Heroine

Směšné tři týdny před volbami strany i média zjišťují, že neoslovují mladé. Přitom výsledky Studentských voleb napovídají, že kdyby v Česku mladí volili víc, možná by to s touhle zemí nebylo, co se volebních výsledků týče, tak špatné.

Pozitivní myšlení je mantrou, kterou někteří lidé ordinují ostatním takřka automaticky. Není ti dobře? To nemůže být tak zlé, stačí myslet pozitivně! Článek z polského kulturního magazínu Krytyka Polityczna si nevyžádané rady z úst privilegovaných bere na paškál.

Ty nejlepší seriály současnosti vybírá Táňa Zabloudilová, dramaturgyně festivalu Serial Killer, do programu soutěžní přehlídky, která startuje už 21. září. Přinášíme její tipy na tituly, které se vyplatí neminout. A jaké jsou nejlepší seriály minulosti a budoucnosti, vám expertka na světovou i domácí seriálovou produkci poví v novém díle podcastu Hlas Heroine. Seriály nás baví!

Platforma OnlyFans se na konci srpna pokusila zakázat pornografický obsah. O týden později své rozhodnutí zrušila. Diskuze o pornografii, která zasáhla i největší distributory obsahu pro dospělé a která podobné zákazy vyprovokovala, se zaštiťuje ušlechtilým bojem proti obchodu s bílým masem. Situace ale ve výsledku nepomáhá těm, na které cílí.

Začátek školního roku je výjimečně stresující období, a to jak pro děti, tak pro rodiče. Než se režim ustálí, panuje nejistota a s ní spojené obavy a úzkosti. Začalo se vaše dítě do školy bát? Bolí ho břicho, vymlouvá se na nemoc? Dětská psycholožka Lucie Kotková píše o tom, kdy být jen oporou, a kdy poznat, že je potřeba odborná pomoc.

Bolestivý nebo nemožný průnik penisu, prstu nebo jakéhokoliv předmětu do vagíny, a to navzdory výslovnému přání ženy. To je definice, která na mě vyskočila jako první, když jsem do internetového vyhledávače zadala: „Nemůžu mít sex.“ Před osmi lety, při prvním pokusu o pohlavní styk, se tak odkryla část mého já.

Daniel Špinar oznámil, že na konci sezony odejde z postu šéfa Činohry Národního divadla. Funkční období by mu končilo jen o rok později. Co ho k tomu přimělo, naznačil v emotivním videu, v němž hovořil o divadelní mafii, establishmentu a toxickém prostředí. Co a koho tím myslel? Jak popisuje dvacetiletý vztah se svým někdejším pedagogem a současným ředitelem Národního divadla Janem Burianem? A je tu už konečně nová, po-pandemická a „rovná“ doba?

Ženy, které nejsou lhostejné ke světu kolem sebe a s odvahou a solidaritou ho mění k lepšímu. To jsou ženy, které jste nominovali do projektu Moje Heroine. První z osmi statečných, které vám nyní představujeme, je instruktorka sebeobrany a neohrožená bojovnice proti sexualizovanému násilí Jasmína Houdek.

Ve spolupráci s módním e-shopem Answear.cz, který pod značkou answear.LAB uvádí kolekci Girl Power, postupně představujeme ženy, které před těžkými výzvami neuhnuly ani nesklonily hlavu. Válečná fotografka, televizní moderátorka, zakladatelka neziskové organizace: ženy, které ovlivňují svět kolem sebe, a zároveň jsou stejně zranitelné jako my. Kolekce má sílu, vzájemnou podporu a sesterství oslavovat a celý výtěžek z prodeje putuje k Nadaci Via, která podporuje komunitní život a lidi pečující o svět kolem sebe.

Rubrika Módní policie je taková stálice bulvárních a módních časopisů všech cenových hladin a kvality papíru. Slibujeme si od ní ale hodnocení šatů, nebo figur? Co všechno by měli stylisté a stylistky vzít v úvahu, než udělí palec dolů nebo pět hvězdiček z pěti? Třeba by stačilo hodnotit jen to, co má celebrita oblečené, a nekritizovat pořád dokola prsa a zadek.

Nová funkce ombudsmana na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze vyvolala velkou pozornost. A také pochybnosti u některých vyučujících. Ombudsman má řešit široké spektrum situací včetně sexuálního obtěžování. Jak by měl tento institut fungovat, navrhla speciální pedagožka a odbornice na lidskoprávní tématiku Klára Laurenčíková, která se zároveň na FAMU stala, alespoň prozatím, fakultní ombudsmankou.

Po internetu se šíří vyjádření profesora Petra Fialy o rodině. Předseda ODS a největší strany koalice SPOLU do nadcházejících voleb do Poslanecké sněmovny v něm mj. píše o „přirozené“ rodině tvořené mužem, ženou a dětmi jako protikladu k soužití homosexuálního páru (s případnými dětmi); rozbíjení a zpochybňování té „tradiční“ rodiny a nutnosti ji chránit, „než bude pozdě“. Jeho výroky vyvolaly na sítích bouřlivé reakce. Business as usual: další den, další twitterová přestřelka a další „kulturní válka“ v českém rybníčku.

Ze dne na den se jim obrátí život vzhůru nohama. Netuší, co vše musí zařídit a jak se se ztrátou psychicky vyrovnat, řeší složité finanční situace, potřebují pomoc s hlídáním dětí…. Nadační fond Vrba vynakládá své prostředky i úsilí na podporu rodin po ztrátě jednoho z rodičů. Všem ale pomoci nedokáže.

Pojem tokenismus se ve společenskovědní literatuře i běžné diskuzi relativně často používá, s největší pravděpodobností jste se s ním už setkali. Nesouvisí to ovšem s Minecraftem ani přihlašováním k bankovnímu účtu. Naopak to silně souvisí se stereotypy různého druhu, diskriminací a skleněným stropem. Příběh o růži v trní právě začíná.

Těchto osm úžasných, obdivuhodných a inspirativních žen nominovali do prvního ročníku projektu Moje Heroine naše čtenářky a čtenáři. Všechny mají odvahu měnit svět kolem sebe, odhodlání pomáhat potřebným a sílu postavit se nespravedlnosti. Všechny jsou skutečnými hrdinkami a každá z nich si zaslouží být na obálce Heroine.

Kanadskou velvyslankyní v České republice je od roku 2019 Ayesha Patricia Rekhi, dáma, jejíž jméno se začalo letos stále častěji objevovat ve spojení s podporou lidskoprávních organizací, neziskovek zasazujících se o diverzitu, ochranu slabších nebo ženská práva. Charismatická Kanaďanka s indickými kořeny o své angažovanosti mluví s nadšením, které je nakažlivé. Pomáhat, podávat ruku, podporovat – to jsou slova, která se v rozhovoru opakují stále znovu. Cítí to jako závazek vůči zemi, která přijala její rodiče? Co by vzkázala českým ženám?

Zákaz pohybu na ulici bez mužského doprovodu, povinné burky, až na výjimky zákaz pracovat nebo se vzdělávat. I když Tálibán slibuje zachování alespoň některých ženských práv, rostou obavy, že se podmínky pro ženy vrátí do 90. let. Nerovnost je totiž v afghánské společnosti hluboce zakořeněna. Jak se měnilo právo žen na vzdělání v různých režimech?

Ve spolupráci s módním e-shopem Answear.cz, který pod značkou answear.LAB uvádí kolekci Girl Power, postupně představujeme ženy, které před těžkými výzvami neuhnuly ani nesklonily hlavu. Válečná fotografka, televizní moderátorka, zakladatelka neziskové organizace: ženy, které ovlivňují svět kolem sebe, a zároveň jsou stejně zranitelné jako my. Kolekce má sílu, vzájemnou podporu a sesterství oslavovat a celý výtěžek z prodeje putuje k Nadaci Via, která podporuje komunitní život a lidi pečující o svět kolem sebe.

Jakmile je žena vidět na veřejnosti, nevyhne se nenávistným komentářům útočícím na vzhled, sexualitu nebo mateřství. Ve vyhrocené debatě na sociálních sítích přitom o respektu nemůže být ani řeč – nekritizuje se jen tvorba, názory nebo hodnoty, ale taky konfekční velikost, počet dětí nebo bonitní partner. Jak se s tím vypořádat a kdy rozhodně nemlčet? O tom promluvily ženy z různých oborů v projektu Žena v zenu.

Nový seriál HBO je kriticky nejuznávanějším televizním hitem léta. Překvapivě se nejedná o drama, ale o jízlivou komedii odehrávající se v luxusním přímořském resortu. Za smíchem se ale skrývá smutek a vnitřní nespokojenost se životem, která je společná bohatým i těm, kteří se o ně starají. Bílý lotos nakonec vyniká jako zásadní dílo i proto, že se svým postavám sice vysmívá, ale v nejzásadnějším momentech je odhalí jako komplexní bytosti, bezohledně sobecké i zranitelné, toužící po lásce a pochopení.

Po roce převážně distanční výuky šly děti opět do školy – tentokrát všechny bez výjimky. Pro některé z nich je návrat do školních lavic stresující, v uplynulých měsících mnozí školáci vůbec nedostali šanci se správně vzdělávat. Jejich rodiče – ač chtěli, neuměli svým dětem s učivem pomoct. Některé rodiny měly nicméně štěstí – jejich dětem pomáhali asistenti. Příběhy tří žen, které svůj volný čas obětovaly cizím dětem ukazují, že jejich práce měla a má smysl.

Samozřejmě že jsem feministka, o tom se ani nehodlám bavit. Zmiňuju to hned na začátek, aby nedošlo k omylu. Moje současná zkušenost s těhotenstvím, porodem a mateřstvím mě vyděsila v jednom ohledu: čekala jsem leccos, ale míra toxické feminity, s níž jsem se setkala, mě překvapila. Vedla mě k přehodnocení toho, jak nahlížím feminismus, maskulinismus i svůj celoživotní boj se systémem světa. Stejně jako si stěžujeme na krizi maskulinity a nedostatek feministů v české společnosti, měli bychom si všímat i toxické feminity. Jedině tak se současný feminismus může posunout dál.

Způsoby nakupování se mění. A mění se i způsoby placení za ně. Předchozí generace byly na Západě, zejména v Americe, generace kreditek a úvěrů. Dnes získávají na oblibě alternativní metody placení jako jsou odložené platby. Znamená to ale, že jsou mileniálové jiní?

Je skvělé, že o různorodém prožívání sexuality se mluví čím dál víc. Tedy pokud se týká lidí od určitého věku. A do určitého věku. Vně těchto hranic vyvolává téma rozpaky, stud, popírání… A to ke škodě nás všech.

Nakupování jako hledání vlastní hodnoty. Pocit, že štěstí mi přinese další nový kabát. Zahánění smutku úlovkem ve slevách. Lucie Poubová neměla problém s nakupováním, měla problém sama se sebou. Nedostatek sebevědomí a životní prázdnotu ale nezaplnila ani obrovská hromada oblečení, bot a doplňků. V otevřené zpovědi popisuje, kudy vedla její cesta k životní spokojenosti.

Kojit dítě ve veřejném prostoru často znamená být terčem kritických poznámek nebo nesouhlasných pohledů. Pro mnoho lidí je pohled na kojící ženu odpudivý, přirovnávají kojení k intimním aktivitám, jako je sex nebo močení, které bychom měli vykonávat v soukromí. Jak souvisí odpor veřejnosti ke kojení s vnímáním potřeb dítěte a podpory kojení jako nejpřirozenější součásti péče o dítě, vysvětluje Tereza Mynářová, autorka knihy Naše cesta ke kojení.

Pronikavý portrét jednoho vztahu, sonda do života generace Z nebo klášterní drama, které hraničí se skandálem. Které snímky z karlovarské přehlídky patří na seznam must-see pro milovníky filmu podle Jany Patočkové? Některé z nich ještě stihnete v rámci festivalových ozvěn.

Naprostá většina lidí v České republice pracuje, pracovala či pracovat bude v klasickém zaměstnaneckém poměru. Pracovní právo, které tuto činnost reguluje a které může vaše zaměstnání významně ovlivnit, ale zná jen málokdo. V okamžiku, kdy ho nutně znát potřebuje, už může být pozdě. Dospělost může mimo jiné znamenat chtít se domoci svých práv a vědět, na co mám nárok.

„Nemyslíš, že Vary jsou hodně macho festival?“ zeptala se mě americká filmová recenzentka a kritička, která píše o středoevropské kinematografii. Potkaly jsme se na baru na jednom z nekonečných večírků a ze small-talku se stala dlouhá konverzace o postavení žen ve filmovém průmyslu i na plátně.

Grónský ledovec taje, Amazonie hoří, hladiny oceánů stoupají. Svět se nachází na pokraji klimatického kolapsu. Je jasné, že bez rozsáhlých systémových změn zlověstný osud sami těžko zvrátíme, ale i přesto chceme žít jinak, udržitelněji. Jenže často nevíme jak na to. Udržitelnost neznamená bydlet v maringotce u lesa. Paradoxně může být šetrnější právě život ve městech. V čem je ekologická stopa života ve městě nižší než na venkově a jak ji můžeme ještě snížit?

Před několika dny vyšel na stránkách Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy článek, který zpochybňuje dosavadní vědecká zjištění o nežádoucích účincích hormonální antikoncepce. Údiv na tím, že „paradoxem“ sexuálního života současných žen je delší doba jeho trvání před prvním dítětem, a zároveň klesající popularita hormonální antikoncepce, doprovází zlehčení vedlejších účinků léků odkazem na „vnitřní pocit žen“.

Rychlé životní tempo, rychlá móda, stres v práci, pocit, že moje hodnota je v tom, kolik vydělám nebo co si koupím. A na druhé straně hledání vnitřní síly, vlastní hodnoty a pocitu životního klidu. Kamila Boudová, odbornice na pomalou módu a zakladatelka SLOU days, má za sebou oboje. Říká, že všechny tvrdé životní lekce přijala s vděčností, a věří, že konec rychlé módy je jen otázkou času.

Možná jste tu zprávu zaznamenali. Museli jsme si počkat do roku 2021, než jsme se oficiálně jako společnost dozvěděli, že pokud někdo znásilní autistu, musí mu zaplatit stejné odškodné, jako by znásilnil zdravého člověka. Protože je zcela jedno, jakým způsobem autistický člověk vnímá trestný čin, kterého se na něm pachatel dopustil, ale důležité je, že se jej pachatel dopustí a že autista je zvlášť zranitelnou obětí trestného činu, na němž se taková věc podepíše.

Mezi třetím a čtvrtým dnem festivalu obvykle nastává krize. Únava se mísí s kofeinem, hrozí hádky s přáteli, usínání u filmů a první návraty domů nad ránem. Vary jsou v plném proudu a malebné lázeňské město zdánlivě nikdy nespí. A tak to zkouším taky.

Práce se sny připomíná komunikaci s cizincem, jemuž nerozumíme. Pokud chceme, můžeme se to ale naučit. Ve snech lze hledat odpovědi na to, jací jsme, co si přejeme anebo čeho se bojíme. Terapeut Lukáš Karas, který se už řadu let zabývá sny, je přesvědčen, že pochopit a naslouchat snům je nejrychlejší cesta k duševnímu rozvoji. Mluvili jsme spolu nejen o smyslu snů jako takových, ale i o významech konkrétních symbolů a cestách, jak nás může analýza snů v životě posunout dál.

Snímek Black Widow je teprve druhým filmem Marvel univerza s titulní ženskou hrdinkou. Původně měl jít do kin před rokem, místo toho vstoupil do distribuce až letos v létě. Scarlett Johansson kvůli němu podala na studio Disney žalobu. Jaký je? A znamená pro svět superhrdinek revoluci?

Welcome! hlásí screen ve velkém sále hotelu Thermal za Markem Ebenem, který provází, už tradičně, slavnostním zahájením festivalu. Eben je ostatně takovým festivalovým „lucky-charm“, amuletem pro štěstí, bez kterého by se zřejmě úspěšně nezahájilo.

Začneme slovní úlohou. Kolik dospělých úspěšných žen s plnou garderobou pojme jedno malé auto? Odpověď: nevím, ale fakt doufám, že tři. My, totiž dvě producentky a jedna velmi skladná novinářka (já), dnes vyrážíme na detašovaný pupek světa, nebo minimálně Česka – do Karlových Varů.

Filip Titlbach a Bára Šichanová jsou respektovaní novináři, bývalí kolegové a skvělí přátelé. Filip je editorem Deníku N a připravuje úspěšný zpravodajský podcast Studio N, Bára je vedoucí programu Radia Wave a moderuje podcast Šeptem o sexu a intimitě. Oba jsou queer a otevřenost, se kterou se mnou mluví o předsudcích, stereotypech a otázkách, které musí zodpovídat až příliš často, mě nutí k ne zcela příjemné sebereflexi. Kladu takové otázky? Umím se ptát tak, aby mohli mluvit o tom, co je skutečně důležité? A jak coby novináři vnímají veřejnou diskusi o tematice LGBTQ a jak se k ní chtějí nebo jsou nuceni se vyjadřovat? Kolikrát slyšeli, že je jí „už dost“?

Když na ulici dostanete infarkt, téměř jistě někdo poblíž zavolá záchranku. U zlomené ruky nebudete váhat a vydáte se na chirurgii. Co když se ale něco stane vaší duši? Poznáte, že potřebujete odbornou pomoc, nebo budete čekat, že „to přejde samo“?

Jeden z nejkultovnějších mainstreamových seriálů určených pro primárně ženskou cílovku se vrací na obrazovky! HBO natáčí desetidílnou minisérii s hrdinkami a hrdiny Sexu ve městě s názvem And Just Like That… a názory jsou rozporuplné. Může seriál vlastně nabídnout něco nového? Zvládne naskočit na třetí vlnu feminismu? Dokáže přijít s větší diverzitou? A chceme se vůbec koukat na souložící šedesátnice?

České romanticko-vztahové komedie jsou černou dírou filmařské kreativity. Muži a ženy se tu povinně musí chovat hloupě, aby bylo z čeho ždímat humor, protože zdejším tvůrcům se obvykle nedaří vymyslet scénář postavený na zábavné zápletce. Deníček moderního fotra má tu výhodu, že prapůvodně vychází z reálných zkušeností otce na rodičovské dovolené.

Režisérka Apoorva Satish chtěla původně studovat film v Los Angeles, FAMU objevila náhodou. Jaké pro ni bylo stěhování z Indie do Prahy? Co by změnila na indickém kastovním systému? Proč znamená začátek menstruace pro ženu konec svobody a jak vznikal její film Kanya, který se dostal na shortlist studentských Oscarů?

Vstávání v nechutně brzké hodiny je oblíbeným zvykem celebrit a milionářů. Oprah Winfrey vstává v ještě přijatelných šest hodin ráno, ale šéf Apple Tim Cook svůj den začíná ve 3.45 a herec Mark Wahlberg si údajně přivstane už ve 2.30, což pro mě není ráno, ale spíš pozdní večer. Jestli to má doopravdy smysl, jsem měsíc zkoušela za vás.

Okurková sezóna na sociálních sítích nikdy netrvá dlouho. Syndrom Pavlíniny bagety nechodí po horách, ale po influencerech, a čím více sledujících máte, tím je větší pravděpodobnost, že postihne právě vás. Ano, mluvím o vlně uživatelské a mediální kritiky za obsah sdílený na sociálních sítích. Co se děje, pokud influencer svými radami někoho nejen naštve, ale i poškodí? Může ho české právo pohnat k odpovědnosti?

Zdraví očí se věnují přes čtvrt století. Za tu dobu prošla oftalmologie ohromným vývojem a dnešní šetrné metody byly dříve nepředstavitelné. Primářky očních klinik NeoVize v Brně a Praze, doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc. a MUDr. Lucie Valešová, MHA, ale stále narážejí na spoustu mýtů. Některými si přitom můžeme vážně uškodit.

Nový dokument Eriky Hníkové Každá minuta života, který bude premiérově uveden v hlavní soutěži na MFF Karlovy Vary, sleduje jeden týden života slovenské rodiny Hanuliakových. Jejich život se točí kolem jediného bodu – výchovy čtyřletého syna Miška. Lenka a Michal jsou ochotni jeho budoucímu úspěchu obětovat vše. Chlapec vyrůstá v nekonečném drilu sportovních tréninků, i když Erika říká, že rodina jeho formu výchovy za dril nepovažuje. Jisté je, že tento film staví i diváky před naléhavou otázku: jaký způsob výchovy našich dětí je ten správný?

Jak být šťastná pod neustálým dohledem médií a fanoušků? I o tom Billie Eilish zpívá na nejočekávanějším albu roku. Láska je v jejím případě vždy doprovázena pochybami o tom, jestli ji daná osoba skutečně miluje pro to, kým je, nebo pro její status globální celebrity. Nečekaně introspektivní a krásné album nutí k opakovaným poslechům.

Vydýchaná šatna, zpocená těla, šplh na rychlost nebo výmyk na známku. Vzpomínky na školní tělesnou výchovu jsou často plné ponížení, pocitů selhání a vlastní neschopnosti. Proč nás hodiny tělocviku často děsily a stresovaly, místo aby v nás podpořily zdravý vztah ke sportu a vlastnímu tělu v pohybu?

Doba poválečného osvobození byla nejen časem vítaného konce krvavého konfliktu, ale i dějištěm násilí, křiv a vražd. O této kapitole našich dějin se stále příliš nemluví. Charles Games, české herní studio, které má za sebou už úspěšnou hru Attentat 1942, se v nové hře Svoboda 1945: Liberation pouští do vyrovnávání se s minulostí. Lze ale získat komplexní povědomí o atmosféře doby z tříhodinové počítačové hry?

„Hledám chlapa. Jsem sama a potřebovala bych trochu lásky a objetí, přitulení, popřípadě i více. Hlavně ať se s tebou dá zároveň i hodit pokec. Píšu pomalu, tak tomu, kdo se ozve, prosím o trpělivost. Nehýbu se moc, ale jsem normálně do pohody.“ Inzerát osmadvacetileté Jany ilustruje jeden z nejbolestnějších problémů života hendikepovaných. Nedostatek tělesných, nejen sexuálních kontaktů. Jak z toho ven? Nejen o tom vypráví silný, dojemný, ale i zábavný dokument Chci tě, jestli to dokážeš, který právě vstupuje do českých kin a na streamovací platformu Dafilms.

Ve stovce nejlepších tenistek světa je momentálně hned osm Češek. Karolína Muchová je jednou z nich. Letos to dotáhla až do semifinále Australian Open a čtvrtfinále Wimbledonu. Chce ale mnohem víc. „Vím, že si na sebe kladu hrozně vysoké nároky a jsem na sebe přísná. Vždycky s říkám si, že bych to měla vyhrát. Celé. Takhle to ale nejde, prohry pak bolí o to víc.“

Martina Dari Antonínová si v české fantastice vytvořila silnou pozici skvělými povídkami a vtipně vážnými romány (třeba o vousatých trpaslicích). Ovšem to bylo ještě pod mužským jménem. Loni na podzim veřejně oznámila svou tranzici a zase jednou roztrhala na kusy všechny ty trapné poučky o mužském a ženském psaní. Jenže i když to zní zábavně, realita je jiná.

Socioložka Lenka Simerská se specializuje na problém gender pay gap neboli nerovné odměňování žen a mužů. Jaké vidí příčiny, důsledky a možná řešení? A jaká otázka ohledně gender pay gap je pro ni ta nejprotivnější?

Jaké jsou postoje české veřejnosti a politické reprezentace k sexuálním menšinám a manželství stejnopohlavních párů? O předsudcích, vyhrocených emocích a frustraci jsme si povídali s režisérkou Bárou Chalupovou, která tři roky natáčela film o kampani za prosazení zákona, který by umožnil manželství pro všechny. Film Zákon lásky má premiéru v kinech 5. srpna.

Dlouhodobými vztahy i okamžiky jejich krize se zabýváme už poněkolikáté. V tištěné Heroine najdete poutavý průlet historií české psychiatrické péče, která se párové terapií věnovala. Vztahy se ve svých praxích zabývají také uznávaná koučka a lektorka Iveta Clarke a psycholog Petr Kačena. Jak se dívají na možnost, jak je posílit, dokud fungují, a zachránit, když se rozpadají?

Na jaře jsme spustili projekt Prezidentky, nyní otevíráme prodej vstupenek na konferenci, kterým v říjnu vyvrcholí. Článek o posthrdinském leadershipu René Levínského a Evy Blechové celé tematické číslo Heroine Prezidentky rámoval a klade všechny důležité otázky ohledně ženského leadershipu. V čem se liší? Je opravdu jiný? Jak se ženy vyrovnávají s příliš velkou mocí? A je ženské vedení v něčem měřitelně lepší?

Příští týden startuje 11. ročník Prague Pride, tentokrát s tématem COMING OUT. Můžete vybírat z desítek duhových akcí z oblasti kultury, osvěty, zábavy či vzdělávání. Jana Patočková se zeptala lidí, kteří festivalem žijí a dýchají, na jejich tajné festivalové tipy. Bude i opera!

Loni v listopadu vyšlo po dlouhých šesti letech nové album Anety Langerové, se kterým letos v létě vyráží na turné. Dvě slunce jsou zdařilým počinem, který potvrzuje pozici Langerové coby autentické, těžko zařaditelné umělkyně. V rozhovoru ale zpěvačka o hudbě mluví jen jako by mimochodem; vrací se do vzpomínek a reviduje svoji cestu od mladinké výherkyně pěvecké soutěže až po současnost.

Kultovní režisér svérázných filmů Leos Carax točí málo, ale každé jeho uvedení do kin je událostí. Tentokrát se svou surreálnou rockovou operou otevřel letošní festival v Cannes za nadšených několikaminutových ovací. Nejen díky hvězdnému obsazení se jedná o jeho nejpřístupnější snímek. S divákem si ale pořád hraje, a to pro mnohé na hranici únosnosti. Stačí na jeho hru přistoupit a máte před sebou jeden z největších filmových zážitků letošního roku. Byť v mnohém problematický.