LUI

Vláda Andreje Babiše prohlasovala v prvním čtení kontroverzní Návrh zákona o médiích veřejné služby. Ten ruší koncesionářské poplatky a staví Českou televizi a Český rozhlas pod přímou finanční závislost na státním rozpočtu. Kritici varují před maďarskou cestou a koncem svobody slova. Právě teď se…

Tisíce lidí během 23. a 24. října podpořily na Malostranském náměstí nezávislost České televize, Českého rozhlasu a kulturních institucí. Demonstrace, která trvala od pátečních 13 hodin do 5 hodin ráno druhého dne, upozornila na rizika spojená s plánovaným zrušením televizních a rozhlasových…

Zatímco v mnoha koutech světa i Evropy jsme svědky eskalace útoků na práva a bezpečí LGBTQI+ komunity, v Řecku se zrodila zásadní iniciativa. Nová kampaň s názvem „KAPOU OPA!“ (což se dá přeložit jako rázné „Tak a dost!“ nebo „Už to stačilo!“) si dává za cíl jediné: dokumentovat nenávistné projevy…

Text jsem napsala 22. září, nicméně odvahu k jeho publikování jsem získala až dnes. Nechávám jej nepozměněný. Tak, jak byl napsán tehdy.

Třicet kilometrů od Ruska se Kharkiv Pride vrátil do ulic pod silnou policejní ochranou. Za duhovými vlajkami ale stáli lidé, kteří se snaží udržet pohromadě vztahy, domovy, duševní zdraví i představu o budoucnosti, zatímco žijí v podmínkách mobilizace, raketových útoků a války.

Nizozemský statistický úřad, který působí pod zkratkou CBS, nedávno zveřejnil výsledky průzkumu o počtu LGBTQ+ osob v Nizozemsku. Je jich 2,7 milionu. Podle tamějšího dokumentaristy Koena Suidgeesta však statistika přehlédla jednu důležitou skupinu. Tu tvoří takzvaní „hetero pochybovači“, mezi které se sám hrdě hlásí.

Spolek pro ochranu žen původně založila vysokoškolačka, která se sama živila sexbyznysem – především proto, že nesouhlasila se současným stavem, kdy v Česku „nejstarší řemeslo“ provozují hlavně ženy, které k této profesi dotlačila finanční nouze. Nezisková organizace se postupně rozrostla o tým poradců a odborníků, kteří sexuálním pracovnicím poskytují systematickou pomoc a podporu – v letošní kampani Nebuď norník se do centra pozornosti ale dostali spíše zákazníci, pravidelní i potenciální. Cíl je jasný: motivovat muže, aby se stali oblíbenými, a tudíž i lépe „obslouženými“ klienty. Nakolik se z erotických podniků a privátů daří vymýtit zlozvyky „norníků“, jsme se ptali Zdeňky Pecharové, současné předsedkyně Spolku.

„Až do konce života bez lásky. Umíte si to představit?“ Tahle myšlenka trápila muže, který žil spořádaný život ženatého otce řadu let. Jednoho dne však nadešel moment, kdy mu došlo, že musí všechno změnit.

Mezilidské vztahy mohou být různé. Nakonec ale záleží na jediném: aby byly funkční. Poměrně nestandardně tak k manželství přistoupil Kryštof, který se identifikuje jako gay, přesto si ale za manželku vzal svou dlouholetou přítelkyni. Oběma jejich netradiční nastavení vztahu vyhovuje – oddělují totiž stránku fyzické přitažlivosti a sexuálního uspokojení od spojení v rovině emoční a duchovní.

Cukrovka, onemocnění štítné žlázy, vysoký krevní tlak, ateroskleróza, užívání některých psychofarmak, nadměrná konzumace alkoholu… Medicínských příčin, proč konkrétního muže trápí, že se nemůže „spolehnout“ na vlastní erekci, existuje velmi dlouhý seznam. Co když ale absolvuje „kolečko“ všech možných lékařských vyšetření, a pak odejde s odborným závěrem, že se po fyziologické stránce všechno zdá v pořádku? Jaká pomoc existuje pro muže, u nichž ztopoření penisu brání jakási neviditelná překážka „v hlavě“, jsme konzultovali s Julií Gaiou Poupětovou – jedinou certifikovanou sex koučkou v ČR, která s takovými klienty pracuje.

V souvislosti s výzkumem lidské sexuality nejspíš každého „na první dobrou“ napadne Alfred Kinsey. Právě on v polovině minulého století založil i Institute for Research in Sex, Gender and Reproduction. Jeho práce byla v mnoha ohledech průkopnická – a to i vzhledem k popularizaci myšlenky, že lidská sexualita je víceméně spektrum.

V malé vesnici v mexickém státě Oaxaca se dva chlapci, Erik a Manuel, stali svědky hrůzné smrti, kterou museli utajit. Tragédie je navždy poznamenala a jejich cesty se rozdělily. O téměř dvacet let později se znovu setkávají, ale Manuel si teď říká Sicarú a identifikuje se jako muxe, člen komunity, který v etnické skupině Zapotéků, žijící v této oblasti po mnoho generací, představuje třetí pohlaví. Jaký mezi sebou mají vztah dnes a co skrývá jejich dávné tajemství? To odkrývá nový seriál „Tajemství řeky“ na Netflixu.

Andrew Gurza, kanadský aktivista a jeden z nejvýznamnějších hlasů za práva lidí s postižením, zasvětil svůj život tomu, aby změnil způsob, jakým společnost vnímá osoby s handicapem. Jako spoluzakladatel firmy „Bump’n“, která se specializuje na výrobu sexuálních pomůcek pro postižené, a tvůrce…

První otázka, kterou si rodiče obvykle vyslechnou při zápisu dítěte do jeslí nebo do mateřské školy, zní: chlapec, nebo dívka? A záleží na tom vůbec? Na první pohled, když pozorujete, jak si děti hrají, určitě ano.

Každý rok se vydávám na pouť do rakouského léčebného střediska Mayrlife, kde strávím týden na břehu jezera Altaussee a nechám si od lékařů radit, co dělat, jak jíst a kdy jít spát. Zdá se, že vědí mnohem lépe než já, co potřebuji, abych se do Londýna vrátila s novou energií.

Mnoho klientů za mnou přichází, když váhají, jestli si nechat udělat botox. I když se nehlásím mezi odpůrkyně takových zákroků, je důležité vědět, že mají své limity. Botox a podobné injekční procedury fungují tak, že dočasně ochromí svaly, aby se zredukovala viditelnost jemných linek a vrásek – neřeší ale hlubší obličejovou strukturu. Právě zde přichází na řadu masáž obličeje – je to skrytý klenot péče o pleť, který využívá čím dál více lidí, protože už všichni lépe chápeme jeho benefity.

Nick Vujicic je jednou z nejvýraznějších osobností na poli motivačních řečníků. Jeho příběh je fascinující nejen vzhledem k jeho neobvyklému fyzickému handicapu, ale také s ohledem na to, jak se mu podařilo překonat obrovské překážky a stát se globální ikonou naděje a inspirace.

Když se hovoří o tom, jak se žije Ukrajincům a Ukrajinkám v České republice, obvykle se zapomíná na fakt, že existují také „menšiny v menšině“. Tedy například ukrajinští imigranti, jejichž integrace může být specifická, protože navíc spadají i do LGBT minority. Díky sociologickému průzkumu, který letos provedl neziskový spolek Jiný Pohled, nyní máme přístup nejen ke statistikám o ukrajinských queer lidech žijících v ČR, ale také k jejich (často velmi pohnutým) osobním příběhům.

Potkáváme se v nejmenované pražské kavárně, což by odpůrcům všeho progresivního jistě zapadalo do témat, o kterých se nad šálkem latté chystáme hovořit. Pětadvacetiletý Alex* totiž mimoděk ztělesňuje přesně ten „odstrašující“ stereotyp, jakým se odpůrci „genderové ideologie“ ohánějí v komentářích na Facebooku: identifikuje se jako nebinární, nemá s partnerem „klasický“ monogamní vztah, a ještě se zamilovává do lidí různých genderů.

Václav vyrostl v rodině, která ho učila vyhýbat se konfliktům za každou cenu. Rozvedení rodiče nedokázali vycítit, kdy už jejich osobní spory přerůstají hranice, a Václav tak už od raného dětství cítil tlak, aby se nikomu neznelíbil. Snažil se být perfektní. Nikoho nenazlobit, nečeřit vody. A tento vzorec chování si nese s sebou až do dospělosti.

Jakub pochází z rodiny, která jeho coming out přijala s velkou rezervou. Jeho tři roky dlouhý vztah s mužem, jenž se zpočátku jevil jako ideální partner, se rychle proměnil v noční můru. Psychické, a dokonce i fyzické násilí vygradovalo k tomu, že se Jakub ocitl zcela odříznutý od světa. Teď se snaží opět postavit na vlastní nohy a najít cestu ke smíření se sebou samým.

Ačkoliv zejména v posledních letech je všeobecně kladen důraz na individualitu, a to i v módě, přece jen existují určitá pravidla, kterých bychom se měli při oblékání držet. Minimálně tedy vzhledem k tomu, kam zrovna míříme (protože je jistě zřejmé, že na práci na zahradě zvolíme jiný oděv než např. na svatbu). Platí tedy, že i do práce by člověk měl mířit vhodně oblečený. I když by se mohlo zdát, že specificky v případě mužů není „moc co pokazit“ (ostatně, ženy mají skutečně širší módní možnosti), opak je pravdou. Minimálně muži, kteří působí na vyšších pozicích, nebo i ti, kteří tímto směrem míří, by rozhodně měli respektovat základní pravidla toho, jak na pracovišti vypadat. Protože jak známo, šaty dělají člověka. A nejen to.

V době, kdy byla reprezentace LGBTQ+ komunity v médiích spíše výjimkou, se objevil seriál „To je vražda, napsala“, který překvapivě oslovil queer diváky, aniž by o nich přímo mluvil. Přes svůj konzervativní charakter si vybudoval komunitě popularitu díky jedinečné hlavní postavě a nenápadnému,…

Na úpatí majestátní hory Fudži v Japonsku se rozkládá hustý les, který na první pohled vypadá jako obyčejný kus přírody. Jakmile ale vstoupíte dovnitř, pocítíte všeobjímající mrazivou a temnou atmosféru. Aokigahara, známý také jako „Les sebevrahů“, si za několik posledních desetiletí získal pověst…

Rodinné vztahy bývají často těžké. Pro případy, kdy si jeden z páru po čase uvědomí, že vlastně žije život v rozporu s tím, kým je, to platí dvojnásob. Jarda se jako poměrně mladý oženil a založil rodinu. Ale následně, když se v Česku po roce 1989 začaly uvolňovat poměry, pochopil, že je gay. Aby nenarušil rodinu, zůstal až do chvíle, než se jeho děti osamostatnily. Přesto jej ve chvíli, kdy se rozhodl jít hledat lásku, zavrhly…

Od letošního roku už nebude říjen jen o začátku podzimu a blížících se svátcích. Díky „Teorii října“, která aktuálně trenduje na TikToku, se tento měsíc stává symbolem nových začátků a zásadních životních změn. Co přesně „Teorie října“ znamená a proč získává stále větší pozornost?

Na začátku vztahu někdy stačí pohled. Krátký dotek, zpráva uprostřed dne nebo představa večerního setkání dokážou změnit náladu celého dne. Člověk ještě neví, co bude následovat, a právě nejistota dává touze zvláštní napětí. Po více než dvaceti letech společného života už většinou víte, jak se druhý ráno tváří, co si objedná v restauraci i na které straně postele usne. Znáte jeho tělo, nálady, radosti i obranné věty. Platíte účty, řešíte opravy, únavu, práci, nákupy a obyčejné starosti. Znamená to, že touha skončila? Nemyslím si. Jen už obvykle nepřichází stejnými dveřmi jako na začátku.

Marek Jakeš začal svou kariéru v nelehkých podmínkách, kdy musel už během studia finančně podporovat rodinu. Tyto zkušenosti v něm probudily touhu po svobodě a úspěchu, což se stalo hnacím motorem jeho podnikatelské cesty. Od brigádníka v bramborárně se vypracoval na úspěšného developera, který stojí za firmou, jež dnes realizuje moderní a udržitelné stavební projekty. Neustále hledá inovativní přístupy a s důrazem na kvalitu usiluje o to, aby jeho projekty přinášely smysluplné a dostupné bydlení, které reflektuje potřeby současné společnosti.

Kdo je kosmonaut, to každý ví. A podobně jako on prozkoumává vesmír, psychonaut se ve svém pátrání zaměřuje na nahlížení do vlastního nitra v různě pozměněných stavech vědomí. LSD, extáze, ketamin, ale třeba i „houbičky“ nebo ayahuasca – právě těmto psychedelikům se v této souvislosti zejména v poslední dekádě dostává stále větší pozornosti. I když mnozí si tyto látky spojují spíš s užíváním na hudebních festivalech, faktem je, že pro řadu lidí jsou dnes možností hlubšího spojení s vlastním duševnem. A především cenným pomocníkem při řešení psychických potíží. Přitom změny vědomí, k nimž právě díky požití těchto látek dochází, zdaleka nejsou žádnou novinkou… Mohou nám tedy psychedelika pomoci navázat spojení (nejen) s námi samými?

Výběr dopravních prostředků nebyl v 19. století právě široký. Kdo si nemohl dovolit koně, jichž navíc byl chronický nedostatek, musel šlapat po svých. Proto když se objevil vynález bicyklu, byla to učiněná senzace. Dlouho však šlapali do pedálů jen muži. Ženám byla jízda na kole – stejně jako volební právo, vzdělání, poručnictví nad vlastními dětmi nebo rozhodování o majetku – zapovězena. Lékaři se totiž domnívali, že jízda na bicyklu poškodí nejen ženino sexuální zdraví, ale udělá z ní dokonce lesbu.

Nedávno rozvířila Česká televize vody na sociálních sítích, když místo běžného slova „hosté“ použila novotvar „hoststvo“. A reakce? Přesně takové, jak by se dalo čekat. Někteří se hned pustili do kritiky a označili použití tohoto slova za „prznění“ češtiny, jiní do debaty přihodili obligátní LGBT propagandu. Podle mě je to ale přesně naopak – jde o přirozený vývoj jazyka. Čeština, stejně jako každý jiný živý jazyk, se neustále mění a přizpůsobuje aktuálním potřebám společnosti.

Máte slabost pro internetové bizáry, které jsou natolik přitažené za vlasy, že vás nejprve nutí googlovat, jesti nejde o hoax nebo o špatný vtip? Pak se vám do vkusu určitě trefí virální trend „Roman towel boys“ odkazující na pubertální chlapce, kteří měli v antice na starosti dvě věci: ručníky a sexuální uspokojení starších mužů. Říkáte si, jak a proč se takové téma dostalo na sociální sítě v roce 2024?

Pokud byste si pod názvem Locktober představili něco na způsob listopadového Movemberu, kdy si muži nechávají narůst kníry, aby upozornili na důležitost prevence závažných onemocnění, tak vás zklameme. S trochou fantazie by měl Locktober blíž spíš k akci Suchej únor, kdy se Češi každoročně zříkají konzumace alkoholu – s tím rozdílem, že v říjnu jde o (primárně pánskou) abstinenci od sexu. Složenina anglických slov „locked” a „October“ odkazuje na moderní pásy cudnosti – takzvané klece na penis, které v sortimentech sexshopů obvykle najdete v sekci BDSM pomůcek. Podle odborníků z praxe mohou klece příjemně zesilovat citlivost penisu, nošení má ale i svá rizika.

O lásce a o tom, jak je těžké ji najít, jsme si povídali s mužem, který se jednoho dne rozhodl, že marné toužení už není nic pro něj. Než se hnát za seznámením a životem ve dvou, ke kterému se nikdy ani nepřiblížil, rozhodl se, že bude žít pro sebe.

Průměrný věk dožití se prodlužuje, otázkou však zůstává kondice, v níž člověk v určitém věku je. A tak není divu, že se i vědci zabývají tím, jak kondici a další „zdravotní výhledy“ efektivně zhodnotit. Skvělým testem údajně může být stání na jedné noze, které podle výzkumníků perfektně dokáže zrcadlit celkovou kondici člověka. Co přesně tedy „postoj jako plameňák“ vypovídá o vašem věku a zdraví?

O kortizolu už jste pravděpodobně slyšeli, ale co katecholaminy? Odbornice Louise Pyne, která se věnuje nutriční medicíně, vám vysvětlí, jak tyto stresové hormony ničí vaše tělo a čím ho vrátíte do rovnováhy.

Fotograf David Těšínský prošel 91 zeměmi, válečnými zónami, slumy i komunitami na okraji společnosti – od bojujících žen v Donbasu přes revoluční mládež v Íránu až po transgender ženy na Kubě. V otevřeném rozhovoru mluví o tom, co ho naučili lidé, kteří nemají skoro nic, o vlastním setkání se smrtí po předávkování v San Franciscu i o tom, proč dnes jeho nejtěžší a nejdůležitější příběh nesouvisí s fotoaparátem, ale s rolí otce.

Každý příběh coming outu je unikátní a každý, kdo jej prožil, na něj má své specifické vzpomínky. V některých případech vše proběhne hladce, v jiných je moment přihlášení se k vlastní identitě spíš bolestný. Jiří chtěl svou orientaci doma skrývat, nakonec ale vyšla neplánovaně najevo. A pak dění…

Nové Q Radio nechce být jen dalším médiem pro queer komunitu. Jeho zakladatelé chtějí bourat stereotypy, propojovat různé světy a časem vysílat po celém Česku. V rozhovoru vysvětlují, proč podle nich rádio stále dává smysl, komu chtějí dát hlas a proč se nechtějí uzavírat do vlastní bubliny.

Některé životní příběhy se nedají vměstnat do jednoduchých kategorií. Romana Anuradha otevřeně mluví o identitě, pádech i proměnách, které ji dovedly až k úplně jinému pohledu na sebe samu. Dnes své zkušenosti využívá při práci s lidmi, kteří sami hledají přijetí, směr a větší vnitřní jistotu.

Castro v San Francisku, Greenwich Village v New Yorku, Soho v Londýně nebo Schöneberg v Berlíně. Ještě před několika desetiletími nebyla podobná místa jen čtvrtěmi s několika duhovými vlajkami a gay bary.

Stačí několik slov a někdy máme pocit, že o člověku na druhém konci místnosti něco víme. Je mladý, starší, nervózní, sebevědomý – a občas také gay. Takzvaný „gay hlas“ patří k nejvytrvalejším stereotypům spojeným s homosexuálními muži. Jenže když se jej vědci pokusili rozebrat na jednotlivé tóny, souhlásky a intonaci, narazili na zvláštní problém: lidé skutečně některé muže podle hlasu považují za gaye, ale žádný univerzální gay hlas se najít nepodařilo. A už vůbec se nezdá, že by sexuální orientace měla svůj vlastní biologický zvuk.

Dnes stačí při rezervaci hotelu zaškrtnout „jedna manželská postel“, otevřít mapu gay barů a během několika minut zjistit, zda je daná čtvrť bezpečná. Ještě před několika desítkami let ale gay cestovatel vyrážel do cizího města s úplně jinými otázkami. Ubytuje nás hotel jako pár? Kde se večer potkávají další gayové? A není podnik, do kterého míříme, známý spíš policejními raziemi? Odpovědi se hledaly šeptandou, v nenápadných adresářích i v průvodcích, které pro queer komunitu znamenaly mnohem víc než tip na dobrou dovolenou.

Trojka. Sex s člověkem stejného pohlaví. BDSM. Nevěra. Sledování cizích lidí při sexu. Nebo představa natolik tabuizovaná, že vás po jejím odeznění napadne jediné: Co to se mnou proboha je? Sexuální fantazie mohou být mnohem odvážnější než náš skutečný život. A právě to je na nich podstatné. To, co…

Ještě během léta pořádala foam a naked parties, nyní už návštěvníky vítá pouze stručné oznámení o definitivním konci. Sauna Babylonia v centru Prahy po 28 letech zavřela. Podle neoficiálních informací má za koncem stát rozhodnutí radnice Prahy 1 neprodloužit provozovateli nájemní smlouvu. Městská část ani samotná sauna ale zatím tuto verzi veřejně nepotvrdily. Pro pražskou gay scénu každopádně mizí podnik, který vznikl dávno před Grindrem a fungoval prakticky celou jednu generaci.

Sexuální práce v Česku stále balancuje mezi předsudky, legislativní šedou zónou a reálnými bezpečnostními riziky. Zdeňka Pecharová, ředitelka Spolku pro ochranu žen, popisuje, co sexuální pracovnice zažívají, proč násilí často nehlásí a jak se mění přístup klientů k souhlasu.

Pro většinu lidí je park místem na procházku, lavička místem k odpočinku a veřejná toaleta především praktickou zastávkou. V historii gay komunity ale některá podobná místa získala ještě úplně jiný význam. Stala se diskrétními body, kde se muži hledající jiné muže mohli potkat v době, kdy otevřeně flirtovat v baru často vůbec nepřipadalo v úvahu. Této praxi se říká cruising. A ačkoliv by se mohlo zdát, že ji s příchodem Grindru a dalších aplikací definitivně odnesl čas, výzkumy ukazují pravý opak.

Pro většinu lidí patří představa nevěry partnera k těm nejméně příjemným scénářům, které si dokážou představit. Co když je ale všechno přesně naopak? Existují lidé, které pohled na partnera při sexu s někým dalším nejen neděsí, ale sexuálně mimořádně vzrušuje. Fantazie známá jako cuckolding je přitom mnohem rozšířenější, než by se mohlo zdát – a její přitažlivost nemusí mít s touhou po nevěře vůbec nic společného.

Dnes ji medicína považuje za běžnou součást lidské sexuality. Ještě poměrně nedávno ale masturbace v očích lékařů, duchovních i rodičů představovala téměř univerzální vysvětlení všeho špatného, co se s člověkem mohlo stát.

Nevěra bývala poměrně srozumitelný pojem. Partner se líbal, spal nebo navázal vztah s někým jiným a hranice byla překročena. Jenže co když tím „někým“ není člověk? Umělá inteligence dnes dokáže flirtovat, posílat romantické zprávy, vést erotické konverzace i vytvořit překvapivě intimní vztah.

Představte si, že sedíte v hospodě a u vedlejšího stolu zahlédnete muže, který se vám líbí. Jenže napsat kamarádovi na mobil nejde a říct nahlas „ten chlap je nádherný“ může být riskantní.

Stačí jeden delší pohled přes bar, pár vět v konverzaci nebo způsob, jakým se muž usměje – a gayovi někdy v hlavě okamžitě blikne: „Tenhle je taky na kluky.“ Fenoménu se už desítky let říká gaydar a řada queer lidí přísahá, že jim opravdu funguje. Věda je opatrnější.

Předně bych chtěla poznamenat, že nejsem členkou žádné církve a ani po tom netoužím. Když mi bylo asi 18 let a hledala jsem odpovědi na to, kým jsem, poprvé jsem otevřela Bibli. Dočetla jsem se v ní, že Bůh odsuzuje gaye. Tehdy jsem se jako gay identifikovala a tohle poznání mě tak přimělo knihu…

Zkusím vysvětlit, jak to myslím. Pro potřeby tohoto textu nechme stranou tezi, že samotný život, který prožíváme, je iluzí – dokonalým projevem jednoho vědomí, které si samo pro sebe stvořilo tuto simulaci, aby mohlo samo sebe zažívat ve světě postaveném na protikladech. Vždyť vše, co jako lidé žijeme, žijeme jen díky kontrastům. Abychom mohli docela procítit radost, musíme nejprve poznat smutek. Abychom docenili zamilovanost, musíme poznat samotu. Abychom docenili svobodu, musíme nejprve zažít, jaké to je žít vnitřně nesvobodně. O tom ale tento text není. Je o tom, jakou iluzorní verzi světa si jako lidé – ze svých zranění a podmínění – vytváříme, a jak těžké bývá tuto iluzi prohlédnout.

Než se pustíme do snahy zodpovědět otázku v titulku, je potřeba si vymezit jednu zásadní věc – rozdíl mezi biologickým a sociálním pohlavím. Bez něj se v dnešní debatě o genderu ztratí úplně každý.

Jeden by mohl každý večer. Druhý si na sex vzpomene jednou za několik týdnů – a vlastně mu to vůbec nechybí. Rozdílné libido může na začátku vztahu působit jako drobná nepříjemnost. Časem se z něj ale snadno stane boj o odmítání, vlastní atraktivitu, tlak i pocit, že tomu druhému na našich potřebách vůbec nezáleží.

Co všechno se skrývá za image neporazitelné bojovnice? Martina Ptáčková v otevřeném rozhovoru mluví o šikaně, předsudcích, vztazích i chvílích, kdy ani zkušenosti ze sebeobrany nedokážou zahnat strach.

Když dnes přijedete do Kyjeva, na první pohled nevypadá jako město zastavené válkou. Kavárny jsou plné, auta stojí v kolonách, lidé chodí do práce a večer jdou na drink. Čtyřmilionové město na povrchu působí jako evropská metropole, ve které se život nezastavil.

Angelika, v drag světě známá jako Smokee Kween, patří k nejvýraznějším tvářím české drag scény. Je make-up a wig artistkou, modelkou, herečkou, zpěvačkou, fire performerkou i showgirl. Většinu svých kostýmů si šije sama. V otevřeném rozhovoru mluví o tom, co pro ni znamená být trans ženou, jak…

Z čistě evolučního pohledu to může vypadat jako paradox. Pokud se část gay mužů biologicky nerozmnožuje, proč homosexualita během tisíců generací jednoduše nezmizela? Odpověď není tak jednoduchá jako „gen pro homosexualitu“ – ten ostatně neexistuje.