Dvojice družic má odstartovat nejdříve 24. března z novozélandské základny Māhia Launch Complex na raketě Electron od americké firmy RocketLab. Celeste má vyšlapávat cestu pro budoucí zlepšení evropských navigačních možností. Mise, která je prvním evropským navigačním projektem na nízké oběžné dráze, bude testovat technologie nové generace a k již existujícím družicovým navigačním systémům přidá nová frekvenční pásma. Celeste má demonstrovat jak doplňkové vrstvy blíže k Zemi mohou obohatit současný evropský systém Galileo na střední oběžné dráze a rozšířit jeho možnosti. Tím dojde k celkovému zodolnění a posílení výkonosti, což otevře nové možnosti pro budoucí služby přímo z nízké oběžné dráhy Země.

Je to jen lehce přes rok od chvíle, kdy sonda Smile dorazila ve dvou částech do Nizozemí. Nyní je již kompletní a důkladně otestovaná. S jejím startem na raketě Vega-C se počítá v období mezi 8. dubnem a 7. květnem. Tato společná evropsko-čínská mise je téměř připravena vydat se na svou jedinečnou kosmickou misi. S využitím rentgenových a ultrafialových kamer, ale i detektorů částic a magnetického pole má Smile poskytnout lidstvu první kompletní pohled na to, jak Země reaguje na proudy částic a erupce záření ze Slunce.

Pokaždé, když se dostaneme na Floridu do blízkosti kosmodromu (což je pokaždé, když jsme na Floridě), několikrát zamíříme do přístavu Port Canaveral. Tedy do přístavu, kde kotví část flotily lodí SpaceX a nově i Jacklyn společnosti Blue Origin. Je to místo, kde si můžete na první stupně Falconů 9 téměř „sáhnout“. A taky zažít něco neobvyklého. Tady mají kotviště obě přistávací plošiny prvních stupňů Falconu 9 deponované na Floridě, JRTI (Just Read The Instructions) a ASOG (A Shortfall of Gravitas). Hned vedle nich je nová loď You'll Thank Me Later, která ale neslouží k přistání raket, nýbrž k přepravě konstrukčních dílů věží ramp projektu Starship z Texasu (kde je nyní volná výrobní kapacita) na Floridu. A do budoucna má sloužit k převážení celých Starshipů, než se rozjede výroba na Floridě.

Na čtvrteční tiskové konferenci NASA zveřejnila vyšetřovací zprávu věnovanou pilotované testovací misi CFT kosmické lodi Starliner z programu Commercial Crew Program. „Kosmická loď Starliner od Boeingu čelila problémům během svých bezpilotních i zatím poslední pilotované mise. Ačkoliv Boeing Starliner postavil, NASA jej akceptovala a vyslala v této lodi dva své astronauty do kosmického prostoru. Technické problémy, které se objevily […]

Nová rámcová smlouva mezi kosmickou agenturou Evropské unie EUSPA a společností Thales Alenia Space podporuje projekt European GNSS Service Demonstrator (ESD), který umožňuje hladké zavádění budoucích kosmických služeb EU a zároveň zapojuje uživatele a vývojáře. EUSPA nedávno podepsala rámcovou smlouvu s Thales Alenia Space o vývoji ESD, centralizované, modulární platformy, která má posunout vpřed evropské kosmické služby jako EGNOS, Galileo, Copernicus či GOVSATCOM/IRIS2. ESD má tvořit modulární a flexibilní pozemní a podpůrný segment schopný zvládat rozličné množství referenčních stanic a dat. Bude schopen vypočítávat opravy, zprávy nebo data, která budou šířena v reálném čase prostřednictvím různých prostředků, jako jsou GEO SiS a internet. Má také centralizovat demonstrace EGNSS a zahrnuje budoucí služby, jako jsou vysoká přesnost HAS (High Accuracy), autentizace (OSNMA, SAS), bezpečnost námořní/železniční DFMC, kosmické počasí a varování v případě nouze prostřednictvím škálovatelné infrastruktury.

Kolem floridského kosmodromu jsou desítky míst, které vesmírnému nadšenci stojí za návštěvu. Některé jsou poněkud komerční a nablýskané, jiné naopak decentní a vkusné. Do té druhé patří Space View Park v Titusville: veřejný park, kde jsou památníky programům Mercury, Gemini, Apollo a Space Shuttle. A kde jsou připomenuti lidé, kteří se s nimi vydali do kosmického prostoru. Park vznikl v roce 1994 […]

Představte si, že úplně sami projíždíte kamennou. nemilosrdnou pouští bez silnic a nemáte přitom mapu ani GPS. Pouze jednou denně se dočkáte telefonického hovoru s někým, kdo vás informuje, kde přesně se nacházíte. Na takovou situaci si musel po svém přistání na Marsu před pěti lety (18. února 2021) zvyknout americký rover Perseverance. Ačkoliv disponuje časem prověřenými nástroji k určení své obecné lokality, rover potřeboval pozemní operátory, aby mu přesně sdělili, kde se nachází - tedy, až doposud.

„Myslím, že tato cesta vede jinam, než je náš cíl.“ „Já neměl odbočit doleva?“ „Ne.“ „Já měl odbočit doprava?“ „Jo.“ „No nic, dyť je tady hezky, tak se kousek projedeme.“ O chvíli později: „Hele, zkusím to objet tady za těma barákama.“ A vzápětí: „Podívej!“ A oba zíráme jak v Jiříkově vidění. Brzdíme auto kus od U.S. Space and Rocket Center (stát Alabama), kde jsme byli minulé úterý (10. února), na místě, které není na žádné mapě. A nevěříme vlastním očím: na silnici proti nám stojí Molab (Mobile Laboratory), což je prototyp obytného hermetizovaného vozidla, které NASA vyvíjela pro program Apollo Applications (nakonec z něj zůstala jen stanice Skylab) v 60. letech minulého století.

Voda teče ven a data tečou dovnitř. Tak agentura NASA ve stručnosti, ale výstižně popsala svůj nejnovější úspěch v oblasti příprav zkoušek hardwaru pro misi Artemis IV. Aktivace vodního systému na testovacím stanovišti Thada Cochrana (B-2), která proběhla 30. ledna na Stennisově středisku nedaleko města Bay St. Louis ve státě Mississippi, umožnila získat kriticky důležitá technická data. Ta budou sloužit k podpoře nadcházejících testů nového stupně nosné rakety SLS, který by měl podle současných plánů letět při misi Artemis IV.

Výzkumníci využili data z dnes již nefunkčního kosmického teleskopu i pozemských observatoří, aby se pokusili složit dohromady záhadu „neúspěšné“ supernovy. Masivní hvězdy často končí svůj život ve velkém stylu. Jejich jádro zkolabuje a ven vyrazí vlna subatomárních částic, kterým se říká neutrina, což způsobí, že hvězda exploduje jako supernova, která dokáže přesvítit celou galaxii. Jenže 2,5 milionu světlených […]

Jubilejní 600. start rakety Falcon 9, jubilejní 20. start pilotované lodi Dragon, první let evropské astronautky z výběru 2022 (kde je členem rezervního oddílu i „náš“ Aleš Svoboda), první přistání stupně Falconu 9 na nově vybudované ploše LZ-40… A pak se řekne „takový tuctový start“, že? Různých startů kosmických raket jsem v poslední době viděl celkem dost (abecedně): Atlas V, Falcon 9 i Heavy, SLS, Starship, Vulcan… Ale pilotovanou misi naposledy v únoru 2011 (raketoplán Discovery STS-133), tedy před patnácti lety. Byl nejvyšší čas to napravit… No, po pravdě řečeno: spadla nám tak nějak řízením osudu do klína, protože původně měla mise Crew 12 startovat na konci března. Pak ji přesunuli na polovinu února, pak s ní začali po evakuaci předchozí výpravy letos v lednu hýbat, aby byla doba s redukovanou posádkou na ISS co nejmenší. Pak se do hry vložilo počasí… Plánovat cesty na start není pro mentálně slabé jedince.

NASA uvolnila s časovým odstupem další fotografie z výroby energetického a pohonného modulu PPE pro lunární orbitální kosmickou stanici Gateway. Datum pořízení náhledové fotografie je 24. listopadu 2025. Fotografie z minulého dílu byla pořízena na konci září 2025. Obě fotografie si čtenář může přímo porovnat na této přehledové stránce. Z porovnání je vidět, že modul byl otočen kolem své osy o 90°. V minulé fotografii byl záběr na stranu modulu +Z, v dnešní na stranu –Y. Popis u dnešní fotografie uvádí, že PPE prochází bateriovou instalací. To by mohlo souviset s vozíkem na kladce po pravé straně.

Jeden neví, o čem má psát dřív. Má popisovat cestu chronologicky, což by ale znamenalo, že některým unikátům bude věnovat jen jednu řádku (no, stejně to tak musí udělat)? Nebo se snažit upřednostnit aktuálnost (máme toho za sebou víc, než je popsáno v seriálu, ale zatím jsme se k tomu prostě nedostali)? Nebo to vzít technicky a stroze popisovat, co vidíme (bez pozastavení se nad raritami, které nás uchvátily)?

Jsou věci, které by člověka ani v nejšílenějším snu nenapadly, že se mohou stát. Jsou natolik iracionální a absurdní a nepravděpodobné, že jednomu ani nevytane na mysl, že by se mohly stát. Leč stávají se. Jako nám tuhle v Alabamě. V předminulém díle seriálu Cesta (nejen) na kosmodrom jsme se poněkud tajuplně 10. února rozloučili s tím, že jsme NĚCO výjimečného zahlédli. […]

Již sedmisté nedělní poledne patří Kosmotýdeníku. Bez jediné přestávky vám tento seriál už více jak třináct let přináší novinky z kosmonautiky. Díky vaší přízni, se na to můžeme vrhnout i dnes. Hlavní téma je tentokrát věnováno neplánovanému testu částečného čerpání vodíku do rakety SLS v rámci příprav na misi Artemis II. Podíváme se také na ne úplně vydařený start rakety Vulcan. Čekají nás i zprávy ze vznikajícího evropského kosmodromu SaxaVord, kde se dvě evropské společnosti potýkají s přípravami na své starty. Ohlédneme se také za startem Ariane 6, či čínským testem záchranného systému jejich nové pilotované lodě. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Po včerejším úspěšném startu Falconu 9 s kosmickou lodí Crew Dragon Freedom se můžeme dnešní večer těšit na její připojení k Mezinárodní vesmírné stanici přibližně 34 hodin po startu. Posádka ISS se tak na nějakou dobu rozšíří o čtyři nové astronauty, konkrétně Američanku Jessicu Meir, Američana Jacka Hathawaye, Francouzsku Sophie Adenot a Rusa Andreje Feďajeva. Podle plánu se má Crew Dragon připojit na dokovací port modulu Harmony v 19:15 našeho času a samozřejmostí je i náš česky komentovaný přenos.

Minule jsme se s laskavými čtenáři rozloučili v okamžiku, kdy jsme neprozradili, cože tak mimořádného zaujalo moji pozornost v U. S. Space and Rocket Center (Alabama). Snad nám titíž laskaví čtenáři prominou, že je ještě chvíli podržíme v napětí (ale nebojte se, vše prozradíme) a rozjedeme druhou linii příběhu. Ve středu 11. února jsme s vyplazeným jazykem dorazili na Floridu a absolvovali prémiovou (protože za příplatek) KSC Explore Tour autobusem po Kennedyho kosmickém středisku. Mimochodem, když jsme dojeli večer na hotel – přesně týden po začátku naší výpravy – tak jsme měli za sebou 3731 mil v autě. V lidštějších jednotkách je to 5999 kilometrů. V jednom řidiči, uf.

Zástupci agentury NASA a firmy Vast podepsali dohodu o šesté výpravě komerčních astronautů na ISS, která podle oficiální zprávy NASA cílí na start z Floridy nejdříve v létě 2027. Pro nás je významné, že právě šesté komerční výpravy se má zúčastnit Aleš Svoboda, přičemž se hovořilo o jeho startu někdy na přelomu let 2027 a 2028. Výhodou je, že ČR měla uzavřené předběžné dohody s oběma společnostmi, které se ozakázku ucházely - Vastem i Axiom Space. NASA ve svém článku připomíná, že jde o první výběr této firmy pro takovou zakázku na ISS, což podle agentury podtrhuje její dlouhodobé snahy o posílení kosmické ekonomiky a rozšiřování příležitostí pro soukromý sektor na nízké oběžné dráze Země.

Říká se, že žádný dobrý příběh nezačíná slovy „podrž mi ten salát“. Ani ten náš. Ale stejně tak nezačíná obvyklým „podrž mi tu plechovku piva“. Začíná slovy „podrž mi to burito“, která zazněla ve fast foodu s tex-mex jídlem. Bylo pondělí 9. února krátce po poledni, čas oběda. Už 24 hodin (s drobnými přestávkami a jednou větší na noc) jsme odpočítávali míle mezi Starbase a mysem Canaveral. A byli jsme zrovna v Alabamě, když nastal čas oběda. I zašli jsme a při té příležitosti zkontrolovali zprávy. Jednou z nich bylo, že se start mise Crew 12 na raketě Falcon 9 odkládá o 24 hodin. Ze středečního časného rána místního času na ráno čtvrteční. (Nakonec se odkládalo ještě jednou, ale to už pro náš příběh není podstatné.)

Krátce před svým prvním startem roku 2026 vedení společnosti United Launch Alliance oznámilo svůj cíl pro ok 2026 - dosáhnout mezi 18 a 22 starty! 10. února se uskutečnilo virtuální setkání s novináři u kulatého stolu, kterého se zúčastnil i Gary Wentz, viceprezident ULA pro programy nosičů Atlas a Vulcan. Přítomným zástupcům médií oznámil, že jeho firma cílí pro letošní rok na dva až čtyři starty raket Atlas V a něco mezi 16 a 18 misemi rakety Vulcan. Doplnil také, že starty nové rakety Vulcan mají být rozděleny mezi trampu SLC-41 na floridském Cape Canaveral Space Force Station a rampu SLC-3 na kalifornské Vandenbergově základně.

Budoucností lidstva je expanze do vzdálenějších částí vesmíru. To však sebou přináší řadu překážek, ať jde o energetické nároky, problémy s pohonem, radiačním prostředím, délkou letu a další. Přednášku si připravil RNDr. Vladimír Wagner, CSc. z ústavu Jaderné fyziky AV ČR, který je i autorem řady článků na našem serveru. Autor samotný se v přednášce pokusí navázat na přednášky předchozí, přičemž samozřejmě připojí i novinky, které se v mezidobí odehrály. Přednáška byla pronesena na půdě Czech Mars Society.

Ve čtvrtek 12. února bychom se měli konečně dočkat prvního startu rakety Ariane 6 v její plnohodnotné konfiguraci. To znamená, že bude vybavena již čtyřmi urychlovacími stupni P120C, které se mimo jiné používají jakožto první stupně raket Vega-C. Aby byla sestava kompletní, bude poprvé využit i prodloužený aerodynamický kryt. Náklad při tomto startu tvoří dvaatřicet družic pro konstelaci Amazon Leo, dříve známou pod jménem Kuiper, jejímž primárním úkolem je zajistit vysokorychlostní připojení k internetu. Start se uskuteční ze startovní rampy ELA-4 na kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně.

Loučíme se Starbase a zahajujeme návrat zpět na Floridu. Na cestu se vydáváme v neděli 8. února před polednem s tím, že je to cca 2200 km, takže plánujeme dorazit do cíle v úterý 10. února před polednem. (Jedeme s jedním řidičem, který to odtáhl i sem…) Aby nám cesta lépe ubíhala, zastavujeme se v pondělí 9. února u továrny Michoud Assembly Facility. Jde o továrnu, která vznikla v době druhé světové války, ale rozkvětu se dočkala s rozvojem programu Apollo. Tehdy se zde rozjela sériová výroba prvního stupně S-IC rakety Saturn V. Letových exemplářů zde vzniklo patnáct (použito nakonec bylo třináct) plus několik kusů ověřovacích. Pak sem přišla výroba vnějších nádrží ET (External Tank) pro kosmické raketoplány Space Shuttle, později se tu počítalo s výrobou prvního a druhého stupně rakety Ares V. K tomu nakonec nedošlo. Dnes se zde vyrábí první stupně SLS (Space Launch System) pro program Artemis.

Zatímco na floridské rampě 39B stojí raketa SLS a čeká na start pilotované lunární mise Artemis II, který se uskuteční nejdříve v březnu, o několik tisíc kilometrů dál, na čínském kosmodromu Wen-čchang, proběhl důležitý test kosmické lodi Mengzhou. Ta má během několika let umožnit výpravu čínských astronautů k Měsíci. A aby toho nebylo málo, poprvé se v akci předvedl i hardware nosné rakety Dlouhý pochod 10, která se bude při čínských pilotovaných misích používat. Jako příjemný bonus lze brát i skutečnost, že byly naznačeny budoucí snahy o znovupoužitelnost kosmické techniky.

Ve čtvrtek 12. února by se měl uskutečnit start rakety Vulcan, která by měla dopravit na oběžnou dráhu dvě americké špionážní družice - Hornet 7 a 8 (alias GSSAP 7 a 8 = Geosynchronous Space Situational Awareness Program). Za jejich vývojem stojí firma Orbital Sciences spolu s letectvem, přičemž jejich primární úkol je charakterizace a shromažďování informací pomocí elektrooptických senzorů o dalších družicích na oběžné dráze. Aktuální sedmý a osmý kus těchto družic vyrobila firma Northrop Grumman. Součástí mise bude i ESPA-Ring, nebo-li pohonný modul sloužící pro vývojové a testovací účely přesného manévrování, jakož i ke zlepšení a ověření odolnosti a ochrany na geosynchronní oběžné dráze.

O každé návštěvě Starbase by se daly napsat desítky stránek. Viz včerejší díl našeho seriálu, kde jsme jen „naťukli“ hromadu témat, z nichž u každého by šlo jít do hloubky. A je vám jasné, že se zdaleka nedostalo na všechno. Jak už jsme uvedli, na Starbase jsme dorazili v sobotu 7. února odpoledne. Zůstávali jsme do neděle 8. února, takže bylo třeba řešit otázku nocování. To je problém, protože přímo na Starbase žádná ubytovací kapacita není. A cestovat do Brownsville znamená přes 30 minut jízdy. Hotely jsou zde sice levné, leč vzhledem k blízkosti hranice kriminalita relativně vysoká. Takže se vyplatí pár desítek minut jízdy přidat a najít si ubytování v „texaském Miami“, tedy na ostrově South Padre Island. Jenže to je: cesta tam, cesta zpátky, ráno znovu cesta tam, cesta zpátky… Ten čas by šlo využít smysluplněji.

Evropská kosmická agentura schválila výběr primárního dodavatele metorologické mise Aeolus-2 a připravuje se na uzavření počáteční zakázky v hodnotě 70 milionů eur, aby mohla zahájit další fázi jejího vývoje. Mise Aeolus-2 je plánována jako nástupce původní mise Aeolus, která byla postavena firmou Airbus a po veleúspěšné službě zanikla v atmosféře v roce 2023. Nová mise je vyvíjena pod hlavičkou programu European Polar System agentury EUMETSAT ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou ESA. Jejím cílem má být poskytování měření větru s vysokým rozlišením, které by pomohlo předpovědím počasí.

„Buď se zbláznil ten lokalizační čip, nebo ty,“ psal mi kamarád, který má možnost sledovat můj pohyb prakticky v reálném čase. Aneb v pátek 6. února ráno nastupujeme do auta kousek od mysu Canaveral, v sobotu 7. února odpoledne z něj vystupujeme (samozřejmě mezi tím byl nocleh v motelu) na základně Starbase. Dosud jsem na Starbase byl pětkrát, loni mi však osud nedopřál. Vzhledem k tomu, jak se dramaticky proměňuje, je to téměř nekonečně dlouhá doba. Když jsme se na podzim 2024 bavili s místními, kteří se nás ptali, kdy jsme tu byli naposledy a my odpověděli, že před půl rokem, mávli rukou. S tím, že je to dávno a že se od té doby hodně změnilo. A měli pravdu. Člověk sedící u počítače ty změny nevidí, ale na místě jsou vidět. A jsou jich opravdu kvanta.

Oblet Měsíce kosmickou lodí Orion s čtyřčlennou posádkou má být triumfálním návratem lidí do blízkosti našeho přirozeného kosmického souputníka. Nosná raketa SLS s Orionem byla převezena z montážní haly VAB na vzletovou rampu 39B v sobotu 17. ledna 2026. Zahájení dvoudenního zkušebního odpočítávání s plněním nádrží bylo naplánováno na 29. ledna, ale z důvodu nočního mrazu bylo odloženo na 31. ledna po 20. hodině místního času. V průběhu testu byly všechny nádrže natankovány, byť se zpožděním z důvodu úniku kapalného vodíku v oblasti rychlospojky na rozhraní desky z tankovacího stojanu TSMU na mobilní vypouštěcí plošině a desky na vnější stěně motorové sekce centrálního stupně. Po natankování vstoupil uzavírací tým do bílé místnosti a odzkoušel uzavření vstupního poklopu Orionu a poklopu vnějšího krytu Orionu, který je součástí systému LAS.

Mezi projekty, které agentura NASA vybrala k podpoře v rámci programu NIAC najdeme celou řadu futuristicky vypadajících nápadů, které však mají reálný fyzikální základ a experti americké kosmické agentury očekávají, že by se jim podobné schopnosti mohly v budoucnu hodit. Aby se ukázalo, zda je tento potenciál reálný a v nápadu nejsou žádné na první pohled skryté háčky, je potřeba jim věnovat pozornost už desítky let předtím, než budeme moci uvažovat o jejich praktickém využití. A právě k prvotní podpoře nadějných nápadů je určen program NIAC, jehož projekty si postupně v tomto seriálu představujeme. Dnes přichází řada na projekt PULSAR.

Zatím jsme dotazům věnovali jen dva články, myslím, že je tedy na čase vydat i třetí, dnes se opět podíváme na pět dotazů z oblasti kosmologie a vesmíru. A myslím, že některé z nich budete považovat za docela zajímavé. Pojďme se tedy dále nezdržovat a vydat se přímo do kosmu.

Čtenáři Kosmonautixu často žádají další a další seriály, což je formát zavazující autory k pravidelné činnosti. Ale protože hlasu čtenářů nasloucháme, tak dnes jeden nový seriál začínáme. Bude trochu specifický: netušíme, kolik přesně bude mít dílů ani to, co v něm bude. Půjde o volnou reportáž z jedné (právě probíhající) cesty za krásami kosmonautiky. Jde o reportáž z cesty do Spojených států, která nemá prakticky nic vytesané do kamene. Reportáž z cesty, která právě začala a ještě chvíli bude probíhat. Reportáž, jejímž středobodem bude floridský kosmodrom a vše v blízkém (někdy i trochu vzdálenějším) okolí.

I tento týden přinesl celou řadu zajímavých kosmonautických událostí. Kosmotýdeník si jako hlavní téma zvolil úpravy slavné rampy LC-39A, kterou má v pronájmu SpaceX. V týdnu se začalo pracovat na přístupovém ramenu pro posádku a na nějakou dobu odtud nebudou probíhat žádné starty Falconů 9 a lodí Dragon. V dalších tématech nás čeká další střípek ohledně zajímavého vzorku z Marsu, který […]

Dnes Vám přinášíme časosběrné video, které zachycuje, jak probíhalo skládání spodní části prvního exempláře rakety Ariane 64. Nejnovější evropská raketa pro přepravu těžkých nákladů, Ariane 6 zatím letěla pětkrát a pokaždé byla využita její varianta Ariane 62 s dvojicí pomocných stupňů na tuhé pohonné látky. Rakety Ariane 6 jsou však navrženy tak, aby bylo možné podle potřeb konkrétní mise (hmotnosti nákladu, či náročnosti cílové oběžné dráhy) vybrat nejvhodnější konfiguraci nosiče. Je totiž navržená tak, aby poskytovala velký výkon a flexibilitu za nižší cenu než její předchůdkyně. Tato raketa poskytuje Evropě větší efektivitu a zajišťuje přístup do kosmického prostoru, což umožňuje realizovat všechny typy misí, od průzkumu přes navigaci, vědu až po komunikaci. Nyní přichází na scénu první exemplář Ariane 64, těžké verze Ariane 6, která je vybavena čtveřicí pomocných motorů na tuhé pohonné látky.

Kdy přesně se dočkáme startu druhé rakety SLS, zatím nikdo neví. Nejnovější informace vydané po zkoušce WDR uvádějí, že by se tak mělo stát nejdříve v březnu, ovšem bez bližšího upřesnění. Jisté však je, že čekání na tuto megaudálost se zcela jistě vyplatí – vždyť při misi Artemis II se lidé po více než 50 letech […]