Epeníze

Donald Trump opět jednou předvedl svou unikátní schopnost prodat naprostou katastrofu jako strategické vítězství. V rozhovoru pro Fox Business s Mariou Bartiromovou se nechal slyšet, že je vlastně „velmi spokojený“ s tím, jak se vyvíjejí ceny ropy.

Už zítra k nám dorazí generální tajemník NATO Mark Rutte. Chce se setkat s naším premiérem Andrejem Babišem. Ten se musí nejspíše tetelit blahem, že se setká s takto vlivným mužem. Ostatně zná ho už z Evropského parlamentu. Otázkou zůstává, zdali sem Rutte přijíždí jen tak na rutinní návštěvu, anebo cítí, že by u nás mohl nastat nějaký problém, jenž by se následně přenesl na summit Severoatlantické aliance. Já bych se pomalu přikláněl k onomu druhému důvodu. Poukazuje na to hned několik věcí.

Je až neuvěřitelné, co si mohou někteří poslanci dovolit. Na poslední tiskové konferenci oznámil pompézně ministr kultury Oto Klempíř, že už konečně občané nebudou muset hradit veřejnoprávní poplatky, ale platit je za nás bude stát. Za normálních okolností při propočítané a kvalitní studii bych ani tak moc nebyl proti. Jasně, argumenty o zatahování politiky do nezávislosti médií beru v potaz, nicméně politikou jsou nejspíše veřejnoprávní média protkaná již dnes. Smysl mi to absolutně nedává ekonomicky. To ale pan Klempíř asi moc nevidí. Má více vyvinutý sluch, je to hudebník.

Cena zlata se aktuálně pohybuje přibližně kolem 100 tisíc korun za trojskou unci, tedy zhruba 4 600 amerických dolarů. V posledních týdnech však trh zaznamenal výraznou korekci, kdy cena klesla přibližně o 20 až 25 procent ze svých historických maxim. Jak se bude cena drahého kovu vyvíjet dál?

Donald Trump opět potvrdil, že v jeho světě se z „velkého lídra“ a „přítele“ stane „šokující zklamání“ během jediného rozhovoru. Tentokrát to schytala italská premiérka Giorgia Meloniová, o které Trump v rozhovoru pro deník Corriere della Sera prohlásil, že už to není stejná osoba a že se hluboce mýlil, když ji považoval za odvážnou.

Vzájemné obviňování politiků na sociální síti je poměrně zajímavé. Když člověk pomine, že se jedná o obviňování lidí s velmi podobným smýšlením, určitě na to něco bude. Hodně zajímavé video sdílel bývalý ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka. V tomto videu kritizují současní vládní politici v čele s Andrejem Babišem a Alenou Schillerovou jeho důchodovou reformu, dá-li se to tak nazvat. Je až s podivem, s jakou agresivitou tvrdili, že onu reformu zruší.

Zatímco papež František dříve mluvil o stavění mostů, jeho nástupce, v Chicagu narozený Lev XIV., se ocitl v přímém střetu s mužem, který mosty raději pálí – nebo alespoň ty íránské. Donald Trump v pondělí odpálil další ze svých digitálních náloží na síti Truth Social, kde v 334 slovech čistého hněvu napadl hlavu katolické církve.

Vládní opatření týkající se pohonných hmot jsou zvláštní. Podle Miroslava Kalouska, který se vyjádřil na sociální síti X, bylo jasné už předem, že administrativní zásah do cenotvorby nadělá víc škody než užitku. Trh má své mechanismy. V současné době se každý den zveřejňují ceny pohonných hmot. Problém nastává v tom, že některé pumpy dokonce zavřely, protože nechtěly prodávat palivo pod cenou. Jiné si nasadily vyšší marže. Nyní to vypadá skutečně na více škody než užitku. Otázkou je, jak se k tomu stát postaví.

Zatímco se v pákistánském Islámábádu po jednadvaceti hodinách definitivně zhroutila naděje na mírovou dohodu s Íránem, Donald Trump si užíval ovace v Kaseya Center na UFC 327.

Maďarské volby právě probíhají a vyjadřují se k nim nejen politici, ale i různé známé osobnosti. Já jsem si naposledy přečetl příspěvek hokejové gólmanské legendy Dominika Haška. Ten rozhodně nešetřil ani našeho premiéra Andreje Babiše, který veřejně podporuje Viktora Orbána. Divit se tomu asi nelze, vždyť se chovají jako kamarádi. Hašek byl ve svém vyjádření poměrně ostrý a nenechal na Orbánovi nit suchou.

Tak je to tady znovu. Donald Trump opět předvedl, že jeho největším nepřítelem není Írán, ale jeho vlastní neschopnost udržet emoce na uzdě, když jde o mediální pozornost.

Slovenská ekonomika je na tom bídně. Naši sousedé a bratři jako stát zkrátka a jednoduše postupně padají až na dno. Vypadá to na klasický řecký scénář. Mistr Fico zřejmě nasměroval tuto krásnou zemi tam, kde ji nechce vidět žádný Slovák. Bohužel si ale naši sousedé tohoto člověk zvolili, a tak jim nezbývá nic jiného než přihlížet. Role diváka v zápasu, který už nemá váš tým šanci vyhrát, musí být maximálně trýznivá. Co všechno se vlastně stalo? Na to se pokusím odpovědět v následujícím článku.

V Bílém domě se opět jednou potvrdilo, že pro Donalda Trumpa je realita jen nepovinné doporučení, které musí ustoupit jeho aktuální náladě. Šéfka národních tajných služeb Tulsi Gabbardová si totiž v soukromí vyslechla pořádnou „čočku“ jen proto, že se v Kongresu odmítla bezhlavě nadchnout pro jeho válku s Íránem.

Je až neuvěřitelné, co se na naší politické scéně může stát. V poslední době útočí na prezidenta naší země Petra Pavla především ministr zahraničí Petr Macinka v tom smyslu, že se nemá starat o zahraniční politiku a neměl by jet na summit NATO. Neustále se ohání různými argumenty stejně jako dezoláti na sociálních sítích. Lidé, kteří prostě současného prezidenta nemají v lásce, budou útočit stále. Dokonce používají i lichý argument o tom, že bývalý prezident Zeman na summit také necestoval.

Tak jsme se dočkali dalšího „přeběhlíka“, a tentokrát to Trumpa musí bolet víc než prohrané doplňovačky na Floridě nebo „zrádkyně“ MTG. Joe Rogan, nekorunovaný král podcasterů a donedávna jeden z nejhlasitějších pěšáků hnutí MAGA, se rozhodl, že v tomhle politickém cirkusu už dál hrát nebude.

Ministerstvo financí České republiky slíbilo, že pomůže se cenami pohonných hmot. Alena Schillerová toto s velkou pompou oznamovala. Všichni se těšili, že už konečně budou benzín i nafta levnější. Paráda. Ve finále tomu tak ale úplně není. Na jednu stranu člověk ocení snahu vlády, na stranu druhou se přidá k denně hlášeným maximálním cenám pohonných hmot ještě údaj o hypotetických cenách. Toto jsem skutečně nepochopil a rád bych našel někoho, kdo mi to vysvětlí. Asi se to ale nepodaří.

V poslední době slovní přestřelka mezi ministrem zahraničí Petrem Macinkou a prezidentem Petrem Pavlem nabírá na obrátkách. Pro mě v současné složité době až nepochopitelné. Mělo by se jednat o budoucnost naší země, její obranyschopnost. Přitom se Petr Macinka neustále ohrazuje proti účasti prezidenta na summitu NATO. Zajímalo by mě, co mu vlastně na účasti prezidenta naší země vadí. Tak jsem se nad tím trochu zamyslel, ale důvodů jsem až tolik nenašel.

Pokud jste si mysleli, že vrchol bizarnosti jsme už zažili s Trumpem, šéf Pentagonu Pete Hegseth vás rychle vyvede z omylu. Tenhle bývalý moderátor z Fox News, který teď velí nejmocnější armádě světa, se rozhodl, že nám prostě vnutí svou verzi reality. Zatímco na Blízký východ dál prší íránské balistické rakety, Hegseth s vážnou tváří mluví o „epickém vítězství“ a „velkém dni pro světový mír“.

Poslanec Radek Vondráček dokáže na sociální sítě dát opravdu skvostné příspěvky. Jeden z posledních pojednává o jeho neskonalé radosti, která se týká příměří v Íránu. Zajímalo by mě, zdali místopředseda poslaneckého klubu hnutí ANO, předseda sněmovního zdravotnického výboru a místopředseda sněmovního ústavně-právního výboru, dokáže reálně vnímat politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa a výsledky samotného konfliktu na Blízkém východě. Obávám se, že nikoli.

Ministr pro sport, prevenci a zdraví to konečně rozbalil i po své první schodové kampani. Rozhodl se nabádat veřejnost co nejvíce k pohybu. Skvělé, to jsme předtím určitě nevěděli. Většina lidí fakt v dnešní době nemá tušení, že pohyb prospívá zdraví. Chápu, že ministr musí dělat osvětové kampaně a pomáhat lidem přemýšlet tak, aby žili skutečně alespoň trochu zdravě. Pořady v televizi s doslova morbidně obézními lidmi, kteří hubnou a ostatní je obdivují, opravdu nestačí. Když se ale dívám na kampaně pana ministra, je mi spíše smutno než veselo.

Donald Trump zřejmě narazil na samotné dno své vlastní soudnosti a tentokrát to vypadá, že s sebou bere i zbytky své dříve neotřesitelné podpory. Jeho úterní ranní výlev na síti Truth Social, kde s ledovým klidem pohrozil vyhlazením „celé jedné civilizace“, pokud Teherán do osmi večer neotevře Hormuzský průliv, už nebyl jen další siláckou řečí.

Každý týden se v českých firmách opakuje podobný scénář. Obchodníci přepisují objednávky z e-mailů do systémů, účetní dohledávají faktury ve složkách a HR manažeři procházejí desítky životopisů, z nichž velká část nesplňuje základní požadavky. Provozní ředitelé následně po poradách přepisují zápisy a rozesílají úkoly, přestože jsou porady často nahrávány.

Olympijský vítěz z Nagana a jeden z nejslavnějších hokejových gólmanů všech dob Dominik Hašek se na sociální síti opět rozpovídal k aktuálním tématům. Nyní si vzal na paškál naši delegaci, která bude vyslána na summit zemí NATO. Konkrétně se věnoval tomu, že se s našimi lidmi demokratický svět vzhledem ke složení samotné výpravy asi moc bavit nebude. Je pravda, že diskuzí okolo sestavení delegace, která navštíví summit NATO, se na internetu vede spousta.

Tak a je to tady. Donald Trump zřejmě definitivně ztratil i ty poslední zbytky soudnosti, které mu v jeho „mírovém“ tažení zbývaly. V pondělí totiž s ledovým klidem oznámil světu, že celý Írán může být vymazán z mapy za jedinou noc.

Konec školního roku se blíží mílovými kroky. Ministr školství Robert Plaga ho v podstatě ještě přiblížil svým rozhodnutím, že se zruší poslední dva dny školy v červnu. Rozhodnutí je z mého pohledu učitele zcela logické. Poslední dva dny se ve škole stejně už nic nedělá. Ten úplně poslední den si děti jdou jen pro vysvědčení. V současné moderní době protkané spoustou technologií se ale vznesla proti rozhodnutí ministra velká vlna kritiky. Pro mě v určitých ohledech těžko pochopitelné.

Doby starého přísného vzdělávacího systému jsou už dávno pryč. Učím už dvacátým rokem a sleduji, jak se školství postupně mění a stává se z něj něco strašného. Samozřejmě, mění se i doba a děti dnes žijí v úplně něčem jiném, než jsme žili my samotní. Přesto jsou děti stejné. Pokud nad sebou většina nebude mít bič, tak prostě nic dělat nebudou. To je přece naprosto jasné úplně každému. Tedy až na některé experty na Ministerstvu školství a alternativní domácí rádoby učitele.

Poslanec Filip Turek se řadí mezi osobnosti, kolem kterých se v poslední době doslova točí svět. Neustále na sebe potřebuje upozorňovat a snaží se voliče i nevoliče přesvědčit o své výjimečnosti. Nejprve se hádal s prezidentem o to, že by měl být ministrem zahraničí. To nevyšlo, tak chtěl být ministrem životního prostředí. Také nepochodil, a tak byl uklizen na post vládního zmocněnce pro Green Deal. Nyní se roztahuje v ministerské kanceláři kolegy kamaráda Červeného a hraje si na velkého šéfa. Zřejmě ale porušuje zákon o střetu zájmů. To mu ale nevadí.

Tak už je to zase tady. Jednotné přijímací zkoušky se přiblížily a dvě kola proběhnou v pátek 10. dubna a v pondělí 13. dubna. Stejně jako každý rok se budou uchazeči snažit co nejlépe vyplnit testy, aby se dostali na vysněné školy. Nic moc zvláštního. Tak jako každým rokem se okolo jednotných přijímacích zkoušek vedou sáhodlouhé debaty. Mnohdy míří k tomu, že jde o byznys jedné firmy. Jasně, proč? Ne, k tomuto byznysu se dostala legálně. Má to však svá ale.

Je až s podivem, jak někteří se někteří politici dokážou chlubit věcmi, které moc ke chlubení nejsou. Ministr kultury Oto Klempíř nám nyní ukazuje, že se dají estébácké praktiky používat i dnes v demokratické zemi. Je to až smutné, že se člověk musí na něco takového dívat. Ministr totiž ještě dokáže natáčet trapná videa, která tuto skutečnost ještě podtrhují. Politická kultura je dnes zkrátka na bodu mrazu. Bohužel, nedá se nic dělat.

Středeční večer mohl být momentem, kdy Donald Trump tuhle nesmyslnou válku s Íránem ukončí. Mohl prostě vyhlásit vítězství, a my bychom mu to možná i na chvíli věřili. Svět i trhy by si vydechly a on by se mohl vrátit ke svým řečem o tom, jak konflikty řeší, místo aby je vyvolával. Jenže to by nebyl Donald.

Digitalizace doslova prochází celým světem. Neustále čteme o umělé inteligenci a o tom, jak právě AI z velké části nahradí lidskou práci. Digitalizuje se jak v průmyslu, tak i ve vzdělávání a ve státní správě. Samozřejmě také v politice. Když se podíváme do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu, mnozí politici pracují na tabletu, mají notebook, nebo si klikají do mobilního telefonu. Někteří ale stále věří papírům. Třeba náš pan premiér, který se nechává fotografovat se stohem papírů a složkami v podpaží. Proč? Přece kvůli marketingu.

Donald Trump opět jednou dokázal, že pro něj mezinárodní závazky znamenají asi tolik jako loňský sníh, pokud mu zrovna nejdou na ruku. V rozhovoru pro britský The Telegraph se neudržel a vmetl spojencům do tváře, že NATO je jen „papírový tygr“. Proč? Protože si Evropa dovolila nechtít se nechat zatáhnout do jeho soukromého dobrodružství v Íránu.

Jaké potřeby jsou pro člověka nejdůležitější? Samozřejmě ty biologické. Hned za nimi je ale bezesporu pocit bezpečí. Ten jsme dlouho brali jako samozřejmost a začal se vytrácet v době, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Myslel jsem si, že konflikt se postupně ukončí a pocit bezpečí se nám vrátí. To se ale moc neděje. Naopak s novou vládou mám mnohem větší strach. Divit se mi v mnohých ohledech bohužel nelze. Když vidím naši zahraniční politiku, Ministerstvo obrany jako takové a některé postoje naší vlády.

Bílý dům má v posledních dnech plné ruce práce s tím, aby žehlil nejnovější výpady svého šéfa, ale mluvčí Karoline Leavittové se to v pondělí začalo sypat pod rukama.

Doba navážení se do učitelů nabrala pomalu svého vrcholu. Lidé prostě závidí i nos mezi očima. Ministr školství Plaga rozhodl, že se dětem skončí školní docházka 26. června, tedy v pátek. Poslední dva červnové dny, konkrétně v pondělí a úterý, se do školy nepůjde. Lidé se už na sociálních sítích začali hromadně k této situaci vyjadřovat. Svou frustraci si vybíjejí na učitelích. Ostatně kdo jiný by lidem prostým rozumu mohl být trnem v oku.

Když se podívám na současnou vládu, je mi smutno. Bylo mi smutno i při pohledu na tu minulou, a to hodně. Nyní je ale pocit mnohem syrovější a intenzivnější. Často se totiž setkávám s tím, že se něco řekne, něco s pompou vyhlásí a udělá a pak přijde druhý akt, který všechno dokonale popře. Vznikne tak nekonečná a zbytečná ostuda. Třeba ta, jaká se týkala nově zavedeného Dne vlajky.

Pamatuji si své dětství a vždycky, když si na něj vzpomenu, je mi dobře. Mohli jsme si prakticky dělat to, co jsme chtěli. Rodiče měli pouze přehled o tom, kde jsme. Tedy z drtivé většiny. Dnes je situace radikálně odlišná. Rodiče kolem dětí neustále skáčou, někam je převáží a prakticky kontrolují veškerý jejich čas. Situace se změnila jak charakterem samotných rodičů, tak logicky i dobou. Těžko můžeme pustit dítě na ulici tak, jako tomu bylo v devadesátých letech a dříve. Přesto se ale objevuje spousta helikoptérových rodičů, kteří dítě chrání ve škole tak, že mu škodí. Možná mezi ně patříte i vy a pouze tiše čtete následující řádky.

101,2 milionu dolarů. To je účet, který američtí daňoví poplatníci vystavili Donaldu Trumpovi za jeho golfovou vášeň během pouhých čtrnácti měsíců v úřadu. Zatímco zbytek země bojuje s rostoucími cenami benzínu a krizí dostupnosti bydlení, vrchní velitel tráví víc než čtvrtinu svého času na greenu.

Někteří politici jsou doslova průhlední. Své jednání tak nějak nemají pod palcem a prostě a jednoduše říkají a píšou jen to, co se jim aktuálně hodí. Část pouze z toho důvodu, aby pošpinili své politické oponenty. Typický je příspěvek, který lze dohledat na sociální síti Meta. Jeho autorem je poslanec Radek Vondráček. Právě on se doslova luxusně vyjadřoval v době, kdy vypukl konflikt na Ukrajině a pohonné hmoty šly poměrně razantně cenově nahoru. Nyní mlčí a čeká, co vymyslí jeho šéf. Jak příznačné.

Spousta politiků je zvyklá na davy jásajících lidí. Na své příznivce, kteří jdou za svými lídry takřka až do roztrhání těla. Ne vždy se ale právě toto musí dít. Někteří známí politici si ani neuvědomují, že je někdo nemusí mít rád a že se postupně tito lidé, kteří s nimi nesympatizují, rozšiřují v poměrně solidní dav. Nyní to zjišťuje před volbami i Viktor Orbán, který chce za každou cenu obhájit svůj post.

Pokrytectví se dnes v politice nosí čím dál tím častěji. Někteří naši politici si v tomto ohledu nevidí na špičku nosu. Současní členové vlády mnohdy dělají to, za co ještě v opozici kritizovali minulou vládu. Není jim to nijak hloupé. Oni to přece dělají mnohem lépe než ti před nimi. Já mám spíše pocit, že to dělají stejně špatně, možná ještě hůř. Stačí se zaměřit na zasahování do politiky a záležitostí cizí země.

Robert F. Kennedy Jr. se na konferenci CPAC v Texasu postaral o výkon, za který by se nemuseli stydět ani v těch nejlepších propagandistických dílnách. Člověk, který své dřívější kognitivní potíže přičítal mozkovému parazitovi, se teď rozhodl, že nám přemaže všechno, co o Donaldu Trumpovi víme. Najednou to není ten bombastický narcista, co nečte knihy, ale v Kennedyho očích je to „empat“ se znalostmi úplně všeho od Broadwaye až po Wall Street.

Pravidla svobodného trhu nejsou nijak složitá. Když si člověk půjde dát třeba hamburger do vyhlášeného podniku v Praze, zaplatí za něj mnohem více, než kdyby si ho dával někde v maloměstě. Podobné je to pochopitelně i třeba s takovými vysokohorskými přirážkami. Na mnohých známých místech je třeba takové pivo dražší, než když si ho dáme například v nějaké venkovské hospodě. S tím pochopitelně souvisí i výdaje prodejců. Ty jsou také mnohem vyšší. Zastropování marží pohonných hmot je prostě nesmysl.

Donald Trump se v Miami opět předvedl v plné parádě a jeho ego v tamním horku zřejmě nabobtnalo do nevídaných rozměrů. Ve svém nekonečném projevu na summitu Future Investment Initiative se totiž pokusil o nemožné – vykreslit sám sebe jako „velkého mírotvůrce“, zatímco jím rozpoutaná válka s Íránem sčítá mrtvé po tisících.

Už je to po několikáté, co se náš premiér vyjadřuje kriticky na adresu médií. Především tedy těch na Seznamu. Konkrétně zmiňuje Novinky a Seznam Zprávy. Pro mě osobně je nepochopitelné a rozhodně jsem na straně médií. Vždyť v demokratické společnosti si přece může každý psát a říkat, co chce. Nebo je tomu jinak? Andrej Babiš si stěžuje na neustálé útočení na jejich vládu. Copak nepočítal s tím, že se média budou stavět k jeho vládnutí kriticky? Média nejsou zbraň, ale hlídací pes demokracie, a tak by to mělo být!

Vláda Petra Fialy je už dávno pryč. Po všech těch kauzách jedině dobře. Kdyby tedy nenastoupila vláda ještě horší. Vláda lidí, kteří se zjevně nechají vodit jako loutky dvou osob, které potřebují imunitu. Současná opozice by měla tuto vládu pořádně tepat a věcně jim vyčítat nesmysly, které bohužel často vymýšlí. Místo toho se ale často ubírá k trapné kritice, která je ve stylu Antibabiš, což je smutné. Naposledy to předvedl Petr Fiala na sociální síti X.

Donald Trump opět jednou dokázal, že jeho ego a potřeba být středem pozornosti neznají hranic, a to ani ve chvíli, kdy jde o životy tisíců lidí.

Karel Havlíček, muž s vizáží nevinného kluka, který se umí do svých oponentů pořádně zakousnout. Velmi dobře si pamatuji na moment, kdy tak činil ještě jako nedílná součást opozice. Ano, bylo tomu tak tehdy, když došlo k napadení Ukrajiny Ruskem. Před čtyřmi lety se začaly poměrně rychle zvedat ceny pohonných hmot. Karel Havlíček patřil mezi první politiky, kteří se proti tomuto hlasitě ozývali. Hrdina, který bojoval za nás, za lidi.

Poslanec hnutí PR Jindřich Rajchl známý svými kontroverzními výroky a také tím, že se ničeho nebojí a bude odpovídat narovinu, se opět vyznamenal. Na sociální síti se chlubil tím, že v Maďarsku nepotkal jediného Ukrajince a že bychom občany této země v České republice také bez problémů dokázali postrádat. Populistické výkřiky některých politiků jsou naprosto trapné a tristní. Stačí se podívat na sociální sítě. V podstatě jde jen o populistickou manipulaci, která má v člověku vyvolat nenávist k Ukrajincům. To se zřejmě Rajchlovi a jemu podobným u některých jedinců daří.

V Bílém domě se zřejmě rozjela nová a poněkud bizarní disciplína: výroba falešných ocenění pro potěšení vrchního velitele. Předseda Sněmovny Mike Johnson totiž ve středu vytáhl z rukávu historicky první „America First Award“ a s vážnou tváří ji předal Donaldu Trumpovi.

Vzdělání je v životě člověka nesmírně důležité. Získávat nové vědomosti bychom měli celý život. Bez učení to zkrátka nejde. Současný model školství je ale do značné míry podivný a zvláštní. V dobách dřívějších se snažily školy hodně spolupracovat a vzájemně se nebrali jako konkurence. Spíše byla mezi školami jakási zdravá rivalita, která se projevovala hlavně v rámci různých sportovních a vědomostních soutěží. Školu každopádně dělali dobří učitelé. Ti, kteří uměli zaujmout, motivovat a naučit. Dnes je to bohužel často úplně jinak. Školu dělá marketing a chlubení se vlastním peřím.

Vystoupení herců na Letné stále rezonuje jak sociálními sítěmi, tak médii. Mnozí lidé s nimi souhlasí, jiní je shazují s tím, že využívají své popularity. Je to vcelku jedno, tak jako tak chtějí někteří prezentovat svůj názor a své postoje, což je v demokratické společnosti v pořádku. Šanci na svobodný projev máme přece všichni. Umělci se o politiku zajímali vždy. Vždyť jmenovat bych mohl klidně třeba Karla Čapka, Karla Kryla a mnohé jiné. Nyní vystoupil Zdeněk Svěrák. Prostě jen prezentoval své názory. Asi nejvíce to schytal od bývalého prezidenta Václava Klause. Úplně zbytečně, cítil jsem z něj spíše jakýsi hněv a stařeckou zatrpklost.

Tak tohle muselo v Mar-a-Lago pořádně zabolet. Představte si, že se prohlásíte za spasitele národa, z Oválné pracovny rozdáváte rozumy o tom, kdo je skutečný patriot, a pak vám sousedé v doplňovacích volbách jasně vzkážou, co si o té vaší politice myslí.

Když jsem na sociálních sítích sledoval projev Petra Macinky v Maďarsku, hluboce jsem se styděl. Fakt, že adoroval Viktora Orbána, mi možná paradoxně vadil ze všeho nejméně. Vždyť takový člověk se přece dle slov Macinky rodí jednou za 500 let. Řeč našeho ministra zahraničí byla taková, jakou ji znám, nepříjemně slizká, podlézavá a plná slov, která měla lahodit jedinému člověku- Viktoru Orbánovi. V tomto ohledu se to Macinkovi jednoznačně povedlo. Prostě vyjádřil svůj postoj. Pokud ale měl mluvit za naši zemi, a on ústavním činitelem je, tak se za něj hluboce stydím. Tato slova mohl totiž klidně pronést soukromě přímo u své maďarské modly.

V úterý 24. března 2026 proběhly na Floridě doplňovací volby do státního zákonodárného sboru a záznamy z Palm Beach County mluví jasně: prezident Donald Trump opět využil možnost hlasovat poštou.

Demokratické volby jednoznačně rozhodly o tom, že nám vládne koalice hnutí ANO, Motoristé a SPD. Je třeba tuto skutečnost respektovat, ať už se nám to líbí, nebo nikoli. Stejně tak jsme respektovali minulou vládu. Jasně, na demonstrace mají lidé právo, opozice má právo na to, aby kritizovala koalici a snažila se o vylepšení jejich návrhů. To se pochopitelně neděje, stejně jako se to nedělo za minulé vlády s minulou opozicí. Fakt, že politická kultura je na bodu mrazu, nelze nijak oddiskutovat. Hodně zajímavý je určitě i pohled na to, proč vlastně lidé Andreje Babiše volili. Někteří k tomu mají skutečně prozaické důvody.

Donald Trump se zase jednou pokusil o své klasické mediální kouzlo, když na síti Truth Social vyhlásil, že s Íránem probíhají „produktivní“ rozhovory. Jenže Teherán mu tenhle scénář okamžitě rozmetal na kousky.

Obsah vytvořený pomocí umělé inteligence dnes budí velkou pozornost a také řadu obav. Jak k němu ale ve skutečnosti přistupuje Google? Odpověď není tak dramatická, jak se často tvrdí. Rozhodující totiž není samotné použití AI, ale především kvalita obsahu, jeho užitečnost a skutečná hodnota pro čtenáře. K tématu se vyjádřil Jan Skovajsa, zakladatel a CEO digitální agentury myTimi.

Firmy dnes pracují s obrovským množstvím právních dokumentů – od obchodních smluv přes pracovní dokumentaci až po interní směrnice nebo compliance pravidla. Orientace v legislativě přitom bývá časově náročná a často vyžaduje opakované vyhledávání konkrétních ustanovení zákonů či kontrolu smluvních formulací.

Je až neskutečné, kam se v posledních dnech naše země dostává. O víkendu jsem jen namátkou sledoval pouze fragmenty některých nejznámějších televizních diskuzních pořadů a pak projel sociální sítě. To mi bohatě stačilo k tomu, abych opět narazil na takřka ministra životního prostředí Filipa Turka. Mnohá jeho slova byla opět kouzelná a chvílemi jsem nevěřil, že neposlouchám žáka devátého ročníku základní školy. Hodně mě zaujala slova o utajeném režimu.