AutoForum

Tohle auto je legenda svého druhu, která nejenže přepsala měřítka vizuální atraktivity automobilů britské provenience, ale vlastně i dala světu pohon všech kol. Přesto dekády marně čeká na smysluplného nástupce, teď zřejmě přišel ten správný čas. (Petr Prokopec)

Pro nejvyššího výkonného šéfa je to cesta, jak se zbavit odpovědnosti, podle něj za veškerými potížemi stáli jeho podřízení, kterých se kvůli tomu zbavil. Jeho samotného ale akcionáři automobilky přes očividné fatální chyby ve vedení pořád tolerují.

Předchůdce tohoto auta byl svého času globální ikonou, jehož úspěchy zarazila až finanční krize v roce 2008. Dnes je situace lepší, Japonci však uvádí, že konkrétní plány s novinkou zatím nemají, jen zkouší reakce publika.

Na první pohled se může zdát, že tohle je něco, co Volkswagen ve své současné situaci potřebuje. Jenže s touto nabídkou míří do míst, kde stejně nebude konkurenceschopná. A tam, kde by uspět mohla, vůbec nebude k dispozici.

Problémem dnešních nových aut je, že s nimi dostanete i spoustu věcí, které nechcete a které v nich kolikrát ani být nemusí. Permanentní připojení k internetu či tisíc asistentů „kecajících” vám do toho či onoho patří mezi ně. Sean Duffy to chce změnit.

Je to další z mnoha ukázek toho, jak moc se výrobci aut vzdálili realitě trhu. Zatímco ruční řazení z nabídek vyřazovaly jako údajně sotva někým chtěné i u modelů, ke kterým se velmi hodí, z „fofrklacku” se stával kult svého druhu. A dnešní prodeje tomu odpovídají.

Existuje dnes dost aut, která vás nedokážou přesvědčit o smysluplnosti jejich koupě, ani když je hodně chcete. Pořád se ale najdou i taková, který si vás dokážou získat, i když se jim snažíte ukázat záda. Chevrolet Corvette ZR1X zjevně patří mezi ta druhá. (Petr Prokopec)

Většina takto výjimečných vozů té doby, které jako nové stály klidně desítky milionů, se dnes prodává ještě dráž, než na kolik přišly jako nové. Maybachy 57 a 62 jsou na tom úplně jinak. Nebudeme říkat, že nestojí skoro nic, s ohledem na vývoj trhu k tomu ale nemají daleko.

Už už jsme chvíli věřili, že Hamilton po čtyřicítce konečně dospěl a místo svého pokryteckého „správňáctví” a laciných snah o vlastní zviditelnění dal průchod upřímnému nadšení pro jednu z největších automobilových ikon vůbec. Mýlili jsme se, tohle je pořád ten starý, ne až tak dobrý Lewis.

Typ disků kol nebo rozměr a druh pneumatik má na provozní efektivitu auta pochopitelně vliv, ale napadlo by vás u „normálního” auta v rámci běžně dostupné nabídky typů vůbec přemýšlet nad tím, co to udělá s jeho použitelností? Asi ne, u elektromobilu zjevně musíte.

Pouze velcí nadšenci budou vědět, že tahle automobilka existuje, protože už jednou existovat přestala. Právě to je ale její cesta k debutu novinky s takovou technikou, v prvé řadě v podstatě jen dokončí nepředaná auta z hloubi minulé dekády.

Pokud je cílem modrého oválu opustit žebříček deseti největších automobilek světa, má k tomu skvěle nakročeno. Šéf značky ostatně cestu do pekla dál leští, aby po ní automobilka pořádně svištěla. (Petr Prokopec)

Pilot McLarenu nedávno prodloužil smlouvu u McLarenu až do roku 2030, koupí nového McLarenu jej ale neodměnil. Místo toho si pro novou hračku zajel do Německa a zpátky se jako obvykle nedržel.

V době plné falše je sympatické, že ještě někdo má chuť do posledního detailu ladit skutečný zvukový projev auta místo toho, aby do interiéru prostě pustil na počítači upravený „sound” z reproduktorů. Smutnější je, že jde o značku vyrábějící auta jen pro hrstku vyvolených.

Co vedení nevyšlo napoprvé, to se mu podařilo pod hrozbou „plánu B” protlačit dozorčí radou napodruhé. Koncern Volkswagen tak skutečně bude zavírat továrny a propouštět ve velkém. Vedle toho zeštíhlí i jeho nabídka, z níž vypadnout nejen modely, výbavy či motory, ale i celé značky.

Toužíte-li po novém VW z dob, kdy německá automobilka ještě nepřipomínala Titanic, tohle je naprosto výjimečná příležitost se takového auta zmocnit. „Jako tenkrát” je tu úplně všechno, za 23 let se dokonce nezměnila ani cena.

Vnímání výkonu elektrických aut vyžaduje diametrálně odlišnou optiku, než na jakou jsme zvyklí z jiných typů aut. Důvodem jsou paradoxně termodynamické limity, tedy něco, v čem by měl účinnější elektrický pohon excelovat. Neexceluje, ani trochu. (Petr Miler)

Rumunské SUV od časů své druhé generace neboduje jen nízkou cenou, ale i vzhledem. A i když její spolehlivost se aspoň během prvních let citelně zlepšila, postupem času pořád rychle přichází o body. Přesto si drží hodnotu jako málokterý jiný vůz.

Je fascinující, jak hluboko dokázal německý automobilový koncern během pár let klesnout. A jak nedokáže najít cestu zpátky na výsluní ani poté, co má příčiny svých problémů na talíři. Úpadek tak trvá a přichází další a další nepříjemnosti.

Z dnešního pohledu je skoro neuvěřitelné, jak výjimečná auta u Audi ještě docela nedávno vznikala. Tohle je „vymazlený” kousek technicky, vizuálně i výbavově, přesto si jej dosavadní majitelé příliš neužili. To čeká třeba na vás, takhle mimořádné, a přesto dostupné auto se v prodeji nevídá.

Spousta aut dnes zdražuje o desítky tisíc několikrát do roka a nikdo už si toho ani nevšímá. To ale nejde o vozy, které jsou v prodeji několik dekád jako ty nejlidovější z lidových. Niva mezi takové spadá, takže její zdražení po poslední modernizaci je skoro až kruté.

Možná nejslavnější basketbalista všech dob si tohle Ferrari pořídil v roce 1997 a aspoň něco málo si s ním užil. O pět let později ho ale prodal a poté jako by zmizelo z povrchu země. Nedávno bylo objeveno „automobilovým archeologem”, který si ho nakonec dlouho nenechá.

Když tohle auto před pěti lety debutovalo, během chvíle lidé vykoupili produkci na další čtyři roky dopředu. Tušíme, že stejná situace se nyní může opakovat, tohle je znovu velmi zajímavá nabídka.

Atraktivita tohoto auta pro libovolného dalšího majitele uvadla tak rychle jako jeho znak přišel o barvy. Je až depresivní vidět, jak ohromný propad hodnoty jej během tak krátké doby stihl. A není to žádná výjimka. Takový stav se pak postará akorát o to, že se propadák stane jen větším propadákem.

Porsche jmény svých aut obvykle neupozorňuje na to, odkud pochází, v tomto případě ale zjevně udělalo výjimku. Speciální GT3, která by si klidně mohla říkat Pogačar, nazývá jednoduše Bergsport. Přesně pro ten totiž byla stvořena, do rukou se ale dostane pouhé stovce lidí. (Petr Prokopec)

Uvážíme-li, jak málo lidí má to privilegium jezdit ve Formuli 1, jde o pozoruhodný výčet. A je jen pozoruhodnější, když přidáme i bývalé majitele a uvědomíme si, jak vzácné auto to je. Ferrari F40 je v těchto kruzích vlastně docela tuctovka.

Zajídají se vám všechna ta moderní auta, která vypadají jako ministr války, pod kapotou jim ale trůní ušmudlaný dvoulitrový čtyřválec? V případě tohoto stroje možná ani nebudete vědět, že vznikl, protože i kdybyste ho náhodou někde potkali, stejně jej neidentifikuje jako něco mimořádného. Tak nenápadný je. (Petr Miler)

Land Rover se pochlubil avizovanou verzí svého luxusního SUV a my si zas jednou můžeme ukroutit hlavu. Tohle auto nedává smysl a pomalu jediné, čím zaujme, jsou negativa. Třítunovou hmotnost nevyjímaje.

Když se dnes automobilky vydají cestou oživení jména slavného modelu z vlastní historie, obvykle jde o vůz, který ikonický název a jemu odpovídající image spojí s technikou, která nemá šanci originál napodobit. Pajero páté generace na to jde jinak, dostalo schopný podvozek a dieselový motor pod kapotu.

Za 99 tisíc se u nás prodávají sady zimních kol na lepší auta, Renault se schopen za tyto peníze ve velkém a se ziskem prodávat drobnější rodinné auto s i patřičnými koly. Teď se dočkalo nové přídě či přepracovaného interiéru, ovšem pro Jižní Ameriku, kde tak levné není. (Petr Prokopec)

Je to hlavně kovaný marketingový expert, což během roků působení u Stellantisu dokázal osvědčit mnohokrát. Svého času si získal dokonce přezdívku „Don Draper Chrysleru”, nyní ale u firmy po 26 letech končí. Jeho nástupce má tamtéž odpracováno jen o 10 let méně, přesto ze Stellantisu nepřichází. (Petr Prokopec)

Pravidelně si klademe otázku, na základě čeho a pro koho automobilky zaplevelují své vozy určitými prvky, které jejich vozům zřetelně víc škodí, než pomáhají. Odpověď se zdá být prostá - na základě ničeho a pro nikoho, studie J.D. Power to odhaluje v plné nahotě.

K dílům této firmy skoro nejde být netečný - buď je budete milovat, nebo je budete nenávidět. Do druhého zmíněného tábora spadá nepochybně většina publika, která občas může pociťovat potřebu se na některém ze strojů Mansory vyřádit. Tomuhle to ale sotva ublíží. (Petr Prokopec)

Když už nic jiného, nové Polo nevypadá špatně, ale to je skutečně tak vše, co na něm lze kvitovat. Číňané v reakci na něj inovovali svůj kompaktní hatchback Arcfox T1 a ukazují Němcům, že srovnatelné auto může být mnohem atraktivnější.

Po až nepochopitelně mizerném, nerealistickém a v podstatě nesrozumitelném filmu F1 jsme doufali, že nám Hollywood dá s podobnými nápady chvíli pokoj, však na takový brak mohli lidé ve velkém chodit snad jen ze zvědavosti. Bohužel, opak bude pravdou, včetně „závodů důchodců”. (Petr Prokopec)

Velkoryse přehlédneme, že Sir Lewis už pár let tvrdí, že jej ve spalovacím autě nikdo neuvidí, i když se v nich opakovaně vídat nechá. A že už žádná auta vlastně ani nemá, což zjevně též není pravda. Třeba si prostě jen nemůže pomoci, automobilový vkus mu ostatně nechybí.

Dekády jsme byli zvyklí na to, že standard nově vyráběných aut je postupem času vyšší a vyšší. Co tedy bylo dříve drahou výbavou pro „smetánku”, to najednou dostával v základu „plebs”. Hra se zjevně otočila. Anebo možná konečně vyrovnala - teď už nedostává nikdo nic.

Vědci zveřejnili zatím jen část výsledků své rozsáhlé práce o vlivu elektromobilů na snižování emisí CO2 generovaných auty, s neobyčejnou razancí ale už teď tvrdí, že přístup EU je postaven na chybných předpokladech a nikdy nemůže vést k tomu, co si sama Unie předsevzala.

Jaké meze hodlají výrobci ještě překročit ve snaze zamezit teoreticky nebezpečným situacím systémy, které jiné nebezpečné situace samy opakovaně způsobují? Zdá se, že novým vrcholem absurdity jsou řešení BMW, které zachází až takto daleko. (Petr Prokopec)

Tohle auto je technicky absurdní odpovědí na přání nikoho, která jen simuluje to, co by si někteří skutečně chtěli koupit. Na první pohled se zdá být aspoň relativně levný, na každý druhý se ale jeví být pořád stejně mizernou nabídkou, jakou od začátku je.

Rychlost a míra eskalace některých silničních potyček jsou fascinující, přitom se ani v tomto případě nedělo nic až tak hrozného. Stačilo trochu víc vstřícnosti z obou stran, nikdo tady ale zjevně nechtěl ustoupit ani o píď. A tak nakonec někdo tasil i střelnou zbraň. (Petr Miler)

Jako pomalu vařená žába jsme postupem času akceptovali, že i základní Škoda Fabia dnes stojí 420 tisíc Kč. A ani za 600 tisíc korun nemůžete pomýšlet na solidní univerzální auto. Ještě před 13 lety u nás přitom šlo koupit nové auto za 150 tisíc. V Japonsku takové koupíte i dnes, třeba tohle.

Je naprosto absurdní, že nikoli pokojné demonstrování, ale zjevné terorizování zbytku společnosti ze strany těchto lidí bylo dosud plošně tolerováno. Nizozemcům už s těmito lidmi došla trpělivost a říkají jasně, že na silnicích se demonstrovat nebude. Aktivisté se s tím smířit nechtějí. (Petr Prokopec)

Je to test jako ze zlatých časů německého automobilového průmyslu, potud všechna čest. A závěry, třebaže nezávisle neověřené, působí přesvědčivě. To ale jen dokud se nezačtete do detailů a nevěnujete se chvíli matematice, výsledky mají své pozitivní i negativní aspekty. (Petr Miler)

Ambice Korejců jsou ohromné, s nedávno vytyčeným směrem by se ale nikam nedostali. Pokud tedy chtějí do roku 2030 ovládnout 60 procent trhu se sportovními modely, musí se v případě techniky vrátit k žádanému. (Petr Prokopec)

Není přehnané tvrdit, že jde o vrchol evoluce české legendy svého druhu, který obslouží prakticky vše myslitelné s lehkostí, efektivitou i trvanlivostí. Lidé si je obvykle vybírají na adekvátně intenzivní využití, tady to ale někdo neudělal. A vy z toho můžete profitovat.

Amerika měla s diesely vždy komplikovaný vztah, který vyvrcholil kauzou Dieselgate, jež je z tamních osobních aut prakticky vyhnala. Jenže tyhle motory se hned tak nedají, v některých autech, jako je Power Wagon od Ramu, najdou komplexní optikou jen stěží sobě rovného.

Dá se celkem chápat, že ve své pozici nebude na produkty automobilky házet špínu, i chvála vlastní nabídky se ale musí držet v rozumných mezích. Tohle nedává žádný smysl a jasné to bude každému, kdo rozezná automobil od automatické pračky.

Pokolikáté v poslední době už to je? Během pár měsíců byl Alonso natočen při vyjížďkách se svými superauty snad víckrát než za celý svůj předchozí život. Tady je těžké nevěřit, že mu doma není až tak příjemně. (Petr Miler)

Zatímco většina automobilek cpe elektrické nebo aspoň elektrifikované pohony i do aut, do kterých se vysloveně nehodí, Japonci si zachovávají pragmatický přístup. Elektrifikace by tomuto vozu sebrala jeho lehkost, obratnost, použitelnost i cenu, to prostě nemá smysl.

Je vrcholně paradoxní, že Lamborghini dnes opírá svou výjimečnou pozici o to, čeho se ještě před pár léty chtělo zbavit. A čeho se tak jako tak částečně zbavilo. Jako hradba proti Číňanům to funguje a po nějaký čas fungovat bude, ale jak dlouho ještě?

Přebírat tuhle zprávu bez ohledů na další okolnosti je tak exemplárním případem přehlížení faktů, až to bolí. Přesto to vidíme všude okolo. Tento milník není důkazem přirozeného zájmu o elektrická auta od BMW, je spíš důkazem přirozeného nezájmu o tyto vozy jako takové.

Tohle auto je legenda mezi legendami, přesto už před pár léty zaskočilo, když se ceny extra kousků začaly šplhat do milionových vod. Na exemplář jako tento ale bude brzy málo i 10 milionů, ceny takových jsou dnes vskutku brutální.

Ptáte se, co to je za tmavou kobku? Budete se divit, ale i to je tu součást kouzla. Jako auto dává tato novinka smysl pramalý, jako ultimátní zbraň pro boj s dlouhým čekáním na dobití baterie má ale v zásobě trumfy, které jiný automobil hned tak nenabídne.

Je to jednoduchá technická úloha, kdy na správné řešení přijdete už s kusem papíru a tužkou, tuplem pak s trochou praxe. Přesto se mnozí tváří, že něco jako smysluplné sportovní auto na elektrický pohon může uspět. Nemůže a Mate Rimac už to ví.

Tohle auto původně nemělo v další generaci vůbec vzniknout, Audi mířilo podobným směrem jako Mercedes. Pak jej firma připouštěla s jediným pohonem, teď už ví, že to tak být nemůže. Slibuje tedy, že zákazníci znovu dostanou, co očekávají, otázkou ale je, zda tomu tentokrát lze věřit.

Co také lidem vyprávět, když víte, že prohrajete? A nechce jim to předvádět? Leda nesmysly. Přesně po těch italská automobilka sáhla, když se pokusila vysvětlit, proč najednou vzdává boj o krále pohoří Eifel, kde byli její lidé dříve častými návštěvníky.

Slavný pořad se po odchodu jeho nejslavnějších moderátorů a marných pokusů o návrat s jiným osazenstvem zdál být mrtvý a hluboko pohřbený, nakonec se ale vrátí. A nejde o žádnou spekulaci, potvrdil to přímo management britského mediálního impéria.

Když už nic jiného, tohle se vám u čerpací stanice nestane, neboť neexistuje způsob, jak by jejich systémy dospěly k ex post vyúčtování takové sumy. U dobíjení elektromobilů to zjevně možné je. A tento případ je obzvlášť pikantní.

Tomu, kdo ví, jak to chodí v zemi, kde se vše přihodilo, je jasné, odkud vítr vane. Tohle není obyčejný vandalismus, to je „daňová závist” ve své nejhorší podobě. Jde o negativní emoce pěstované zcela absurdními daňovými mechanismy zaměřenými proti autům.