Krajské listy

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Tenkrát hledali muzikanta, ale protože to bylo u Cimrmanů, dopadlo to jako vždycky.

Pokračujme v mých zážitcích z nákupů v „českých“ obchodech, které se kupí jako odhozené igelitky s nápisem „S láskou k Česku“.

Vánoce s generálem byly po narození našeho syna opravdu dobrodružné. Nejenže měl v tu dobu narozeniny, ale pokaždé i mimořádně křehkou psychiku — jako kdyby se ho příchod Spasitele dotýkal velmi osobně, ačkoliv byl vždycky ateista a Vánoce pro něj měly spíš materiální význam. Dojala ho koleda, rozplakal živý betlém a v přeplněném obchodním centru chodil s výrazem muže, který právě pochopil, že letos musíme mít všechno. I Ježíška na telefonu.

FOTOGALERIE: Nebýt některých filmových epizodních rolí, které Fanda Mrázek vytvořil v padesátých letech, dovedl by si ho dnes už málokdo představit. Než jsem se dostal díky televizi k některým předválečným snímkům, ve kterých mladý Mrázek hrál větší role („Pepina Rejholcová“, „Barbora řádí“, „Klapzubova jedenáctka“ aj.), vybavoval jsem si jeho tvář snad jen ze třech filmů: Hrál například celníka v pohádce „Byl jednou jeden král“, závodčího ve druhém dílu Švejka – „Poslušně hlásím“, anebo v „Pěti z milionu“, kde ve dvojici s Emanem Fialou zpíval písničku „Tak hodně štěstí do manželství“. Posledně jmenovaný titul je z roku 1959 a patřil také k posledním, v nichž se ještě koncem padesátých let Fanda Mrázek objevil. Zemřel o jedenáct let později, 13. října 1970, ve věku 67 let.

ROZHOVORY NA OKRAJI: Závěrečná část rozhovoru k 80. narozeninám PhDr. Anežky Janátové, psycholožky, autorky archetypálních léčivých pohádek, někdejší ředitelky Jedličkova ústavu, zakladatelky Akademie sociálního umění a předsedkyně Anthroposofické společnosti v České republice.

Město horníků, s horníky a pro horníky. V polovině padesátých let to mělo velký propagandistický náboj, ale sedmdesát let města Havířov nám může připomenout také mnohem pestřejší historii těžby na našem území.

Divadelní scéna české politiky zažívá svá nejlepší léta. Nyní měla premiéru teatrální tisková konference s názvem Jak pojedeme na Slovensko, které jsme poslední čtyři roky nenáviděli. Úspěch zaručen. Účast hojná.

Vánoce se kvapem blíží a ediční plány nakladatelů opět na pár týdnů začínají strašit prázdnotou – ty nejdůležitější věci už jsou zkrátka venku. Několik velmi zajímavých titulů se ale objevilo i na přelomu listopadu a prosince – jsou to samozřejmě především ty první dva, ale za pozornost rozhodně stojí i ty další. A kdy my (snad víc než tři) sejdeme se zase? Inu, až po Novém roce. V únoru, třeba?

(Nejen) o dvou židovsko-anglicko-českých autorech: v sobotu zemřelém Tomu Stoppardovi (1937 – 2025) a v neděli devadesátiletém Woodym Allenovi.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Vždy přesně věděla, co od života chce, a uměla si za tím také jít. Téměř všechno ale nakonec dopadlo úplně jinak, než plánovala.

Moc mě trápí, kam se ubírá naše společnost. Chudneme a chudnout budeme. Ale včera, těsně před pátou odpolední, jsem na to kápl. A říkám rovnou, je to na nobelovku za ekonomii. A možná i míru. Skromnost stranou.

Devatenácté století Časosběr už vícekrát připomínal jako století vynálezů a společenské proměny. Podmínky pro tyto dynamické změny ale vytvářely i události politické a vojenské. Dnešní výročí proměnilo rovnováhu mocenských sil v Evropě a podstatně přispělo k tomu, jak vypadalo ono „století vynálezů“. A jako bonus se událost odehrála na našem území a její rekonstrukce je každoroční podívanou.

Dostáváme se na ekonomický tenký led. Kudy a jak se z toho vyhrabat? Vilém Famm si klade klíčové otázky dneška a snaží se na ně najít odpovědi.

Někdy se mi udělá tak nějak podivně na duši, trudomyslně. A na to mám jediný recept. Koupit si nějakou knížku. Každý máme své rituály, kterými lovíme své bobříky.

Projektová výuka bývá velice často zmiňována jako moderní metoda výuky. Problém je, že jen málokterý učitel tuší, co vlastně projekt je.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Na pohled působila velmi křehce, zdání ale klame. Temperamentní, krásná a nepřehlédnutelná, prostě uličnice, která se dokázala měnit, a přesto neztrácet šmrnc.

Město Augsburg ve Švábsku se pyšní nejstaršími vánočními trhy v zemi. Jsou velkolepé. A nově mají i jednu novou atrakci. Bezpečnostní opatření.

Nestor české neuropatologie František Koukolík definuje stupiditu nikoli jako hloupost či opak inteligence. To by bylo velmi povrchní a venkoncem nesprávné hodnocení.

Jak to bylo v Evropě doopravdy s užíváním mrtvých lidských těl, alespoň co se týče „pomazaných hlav“ králů a královen?

Ochladilo se. No, to loni a předloni asi taky. Záběry sněhu na Mallorce teplomilný samozřejmě vyděsí. Ale tahle zima, jako šest osm stupňů, tady je snad jen poránu, a jak vysvitne, tak bych prosila teplo lehce pod dvacet!

Nedlouho před smrtí významného českého prozaika Ivana Klímy (4. 10. 2025) bilancoval život rozsáhlým knižním rozhovorem i jeho jmenovec, spisovatel Josef Klíma. Otázky kladla Karolína Lišková, která ho zná patnáct let, před kteroužto érou spolupráce jí byl, jak nyní tvrdí, „Yodou a Seanem Connerym s lidskostí Matky Terezy“.

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: V sobotu 25. října 2025 jsem se vypravil do libereckého Club Warehouse, abych se ponořil do vln poctivého synthpopu.

Postup sovětských vojsk u Moskvy na přelomu let 1941 a 1942 byl provázen nejen úspěchy, ale také množstvím nešvarů a kiksů na všech úrovních velení.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Příliš krásná pro lásku, příliš rázná pro manželství aneb Když žiješ v dostatku, o drby se nestarej. Určitě přijdou samy.

DOBRÉ ZPRÁVY: Zpracováno z prohlášení Clifforda Leeho na síti X.

Okamžik, kdy nevýhody začnou převažovat nad výhodami. V tu chvíli se člověk třeba v posteli převalí, přestane kupovat své oblíbené sušenky, rozvede se. Začne volat po změně.

První část rozhovoru k dnešním 80. narozeninám PhDr. Anežky Janátové, psycholožky, autorky archetypálních léčivých pohádek, někdejší ředitelky Jedičkova ústavu, zakladatelky Akademie sociálního umění a předsedkyně Anthroposofické společnosti v České republice.

Petr Pavel se vyjádřil ke komunikačním kanálům politických stran. Se zuby vyceněnými pak utrousil pár slov k ranním videím Andreje Babiše na sociálních sítích. Označil je za propagandu.

FOTOGALERIE: V polovině osmdesátých let napsal ve svých pamětech populární herec a komik, šéf operety Státního divadla v Ostravě, Josef Kobr. „Nakonec jsem si nechal havíře Slivku, rozeného muzikanta a imitátora, dirigenta hornické kapely, pravým jménem Jaroslava Volfa.“ Udělal chybičku v příjmení Jaroslava Wolfa, on se psal totiž s dvojitým vé, ale jinak je charakteristika jmenovaného umělce a hlavně popis Wolfova nejslavnějšího estrádního čísla Povídání o pohřbu, velmi přesný.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Uhranutá jako Viktorka z Babičky Boženy Němcové aneb Milostná dramata nenapravitelné optimistky

Otrávila jsem generála. Tedy – podle něj. Celé drama začalo úplně obyčejně. Ohříval si zbytek nedělní omáčky. Nedělní omáčka byla v našem domě něco jako státní svátek – a knedlík? Knedlík byla relikvie. Stál u linky, díval se na ty dva nakrájené bílé měsíčky, jako kdyby se díval na malinké roztomilé dítě. Nebo na vzácnou ženušku, kterou kdysi v mládí možná měl, ale zapomněl na ni stejně jako na většinu rodinných výročí.

Už jsme si tak nějak zvykli, že v České republice nic nefunguje, jak má. Teď se v absurdních dramatech nepředstírané hysterie ocitl systém tzv. superdávky.

Sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu se má konat příští rok v Brně. Poprvé v České republice.

Astronomické jaro začíná podle kalendáře 21. března. „Pražské jaro“ roku 1968, éra politického tání a uvolňování poměrů, naplno začalo 22. března abdikací prezidenta Antonína Novotného. O týden později byl nástupcem „krásného Tonyho“ zvolen úterní oslavenec Ludvík Svoboda. O sedm let později úřad také opustí předčasně, ale to bude zcela jiný příběh. Oba ale hodně vypovídají o jeho životě, který psal československé dějiny.

ROZHOVORY NA OKRAJI: Michaela Labáková (*28.1.1991, Plzeň) je mladou spisovatelkou ze severního Plzeňska. Žije a tvoří v Plasích, kde sepsala několik románů a pozvolna je uvádí na knižní trh. Ve svém psaní se nebojí rozmáchnout do šíře, po vzoru starých klasiků dává projev větší popisnosti a nekrátí text na minimum, jak je dnes občas zvykem…

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Od Zlaté slavice k odhodlané Popelce a jak seděl váhavý stydlín na dvou židlích

DOBRÉ ZPRÁVY: Představte si tu hororovou scénu. Právě jste přežili zemětřesení, nad vámi se tyčí hromada suti, jste zranění a v šeru slyšíte podivné šustění. Namísto záchranáře se k vám ale prokousává krysa. A ne ledajaká. Má na zádech malý batůžek a vy si najednou uvědomíte, že tohle je hodně, ale fakt hodně blbý den.

Geniální spisovatel Karel Čapek odhalil originální metodu, která se zakládá na reálných podkladech.

Dneska ráno jsem, prosím, dostala plnej kornout čůros. Tedy oni to byly churros. No takový to obdobně dlouhý, ale z těsta. Plnej kornout jich byl.

V Čechách se nikdy nenudíme, doba povolební poskytuje všem dostatek prostoru, aby svůj doposud trudný život oživili nějakou tou zajímavou perličkou.

Dvě série povídek Marka Dobeše, které se střídaly každý víkend, budou nyní jedenkrát za 14 dní. Aby nám déle vydržely…

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: Nesl v sobě étos prvorepublikové elegance nedostupných filmových hvězd v kombinaci s praktickým přístupem dneška.

Jeden z mých nejoblíbenějších železničních úseků vede údolím řeky Berounky. Řeka se tu zařezává do kolmých svahů a já čekám, až ho spatřím mezi dvěma kopci.

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: Nesl v sobě étos prvorepublikové elegance nedostupných filmových hvězd v kombinaci s praktickým přístupem dneška.

Proč se sovětská ofenzíva u Moskvy v lednu 1942 vysílila? Jedním z paradoxních důvodů byl nikoli nízký, nýbrž příliš vysoký počet vojáků a zbraní.

Milé děti, v těch dávných dobách, kdy guláš stál v hospodě naproti divadlu pět korun a šedesát haléřů, tak v těch dávných dobách jsme hráli v karlínském divadle muzikál Hello, Dolly!

Z Kolocova deníčku-kalendária událostí posledních dnů – tentokrát založeného na nekorektně přesných výrocích „jubilantů“.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: aneb Nevyléčitelný stydlín z dobré rodiny a jeho souboj s Lasicou a Kukurou o dlouhonohou krásku

Rozhodli jsme se nevratně znehodnotit a zničit dvě miliardy tun zásob černého uhlí. Zaplavíme doly, uděláme si z nich kačák na pouštění lodiček.

Jaké jsou ztráty na bojišti mladí versus staří? Je více obětí? A vyhovuje někomu indoktrinovat mladé a navádět je proti starým? Luděk Ševčík se pustil do nesnadného tématu.

DOBRÉ ZPRÁVY: V ostravské zoo se psal další díl z tamní sloní historie. Místní „maminčin mazánek“, téměř třítunový mladík sloního původu, sbalil svůj chobot a vyrazil na velkou cestu. Jeho cíl? Francouzské Les Terres de Natae, neboli budoucí pánská jízda u Atlantiku. Řeč je samozřejmě o mladém samci slona indického, který se rozhodl opustit rodné hnízdo, protože jak známo, pod maminkou už mu začaly růst nohy z komína.

Jsem hrozný multikulturalista. S nadšením nasávám kulturu ze všech světových stran. Baví mě to. Před pár měsíci jsem si pro vlastní potěšení objevil nakladatelství Verzone a jeho edici Xin, která vydává čínskou literaturu. Knihy vydané v edici Xin vychází s podporou Mezinárodního sinologického centra Chiang Ching-kuovy nadace při Univerzitě Karlově. A je to edice, která zase o kus posouvá chápání čínské společnosti. Přibližuje ji, otvírá, dává ochutnat, přičemž nechce ovládnout nebo zneužít. Tak bych chápal pojem multikulturalismus.

Stále nejste přesyceni hereckými autobiografiemi? Jste fanouškem seriálu Dva a půl chlapa? Pak je tu pro vás Kniha Sheenova! Pokud jste pro změnu fanoušky Stranger Things (což je velmi pravděpodobné), možná vás potěší nový román. A co takhle true crime, ve kterém nejsou hlavními hrdiny sérioví vrazi, ale zvířátka?

FOTOGALERIE: Před lety přišel do rozhlasu z Dánska e-mail, v němž se jistá Zuzana Vasa z Kodaně zajímala o pořad, který se jmenuje Padesátník a ve kterém - jak prý se dozvěděla od svých blízkých z Prahy - zazněla písnička, v níž zpívá: „Já mám doma bratra / a ten je vám zatra- /-cený kluk.“ Ta písnička zněla v dávných dobách v představení pražského Divadla Paravan a zpívala ji tam právě ona pisatelka. Tenkrát se ještě jmenovala Zuzana Princová.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Víte, co měla společného jedinečná hvězda české country s komediemi Zdeňka Trošky?

Na Václavském náměstí se k 17. listopadu zase udál Koncert pro budoucnost. A já si dovolím v reakci sepsat doslova obžalobu. Nikoliv právní, chraň mě ruka páně, ale společenskou, morální, mravní.

Přeobsazování postav v zaběhlých seriálech je bezesporu nevděčný úkol. V případě Sandry Novákové, která se už nějaký ten pátek objevuje v Ulici, se to naplno ukazuje. Divákům se totiž stále nedaří přijít na chuť nové Adrianě Peškové. A dávají to herečce znát.

Budeme muset povinně jíst hmyz? Stane se lidstvo hmyzožravým? Vilém Famm se obává právě toho a dává k posouzení rozdíl mezi recepty z cvrčků a krav.

Voda. Provází člověka od nepaměti a je tak běžnou součástí života, že už to ani nevnímáme. Nedokážeme ani spočítat, kolikrát denně otočíme kohoutkem a umyjeme nádobí nebo si natočíme do skleničku vodu a napijeme se. Automaticky. Bohužel, ne všech částech světa mají lidé takový komfort jako my. Snad na to jednou dojde.

KULTURNÍ MONITOR JANA PAULA: Svět starších generací mizí, a nový, ten mladý, se dere kupředu s uvědomělou odhodlaností měnit vše, co bylo léty ověřenou kvalitou. Umění a kultura, jak dokládají dějiny, se ale vyvíjí kontextuálně, v souvislostech, jen blázen pod sebou řeže větev.