Před 10 měsíci
Divadelní a filmový herec Tomáš Hanák se tentokrát publiku představuje v roli cykloturisty po legendárním ostrově Kuba. S její atmosférou, místní kulturou, hudbou, a také zajímavostmi z místního života nás seznámí v poutavé besedě v rámci festivalu Cyklocestování /1. března 2025 Nová scéna Vlast/. Proč si pro svou cestu vybral právě Kubu, jaká je každodenní realita v zemi a co to znamená pro turistu lačného objevování, poodhaluje v rozhovoru pro Kultura FM. Co pro vás znamená cestování na/s kolem? Vyzkoušel jsem si už vandr pěšky a stopem středním Tureckem, na rozvrzané slaboučké motorce jsem Ho-Či-Minovou stezkou projel Vietnam… Kolo je obrovská svoboda, jakákoli pěšinka je dostupná, neděláte rambajz; je to vlastně takový jednostopý kůň. A navíc si zpevňujete figuru a stáváte se krásnějším. Proč jste si vybral Kubu? Kolik času jste celkově v zemi strávil? Dva měsíce v sedle. Ale žil jsem tam dva roky už v útlém dětství, táta strojař pomáhal zachraňovat fabriku, kterou Fidel Američanům ukrad´...pardon, znárodnil. Už tehdy jsem si ostrov samozřejmě zamiloval, ale i Kubánce a španělštinu. Pozor - znalost alespoň základních frází je na Kubě po čertech důležitá – pokud tedy míníte opustit hranice svého hotelového rezortu na Varaderu. Mimochodem, sami Kubánci říkají Varaderu „planeta Varadero“, protože život mimo turistická centra je zoufalý – a turista by je ideálně neměl nikdy spatřit. Přesto, jaká místa vám učarovala a proč? Těžko říct. Mám rád místa, kde nepotkám turisty, normální život, periferie, vesnice, pustiny. Havana je magický přelud – ale i díky tomu, že tam najdete bortící se paláce, slumy, bídu – Kuba bývala jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky; dneska je druhou nejchudší – po Haiti. Ale předpokládám, že si v Havaně, třeba na bulváru Prado, můžete koupit i nějakou pěkňoučkou Vuittonovu kabelku. Nejraději jsem se motal po východě Kuby, provincii Oriente, Holguin, Mayarí, Queto, Baracoa – ale nejradši jsem se vždycky vracel do městečka Gibara na severu. Zničené hurikánem, ale atmosférou naprosto unikátní, důvěrné, poetické, přátelské, neprosto neturistické. V kontrastu s krásnými plážemi a turistickými letovisky se země aktuálně potýká s opakovanou hospodářskou krizí. Jak moc to ovlivňuje služby pro turisty? Black-outy - včetně celodenních - se v poslední době staly běžnou realitou. Nejde proud, není nafta, ani benzín. Samozřejmě, projíždět se temným, neosvětleným městem má svůj prapodivný půvab, ale Kubánci v tom žijí denně. Nejde proud, takže nebude kafe, nebude jak uvařit, mrazáky vytečou, pivo bude teplé – ale možná vůbec nebude, protože není nafta do náklaďáku, který by pivo přivezl. Anebo mouku. To samé s balenou vodou – musel jsem mít speciální flašku s filtrem. Mizerie. A turistů logicky rychle ubývá – a Kuba jiné zdroje příjmů prakticky nemá, ještě snad nikl, kobalt. Počítají zde vůbec s nějakým servisem pro cyklisty (cizince)? Fungují zde půjčovny? V Havaně nebo Santiagu nějakou půjčovnu najdete, ale nebude levná a kola nebudou slavná. Nemlich to samé ostatně s půjčením auta. Silnice jsou většinou prachbídné, často pekelné. Ale Kubánci mají kola, dost často padesát let staré „Ukrajiny“ – a když není benzín, je kolo záchranou, pracovním prostředkem. Takže kolo vám tam opraví skoro v každé vsi, sice mnohdy trochu kutilským způsobem, ale opraví. Nouze je naučila housti – a ve vynalézavosti a improvizaci hrají Kubánci fakt světovou ligu! Podle čeho jste vybíral trasu? Mají zde vůbec nějakou síť cyklostezek? Pokud tam nějaká cyklostezka je, tak já ji teda neviděl. Možná je v plánu na 22. století. Jede se po „normálních“ silnicích – výhodou je, že aut jezdí pramálo. Nevýhodou je, že volské nebo koňské povozy a káry za sebou nec