AutoForum

Od začátku s rozpaky přijatý vůz, který se ve své podstatě dramaticky nevzdaluje od standardní produkce, a přesto přišel na „nekřesťanské” peníze, byl v případě očekávání rychlého růstu hodnoty ošidnou sázkou. A podle toho to dnes dopadá s pokusy o jeho prodej.

Je vážně smutné, pokud se za některými objektivně nejlepšími věcmi musíte vydat do minulosti. Anebo v tomto případě do bazarů. Pokud v nich ale vylovíte tento bavorák, Manhart vám jej vyladí na 711 koní, které z něj udělají luxusní raketu na druhou. (Petr Prokopec)

Sami hovoří o „polykrizi”, neboť se současně sešlo několik negativních faktorů, které je posílají k zemi a nedovolí jim kloudně reagovat. Pokud pracujete pro firmy jako Bosch, ZF, Continental či Schaeffler, zvlášť pak v některých odděleních, nebude od věci si aktualizovat životopis.

Japonci se po letech nesmyslné ignorace přání zákazníků zjevně blíží momentu kapitulace, snaha dát firmu zase do pořádku má k procházce růžové zahradě daleko. Ivan Espinosa tak sice zatím nehází flintu do žita, v tuto chvíli ale nevylučuje nic.

Pokud je tohle zlom, pak přišel opravdu rychle, neboť Číňané tu pořádně vystrkují růžky teprve chvíli. Ale kombinace snížení koupěschopnosti Evropanů s umělým zdražováním aut i tlačení jejich vývoje do sfér, kde neexistuje přirozená poptávka, je pro čínské výrobce perfektní bouří. (Petr Miler)

Dobře, přeháníme, aktivaci výstražných blinkrů tlačítko zůstalo a ovládání oken též, ale to je opravdu vše. Ironií osudu je, že VW s tímto „řešením” přichází v momentě, kdy s ním vůz nebude schopen ani homologovat pro běžný provoz. (Petr Prokopec)

O čínských výrobcích aut se vypráví skoro pohádky - technické manko rychle stáhli, v elektronice jsou lepší a auta vyrábí pomalu za hubičku v továrnách s takovou mírou robotizace, že evropští doyeni mohou pomalu jen vyhlížet nejbližší větev. Ale je to realita? (Petr Miler)

Její vývoj trval 12 let, teď ale konečně míří na silnice. Hlavní výhodou je speciální vrstva běhounu, která reaguje na okolní teplotu a dokáže zajistit, že se pneumatiky dokážou současně chovat i tak, jako by žádné hřeby neměly. (Petr Prokopec)

A nedá se říci, že by Němci zažívali zlaté časy, přesto jsou na tom Italové ve srovnání s nimi až takhle bídně. A to mají nabídce tolik modelů, kolik jich už dlouho neprodávali. Přesto dodali zákazníkům pouhých 7 900 aut za celý rok.

Pokud jste zastánci teorie, že hezká holka je pozlátko, se kterým také nemusí jít žít, zatímco ta méně vizuálně atraktivní může být tou pravou pro život, pak by vám tohle auto mohlo imponovat. M2 je jeden velký designový bizár, s novým paketem je ale vrcholem nabídky BMW svého druhu.

„Kdepak ses dočetla, že život je fér,” chce se člověku zapět po spatření odměny nového šéfa firmy, který napravuje chyby předchozího vedení. Litovat ho ale nemusíme, i tak si přijde na peníze, o kterých si naprostá většina lidí může nechat jen zdát.

Tušíme, že prvotním problémem bude spíš sehnat oněch dokonce víc než 200 milionů, pokud se vám to ale podaří, nejspíš budete muset investovat ještě do úpravy domu. Tenhle stroj s prvky Maybachů a AMG má totiž k „obyčejnému” luxusnímu „Merklu” hodně.

Je to jako kdyby Elon Musk skončil v Tesle. Vlastně jde o víc než to, Tesla aspoň nenese Muskovo jméno. Rimac ale jím založenou a po něm pojmenovanou firmu dál nepovede, místa generálního ředitele se ujímá Nurdin Pitarevičov.

Není to úplně levný špás, ale zatím každý, kdo do této věci investoval, mluví o úžasné investici. Co dřív zvládlo pět lidí klidně za hodinu, to dnes vyřeší jeden člověk přímo z kabiny stroje během pár minut.

Můžeme si jen sednout s popcornem k obrazovce a čekat, až tohle absurdní divadlo propukne naplno. Kolik může nová RS6 vážit, když už RS5 ukáže na váze o 100 kilo víc než SQ7 TDI? Pod 2,6 tuny to bude asi těžko, to předem bolí.

Její vnímání dočasně popřít lze, fyzikální realitu ne. A ta v jakýchkoli relevantních situacích nakonec vždy vyhraje. Fakt, že Audi vůbec pustilo takovou věc do výroby, je nepochopitelný. Tím, že se to nyní pokouší takto obhajovat, jen sype sůl do otevřených ran.

A nemyslíme Octavii TDI, tentokrát žádný humor. Tohle je auto, které při víkendových hrátkách zničí skoro cokoli, navíc stojí míň než základní Porsche 911. A v barvách Red Bullu i zajímavě vypadá.

Co výmluvnějšího může být, než když státní instituce nejsou schopné vnutit tyhle vozy kvůli limitům jejich použitelnosti ani vlastním státním institucím? Tragikomické selhání rakouského programu Tron, který měl elektrifikovat tamní flotilu policejních a záchranářských aut, je všeříkající.

Je to skoro 5metrové auto s bezmála dvousetkoňovým turbomotorem v základu, takže rozhodně nejde o žádné ořezávátko, přesto stojí tak málo. Oproti všemu, co u nás Honda prodává, je to pohádková cena, pro nás ale samozřejmě neplatí, Accord se tu už přes dekádu neprodává.

Že to nemá nic společného s elektromobilitou? Ale má. Kdyby výrobce nešel cestou tohoto drahého pohonu, nikdy by ho nenapadlo šetřit do takové krajnosti na výrobě. A drahé opravy banálních poškození jsou jedním z přímých dopadů.

Na rozdíl od aut, která se kvůli témuž stala v posledních týdnech středem pozornosti, to tady můžeme brát s lehkostí, neboť lidé se zálibou v řízení si ho stejně nekoupí. Jinak ale názorně ukazuje, k jak marným výsledkům dospějete, když konstrukci aut postavíte kolem plnění té či oné normy.

Je opravdu koncipováno jako malé soukromé bydlení, i když na délku neměří víc než obyčejná auta střední třídy. Pokud vás tedy láká si vyjet do přírody, otevřít křídlové dveře a kochat se okolím třeba při práci, tohle je dobrá inspirace.

The Ultimate Driving Machine? Bývalo. The Ultimate Ruining Machine, to by teď měl být slogan BMW, konkrétně jeho divize i. Způsob, jakým finančně ničí své kupce, je jak na poměry luxusních, tak na poměry elektrických aut brutální. (Petr Miler)

Měně znalí se tomu budou divit, Korejci ale v Evropě i dnes vyrábí spalovací model i30 N, nikomu ho tu ovšem neprodají. Komu tedy ano? Třeba Australanům, kde Hyundai vědomě ignoruje flotilové emisní limity a radši platí pokuty za jejich překročení. Tady dělá pravý opak. (Petr Prokopec)

Nejslavnější ruský výrobce nákladních automobilů všeho druhu se rozhodl pohlédnout do budoucnosti a nechal si navrhnout možné podoby svých příštích tahačů. A nestřílí jen tak od boku, jejich autory hodlá zaměstnat. (Petr Prokopec)

Dnes už takové osobní auto nenajdete v prodeji ani jedno. A když v něm nějaká ještě zůstávala, šlo beztak o velká SUV, ve kterých takový motor zase tak velkou parádu nenadělá. Z tohoto Mercedesu dělal raketu svého druhu a rozhodně měl své jedinečné kouzlo.

Varovali jsme před tím, že jde o hrátky s ohněm, který může na uhel spálit každého. Tohle jsou skutečné dopady slepé sázky na elektřinu, ke které se Stellantis mezi jinými odhodlal. Teď ji ruší zjevně pět minut před dvanáctou, náklady útěku z nesmyslných elektrických okovů jsou nezměrné.

Už to s nimi chvíli vypadalo nadějně, nakonec se ale ukázalo, že pokud tady někdo šetří, za tři má tak maximálně známku z testu. S čínskými pneumatikami sice zvládnete dobře zabrzdit na mokru, ovšem tím jejich přednosti končí.

Kdo jednou zažil závody ef-jedniček s točivými dvanácti- nebo aspoň desetiválci s přirozeným plněním, ten už jejich zvuk nedostane z hlavy. Samotné Formule 1 vám ho už nenabídnou, tohle auto ale prý ano. Problém? No, vidíme cirka 60 milionů problémů.

Tohle se někomu hodně nepovedlo, neboť je pořád teprve únor, a přesto známe téměř vše, s čím BMW letos přijde. Některé novinky jsou potěšující, jiné méně. A další zvládnou vyvolat oba pocity současně, jen u různých lidí.

Idea prodeje použitelného elektrického auta je tím tupější, čím větší, výkonnější a „cestovnější” vůz to má být. Představa velkého elektrického SUV Porsche tedy od začátku brala dech svou absurditou, teď je zjevně v koši. A náhrada tohoto vozu bude docela staromilská. (Petr Prokopec)

Není to překlep, tohle auto skutečně disponuje dokonce víc než třemi tisíci koňmi, navíc je hodně těžké. Těžko si vybrat „lepší” auto k dráždění štěstěny při 20letém výročí nehody, která vás málem připravila o život, že?

Tohle jsou motory, které tu potřebujeme, máme-li se znovu začít měnit z poslední evoluce skanzenu ve skutečnou výspu vývoje. Bohužel do Evropy ani nemají namířeno, jakkoli jsou zcela nové, spalují zde dlouho preferované palivo a dokonce je dělá evropská firma.

Je to skutečně jen pár měsíců, co Ford zařízl poslední ze svých velkých moderních klasik s tím, že jde o nudná auta, na kterých se nedá vydělat. A teď pracuje na jejich „vzrušujícím” návratu? Navíc možná tak, že ani nepůjde o jeho vozy? Zní to celé dost pochybně.

Říká si Vzácná perla, klidně by se ale mohlo jmenovat také Caffe latte. Automobilka musela zákazníkovi slíbit, že podobné auto nikdo jiný nedostane, za což si jistě musel též připlatit. Nejsme si ale jisti, zda by někoho dalšího mohlo někdy napadnout chtít něco takového po Bugatti podruhé.

Tohle auto prodejně zachází na úbytě nebývalým tempem a hrozba požáru u významné části prodaných kusů jeho pověsti jistě nepomůže. Zlevnění vypadá jako cesta k vyšším prodejům, ale výměnou za co? Baterie odpovídající 13litrové nádrži nafty působí jako moc velká oběť.

Na poměry Volkswagenu si tohle auto koupilo až směšné množství lidí, označit jej za ryzí fiasko se ale zejména jeho majitelé budou zdráhat. Jednak je to zajímavý stroj, jednak se dnes jakkoli méně použitý prodává až o statisíce dráž, než ho šlo kdykoli v minulosti koupit.

Může se v moderním západním světě vůbec stát, aby se po tak výjimečném autě prostě slehla zem? Zjevně může. A je to jen poslední dějství příběhu, ve kterém vůz jeho majitel těsně před smrtí smrtí prodal skoro za nic. (Petr Prokopec)

SUV nadšence neuhranete, leda že by… No leda že by pod kapotou mělo motor, ze nějž se vám zježí i chloupky na těle, které ani nemáte. Přesně do dokáže Ferrari Purosangue, které docela překvapivě dostalo obří motor V12 bez turba i jakékoli elektrifikace. Zvlášť se sportovním výfukem. (Petr Prokopec)

Audi loni ztratilo 3 procenta zákazníků, přičemž propady na některých místech světa přesahovaly meziročně až 12 procent. To není dobré, firma ale předem počítá s tím, že letos líp nebude, i když přišla s hromadou novinek. Taková očekávání má ale jen interně, navenek se tváří nebojácně. (Petr Miler)

Jistě tušíte, v čem má tohle auto své základy, z původního stroje už tu ale nezbylo prakticky vůbec nic. Originál měl na svou dobu slušně vytažené blatníky, jeho moderní podoba je ještě o řád přifoukla. A protože silniční verze jí byla málo, tahle znovu nafoukla už přifouknuté.

Bylo by vrcholnou ironii osudu, kdyby německé dotace pro elektrická auta do značné míry vyřadil ze hry záměr instituce, kvůli které se Němci tak snaží o jejich rozšíření. Ale v roce 2026 je zjevně možné cokoli, detaily ukazují, jaká čára přes rozpočet by to byla. (Petr Prokopec)

Už nás nenapadá nás způsob, jak výjimečnost tohoto auta zpochybnit. Ať už si vymyslíte jakákoli „co kdyby” anebo výmluvy pro konkurenční výrobce, na výsledku to prostě nic nezmění. Nejnověji americký sporťák ukázal záda i nesrovnatelně dražšímu McLarenu Senna.

Automobilka se tvářila, jaký je to hit, že si jej 10 tisíc lidí koupilo za 30 minut. Nevěřili jsme tomu ani minutu, nedávalo to smysl. Realita? Tolik lidí si ho nekoupilo ani za půl roku a měsíční prodeje už teď koketují s nulou. Tohle je přesně takové selhání, jak se od začátku zdálo.

Značky jako BMW kdysi vstoupily do segmentu kompaktních aut, aby v nich nabídly něco víc. A bodovaly. Postupem času ale ořezávaly svou nabídku takovým způsobem, až došly sem - nabízí v principu to samé co mainstreamové značky, akorát v horším provedení. (Petr Prokopec)

Příběh tohoto auta je tak svérázný, jak jen může být, i proto jsme ho ale nemohli nechat být. Původně pracovní nástroj od Land Roveru používaný prý v Česku se v zámoří dočkal zcela nového luxusního života, který mu budou závidět nejen jiná auta stejného ražení.

Vidíte to místo na zadních sedadlech? Takhle jedou páni. A výrobce si myslel, že právě ti po takovém autě sáhnou, šeredně se ale zmýlil. Neprodal skoro nic, výrobu ukončil předčasně a dodaná auta se dnes s minimem zájmu povalují po bazarech bez ohledu na stav.

Když se vás někdo zeptá, kde začíná a končí Evropa, nejspíš mu budete schopni dát celkem slušná zeměpisná vodítka. To je ale zeměpis. Jakmile do hry vstoupí politika, rozhodnou jiné definice. Evropou pak může cokoli, co je schopna pojmout naše představivost.

Tohle mělo být další auto, které bude jen elektrické, což bylo stejně bláhové jako nepochopitelné. Němci s ním dlouho po odpískání svých původních plánů přesto „drželi lajnu”, až teď ucukli. Ale jak? Dostupná alternativa pořád vypadá spíš jako reklama na elektromobil.

Když 420 koním generovaným atmosféricky plněným motorem povolíte otěže v uzavřeném prostoru, praskají z toho ušní bubínky. A vy jste za to ještě rádi. Firma Iana Calluma navíc nezůstala jen u ladění motoru, tohle auto má grády.

Neříkejte, že jste nikdy nesnili tuhle italskou mršku vlastnit, protože pokud ne, nejste ti správní automobiloví fandové. Jedna věc je ale o takovém autě snít, druhá si ho skutečně koupit, k tomu vždy chyběl nějaký poslední impuls. Teď se to podle nás pro Alfu sešlo. A postarala se o to sama.

Je to osud, se kterým se potýká stále víc výrobců, kteří chtěli co nejrychleji přejít jen na elektrický pohon. Volvo tak chtělo učinit dokonce „bez jakýchkoli kdyby a ale”, teď se pár menších „kdyby a ale” objevilo. A zmýlená rázem neplatí.

A u drahých aut jsou rozdíly ještě větší. Je to zjevná lež od prvního momentu, přesto se stejným směrem vydávají další a další auta od dalších a dalších značek. Není divu, že před tímto nesmyslem nemůže zavírat oči ani Fraunhoferova společnost pro rozvoj aplikovaného výzkumu.

Tohle je pořád prakticky nové auto, navíc k míň než poloviční ceně dojdeme i v případě, kdy vezmeme v potaz aktuální nižší pořizovací cenu nového vozu, suma původně zaplacená kupcem byla ještě vyšší. Tohle je mimořádný „provar”, navíc nelze čekat, že by cena dál rychle neklesala.

Po léta to byla jedna z „jasných budoucností” a symbol technického náskoku, který si Němci nechtěli nechat ujít. BMW a Mercedes dokonce ostentativně dávaly najevo, že už teď umí víc než Tesla, nakonec se ale ukazuje, že neumí nic. Tedy nic, co by zajímalo jejich zákazníky.

Konečně někdo přestal hrát hloupé hry postavené kolem celé té elektrické přetvářky. Neexistuje žádná významná poptávka po elektrických autech, jejich uživatelské výhody pak hluboce zapadají vedle nevýhod. Tak proč si lhát do kapsy a zkoušet uspět s neprodejným?

Auto s kořeny sahajícími až do časů největší slávy Audi ve světovém šampionátu v rally by se na sněhové rychlostní zkoušce v rukou instruktora závodních pilotů mělo cítit jako doma. Jenže opak je zjevně pravdou.

I když jsme si už dávno zvykli na to, že od německých prémiových automobilek nedostanete navzdory vysokým základním cenám jejich aut nic zadarmo, tohle nutně zaskočí. Chtít mezi 250 a 500 Kč opakovaně jen za změnu nastavení palubního systému, to je něco neuvěřitelného.

Italům trvalo roky, než pochopili to, co komukoli soudnému bylo jasné během pár sekund. Ale pořád je lepší udělat správnou věc pozdě než později. Tak teď ještě vypráskat z nabídky stejně zbytečné hybridy, také o ně je zájem skoro nulový, akorát tolik nevadí.

Naši západní sousedé si ukousli příliš velké sousto, přiznat si to ale nechtějí a ztratit tvář také ne. Proto ho soustavně přežvykují. Ani tentokrát ale dotacemi nepomohou s koupí elektromobilů sociálně slabším reálným zlevněním, jak oblinou oblibou uvádí, jen tak nasypou víc peněz do kapes výrobců.