Epeníze

Je až neuvěřitelné, jak ze sebe předseda Poslanecké sněmovny dokáže udělat šaška v jednom jediném krátkém videu. Člověk by si řekl, že takovouto instituci musí řídit opravdu vzdělaný a sečtělý člověk. Opak je ale nejspíše pravdou. V jednom z posledních videí na sociální síti se Okamura chlubil rozkrytím kauzy, kdy politici dostávali povolenky k rybolovu kdekoli v České republice. Označil to samozřejmě za velkou senzaci. Problém je ale ten, že kauzu nerozkryl Okamura. Navíc ještě ve videu napsal špatně jméno svého ministra. Dokonale se tak opět ztrapnil.

Donald Trump má skoro 80 let. Měl by si užívat důchodu. Místo toho v pátek řekl davu v Texasu, že si zaslouží třetí funkční období. „Možná uděláme ještě jedno období. Měli bychom udělat ještě jedno?“ zeptal se za bouřlivého potlesku. „Uděláme ještě jedno období. No, máme na to nárok.

Taky už jste tak bohatí, že nevíte, co máte s penězi dělat? Ne, jak to? Vždyť Andrej Babiš jasně vysvětlil, že škrty v armádě souvisí s tím, že potřebuje peníze pro své lidi. Kdo jsou ale oni naši lidé, které Babiš myslí? To by mě docela zajímalo, jelikož žádné pozitivní změny z hlediska financí kromě dalšího zadlužování nevidím. Možná by mi to nějaký expert vysvětlil, ještě jsem ale žádného takového nepotkal. Docela se i těším, jak to bude Babiš vysvětlovat Trumpovi. Nechtěl bych být v jeho kůži.

Slavný boj s větrnými mlýny z Cervantesova nejslavnějšího díla se opakoval. Byl ale mnohem efektivnější. Už ale nebojoval slavný Don Quijote, ale českojaponský bojovník Tomáš. Ten má více zkušenosti, je vyzrálejší, šikovnější a krásnější. Proto se mu podařilo vyhrát a zdolal ty zákeřné ukrajinské vlajky, které si dovolily vlát na ministerstvech. Byl stoprocentně úspěšný, jelikož zlikvidoval všechny zástavy, které vlály na jím ovládaných ministerstvech. Je to prostě hrdina.

Ellie Aghayeva se v šest ráno probudila, když pět federálních agentů vtrhlo do jejího bytu na Kolumbijské univerzitě. Tvrdili, že hledají ztracené dítě. Lhali. Šli pro ni. Za pár hodin seděla v autě DHS a psala na Instagram: „DHS mě nezákonně zatklo. Prosím pomozte.“ A pak se stal malý zázrak – starosta New Yorku Zohran Mamdani měl schůzku s Trumpem, zmínil její jméno, a prezident nechal studentku okamžitě propustit.

Současná Evropa už přestává být tím starým kontinentem, kterým byla dříve. Soudržnost jednotlivých zemí se postupně drolí. Ostatně některé proruské postoje vlád tomu jasně nasvědčují. Evropa tak nějak cítí, že má mezi sebou jakési zrádce, jejichž vlády chtějí pouze parazitovat na výhodách, jež jim členství v Evropské unii dává. I proto se stále více hovoří o jakési dvojrychlostní Evropě. Jinými slovy, některé státy budou spolupracovat mnohem hlouběji, Česká republika mezi nimi nejspíše nebude. Důvod je vcelku jasný. Současný styl vlády.

Tuzemské politické spektrum je v podstatě jakýmsi panoptikem, které je často až neuvěřitelné. Člověku stačí, když se dostane na sociální sítě. Tam lze najít velké množství nejrůznějších statusů, u nichž se minimálně pobavíte jejich absurditou. Ten poslední jsem našel u profilu europoslance Tomáše Zdechovského. Kritizoval v něm vládního zmocněnce pro Green Deal Filipa Turka. Opravdu poutavě vykreslil jeho neschopnost podat žalobu na prezidenta republiky, o které se několikrát zmiňoval.

Tony Gonzales je republikánský kongresman z Texasu. Nedávné textové zprávy ukazují, jak tlačil na svou mladší zaměstnankyni, aby mu posílala intimní fotky. Podle manžela té ženy s ním měla románek. Po odhalení upadla do deprese. Oddálila se od manžela. Její kariéra se zhroutila. V září se polila hořlavinou a zapálila se. Zemřela na následky popálenin.

Bezpečnostní rizika AI nejsou sci-fi. Jsou prozaická, přehlížená a velmi drahá, pokud na ně firma přijde pozdě.

Ministr spravedlnosti bývalé vlády Petra Fialy Pavel Blažek nepřestává udivovat. Velmi dobře si pamatuji jeho kauzu, kdy se setkal v restauraci s lobbistou Nejedlým. Tehdy tvrdil, že si musel přisednout k jeho stolu, jelikož nešlo jít ven kvůli nevídané bouřce. Myslím si, že toto mu nemohla věřit ani domácí a lesní zvířátka, natožpak lidi. Následně přišla bitcoinová kauza, která konečně rozhýbala bývalého premiéra, aby se s Blažkem rozloučil. Nyní se Blažek veřejně zastává Andreje Babiše. Co si o tom mám myslet?

Česká ekonomika se v aktuálním srovnání Indexu prosperity a finančního zdraví vyšvihla na 8. místo v rámci celé Evropské unie, což je její historicky nejlepší výsledek. Naše země se může pyšnit vysokou mírou robotizace, komplexní strukturou i nízkým zadlužením, přestože masivně investujeme. Jenže pod nablýskaným povrchem lídra postkomunistického bloku se skrývá stará bolest: v přidané hodnotě nás Poláci nechávají daleko za sebou.

Zvykejme si, lepší už to asi nebude. Elementární slušné chování a profesionalita při komunikaci se současnou vládou a premiérem nejspíše zmizely v nedohlednu. Aktuálně nás obklopuje spíše buranství, urážení a dehonestování ostatních. Copak je něco složitého na tom, aby se jednalo slušně a bez urážek či obviňování? Na poslední tiskové konferenci vlády současný premiér České republiky jasně odpověděl. Tím, že ignoroval otázky novinářů, a ještě je obviňoval ze lží.

Harry Enten z CNN přinesl špatné zprávy. Pro Trumpa. Před projevem o stavu Unie má prezident nejhorší průzkumná čísla ze všech prezidentů tohoto století ve stejném bodě jejich funkčního období. Jeho celkové schválení je 36 procent. Čistý rating schválení je -27 bodů. Enten to shrnul citátem bývalého britského premiéra Tonyho Blaira: „Slabý! Slabý! Slabý!“

Konečně máme tak vlastenecky smýšlející ženu, že to snad ani více nejde. Ekonomka Markéta Šichtařová se nebojí ani nejmocnějšího muže v zemi Andreje Babiše a od jeho pro ni zřejmě hrozného jednání se distancuje. Sama to přímo deklaruje na svých sociálních sítích. Ta je tak tvrdá a neoblomná, že ji prostě musíme obdivovat. Nebo ne? Čechy Čechům. Tak nějak by se dala shrnout její vyjádření. Ta jsou strohá a jde v nich cítit jakákoli absence solidarity.

Mnohé nemocnice v minulosti přešly pod kraje. Konkrétně třeba v Karlovarském kraji, Zlínském kraji, Moravskoslezském kraji a Ústeckém kraji a dalších. Jde o přirozený proces, který nyní přichází i do Jihomoravského kraje. Tady se ale paní Schillerová rozhodla, že z toho udělá drama, jaké svět neviděl. Ptá se, zdali můžeme věřit Janu Grolichovi a deklaruje, že stojí za personálem nemocnic. Je až nehorázné, že žena, která je nejblíže Andreji Babišovi, tvrdí něco, co naprosto odporuje Babišovým slibům před volbami. Ostatně podívat se můžete sami na video, které sdílel hejtman Grolich.

Kash Patel je ředitel FBI. Měl by řešit zločiny. Vyšetřovat případy. Chránit americký lid. Místo toho létá na olympiádu v Milánu sledovat americký hokej. Na peníze daňových poplatníků. A pak má tu drzost vyfotit se s hráči v šatně a napsat o tom na sociální sítě. Zatímco jeho mluvčí ještě pár dny předtím tvrdil, že jakékoli zprávy o tom, že Patel na olympiádu letí, jsou „fake news“.

Nikdy bych si nemyslel, že budu ve svém textu vyloženě chválit konání Andreje Babiše. Musím být ovšem spravedlivý a říct, že s vyvěšením ukrajinské vlajky na Úřadu vlády mě mile překvapil. Vlajka bude vyvěšena opět zítra, a to v souvislosti s výročím ruské invaze na Ukrajinu. Určitě je třeba si tento tragický a barbarský akt připomenout. Možná pan premiér nakonec ještě některé postoje přehodnotí a Ukrajině budeme pomáhat o něco více. Ano, jde o stát, který je dle mnohých prolezlý korupcí. Agresor je ale jasný.

Premiér Andrej Babiš začal hrát tenis, takže to všichni prostřednictvím jeho sociální sítě musíme hned vědět. Normálně si jde člověk zasportovat a nefotografuje se při tom. Premiér ale stále i po volbách potřebuje pracovat na PR, což mu nejde zazlívat. Když už ale něco dělám, takt o dělám pořádně a tak, abych při tom nevypadal jako největší trouba na planetě. To by bylo také vhodné si uvědomit.

Donald Trump má 79 let. Měl by si užívat důchodu. Hrát golf. Trávit čas s rodinou. Místo toho je prezidentem, sedí na Truth Social a vyhrožuje každý den někomu jinému. Tentokráte jedné z největších streamovacích společností na světě. Proč? Protože v představenstvu mají Susan Rice. A ta si dovolila říct nahlas něco, co se Trumpovi nelíbí. Konkrétně: že firmy, které se pod Trumpem klaněly, by neměly čekat odpuštění, až se demokraté vrátí k moci.

Předvolební sliby dokážou mnohé lidi nalákat k tomu, aby volili konkrétní politiky. Jiné zase tyto sliby spíše pobaví. Tak jako tak, když už se slibuje, mělo by se alespoň něco plnit. Pokud jsou navíc sliby megalomanské, těžko mohou mít nějaký velký reálný základ. Naposledy jsem našel na sociální síti X úryvek z předvolební debaty, v němž současný premiér mával papírem s plány obřího náborového střediska pro vojáky, policisty, hasiče a jiné podobné profese. Nyní o něm nevíme vůbec nic, tak nějak se slehla zem.

Asistentů pedagogů ve školství přibývá jako hub po dešti. Jasně, takový je trend. Bohužel se školství ubírá tím směrem, že právo na vzdělání mají i mnozí na základní škole nevzdělavatelní jedinci. Z pedagogické praxe mohu říct, že někteří na základní školu skutečně nepatří. Naopak je ale spousta těch, jimž přítomnost asistenta pedagoga nepochybně pomůže. Na mysli mám především tělesně postižené děti a děti s různými poruchami učení. Těmi, jež jsou skutečně dobře vyšetřené a podložené. Mnohdy se bohužel na druhém stupni spíše potkávám jen s lenochy, kteří mají papír a asistenta. Jsou si toho dobře vědomi. Jinak jsem v poslední době také viděl pár reportáží, kde si asistenti pedagoga stěžují na velmi nízkou mzdu. To mě trochu znervóznělo.

Donald Trump dostal v pátek facku od Nejvyššího soudu. Soud zrušil jeho cla, která označil za „Den osvobození“. A co na to Trump? Zuřil. Urážel soudce. Obviňoval je ze zrady. Nazval tři republikány jmenované soudce „hlupáky“. A pak oznámil, že bude pokračovat v clech pomocí jiných zákonů. Protože když tento král dostane facku, nepoučí se. Jen začne křičet hlasitěji.

Máme trestně stíhaného premiéra. No, vlastně premiéra, který má imunitu, takže je to fakticky jedno. Tak jako tak jsem měl poslední dobou pocit, že pro premiéra Babiše není demokracie až tolik důležitá. Vzhledem k tomu, že se nejspíše honil a stále bude honit jen za imunitou, měl jsem opravdu pocit, že na demokracii jako takovou zapomněl. Naštěstí jsem na sociální síti X narazil na úryvek z pořadu Otázky Václava Moravce z roku 2019. V nich Babiš tvrdil, že demokracie je pro něj velmi důležitá, tak jsem si tak trochu oddechl.

Známe to všichni. Zajdeme si do restaurace na oběd, dáme si něco dobrého a jako poděkování dáme obsluze peníze navíc. Takzvaná dýška jsou jakousi součástí restauračního byznysu a nikdo se nad nimi nijak výrazně nepozastavuje. Přesto patří z hlediska danění mezi celku diskutovanou oblast. Nyní se dýška v podstatě daní, nicméně restauratéři by si přáli, aby tomu tak nebylo. Podle navrhované reformy zdanění spropitného by se z této povinnosti mohli vyvázat. Jak to tedy vlastně nyní s dýšky je, jak to být má a proč by nezdanění dýšek nebylo zrovna nejspravedlivější?

Gianni Infantino má krátkou paměť. Nebo jen velmi selektivní. V roce 2022, když se blížil mistrovství světa v Kataru, napsal dopis všem zúčastněným národům s jasným poselstvím: „Prosím, nedovolte, aby byl fotbal vtahován do každé ideologické nebo politické bitvy, která existuje.“ Fotbal má být neutrální. Má být mimo politiku. Má spojovat lidi, ne je rozdělovat.

Když se člověk dívá na dotace všeobecně, dobře mu určitě po těle není. Jde o dávky, které jednoznačně křiví trh. Ten by měl fungovat tak, že schopnější bude mít pochopitelně vyšší zisky. Dotace dostane jeden a druhý ne. Jaká je v tomto spravedlivost. Minimální. Je vcelku jasné, že se ale v určitých oblastech společnosti bez dotací neobejdou. Pokud už navíc byl dotační byznys rozjetý, velmi těžko se zastavuje. Aktuálně rezonuje médií a sociálními sítěmi vyjádření ministra zemědělství Martina Šebestyána. Ten připustil, že oblíbený dotační program pro firmy zajistí 250 milionů korun největším agroholdingům.

Karoline Leavitt má těžkou práci. Musí každý den stát před novináři a vysvětlovat, co zase Trump provedl. Musí obhajovat jeho tweety, jeho rozhodnutí, jeho výroky. A občas, jako například tento týden, musí lhát tak špatně, že si sama protiřečí během pár dnů. Ve středu řekla novinářům, že vše, co Trump napíše na Truth Social, je „přímo z první ruky“. Tedy od Trumpa. Bez prostředníka. Bez někoho jiného. Problém je jen v tom, že přesně před pár týdny Bílý dům tvrdil něco úplně jiného.

Když pominu veškeré věci, které se udály a které předcházely komunikaci amerického prezidenta Donalda Trumpa, stala se bezprecedentní věc. Americký prezident se veřejně zmínil o českém ministru zahraničí. To je přece velká věc. Ani si pořádně nepamatuji, kdy by se to stalo naposledy. Kdybych neznal celý kontext, byl bych na to všechno neskutečně hrdý a měl bych velkou radost. Bohužel ho ale znám, a tak je mi z toho všeho spíše smutno než cokoli jiného.

„Neměl bych to taky koupit?“ Tuto otázku si v posledních týdnech klade nejeden investor v souvislosti se zbrojovkou Czechoslovak Group (CSG), která se postarala o historicky největší vstup zbrojařské firmy na burzu a upoutala celosvětovou pozornost. Novinové titulky plnily i divoké výkyvy kurzu u českého energetického giganta ČEZ, kde část investorů spekuluje na výkupovou prémii při možném zestátnění. Tento článek vám nedá jednoduchou odpověď „koupit“, nebo „nekoupit“. Nabídne něco důležitějšího – nápovědu, jak k investování přistupovat tak, aby se člověk nestal zajatcem jediné sázky.

Tak tady budeme mít EET 2.0, vlajkovou loď naší staronové ministryně financí. Paní Schillerová už dříve zavedla první verzi EET, kterou nakonec minulá vláda zrušila. Ona má ale elektronickou evidenci tržeb tak strašně ráda, že musí zavést novou. Ta bude mít onen moderní vznešený název EET 2.0. To se budeme mít. Konečně zatočí s šedou ekonomikou a vydělá nám občanům velké peníze do státního rozpočtu. Paráda, to se budeme mít. No, z hrušky dolů, dalo by se říct. EET 2.0 zas takovou velkou trefou do černého nejspíše nebude. Důvodů bych dokázal najít selským rozumem hned několik.

Shawn Ryan není žádný liberální aktivista. Je to bývalý Navy SEAL s více než 5,8 miliony odběratelů na YouTube. Volil Trumpa. Podporoval ho. Věřil v něj. A teď? Teď je naštvaný jak čert. Protože Trump sliboval vyčistit bažinu. Sliboval stíhat zločince. Sliboval spravedlnost. A co udělal? Vlastně nic. Ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo Epsteinovy spisy a pak jen tak sedí. Nikdo není stíhán. Nikdo za mřížemi. Prostě nic.

Vždycky jsem si kladl jednoduchou otázku. K čemu je vlastně výše postaveným lidem ve státní správě imunita? Poměrně dlouho jsem nepotřeboval odpověď. Logicky, vždyť žádný stíhaný člověk se na nejvyšší pozice ve státním aparátu nedral. Nyní už tady máme dva pány, kteří imunitu nutně potřebují. Našeho pana premiéra a pana předsedu Poslanecké sněmovny. Je to zvláštní, ale člověk by si řekl, že v čele státu musí být bezúhonní lidé, kteří nemají žádné škraloupy. Ano, odsouzen nikdo nebyl. Přesto je to zvláštní a pro mě maximálně zneklidňující.

Tak to konečně vypadá, že budeme mít nového ministra životního prostředí. To je nepochybně skvělá zpráva, jelikož vláda bude kompletní a do určité míry se zbavíme oněch trapných kauz okolo Filipa Turka. Na tuto postavičku bohužel asi jen tak nezapomeneme, jelikož bude zastávat post vládního zmocněnce pro Green Deal, kam byl šikovně uklizen, aby až tak moc nepřekážel. Na pozici ministra životního prostředí aspiruje Igor Červený, poměrně zajímavá postava, která se zatím moc neukázala, nicméně v Sněmovně už se ukázat mohla, a to vcelku zajímavou akcí.

Tak už to máme i s razítkem. Svoboda slova v Americe dostala další ránu přímo na komoru. Stephen Colbert, jedna z posledních tváří, která se nebála do Bílého domu rýpnout, narazil na zeď. CBS mu v pondělí jednoduše zatrhla odvysílat rozhovor s texaským demokratem Jamesem Talaricem. Prý kvůli „pravidlům rovného času“.

Je až s podivem sledovat některé politiky, kteří se velmi rádi chlubí. Jasně, vždyť chlubení se různými svými i cizími skutky přilákává voliče. Ano, přesně ty voliče, kteří si nijak výrazně neověřují fakta, ale prvoplánovitě věří pouze tomu, co od konkrétního politika slyší nebo slyšet chtějí. Výborný je v této disciplíně zejména předseda SPD Tomio Okamura. Ten má chlubení se a chvástání nejspíše v krvi. Naposledy se chlubil tím, že vláda zlepšila urgentní zdravotní péči pro české občany. No, nevím, jestli to byla úplně současná vláda.

John Kennedy je republikánský senátor z Louisiany. Normálně stojí za svou stranou jako skála. Teď ale evidentně dostal rozum a vidí, co se děje. Jenže problém je v tom, že zbytek jeho strany žije v paralelní realitě, kde Trump vytvořil „nejlepší ekonomiku v historii“. Asi by mu někdo měl vysvětlit, že opakování lži ji nepromění v pravdu.

Když se člověk podívá na sociální sítě, zjistí, že slovo Pávek se tam vyskytuje poměrně často. Najdeme ho takřka v kterékoli diskuzi, jež se týká současného prezidenta Petra Pavla. Je až neuvěřitelné, jak jsou lidé komunistickou minulostí současného prezidenta fascinováni a jak na ni neustále upozorňují. Důvod je vcelku jasný. Nemají prostě žádné jiné argumenty, kterými by prezident mohli hanit. Já jsem se rozhodl podívat se na to, kdo vlastně na komunistickou minulost pana prezidenta upozorňuje. Pak mi došlo, že se kromě lidské hlouposti asi vlastně ani nemá čeho bát. Kdo tedy všechno používá ona hesla o rozvědčíkovi a podobně?

Minimální hrubá mzda pro letošní rok činí přes 22 tisíc korun, průměrná přesáhne 48 tisíc korun. Na jakých pozicích si letos lidé vydělají vysoko nad průměrem a kdo jen mírně přesáhne minimum?

Když v cirkusu zlobí klaun, tak mu ředitel domluví. Pokud zlobí dál, ředitel si najde jiného klauna. Vždyť je jich celkem dost a sehnat solidního, jenž bude lidi bavit, není zas tak náročné. V cirkusu jsou dána pravidla vcelku jasně. To ale neplatí o politice. Tedy o politice v České republice. Ta má svá specifická pravidla, která jsou mnohem složitější k pochopení. Filip Turek až donedávna musel být ministrem za každou cenu. Nyní už nemusí, ve videu, které zveřejnil na svých sociálních sítích, se vyjádřil k tomu, že už najednou Motoristé mají onu osobu. Ta udělá, co Turkovi na očích uvidí.

Marjorie Taylor Greene má určitě své mouchy. Byla jednou z nejhlasitějších Trumpových podporovatelek v Kongresu, šířila konspirace a často působila spíše jako trumpetistka než jako seriózní politička. Teď ale udělala něco překvapivého. Řekla nahlas pravdu, kterou mnoho lidí nechtělo slyšet. Donald Trump bojoval nejtvrdším způsobem proti tomu, aby se zveřejnily Epsteinovy spisy. A to je fakt, se kterým má podle Greene spousta lidí problém.

Petr Macinka dorazil dieselovým autem do Mnichova. Ekonomicky, pohodlně a rychle. Dostal se na konferenci také v dobré náladě a pochopitelně i argumentačně vybavený. Bohužel ale tato výbava sotva stačí na naší politické scéně. Platí nejspíše pouze na hrstku voličů, nikoli na ostřílené evropské politiky. To se jasně ukázalo při Macinkově argumentaci v přítomnosti Hillary Clintonové a Radoslawa Sikorského. Právě on si našeho ministra zahraničí argumentačně docela podal. Ono namazání na chleba se tady jako příměr hodí náramně.

Když si myslíte, že Trumpova administrativa už nemůže překvapit větší trapností, on se vrátí k Grónsku. V únoru 2026 pořád opakuje, že „právě teď vyjednáváme o Grónsku“ a že „Grónsko bude chtít být s námi“. Jenže realita? Dánsko i Grónsko mu to vmetly do tváře snad tisíckrát: NE. Jasné, tvrdé, suverénní NE. Jenže Trump, tenhle sebevědomý „deal-maker“, má evidentně problém pochopit, co znamená slovo nesouhlas.

Premiér České republiky na sítích pogratuloval Metoději Jílkovi k jeho zlatu. Chvályhodné gesto, které jistě zaslouží uznání. Kdyby zůstalo pouze u něj, tak rozhodně není co řešit. Tak to má zkrátka být. Premiér je hrdý na reprezentanta své země, který dosáhl obrovského úspěchu mezi velmi silnou konkurencí. Babiš si ale bohužel neodpustil jakousi svou omluvnou řeč týkající se haly pro rychlobruslaře. Tu sliboval už jako ministr financí Martině Sáblíkové. Nakonec se nestalo vůbec nic. Jeho současná omluva vyznívá naprosto trapně až uboze.

Když si člověk myslí, že v téhle administrativě už viděl všechno, přijde Robert F. Kennedy Jr. a posune laťku do úplně jiného patra bizáru. Tenhle pán, který má teď na starosti zdraví celého národa, se v podcastu u Thea Vona pochlubil, že se „nebojí žádného bacilu“. Proč? Protože prý dříve šňupal kokain přímo ze záchodových prkýnek. Neskutečné. Jako by tohle mělo být nějaké doporučení pro úřad, který má chránit veřejné zdraví. Vypadá to spíš jako totální ztráta soudnosti smíchaná s namachrovaností v jednom balení.

Radim Fiala dokáže opravdu divy. Na sociální síti Meta byl schopný sdílet příspěvek, ve kterém se chlubil tím, že koncesionářské poplatky už nepůjdou z kapes lidí, ale za státního rozpočtu. Jak něco takového může inteligentní člověk vůbec napsat? Asi může, nicméně degraduje se tím na stvoření, které nejspíše stěží rozezná světlo a tmu. Vždyť je přece naprosto jasné, že si stejně Českou televizi i rozhlas zaplatíme sami. Fiala to neví, nechce vědět, nebo jak to vlastně je?

Nedávno jsem se probíral sociálními sítěmi a našel jsem sdílení tvrzení Petra Fialy o tom, že Andrej Babiš vyhrál volby podvodem. Samotného mě to zaujalo, a tak jsem si nakonec na sociální síti poslechl i fragmenty podcastu Marie Bastlové Ptám se já, který je jakýmsi rozhovorem s bývalým premiérem. Tak nějak nepatřím mezi jeho příznivce a už vůbec ne mezi příznivce Andreje Babiše. Hovořit ale v souvislosti s posledními volbami o podvodu je trapné a jde o zhrzené řeči. V tomto podle mého názoru Petr Fiala pravdu nemá.

Sledovat výslech ministryně spravedlnosti Pam Bondi před kongresním výborem připomínalo spíš frašku než seriózní slyšení. Místo vysvětlení, proč její úřad tak fatálně selhal při zveřejňování Epsteinových materiálů, předvedla jen arogantní výmluvy, urážky a totální odmítání převzít jakoukoliv odpovědnost.

Termín podání přiznání k dani z příjmů fyzických a právnických osob se rychle blíží. Jednou z nejzapeklitějších otázek, ve kterých se často chybuje, je to, zda jsou náklady daňově uznatelné, či nikoliv. Rozeznat oba druhy není vždy úplně jednoduché – pojďme se podívat, kde se skrývají nejčastější úskalí.

Téma takzvané zaplacené maturity se pravidelně vrací do veřejné debaty a vyvolává silné emoce. Soukromé školy bývají často vnímány jako instituce, kde jsou známky i samotné ukončení studia otázkou spíše financí než skutečných znalostí a schopností studentů. Tento pohled však podle odborníků z praxe realitu výrazně zjednodušuje a často neodpovídá tomu, jak funguje trh práce.

Naše vláda hodlá šetřit. Jasně, rozhodně je to na místě. Vyhazování finančních prostředků v nejisté době je naprosté šílenství a nesmysl. Jen je třeba spořit na správných místech. Tím, že se seškrtá 21 miliard korun určených na obranu, zrovna na ideálním místě zřejmě neušetříme. Tedy alespoň ne v době, která aktuálně panuje. Možná mají pan premiér a další vládní představitelé pocit, že jsme v absolutním bezpečí. To ale asi žijí v úplně jiné zemi nebo na odlišné planetě.

Když se prodírám sociálními sítěmi a sem tam vidím i nějaké to video na internetu, zjišťuju, že lidé začínají prezidenta Pavla spojovat s nějakým kultem osobnosti. Mnozí zarytě píšou o tom, že už něco takového má. Bohužel nejen na internetu je spousta hloupých lidí, kteří neustále opakují hloupá sdělení týkající se prezidentovy minulosti. Té minulosti, již měl ještě nejspíše v mnohem horší podobě i ministerský předseda. Prezidentovi tito lidé vlastně vyčítají slušnost, na kterou dlouhá léta nebyli zvyklí.

Tak už to máme černé na bílém. Ministr obchodu Howard Lutnick, ten velký architekt cel, se nám na Kapitolu konečně „rozvzpomněl“. Prý v roce 2012 poobědval na Epsteinově ostrově. Jen tak, na hodinku, s rodinou a chůvami. Neskutečné. Ještě nedávno přitom tvrdil, že s tímhle „slizounem“ utnul kontakty už v roce 2005.

Posty Patrika Nachera na sociálních sítích mě v negativním slova smyslu nepřestávají bavit. Prostě co příspěvek, to perla. Podle mého názoru spíše důkaz, že pan Nacher u svého písemného projevu moc nepřemýšlí. Kdyby totiž přemýšlel, nejspíše by řešil mnohem závažnější politická témata. Ostatně on sám a jeho strana jsou ve vládě, a tak by to nebylo od věci. Naposledy se pozastavoval u vyjádření herce Čermáka, který si stěžoval na to, že mu Motoristé už rok vyhrožují.

Zápisy do prvních tříd jsou v plném proudu. Klasika. Nic, co by bylo nějak zvláštní a jiné. Odlišná jsou ale pravidla pro odklady dětí. Odložení samotné docházky totiž není tak jednoduché, jak tomu bylo v minulosti. Na mnohé se jednoduše nedostane a do školy mohou jít i děti, jež nebudou připravené. Klasický chaos našeho vzdělávacího systému. Bohužel se zase mění něco, co dlouhou dobu poměrně solidně fungovalo. Přesto už odklady nejspíše nebudou zapotřebí.

Bílý dům v křeči vypustil do světa staronový termín – „Panican“. Má to být zřejmě každý, kdo nevěří té vládní pohádce o tom, jak všechno pod vedením Donalda Trumpa skvěle šlape a jak Amerika „vítězí“. Neskutečné. Zatímco prezidentova popularita padá ke dnu i u lidí bez vzdělání, jeho parta nás vyzývá, aby jeho voliči „neskočili na špek“ zprávám o realitě.

Neustálé civění do obrazovek mobilních telefonů je u dětí v současné době zcela běžnou záležitostí. Bohužel. Může za to doba, trendy a také my rodiče. V poslední době se poměrně nahlas hovoří o zákazu sociálních sítí dětem do 15 let. Andrej Babiš několikrát deklaroval, že se přesně zaměří na to, jak se věci mají ve Francii a že bychom se mohli inspirovat. Plošné zákazy jsou ale docela kontraproduktivní. Proč? Důvodů by se našlo hned několik a já je jednoduše shrnu v tomto článku.

Donald Trump strávil nedělní večer tím, že sledoval show, o které už měsíce dopředu prohlašoval, že je naprosto směšná a že „vůbec neví, kdo ten chlap je“. Neskutečné. Místo aby si v klidu pustil tu svou pravou americkou alternativu s Kid Rockem, kterou pro něj a jeho věrné nachystali lidi z Turning Point USA, seděl u televize a s prstem na klávesnici čekal, až bude moct vypustit další digitální žluč.

Národní rozpočtová rada má být nezávislým odborným orgánem, který má vyhodnocovat, zdali se stát chová z hlediska veřejných financí odpovědně. Jinými slovy, má přesně hlídat, jestli stát a jiné veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem. Stát by se jednoduše neměl dále zadlužovat, ale měl by se chovat rozpočtově odpovědně. To se bohužel tak nějak neděje a Andrej Babiš nedávno v pořadu Za pět dvanáct na TV Nova prohlásil, že Národní rozpočtová rada je zbytečná. Toto prohlášení je až tragikomické vzhledem k tomu, že právě Babiš stál u jejího zrodu.

Pokud si někdo v republikánském táboře myslel, že Texas byl jen náhodný výstřel do tmy, tak mu sobotní doplňovací volby v Louisianě musely způsobit pořádný bolehlav. V okrsku, který Donald Trump ještě loni v listopadu ovládl se 13bodovým náskokem, totiž demokratka Chasity Martinez doslova převálcovala svého soupeře Brada Daigla poměrem 62 % ku 38 %. Je to další sekyra do všech nadějí na klidný rok, protože tenhle 40bodový posun oproti Trumpovu výsledku je prostě nevídaný.

Každý rodič chce, aby se jeho dítě ve škole cítilo co možná nejlépe, aby se do ní i těšilo a nechodilo tam s odporem. Klasika současnosti. Není na to nepochybně vůbec nic špatného. Řadím se mezi Husákovy děti a nepochybuji o tom, že naši rodiče také chtěli, abychom se cítili ve škole příjemně a aby se nám co nejvíce dařilo. Chtěli z nás mít vzdělané děti stejně jako ti současní rodiče. To značí, že naši rodiče stejně jako ti současní chtěli takzvaný wellbeing. Jen si to zřejmě představovali trochu jinak.