Heroine

V pondělí 3. 8. odstartuje jubilejní desátý ročník festivalu Prague Pride s mottem „Pride LIVE“. V reakci na pandemii bude letos program trochu odlišný od toho, na jaký jsou příznivci a příznivkyně festivalu zvyklí, ale o to větší prostor získalo každodenní živé vysílání Pride Stream. Tradiční sobotní průvod Prahou pak nahradí duhová plavba po Vltavě.

Hnutí #MeToo otřáslo normativním očekáváním, že pokud někdo vystoupí s obviněním ze sexuálního násilí, setká se převážně s podezřívavostí, popíráním či odmítnutím. Větší důvěru ve výpovědi přeživších a zvýšený zájem o jejich úhel pohledu odráží i pětice nových amerických dokumentů.

Nejsme rozbité, sobecké ani jsme nedaly přednost kariéře. Jen prostě nechceme. To říkají ženy, které dobrovolně nemají děti. I když jich přibývá a jejich postoj je v západních zemích už dekády považován za úplně normální, v Česku se pořád potýkají s lítostí, odsouzením nebo údivem. Nedává to podle nich smysl. Nechtít je přece stejně normální jako chtít.

Spisovatelé mají obavy o svět a společnost. Jak jinak si vysvětlit stále sílící trend postapokalyptické, případně dystopické literatury na domácí literární scéně? „Když se to sneslo na Zem…“, zní první věta prozaického debutu Praskliny komentátorky Kláry Vlasákové, a přece se tomuto trendu vymyká. Podle autorky už totiž temnou vizi budoucnosti žijeme.

Urbanistka Milota Sidorová přemýšlí o městě jinak. Jak to, říká, že v městském plánování často není ani zmínka o lidech? Kde a kdo je veřejnost? Jak chcete budovat město, když nevíte, kdo v něm bydlí?

Třicátnice Arabella se vrací do Londýna z Itálie, kde měla psát knihu, ale místo toho naháněla italského boyfrienda. Doma na ní čeká literární agent uhánějící do rána hotový rukopis. Arabella mu vše odkývá, ale nakonec odejde kamsi do londýnské noci na drink s kamarády. Blikající světla klubu, tanec a hluk, runda panáků a pak se všechno zamlží, rozmaže a nakonec zmizí a už je jenom černo. Ráno si skoro nic nepamatuje, není schopná usnout a má podivné flashbacky.

Rrežisérky Magda Jiřička Stojowska a Iga Gańczarczyk se inspirovaly populární románovou ságou Geniální přítelkyně italské spisovatelky Eleny Ferrante a v pražském Studiu Hrdinů na její motivy připravily inscenaci Ferrante club.

Komiks Jedno obyčejné léto kanadských sestřenic Mariko a Jillian Tamakiových, který v červnu vyšel v nakladatelství Paseka, je vše, jen ne obyčejný. Jednoduchý, ale komplexní. Civilní, ale hluboký. A také zakazovaný v mnoha amerických dětských knihovnách lidmi, kteří se stydí nebo bojí mluvit o sexualitě či zkušenostech menšin a přehlížených.

Otec je bezesporu zásadní postavou našich životů. Existují různé teorie na to, jak moc muži vnímání světa svých dcer modelují i čím vším holčičky a později ženy v životě trpí, když otec lásku neprojevuje nebo v průběhu dětství z jejich života zmizí. Jenže odchod otce, ať už dobrovolný nebo nedobrovolný, sebere půdu pod nohama i ženě, která je už dávno dospělá.

Rukama jí prošly tisíce biologických stop, ze kterých s pomocí DNA usvědčovala vrahy a násilníky. Dneska už ale forenzní genetiku jen učí. S Halinou Šimkovou jsem si nad kafem a koláčem místo mordů radši povídal o vědě, o jejích omylech a o pastech, které i na ty nejchytřejší z nás chystají naše vlastní hlavy.

Letošní léto je pro většinu Čechů ve znamení tuzemských dovolených. Nejrůznější kampaně se v nás snaží probudit touhu objevit českou lázeňskou tradici, přírodní krásy a samozřejmě pohostinství. Kdybyste se náhodou rozhodli trávit prázdniny v Praze (nebo z ní nemůžete utéct), vybrala jsem pár post-pandemických gastro tipů, od bezlepkové indické kuchyně až po smažák.

V jejím designu se míchá kupé a terénní auto, technika zase dynamiku kombinuje se spořivostí. Jaká je populární hybridní Toyota C-HR a proč by vás vůbec měl hybrid zajímat?

Dá se za dvě hodiny naučit, jak se ubránit při napadení? Je lepší vyjednávat, kopnout agresora do koulí, anebo se radši vůbec nebránit? Vyzkoušela jsem minikurz moderní sebeobrany pro ženy, které vymyslel a pořádá Pavel Houdek.

„Troufnu si tvrdit, že jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků loňského podzimu je snem každého distributora – o vážných životních věcech vypráví s šarmantní originalitou, sympatickým humorem a podmanivou dávkou lidskosti,“ říká umělecký ředitel karlovarského festivalu Karel Och o filmu Než skončí léto, který 9. července uvádí do kin distribuční label KVIFF Distribution.

Milena Lenderová je jednou z předních českých historiček. Zaměřuje se mimo jiné na každodennost a historii genderu v 19. století. Když jsem se chtěla dozvědět víc o počátcích ženské emancipace, bylo jasné, že zamířím za ní.

Občas cítím na své dítě obrovský vztek, který stěží ovládnu. Nebo neovládnu. Strategie, která prý na vztek platí, připomíná bojové umění aikido. Nesnaž se protivníka porazit, poznej ho a využij jeho energii a sílu.

Zavřené hranice spoustu z nás donutily plánovat prázdniny v Česku. Chcete taky vyrazit na čundr do lesů a hor, jenže nemáte s kým, a s vandry o samotě nemáte zkušenosti? Nebojte se. Je to jednodušší, než se zdá. Naučíte se trávit čas sama se sebou a hlavně se dočkáte zážitků, které ve větší partě přicházejí jen málokdy.

Klára Váňová samu sebe nenazývá kadeřnicí, ale holičkou, přesněji anglickou slovní hříčkou barberette. S podnikáním začala v Londýně, a z Británie si kromě zkušeností a touhy dělat věci jinak přivezla i unikátní koncept genderově neutrálního barbershopu.

Všichni víme, že děti jsou v online prostoru velmi zranitelné. Zdánlivě nevinná a roztomilá fotka syna nebo dcery z výletu může roztočit spirálu kybernenávisti a šikany jejich vrstevníků. A nejhorší je, že děti takhle ohrožujeme a stavíme do pozice obětí nenávistných komentářů my, jejich rodiče. Chcete je chránit? Zapomeňte na lajky.

Filosofka, publicistka a spisovatelka Daňa Horáková vydala knihu O Pavlovi, v níž píše o sobě a svém soužití s filmařem Pavlem Juráčkem. Jde o nepřehlédnutelný literární počin.

Milada Horáková, od jejíhož zavraždění komunistickým režimem si právě připomínáme 70 let, je právem symbolem boje za svobodu a demokracii. Často ale její tvář vytane na mysli jako první, možná jediná, pokud dojde na debatu o ženách-odbojářkách. Pohled do dějin protinacistické a protikomunistické rezistence přitom ukazuje, kolik forem odboj měl, že v něm ženy hrály nezastupitelnou roli – a že těžiště slova hrdinství může ležet jinde, než kde si ho mnozí představují.

Místopředsedkyně Zelených Anny Gümplové jsem si začal na Twitteru všímat hlavně kvůli častým útokům a nadávkám, které se na ni snášejí. Působilo to, jako kdyby pro ženy v české politice a veřejném prostoru stále existovaly určité nepsané mantinely věcí, které lze říkat bez následků. Zajímalo mě, jak se dnes v Česku žije mladým političkám, jak prožívají generační střet a co vlastně vede dnešní dvacátníky k zapojení do stranické politiky.

Jedním z nejoceňovanějších snímků předminulé sezóny se stala historická černá komedie Favoritka. Tu často doprovázela poznámka, že její režisér Yorgos Lanthimos tentokrát nenatočil tak divný snímek, na jaké jsme u něj zvyklí. Letošní seriál Veliká (The Great) ovšem ukazuje, že zpátky se tehdy nedržel režisér, ale spíše scenárista Tony McNamara.

Třetina samoživitelek se musela během pandemie zadlužit, mnohé měly totiž problém zaplatit nájem či jídlo. Není to překvapivé – jejich výdělek se často pohybuje pod 20 tisíc korun měsíčně, bývalí partneři mnohdy odmítají platit alimenty a flexibilních úvazků je málo. Za takových podmínek se těžko tvoří rezerva na horší časy. Stát se sice mohl již před lety pokusit situaci zlepšit, pro řadu politiků ale osamělé matky, které si za to „stejně mohou tak trochu samy“, nejsou zrovna prioritou.

Je noc, vycházíte z metra a za vámi někdo jde. Zahnete za roh, muž za vámi také a blíží se. Nemáte vůbec dobrý pocit, srdce vám tluče až v krku… I pouhá představa takové situace je hodně nepříjemná. Pokud si nedovedete představit, co byste v takové situaci dělala, čtěte dál. Máme pro vás návod, jak se s ní vypořádat.

„Celou noc i následující ráno mě nechtěli pustit k mojí pětiměsíční dceři. Když jsem argumentovala chartou práv dítěte, bylo mi suše sděleno, že takové věci na JIP neplatí. To čekání bylo nekonečné...“

Irská spisovatelka Sally Rooney si už za svou relativně krátkou kariéru vysloužila mnoho různých přezdívek a přirovnání. Jane Austen pro mileniály, Salinger snapchatové generace. Stihnout se stát tímhle vším ještě před třicítkou skrze dva útlé romány o mladých lidech v Irsku je skutečně úctyhodné. Většina literárních kritiků se shodne na tom, že je to i zasloužené, ale čtenáři a možná hlavně čtenářky se tak úplně neshodnou.

Benevolentní přístup soudů k pachatelům sexuálního násilí způsobuje další utrpení obětem. Nejen, že se jim nedostává morálního zadostiučinění, ale často také odcházejí jen s malým finančním odškodněním. Co tuto praxi způsobuje a jak by ji šlo změnit?

V posledních letech se rozvíjí nový vědní obor planetárního zdraví. Vychází z myšlenky, že lidské zdraví a zdraví planety jako celku jsou neoddělitelně spjaté. Fungující civilizace pak v tomto pojetí závisí na prosperujících přírodních ekosystémech a moudrém spravování zdrojů, které příroda poskytuje.

Iveta Clarke je uznávaná koučka a lektorka, Petr Kačena je psycholog a párový terapeut. Oba se ve své praxi zabývají dlouhodobými vztahy. Jak se dívají na možnost, jak je posílit, dokud fungují, a zachránit, když se rozpadají?

Brit Jensen točí audiodokumenty, které mapují českou duši. S dánskou tvůrkyní jsme v průběhu karantény mluvili o stěhování z venkova, hierarchii v české společnosti i napjatých podmínkách v Českém rozhlase.

Vracím se dnes večer z Angoly, která právě jen těsně ubránila život svého prezidenta i pár týdnů starou republiku. Už zítra mě čeká Turecko, kde je legální prodat manželku do nevěstince a jehož hlava státu je prý „specialista na zázraky“. V hlavě mi ale ještě doznívají obrazy z Rwandy, kde jsem se v blátě schovávala s dvaceti Tutsiji, kteří jako jediní z pěti tisíc vesničanů přežili vraždění rozzuřených Hutuů.

Britské mámy sahají po překvapivém prostředku, jak si ulevit. Je mikrodávkování psychedelik způsob, jak konečně všechno zvládnout, nebo nebezpečná iluze?

Poslanecká sněmovna minulý týden schválila velkou novelu zákoníku práce, které přináší do našeho právního řádu jednu novinku – sdílené pracovní místo. Podle ministryně práce a sociálních věcí tato novinka usnadní zřizování pracovních míst s kratšími úvazky, na kterých se budou moci střídat například studenti, matky na rodičovské dovolené nebo senioři se zájmem o přivýdělek.

Život v uzavřené církevní komunitě není pro každého, ale opustit společenství a změnit životní styl nebývá pro odpadlíky jednoduché. Své o tom ví i Lukáš Klůc, který prostřednictvím facebookové skupiny nabízí pomoc bývalým Svědkům Jehovovým.

Když rozčarovaná Gloria Steinem v sedmé epizodě Mrs. America říká „Je mi zle z utahování našich snů, abychom vyhověly středu,“ mohlo by jít o motto celé minisérie, která v devíti dílech sleduje více než desetiletou snahu skupiny žen o prosazení zrovnoprávňujícího dodatku americké ústavy.

Současná medicína je na tak vysoké úrovni, že i muži v pokročilém věku mohou zastávat vysoké funkce a udílet z nich tolik potřebné rady všem okolo. Ženám zvláště.

Praha už si vydobyla místo v žebříčku gastronomických velkoměst. Existuje tu komunita foodies a restauratéři se alespoň před pandemií předháněli s nabídkami stylových konceptů. S originalitou a původností je to ale těžší. Na oběd skočíme do vietnamského bistra, večeři dáme u Itala a pokládáme se za znalce světových kuchyní. Jak moc toho o autenticitě ale skutečně víme? A kolik toho vlastně vědět chceme?

Šestinedělí bych přirovnala k situaci, když se někdo snaží zvládnout novou práci, ale je přitom po autonehodě a v nekončící kocovině. Na každém kroku překáží nevyspání, hořící genitálie nebo jizva na břiše, která bolí tak, že se vám chce zvracet. Oporou není ani tělo, které se víc než půl roku měnilo před očima a porodem se radikálně změnilo zase. Žena je následkem toho všeho nejistá a navíc jí strašně záleží na tom, aby všechno proběhlo dobře.

Eva je tulačka, bloggerka, lesba, prostitutka, spisovatelka, panna, žena v domácnosti, modelka, narkomanka, dcera, anarchistka… Autorský dokument Pátrání po Evě německé režisérky Pii Hellenthal měl být portrétem jedné ženy, stal se ale mnohovrstevnatou esejí o ženské identitě.

Jak dlouho byste správně měli po rozchodu počkat, než začnete nový vztah? Na tohle téma koluje spousta nepsaných pravidel. Jedno z nich říká, že s dalším randěním byste měli počkat asi polovinu délky předchozího vztahu. Jiné zase uvádí jeden měsíc na každý vztahový rok.

Dnes lékařkám tleskáme a zdravotnictví stojí do velké míry právě na nich. Není to ale tak dávno, co byla ženám medicína zapovězena s odůvodněním, že jsou duševně zakrnělé a přecitlivělé. Změnu přinesl až nástup industrializace a urbanizace spolu s první světovou válkou, ale emancipace se rodila velmi bolestivě. Jasně to ilustrují i příběhy prvních českých lékařek Anny Bayerové a Bohuslavy Keckové.

Publikováním obsáhlého románu Neutěšenci se prozatím uzavřelo české vydání Nobelovou cenou oceněného britského spisovatele Kazua Ishigura. Jedná se o román v mnohém odlišný od jeho nejznámějších děl, přesto však typicky ishigurovský a podmanivý.

Něžná komedie podle skutečné lži vypráví příběh Newyorčanky Billi a její svérázné čínské babičky Nai Nai. Rodina se rozhodne zatajit babičce pravdu o jejím zdravotním stavu. Jak to ale udělat, aby Nai Nai nebylo podezřelé, že jí z ničeho nic chtějí v Číně navštívit příbuzní z celého světa? Vystrojí se svatba!

Doma mě vzdělávali osm let. Od jedenácti až po vysokou, ještě před tím, než si tenhle způsob výchovy vzali za svůj nároční rodiče, aby se mohli chlubit svým dynamickým přístupem ke vzdělávání dětí. Teď, když mají miliony rodičů najednou vyučovat děti doma, stojí za to se zamyslet nad co nejlepším způsobem, jak domácímu vzdělávání zajistit co nejzdravější a nejhladší průběh.

Vždycky se mi líbila auta, která mají charakter. Vyboulené blatníky, zakulacená karoserie, obrovská široká kola a síla, ze které se vám sevře břicho, jakmile šlápnete na plyn. Jenže i když jsem kdysi snila o sedačkách potažených kůží, dnes se mi zdá spíš o bonbonech v čalounění.

Asertivně odpálkovat každého, kdo si vůči vám dovolí oplzlou či jinak nevhodnou poznámku, není jednoduché. Ve stresových situacích reagujeme jinak než normálně, ale i to se dá překonat dobře nastaveným tréninkem. Přečtěte si, jak převzít iniciativu a nenechat si nic líbit.

„Mámy, které se vracejí do práce, mají výborný time management, když objeví problém, hned se vydají odstranit příčinu, a jsou odpovědné. Navíc mají chuť v podnikání něco dokázat,“ říká Zuzana Králiková, která vyhledává nové franšízanty do Partners.

První kosmetický produkt s nanočásticemi uvedla na trh společnost L’Oréal v roce 1995. Skutečný boom ale zažíváme až v poslední dekádě. V čem má být nanokosmetika tak převratná? A je bezpečná?

Pokud jste někdy slyšeli o hnutí body positivity nebo fat acceptance, nejspíše jste získali dojem, že se jedná jen o soubor výmluv, kterými si tlustí lidé obhajují svůj nemožný život a nezdravé návyky. Vždyť přece stačí jen trochu méně jíst a více se hýbat, a nikdo tlustý být nemusí. Navíc obezita lidi zkrátka zabíjí. To jako vážně?

Konečně se naučit druhý jazyk, najít si originální koníček, pustit si všechny seriály, posouvat se a rozvíjet. Většina z rad k přežití lockdownu počítala s tím, že se s pandemií najednou objevila i hromada času. A taky s tím, že jsme všichni šprti, využívající vynucené volno k sebezdokonalování. Nejsme. Ale chvíli času na čtení si přece jen většina z nás našla.

Dokumentární fotka by měla být pravdivá. Ale každý fotograf ze své přirozenosti usiluje i o to, aby byla krásná. Ostatně kdyby nebyla, neprodala by se a fotograf by se neuživil ani po svatbách.

V poslední době se znovu rozvířil jeden specifický kulturní konflikt. Diskuze o tom, jestli je zobrazení českého středověku v počítačové hře Kingdom Come: Deliverance věrné či nikoliv, a co ta hra říká o nás jako o společnosti. Celá debata ale promlouvá i o tom, jak akademický diskurz opovrhuje novými uměleckými žánry a naopak.

V životě potkávám dva typy holek, které nemám moc ráda. Jednomu říkám Linda. Holka, která pluje životem na obláčku a přirozeně se jí daří všechno, na co sáhne. Cokoli, s čím se vy trápíte, jde Lindě samo, od matiky přes gymnastiku po dokonalé manželství. Druhým typem je Pavlína.

Kosmetickým velmocem a zavedeným světovým značkám vyrostla v posledním desetiletí nečekaná konkurence. Korejská kosmetika, která se soustředí hlavně na zdraví pleti, podchytila nebo spoluzaložila trend, který vládne světu: z povrchu do hloubky, od maskování k péči.

Bezprostřední nouzová opatření v boji proti pandemii pomalu ustávají a o to více se začínají projevovat širší dopady krize. Ať už jde o ztrátu zaměstnání, utahování opasků, horší podmínky porodů nebo neviditelné otročení na home office, zdá se, že globální ekonomická recese nejhůř dopadne na ženy.

Na krátké cestě mezi dvěma vesnicemi zmizí jeden červencový podvečer čtrnáctiletá dívka. O tom, že nedojela, kam chtěla, první večer a noc nikdo neví. Následně ji začne hledat rodina, policie, mezinárodní pátrací týmy. Nenajdou ani dívku, ani kolo, na kterém jela. Navzdory třem intenzivním pátracím vlnám a stále živé naději rodiny se dívka už nikdy neobjeví. Ani živá, ani mrtvá.

Vanesse Wye je sotva patnáct let, když jí její čtyřicetiletý učitel začne skládat lichotky o vlasech barvy javorového listí a rozervané duši básnířky. O rok později dívku poprvé, ale rozhodně ne naposledy znásilní. Jejich dvacet let trvající destruktivní vztah zachycuje americká autorka Kate Elizabeth Russell v románu Moje temná Vanessa. I když jde o fiktivní příběh, umně v něm vykresluje mlhavé hranice mezi zneužitím a láskou i naši schopnost sebeklamu v zájmu holého přežití.

Férová rozdělení domácích prací, společná péče o děti, seberealizace v práci i čas na osobní koníčky. To všechno jsou věci, ze kterých karanténa, práce z domova a další koronavirová opatření vyhánějí feministický pokrok a znovu prohlubují genderové nerovnosti. Hrozí nám, že ženy zůstanou zavřené v kolotoči péče o děti a domácnost i po skončení mimořádných opatření?

Jóga je živý organismus, který se neustále proměňuje. Zároveň se jóga stále zkoumá, mnohé o ní ještě nevíme a něco ani nikdy vědět nebudeme. Zajímavá je nejen její historie, ale i současná podoba. Když dorazila ve 20. století z Východu na Západ, stala se pro některé pouhým cvičením, jiní ale skrze ni hledají, jak spokojeně žít. „V Indii lze dnes vypozorovat, jak slouží k politickým účelům,“ říká v rozhovoru Barbora Sojková, studentka sanskrtu na Oxfordu.