LUI

Na dovolené chceme vypnout, přestat sledovat čas a alespoň na několik dní zapomenout na každodenní starosti. Pro část párů ale cestování přináší ještě jednu, téměř neviditelnou povinnost: neustále sledovat okolí a odhadovat, zda mohou dát najevo, že k sobě patří.

Sociální pracovník, feminista a politik Petr Konečný mluví o nerovnostech, nenávisti na sociálních sítích i o tom, proč podle něj nestačí lidská práva jednou vybojovat. Varuje také před vlivem manosféry a únavou těch, kteří se snaží společnost měnit.

Pracovní den už dávno nekončí odchodem z kanceláře ani zaklapnutím notebooku. Pokračuje v notifikacích, v hlavě rozepsaném e-mailu i v pocitu, že bychom měli volný večer využít lépe.

Osobní zpověď o genderové identitě, psychedelické zkušenosti a zraněném vnitřním dítěti, které se snaží najít cestu domů.

Muži nejsou méně citliví. Často se jen odmala učí, že některé emoce se neukazují. Smutek, strach nebo bezmoc pak v dospělosti snadno vystřídá vztek, odstup a cynismus.

Příběh Charlieho Howarda, mladého gaye zavražděného při homofobním útoku, se pro Petra Kysu stal něčím mnohem osobnějším než jen vzdálenou tragédií z amerických dějin.

Osamělost už dávno není jen problém lidí, kteří žijí sami. Stále častěji zasahuje mladé, muže i LGBTQ+ lidi a odborníci ji spojují nejen s horší psychikou, ale také s vážnými zdravotními riziky.

Diverzita se v posledních letech stala jedním z nejvíc zprofanovaných slov veřejné debaty. Jedni ji používají jako marketingovou dekoraci, druzí jako strašáka kulturních válek. Jenže za tím pojmem se skrývá mnohem praktičtější otázka: dokážeme vytvářet prostředí, kde různé zkušenosti nejsou problém…

Queer komunita si vybojovala právo být vidět. Jenže viditelnost má často nepsaná pravidla: buď mladý, hezký, fit, dostupný, žádoucí. Co se stane, když člověk zestárne v prostředí, které sice mluví o přijetí, ale zároveň se někdy tváří, jako by vrásky byly osobní selhání?

Izraelský historik Yuval Noah Harari ve svém bestselleru Sapiens popsal, že lidstvo vládne planetě díky jediné superschopnosti: dokážeme věřit mýtům. Peníze, hranice států, korporace nebo zákony fyzicky neexistují. Jsou to myšlenkové konstrukty. Fungují jen proto, že se na nich miliony lidí shodnou.

Prague Pride Festival letos vstupuje do svého 16. ročníku s tématem Časy se mění. Od 3. do 9. srpna Praha nabídne téměř dvě stovky akcí, premiéru filmu Chica Checa, anketu Největší queer Češstvo i zásadní novinku: sobotní Pride Park se po třinácti letech přesune z Letné na Štvanici.

Kdykoli se společnost začne měnit, někdo vytáhne obraz „normální rodiny“. Máma, táta, děti, společná večeře, jasné role, žádné zmatky. Jenže minulost nikdy nebyla tak uhlazená, jak ji dnes malujeme.

Surogátní mateřství bývá v Česku často vnímané jako okrajové řešení pro heterosexuální páry, kterým se nedaří počít nebo donosit dítě. Ve skutečnosti je ale jednou z mála cest k biologickému rodičovství také pro gay páry či single muže. Jenže zatímco medicína tenhle proces dávno zná, české právo za ním pořád výrazně zaostává.

Na sociálních sítích se šíří virální video, které s mrazivou přesností popisuje dynamiku moderních debat o genderové rovnosti. „Patriarchát je jako když muž drží botu na krku ženy. Feminismus je žádost o to, aby byla bota odstraněna. Aktivisté za práva mužů si myslí, že sundat botu z krku je formou útlaku vůči nim. Konzervativci tvrdí, že s botou nebyl problém, dokud si ženy nezačaly stěžovat. Hodní kluci berou stížnosti jako osobní útok, protože ne všichni muži přece nosí boty. Spojenci se snaží diskuzi vést tak, aby neurazili botu. A ženy s internalizovanou misogynií nechápou, proč si ostatní ženy stěžují – ony přece botu na svém krku milují. Mezitím bota dál zůstává na tom pitomém krku.“

Niger čelí kritice kvůli zásahu proti LGBTQ+ lidem po zavedení nového trestního zákoníku, který kriminalizuje sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví. Podle agentury Reuters bylo v zemi zatčeno nejméně 16 lidí, zatímco The Guardian s odvoláním na místní zdroje uvádí až 40 zatčených.

Když Madonna před dvaceti lety vydala Confessions on a Dancefloor, definovala tím jeden z vrcholů své taneční éry – album bez jediného slabého místa, s neomylným popovým instinktem a produkcí, která se okamžitě zapsala do kolektivní paměti. Návrat k tomuto názvu je proto gesto, které si říká o…

Queer komunita bývá pro mnoho lidí prvním místem, kde si konečně mohou vydechnout. Jenže ani bezpečný prostor není automaticky prostor bez tlaku, hierarchií a starých pravidel. Toxická maskulinita není jen problém heterosexuálního světa. Umí se velmi nenápadně zabydlet i mezi gay a queer muži – v tom, koho považujeme za žádoucího, komu se smějeme, kdo má být „moc zženštilý“ a kdo naopak „správně mužný“.

Seznamovací aplikace nám daly pocit, že blízkost je kdykoliv na dosah. Jenže za rychlými matchi, tichými konverzacemi a nekonečným výběrem se často skrývá únava, nejistota a bolest, o které se raději mluví s ironií. Co s námi dělá prostředí, kde se člověk snadno začne cítit spíš jako profil než jako člověk?

Zapomeňte na představu, že Valencie je jen další španělské město u moře. Tady se během jediného dne můžete ztratit ve starém centru, projet se parkem v bývalém korytě řeky, ochutnat pravou paellu a nakonec stát pod žraloky v největším akváriu Evropy.

Když si dnes někdo v Evropě nebo Severní Americe představí "otázku genderu", automaticky ji zařadí mezi současné, politicky rozpolcené téma – něco, co vzniklo teprve nedávno a co narušuje odvěký, "přirozený" řád dvou pohlaví. Jenže tenhle "odvěký řád" je mnohem mladší a mnohem méně univerzální.

Je mi skoro 41 let. A tohle je poprvé v životě, co píšu text, který nemá za úkol nic skrývat. Žádnou masku. Žádný dokonalý obraz, který bych si dlouhá léta tak pečlivě stavěla, leštila, opravovala, kdykoliv se na něm objevila sebemenší prasklina. Tentokrát žádné retuše.

Valencia se na několik dní proměnila v město duhových vlajek, sportovních dresů, středomořského horka a lidí, kteří přijeli nejen soutěžit, ale také zažít pocit, že sport může být prostorem přijetí. Redakce LUI byla na místě na pozvání Visit València. A zblízka sledovala, proč Gay Games nejsou jen další velká sportovní akce, ale živá připomínka historie, komunity a svobody být sám sebou.

Vedro, že by člověk nejraději žil v lednici, pije ledovou kávu i ve sprše a slovo „teplý“ najednou zní jako diagnóza celé republiky. Jenže zatímco meteorologové řeší rekordní teploty, my se podíváme na jiný druh tepla: proč se v češtině o gayích říká, že jsou „teplí“? A ne, klimatická změna v tom tentokrát prsty opravdu nemá.

Glamping už dávno není jen instagramový výstřelek pro ty, kteří chtějí fotku s vířivkou uprostřed lesa. V Česku se z luxusního stanování stal jeden z nejvýraznějších trendů domácí dovolené. Spojuje ticho, přírodu a pocit úniku z města s pohodlím, kterého se mnozí nechtějí vzdát ani na víkend.

Spolek STUD stojí za Queer Ballem, Brno Pride i festivalem Mezipatra. Jeho předseda Marek Christ v rozhovoru hovoří o tom, jak se LGBT+ lidem v Brně žije, proč právě tady vznikla jedna z prvních českých queer organizací i jak Trumpovo zvolení zasáhlo financování aktivistických spolků.

Sexuální sny dokážou pobavit, zaskočit i pořádně rozhodit. Jenže často nemluví ani tak o tom, s kým bychom chtěli skončit v posteli, jako spíš o emocích, touhách a nejistotách, které si přes den nemusíme připouštět.

Česko čeká víkend, při kterém se slovo „horko“ začne zdát skoro nedostatečné. Teploty se podle meteorologů mohou v nížinách přiblížit až ke čtyřicítce, a tak přichází každoroční módní otázka: jak se obléct, aby člověk nepůsobil jako roztékající se nanuk, ale zároveň neskončil jen v tílku, žabkách a zoufalství?

Může být člověk gay, a přitom odmítat část současného LGBT+ aktivismu? V otevřeném rozhovoru jeden zástupce komunity popisuje, proč mu vadí vyhrocené kulturní spory, a zároveň čelí otázkám, zda jeho volání po smíření nepřehlíží ty, kteří o přijetí stále musejí bojovat.

Svatý Šebestián měl být symbolem víry a mučednictví. Dějiny umění z něj ale udělaly něco mnohem ambivalentnějšího: krásného, zranitelného muže, v němž queer kultura rozpoznala obraz touhy, bolesti i života na okraji.

Letní vedra dávají zabrat nejen náladě a energii, ale i pokožce, vlasům a celému tělu. Pot, slunce, tření i častější sprchování mohou způsobit podráždění, pupínky nebo pocit neustálé ulepenosti. Stačí ale pár jednoduchých změn v péči a horké dny se dají zvládnout mnohem příjemněji.

Spánek si většinou spojujeme s počtem hodin, kvalitou matrace nebo tím, zda jsme před usnutím příliš dlouho scrollovali telefon. Jenže roli hraje i něco mnohem obyčejnějšího: poloha, ve které noc co noc trávíme třetinu života. Právě ta může ovlivnit bolest zad, krční páteř, chrápání, reflux i to, jestli se ráno probudíme odpočatí, nebo rozlámaní. Jak tedy spát co nejlépe? Šimon Hauser

Dovolená v roce 2026 už nemusí znamenat jen letenku, hotel a týden odpočinku. Cestovatelé stále častěji hledají místa, která jim nabídnou klid, zážitek, osobní příběh nebo pocit větší svobody. Jaké trendy letos mění způsob, jakým přemýšlíme o cestování?

S blížícím se obdobím dovolených se znovu vrací nenápadná cestovatelská otázka: co z hotelového pokoje si můžeme při odjezdu bez výčitek přibalit domů – a kdy už nejde o suvenýr, ale o pořádný přešlap?

„Mít koule“ se v češtině říká mužům, kteří mají odvahu. Jenže skutečná varlata nejsou soutěžní disciplína ani důkaz chlapskosti. Jejich velikost sice může něco napovědět o zdraví, ale rozhodně neplatí, že čím větší, tím lepší.

Když se město přes den rozpálí a v noci odmítá vychladnout, spánek se mění v disciplínu pro odolné. Klimatizace ale není jediná záchrana. Tropické noci se dají přežít i chytřeji než jen zoufalým převalováním v prostěradle.

Nepál udělal další zásadní krok k plnému uznání queer a trans párů. Nejvyšší soud nařídil vládě, aby zajistila rovná práva při uzavírání manželství. Pro místní LGBTQ+ komunitu nejde jen o symbolické vítězství, ale o právní jistotu, důstojnost a ochranu rodin, které dosud často žily v nejistotě.

Představa „ženského mozku v mužském těle“ je lákavá, protože nabízí snadné vysvětlení něčeho velmi osobního. Jenže věda ukazuje, že realita trans identity je mnohem pestřejší, citlivější a méně jednoznačná, než jak se často tváří internetové debaty.

Nudistické pláže už dávno nejsou výstředností pro pár odvážlivců. V Česku mají dlouhou tradici, svá oblíbená místa i nepsaná pravidla. Kam vyrazit, když chcete nechat plavky doma, a proč nahé koupání často nabízí víc klidu než klasická pláž?

Jan Cina se letos stal jednou z tváří Duhové stužky. V rozhovoru mluví o vlastním coming outu, o síle Prague Pride i o tom, proč podle něj Česko ještě nedošlo od pouhé tolerance ke skutečnému respektu.

Pot patří k tělu stejně samozřejmě jako tep, dech nebo ranní kruhy pod očima po příliš dlouhé noci. Přesto se ho moderní muž často snaží vymazat z existence – antiperspirantem, parfémem, čistým trikem „pro jistotu“ i panickou kontrolou podpaží před schůzkou. Jenže pot není nepřítel. Je to chytrý biologický systém, který nás ochlazuje, chrání a možná hraje větší roli v přitažlivosti, než jsme ochotni přiznat.

Na začátku vztahu člověk často pečlivě hlídá každý detail. Vypadat dobře, vonět dobře, působit přitažlivě a nikdy se neztrapnit. Jenže skutečná blízkost nezačíná ve chvíli, kdy zvládnete dokonalé rande. Mnohem častěji přichází tehdy, když před druhým přestanete hrát roli bezchybné bytosti. A ano, podle některých psychologů a sociologů do toho může patřit i obyčejné prdění.

Dlouhá léta žil život, který navenek dával smysl. Teprve po čtyřicítce si ale Petr dovolil přiznat, že za představou „normálního chlapa“ skrýval touhu, strach i lásku, o které neuměl mluvit. V otevřeném rozhovoru popisuje, proč pozdní coming out nebývá jen úlevou, ale i bolestným návratem k sobě samému.

Odpuštění neznamená zapomenout, omluvit viníka ani se tvářit, že se nic nestalo. Může být spíš způsobem, jak přestat živit starou bolest, která nás vyčerpává víc, než si připouštíme. Zášť totiž často neškodí tomu, kdo nám ublížil, ale hlavně nám samotným – a podepisovat se může nejen na psychice, ale i na těle.

Muž si dá růžový drink. Muž si namaže obličej krémem. Muž obejme kamaráda déle než dvě sekundy. A internet už sahá po diagnóze: gay. Jenže tahle posedlost tím, co ještě je a co už údajně není „dost chlapské“, říká mnohem víc o strachu z mužnosti než o sexualitě samotné.

Myslíte si, že SPF 50 vás ochrání na celý den a solárium před dovolenou pomůže proti spálení? Dermatolog Martin Lang v rozhovoru bourá nejčastější mýty o opalování a připomíná, že kůže má mnohem delší paměť než my.

Objetí mezi kamarády, držení za ruku nebo obyčejná ruka kolem ramen. Gesta, která mohou působit banálně, ale v mužském světě se z nich často stává nečekaně napjaté území. Proč se tolik mužů bojí projevit si blízkost, i když po ní ve skutečnosti touží?

Sexuologové a odborníci na transgender zdraví vyzývají Českou republiku, aby výslovně zakázala konverzní terapie a praktiky. Podle nového stanoviska odborné asociace CEPATH, ke kterému se přidala i Sexuologická společnost ČLS JEP, nejde o léčbu ani pomoc, ale o neetické a potenciálně škodlivé…

Pride výloha britské prodejny Lush měla původně oslavit hrdost, odvahu a smíření s vlastním tělem. Stačil ale jeden namalovaný tygr s růžovo-modro-bílými pruhy a z lokální umělecké instalace se stala další kulturní bitva o to, kdo smí být ve veřejném prostoru vidět.

Růžová pro holky, modrá pro kluky a k tomu přesný návod, jak se má dítě chovat? Část rodičů dnes říká dost. Nechtějí svým dětem předem určovat život podle pohlaví připsaného při narození – a jejich přístup vyvolává nadšení, odpor i otázku, čeho se vlastně tolik bojíme.

Dlouho se o něm mluvilo hlavně v souvislosti s rakovinou děložního čípku. Jenže HPV se netýká pouze žen. Lidský papilomavirus může u mužů souviset s rakovinou konečníku, penisu i části krku. A právě proto už očkování proti HPV dávno není „holčičí vakcína“, ale jedna z nejdůležitějších forem prevence pro všechny bez ohledu na pohlaví.

Již 3.-5. 7. se ve středočeské Kutné Hoře uskuteční vůbec první ročník lokálního pridu. Za jeho organizací stojí spolek Jiná Hora, který se ve městě již delší dobu pravidelně schází a kromě kulturních aktivit se věnuje především komunitnímu životu – posezením, výletům či například i deskovým hrám.

Říká se jim zajíčci, twinks, mladší kluci nebo prostě ti, kteří do místnosti přinesou lehkost, energii a zvláštní druh přitažlivosti. V gay komunitě mají mladší dospělí muži dlouhodobě výjimečné postavení – jsou obdivovaní, idealizovaní, někdy odsuzovaní a často nepochopení. Proč kolem nich vzniká tolik fascinace? A kdy je věkový rozdíl jen součástí přitažlivosti, zatímco jindy začíná být problémem?

Většina lidí si menstruaci, těhotenství a porod automaticky spojuje se ženami. Jenže lidské tělo a genderová identita do sebe ne vždy zapadají podle jednoduché školní tabulky. Někteří trans muži mohou menstruovat, otěhotnět i porodit dítě, a medicína na tom nevidí nic záhadného. Společnost se s tím ale učí zacházet dodnes.

Inspirováno proslovem Natalie Kyriacou — environmentalistky, autorky a zakladatelky organizace My Green World.

Torremolinos – nenápadné přímořské město na španělském pobřeží Costa del Sol vzdálené cca 20 minut autem od Málagy, které by ještě před sedmdesáti lety málokdo dokázal ukázat na mapě – dnes patří k ikonám světového LGBT+ turismu. A každé léto, kdy sem přijíždějí desítky tisíc lidí z celé Evropy i zámoří, se město mění v obrovský, pestrý karneval, který nikoho nenechá na pochybách, že zde vládne naprostá svoboda. V tom, kým jsi, nebo jak se chceš vyjádřit. Na letošní Torremolinos pride jsem dostala pozvání, za které velmi děkuji, a přináším tak report z této pestrobarevné události, která je v porovnání s českou pride více o oslavě života v celé jeho plejádě barev.

Náladovost, únava, podrážděnost nebo náhlý pokles libida nemusí být jen „špatný den“. Mužské tělo sice neprochází hormonálním cyklem jako ženské, hormony v něm ale kolísají neustále – během dne, noci, ročních období i s věkem. A někdy dokážou s psychikou i tělem zamávat víc, než si muži připouštějí.

Vyhořel už v devatenácti letech. Dnes David Fiedler pomáhá ostatním poznat, kdy se z ambicí, tlaku na výkon a obyčejné únavy stává problém. V rozhovoru mluví o tom, proč mladí lidé čelí vyčerpání čím dál dřív, jak poznat první varovné signály a proč není slabost říct si o pomoc.

Monogamie je v naší společnosti pořád považovaná za vztahový ideál. Jeden člověk, jeden vztah, jedna velká láska. Jenže i mezi lidmi, kteří střídají jeden monogamní vztah za druhým, mohou být obrovské rozdíly. Někdo zkrátka věří na partnerskou věrnost a po rozchodu si časem najde někoho nového. A…

Česko se teprve nedávno zbavilo povinné sterilizace jako podmínky úřední změny pohlaví. Nyní ale skupina senátorů přichází s návrhem, který by trans lidem cestu k právnímu uznání znovu výrazně zkomplikoval. Místo jednoduššího a důstojnějšího procesu počítá se soudním rozhodováním, dlouhým „testem běžného života“, vyšší věkovou hranicí pro chirurgické zákroky i možností, aby provozovatelé šaten, toalet nebo sportovních organizací k úřední změně pohlaví vůbec nepřihlíželi.

Martina Hajdyla Lacová má za sebou dvacet let taneční praxe, tři děti, uměleckou platformu ME-SA a cenu Thálie. Martina Trusková má dvacet let života, dva sourozence, zkušenost s Divadlem Aldente a k tomu celou řadu identit, do nichž na jevišti i mimo něj vstupuje s odzbrojující samozřejmostí. Někdy je Lord Voldemort, jindy Xindl X, Zdeněk Svěrák nebo Ježíš Kristus. Říká si také Martinus. A má Downův syndrom.