Svět cestovatele

S blížícím se létem začíná celá řada lidí přemýšlet o tom, kam letos vycestují. Mnozí už mají své cesty dokonce naplánované. Pokud bychom udělali statistiku, pravděpodobně bychom zjistili, že většina lidí bude mířit do zemí, kde se to turisty jen hemží. Napadlo vás ale někdy, vycestovat do země, kam jezdí turistů skutečně minimum?

Kávu mi nechtěli prodat bez spropitného – až kamarádka mi řekla, jak to obejít bez dohadování. Na takových místech prostě člověk nepředpokládá žádné zdržení. Přijít, objednat, zaplatit, vypít a do 15 minut pokračovat v cestě (ok, do 20, když si ke kávě dáte ještě zmrzlinu, kterou tu mají výbornou). Jenže při poslední návštěvě mě čekal šok.

Snídaně a oběd z krabičky u pracovního stolu, večeře bez vaření a během dne několik připravených svačin. To, co ještě před pár lety působilo jako okrajový trend spojený především s fitness komunitou, se dnes stává běžnou součástí života rostoucí části české populace. Krabičkové stravování přestává být výjimkou a postupně se zařazuje mezi standardní služby moderního městského života.

Objevte tajemství Božích kamenů: Místo, kde i skála dýchá klidem a léčí neduhy. Pokud patříte mezi lidi, kteří v přírodě nehledají jen pěkný výhled, ale i vnitřní klid a trochu té tajemné síly, pak byste rozhodně neměli minout Boží kameny. Tohle místo nedaleko Strakonic není jen tak nějaká hromada šutrů. Mezi hledači energií a milovníky záhad se o něm mluví jako o jednom z nejsilnějších energetických bodů u nás. Lidé sem jezdí z celé republiky, aby načerpali sílu, uklidnili pocuchané nervy, a někteří dokonce věří, že jim zdejší skály pomohou tam, kde moderní medicína krčí rameny.

Digitální nomádství je životní styl, který láká stále větší množství lidí. Nemusí být přitom spojený jen s exotikou, provozovat se dá i v Evropě. Jaké jsou oblíbené destinace digitálních nomádů na starém kontinentu?

„Ses zbláznila, babi? Nic jsem si od tebe nepůjčil.“ Nevděčný vnuk zavolal na babičku policii. Někdy se může na jejich životech podepsat zdánlivá maličkost. A tak Petr nestačil jednou na rodinné oslavě divit. Babička si ho totiž vzala stranou a diskrétně se ho zeptala, kdy jí vrátí těch 10 000, co mu nedávno půjčila. „Ses zbláznila, babi? Nic jsem si od tebe nepůjčil,“ reagoval vcelku pochopitelně, protože o ničem nevěděl. Babi se ale urazila a bylo to.

Tankování „po špunt“: Zlozvyk, který vám může provětrat peněženku i odrovnat motor. Řeklo by se, že na pumpě se nedá nic zkazit. Člověk prostě přijede k totemu, vybere správnou hadici a drží spoušť, dokud to teče. Jenže právě ta chvíle, kdy tankovací pistole poprvé „cvakne“, rozhoduje o tom, jestli odjedete s plnou nádrží, nebo se zadělaným průšvihem. Spousta řidičů má totiž pocit, že když pistole vypne, je tam ještě fůra místa. Tak tam ty dva tři litry prostě „docvakají“ silou. Jenže tohle honění mililitrů je ve skutečnosti drahý špás, který auto vůbec neocení.

Řekne-li se turbulence, řada lidí dostane strach z létání. Nejde jen o souhru náhod, mohou za ně hory, výška, proudění vzduchu i aktuální počasí. Hypotetické scénáře od vyděšených cestujících mnohým ke klidnému letu příliš nepřidají. Co ale vlastně je? A je opravdu třeba se jich bát?

Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku se v letošním roce bude konat 19. a 20. června na Rašínově nábřeží v Praze 2. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na Rašínově nábřeží se představí 40 zástupců českých mini- a mikropivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem, pivní bleší trh a několik koncertů.

Stop šikaně u pokladen: Co si ochranka v obchodě může dovolit a kdy už drsně přestřeluje? Prohledání je za čárou. Nakupování by měla být pohoda, a ne adrenalinový sport, při kterém trnete, jestli na vás za pokladnou nevybafne svalnatý chlapík v uniformě. Jenže ruku na srdce, občas se stane, že stačí mít u sebe větší batoh, objemnější kočárek nebo prostě jen vypadat „podezřele“, a už vás propichuje pohledem místní ostraha. Mnoho lidí v takové chvíli znejistí, zrudne a pod tlakem autority udělá i to, co vůbec nemusí. Přitom pravomoci soukromých bezpečnostních služeb jsou v českých luzích a hájích překvapivě krátké. Pojďme si nalít čistého vína a říct si, kde končí jejich práce a kde začínají vaše práva.

„Kdo se moc směje, musí i plakat. Aby to nezakřikl.“ Když jsme měly se sestrou moc velkou radost, maminka na nás brala rákosku. Věděli jste, že vaše mysl je kouzelná? Umí zapomenout i opravdu velká traumata. Jenže ona nikdy nezapomene úplně. Někde si je uloží. Štosuje si je jako sbírky vzácných tiskopisů a občas do nich nahlédne. Potají, abyste nevěděli. A skrz tahle nahlédnutí ovlivňuje celý váš život.

Tak jsme po dlouhé době vyrazili na Pustevny. Výlet sice nebyl předem plánovaný, ale na Pustevnách se člověk neztratí, tak proč ne? Nakonec bylo krásně, všechno jsme si užili, nicméně naše peněženka doslova zaplakala. Z Pusteven, které jsem znal, se stal neskutečný byznys, který mě na delší dobu od návštěvy tohoto krásného místa odradil. Pojďme se ale na výdaje podívat společně. Nejde přece o nic tajného. Jen pro představu, přijeli jsme na Pustevny ve dvou.

Jak se zbavit vos na zahradě: Využijte jejich teritoriálnost, půjde to i bez chemie. Léto je v plném proudu, maso na grilu voní, pivo se chladí, ale idylku vám kazí ty otravné pruhované potvory, co se vám neustále snaží vlézt do talíře. Boj s vosami je pro mnohé majitele zahrad každoročním koloritem. Než ale začnete kolem sebe bezhlavě stříkat chemii nebo zběsile máchat plácačkou, zkuste na ně jít trochu od lesa. Věděli jste totiž, že není vosa jako vosa? Zatímco taková vosa obecná si vás víceméně nevšímá, její sestřenice vosa útočná startuje na první dobrou a reaguje agresivně na každý váš pohyb.

Znáte Ratměřice na Benešovsku? Pokud ne, je na čase se s nimi seznámit. Ukrývají totiž přírodní poklad jménem sekvojovce. Tyhle gigantické stromy se tyčí nad krajinou jako němí svědci času a patří rozhodně k největším botanickým raritám v celé střední Evropě.

Tatry mají jedinečnou schopnost vtáhnout člověka do světa fantazie. Jejich dramatické štíty, mlhou zahalené lesy a tichá jezera působí jako kulisy připravené pro film — možná právě proto se staly dějištěm mnoha pohádek, filmů i legend, které v nás zůstávají ještě dlouho poté, co skončí závěrečné titulky. Filmaři sem míří už od 50. let a dodnes je považují za jedno z nejatraktivnějších míst ve střední Evropě.

Prý jsem trouba, když mě manželka nutí přebalovat. Posměváčky jsem rázně utřel. V práci bylo veselo, jako obvykle. Kolegové si neodpustili pár rýpavých poznámek, když jsem zmínil, že jsem doma přebaloval malou. „Ty jsi ale feminista!“ smáli se a házeli na mě pobavené pohledy. V jejich světě asi chlap, co se stará o vlastní dítě, automaticky ztrácí nějaké ty body na mužnosti, nebo co. Anebo si snad představovali, jak se mi u toho zvedá žaludek, nebo něco podobného? Těžko říct.

Bulharsko se s národní měnou definitivně rozloučilo. Leva po desítkách let zmizela z oběhu a země od roku 2026 přešla plně na euro. Pro turisty to znamená jediné: s bulharskými bankovkami v peněžence už si příliš nepomohou. Za nejvyšší inflaci v EU sice euro může jen minimálně, turisté ale musí v Bulharsku obecně počítat se zdražením.

Zatímco kolem třicítky hledáme ve wellness hlavně zážitek a stylové prostředí, s přibývajícími roky se naše představy o odpočinku lehce mění. Místo ruchu a designu začínáme toužit po klidu, kvalitní péči a skutečné regeneraci. Jak se liší naše wellness preference podle věku a kde hledat pobyty, které tyto potřeby opravdu naplní?

„Nešišlejte mi na dceru, žádná mašinka to není. Vlak je to.“ Také máte pocit, že jde dnešní výchova do háje? Čekali jsme na perónu – já, maminka s asi čtyřletou holčičkou a ještě pár dalších lidí. Vlak měl přijet tak za pět minut, takže pohodička (jo a bez zpoždění, to je důležité).

Málokdo ví, že existuje trek, vedoucí po stezce, kudy se kdysi mezi Tyrolskem a Bavorskem pašoval alkohol, cigarety, káva, nebo bochníky sýra. Stezka, opředená legendami, spojuje malebnou horskou soutěsku v Tyrolsku s předhůřím bavorských Chiemgauských Alp.

Na mapě, ale bez majitele: Stále ještě existují území, která nikomu nepatří, jedno máme i v Evropě. Možná máte pocit, že v dnešní době, kdy nás družice špehují i při věšení prádla na balkoně, už na planetě není ani píď země, která by nebyla rozparcelovaná, orazítkovaná a hlídaná celníky. Ale nenechte se mýlit! Pořád ještě existují místa, kde končí veškeré mapy a státní ambice. Říká se jim latinsky Terra nullius – země nikoho. A věřte nebo ne, jeden takový libertariánský ráj (nebo spíš administrativní noční můru) máme skoro za humny.

Chystáte se letos opět na dovolenou do populárního Chorvatska? Budete se muset nejspíš připravit na markantní změny, od prvního června zde začnou platit. Nové zákony a nařízení míří nejen pro turisty.

Klíšťata tyhle vůně nesnášejí: Přírodní repelent funguje překvapivě dobře. Otestovali jsme to. Jaro a léto, to je přesně ta doba, kdy člověk konečně hodí starosti za hlavu, nazuje toulavé boty a vyrazí někam do zeleně. Jenže ruku na srdce, stačí se trochu projít vyšší trávou nebo si sednout na kraj lesa a už aby se člověk prohlížel od hlavy až k patě. Číhá tam na nás totiž ten nejmenší, ale nejvíc otravný nepřítel – klíště. A nejde jen o to, že je to hnusný parazit, co se vám zakousne do kůže. Tyhle potvory přenášejí boreliózu nebo encefalitidu, a to už pak končí veškerá legrace a začíná boj o zdraví.

Jedovatý brouk z lesa? Majka fialová budí respekt, ale strach není nutný. Na dotek je ale nepříjemná. Jaro už se nám pořádně rozjelo a příroda se probouzí v barvách, o kterých se nám v zimě ani nesnilo. Jenže s prvním hřejivým sluníčkem vylézají i tací obyvatelé, co nás dokážou na procházce pořádně vycukat. My jsme nedávno u obce Rusava v Hostýnských vrších narazili na opravdového fešáka v lesklém fialovém kvádru. Jmenuje se majka fialová a internet je plný strašidelných historek o tom, jak je smrtelně nebezpečná. No, nenechte se vybláznit, realita je sice trochu pálivá, ale rozhodně ne tak černá, jak se píše na diskusních fórech.

Důchodkyně odnaproti obtěžovala děti. Její vlezlost ale mé dceři zachránila život. Děti z našeho bytového domu si v zimě často hrály na schodišti – kde jinde také, když do té sloty by ani psa nevyhnal. Ale to se nelíbilo naší sousedce Lence. Neustále je napomínala, stěžovala si na hluk a nepořádek, a to mě čím dál víc rozčilovalo.

Znáte to. Na křižovatce zastaví auto. Otevře se okénko a vypadne z něj nedopalek cigarety. V tento moment si říkám, že auto řídí člověk, který toho v hlavě prostě moc nemá. Většinou se samozřejmě nemýlím. Jedinci, kteří kouří za volantem, jsou podle mého názoru závisláci maskovaní za sobce a lidi, již nerespektují vůbec nic a nikoho. Bavil jsem se o tom i s profesionálním řidičem, který měl stejný názor jako já.

Festivaly už dávno nejsou jen o hudbě. Pro značky a obchodní řetězce se stávají jedním z nejatraktivnějších míst, kde mohou oslovit mladší publikum přímo v prostředí spojeném se zážitky, emocemi a volným časem. Právě proto v posledních letech výrazně roste počet supermarketů, které na hudebních akcích budují vlastní zóny, stage nebo dočasné prodejny.

Bumbálka: Zapomenutý horský ráj, kde si i ticho dává šlofíka. Byla by ale škoda ho míjet. Máte už po krk věčných davů v nákupních centrech nebo na profláknutých turistických magistrálách? Hledáte flek, kde lišky dávají dobrou noc a kde největší adrenalin zažijete při pohledu na zavřenou trafiku?

Antarktidu si představujeme jako ledovou pustinu, která je krásná na pohled. Pro vědce má ovšem obrovskou cenu i jinak. Je to totiž doslova archiv, z něhož lze získat cenné informace o minulosti Země.

Burj Khalifa je trendy. Původně se ale měla jmenovat docela jinak. Naštěstí to neprošlo. Asi jen těžko byste v Dubaj hledali výraznější symbol. Burj Khalifa je s výškou 828 metrů nejvyšší budovou světa – a tím její sbírka rekordů rozhodně nekončí. Drží také prvenství za nejvýše položenou vyhlídkovou plošinu i za nejvyšší volně stojící stavbu planety.

Také vám letní dovolenou dokáže otrávit i nepříjemný tlak v uchu? V letadle, kde často vzniká pokles tlaku v kabině, k němu dochází nejčastěji. Často se jedná o stav, při kterém se zhorší stav slyšení, člověk slyší „jako pod vodou“, může vnímat tlak, praskání nebo šumění. Jde o dočasný ale nepříjemný problém způsobený nevyrovnaným tlakem mezi středním uchem a okolím nebo ucpaným zvukovodem.

Nedonutili jste mě k tomu, abych si dodělal školu, tak teď mě musíte živit. Absurdní požadavek, řeklo by se. Ale když dáte dohromady manipulační techniky, pocit viny a protřelost (napsala bych to hůř) jistého jedince, prostě to funguje.

Turistická sezona začíná a připravují se na ni i Češi. A první čísla ukazují, že letošní prázdniny budou zřejmě ve znamení kempování. Nejistá zahraniční situace žene nahoru ceny paliv, ubytování i letenek a Češi tak volí jistotu – dovolenou v tuzemsku nebo u nejbližších sousedů, a ideálně po vlastní ose a s dobrou výbavou.

Tatranské řezy: Retro sladkost, která se z našich cukráren vytratila jako pára nad hrncem. Připravte si je jako kdysi. Zavřete na chvíli oči a přeneste se v čase o pár desítek let zpátky. Vzpomeňte si na tu vůni, když jste jako malí špunti vešli do typické retro cukrárny s mramorovými stolky. Mezi větrníky a laskonkami tam vždycky trůnila jedna nenápadná, ale o to vypečenější dobrota – Tatranské řezy.

Absurdní požadavek učitelek ze školky – doneste si příští týden vlákna, co vám zbudou v sušičce. V naší škole se aktuálně naladili na vlnu upcyklace. A občas tedy rodičům domů chodí vážně absurdní požadavky.

Existence mimozemšťanů prokázána? Podle astronoma z Harvardu jsme první návštěvu už propásli. Díváte se občas večer na nebe a říkáte si, jestli tam někde nahoře někdo nepořádá večírek, na který jsme nedostali pozvánku? Většina z nás to bere jako čisté sci-fi, ale v roce 2017 se stalo něco, co i těm největším skeptikům v bílých pláštích pořádně zamotalo hlavu.

V České republice řídí auto skoro každý dospělý člověk. Podle toho to také na našich silnicích vypadá. Za volantem najdeme závodníky, slimáky a různé typy lidí, kteří si nějakým způsobem za volantem léči svou frustraci z vlastního života. Denně se setkávám s lidmi, kteří prostě potřebují jet mimo obec na okreskách 120 km/h. Na to jsem si ale už bohužel zvykl a prostě respektuji, že si musí léčit svůj komplex méněcennosti. Mnozí lidé si ho ale léčí i parkováním. Auto odstaví jak úplní pitomci. Nedávno jsem se o tom přesvědčil i u městského úřadu v Holešově.

Můj muž se jmenuje úplně jinak. Zjistila jsem to až při svatbě – prý mě nechtěl děsit. Myslím si, že před svatbou by o sobě lidé měli vědět vážně všechno. Protože něco se na poslední chvíli fakt dozvědět nechcete.

Maďarsko se u českých turistů dlouhodobě těší poměrně velké oblibě. Historická Budapešť, typické lázně nebo dovolenkový Balaton jsou Čechům známé dobře. Za návštěvu stojí ale i jiná místa, třeba Eger.

Zázrak v Lužických horách: Místo, kde i úřední šiml musel sklonit hlavu. Tady se jim Čechy umlčet nepovedlo. Vítejte v koutě naší země, kde se historie nepíše jen v zaprášených knihách, ale doslova se vpisuje do strmých kopců. Pokud hledáte tip na výlet, kde si vyčistíte hlavu a možná tak trochu i svědomí, musíte zavítat do Jiřetína pod Jedlovou. Křížová hora, která se nad městečkem tyčí, totiž není jen obyčejný kopec s pár kapličkami.

Je to neuvěřitelný lampión, jak to tam švihne. Podobná slova a komentáře zaznívají u videa s Filipem Turkem, který zřejmě projede uličkou v protisměru. Lidé opravdu natočí kdeco. Pokud jde o skutečné video a ne žádný fake, tak se nejspíše potvrzuje, že Filip Turek neumí ani řídit. Těžko říct, zdali chce někdo tohoto žádaného politika dehonestovat, nebo se jako obvykle shazuje před lidmi sám.

Prázdninový rozpočet se v budoucnu mnohým řidičům možná prodraží. Švýcaři totiž zavádí opatření, která se budou týkat i českých řidičů. Celý proces je ale teprve v začátku a bude třeba hodně práce, než se v alpské zemi přetaví v konkrétní akci. Přesto ale stojí za to navrhované změny sledovat.

Přijdeme, poplatíme a odjedeme – díky, mami a tati. Peníze v dnešní době opravdu hýbou světem. A holt je to tak i v rodinách – bez sušičky nebo infralampy to prostě někdy nejde. A tak je podle mě na místě, aby si členové navzájem přispěli, no ne?

Nudisté v Itálii berou útokem radnice: Svatba v rouše Adamově už není jenom sen, tady se opravdu můžete vzít nazí. Pamatujete si na ty staré komedie s Louisem de Funèsem, kde četníci s nasazením života naháněli naháče po písečných dunách? Tak na tyhle časy v italském městečku San Vero Milis na Sardinii můžete klidně zapomenout.

Řekne-li se region Jungfrau, mnohým z vás se jistě vybaví krásné Alpy spojené s lyžování nebo naopak velkým letním dobrodružstvím. Region Jungfrau leží v Bernském Oberlandu a patří mezi nejnavštěvovanější části švýcarských Alp. Nechybí zde historické železnice ani strmé lanovky, které dokáží uchvátit dechberoucím výhledem. Nedávno se zde rozjela ta vůbec nejstrmější.

Potkala jsem cvoka na hygienu. Bohužel jsem ho obsluhovala. Upřímně – dodnes nevím, jak jinak to nazvat. Ale jsem ráda, že u nás pán byl jenom jednou. Bůh ví, co by si vymyslel příště.

Kmen Himba: Kde se pohostinnost měří úplně jiným metrem. Muži tu turistům nabízejí své ženy jen tak. Představte si, že dorazíte k někomu na návštěvu, dostanete najíst, napít a pak vám hostitel s klidným výrazem ve tváři nabídne k přespání svou vlastní manželku. Ne, to není začátek nějakého hodně divokého filmu, ale realita v africké Namibii u kmene Himba.

Hora Chua-šan patří v Číně mezi posvátné hory a vyhledávají ji ročně tisíce turistů. Strmé vrcholy však zvládnout zdolat jen ti největší odvážlivci. Bez lana i bez většího jištění na Plank Walk si troufnou jen někteří. Pojďte se společně s námi vydat na nejdrsnější výstup k vrcholu této hodně riskantní hory.

„Ty se máš, jsi celý den doma s dcerou a stát ti to platí.“ „Ale ona umře, chceš si to vyměnit?“. Lidská závist je nekonečná. Mnohdy dokáže ranit, i když to tak nevypadá… A dnes to opravdu nebude veselé povídání.

Dala jsem tchyni ten nejlepší dárek, skončila po něm v nemocnici. Myslím, že na tuhle oslavu v rodině jen tak nezapomeneme. A to jsem přitom chtěla tchyni jen splnit její přání.

Digitální revoluce u pokladny: Platební karty jdou do penze, ale ne každý jim stíhá zamávat. Riskantní je hlavně pro seniory. Pamatujete si na tu dobu, kdy vytáhnout u pokladny nablýskanou plastovou kartu bylo vrcholem moderny? Tak na to pomalu zapomeňte. Svět financí právě teď zažívá pořádné zemětřesení a klasické „kartičky“, které nám v peněženkách straší už desítky let, pomalu vyklízejí pole.

Náš útulek se rozrostl o dva králíčky, třetí bezcitnost lidí nepřežil. Nálezce to obrečel. Jsou to tu kluci a fakt pěkní – aktuálně čekají v karanténě na nového majitele. Ale mohlo jich být o jednoho víc, kdyby jen někdo trochu víc myslel. Kdyby nebyl tak krutý…

Uličkové vši v letadle: Fenomén, který vám spolehlivě zkazí i tu nejkrásnější dovolenou. Cestování letadlem už dávno není tou romantickou záležitostí, kdy se lidé do oblak nastrojili jako do opery a stevardky rozlévaly šampaňské s úsměvem filmových hvězd.

I Vltava má své srdce – objevili jsme ho díky tajícímu ledu. Dost možná už na vás na sítích tenhle úžasný pohled vykoukl. A pokud ne, tak mi dovolte se o něj podělit. Mám tyhle zajímavosti, které si příroda prosadí i přes vliv člověka, opravdu ráda.

K cestování dnes máme mnohem blíž, než si generace před námi uměli vůbec představit. Starší ročníky mi tady dají možná za pravdu. Ani nám se ale ještě nedávno nezdálo o tom, že si jednou vybereme dovolenou z internetu a že nám ji umělá inteligence naplánuje na míru. Podstatu cestování by to ale měnit nemělo.

Celkem 36 stánků, z toho 21 vinařů, degustace růžových vín a klaretů, k tomu vhodná gastronomie, bohatý doprovodný program – to vše nabídne už 15. ročník festivalu Růžový máj. Ten proběhne 16. května na pravém břehu Vltavy na Rašínově nábřeží.

Kolega nesnáší svoje děti. Kvůli tomu je pořád v práci a ohrožuje nevinné lidi. „Manželka mi udělala čtyři děti, tak ať si to vyžere,“ nechává se Radek často slyšet. Tak úplně nechápeme, jak je to možné, a když se ho na to někdo zeptá, vrčí jen něco o zpackané antikoncepci.

Etto: Čtyři nenápadná písmenka, která vám v Itálii pořádně vybílí peněženku. Itálie, to je pro nás synonymum pro pohodu, sluníčko a jídlo, ze kterého se sbíhají sliny už na hranicích. Jenže i v tomhle ráji gurmánů na vás může vybafnout pastička, která vám ten božský těstovinový zážitek pěkně osolí.

Na děti jsem šla přes zákazy. Teď mrskají angličtinu bez nadsázky jako rodilí mluvčí. „Co se nenaučí doma, to se naučí ve školce,“ – to byla věta, na kterou nezapomenu. Šlo o schůzku pro rodiče předškoláků a tuhle větu pronesla paní učitelka.

Nejen válka na Blízkém východě omezuje výběr letošní dovolené. Rizikovou zemí je pro letošek i Chorvatsko. Alespoň tedy pro obyvatele Srbska. „Hroty“ mezi Srbskem a Chorvatskem se díky zavedenému cestovnímu doporučení nedají pro tentokrát jen tak přehlédnout. Co se vlastně stalo?