Před 4 měsíci
Jaký máte vztah k místu, kde stojí váš dům? Je to vztah plný úcty a vděčnosti. Když jsme poprvé pozemek navštívili, uchvátil nás vzrostlý dub a krásný výhled na horu Ostrý. Bylo to, jako kdybychom našli přesně to místo, po kterém jsme toužili téměř deset let. Navštívili jsme více než jedenáct různých lokalit, a když už jsme skoro ztráceli naději, sepsali jsme si konkrétní požadavky na papír. Nakonec jsme na to zapomněli, ale když jsme se přestěhovali, našli jsme ho a byli ohromeni, jak se všechny naše požadavky splnily, a to nad naše očekávání. Kromě blízkosti města a obchodů jsem toužila po vzrostlém dubu, který by přinášel sílu a energii. V realitních kancelářích se divili, protože lidé stromy spíše kácí, než chrání. Teď už chápu proč. Když totiž padají žaludy na plechovou střechu, je to pořádná kanonáda a máte je i v kafi (smích). Po čtrnácti měsících hledání jsme konečně našli místo našich snů. Výhled na hraniční hory a řeku je pro nás velmi důležitý, cítíme, že toto místo má duši. Měli jste od začátku jasnou představu o tom, jaký by měl váš dům být? V tom, že chceme dřevostavbu, jsme byli za jedno od začátku. Dokonce jsme uvažovali o rekonstrukci staré stodoly, která na pozemku stála, ale bohužel nebyla technicky vhodná ani dostatečně prostorná. Všichni nám doporučovali ji zbourat a na jejím místě postavit nový dům. Už jsme měli povolení k demolici, když jsme naštěstí oslovili architektku Evu Brandovou Kováříkovou, která přišla s konceptem, že stodolu zachováme, zbouráme pouze dřevěný hospodářský přístavek a místo něj postavíme dřevostavbu, která by byla těsně u stodoly. Mezi nimi zůstala provětrávaná mezera a nová budova má stejný profil jako stodola, takže to vypadá jako její prodloužení. Důležitou součástí našeho projektu byl i interiér. Eva se nás zeptala, jestli trávíme čas na gauči, nebo u jídelního stolu. Tato její otázka odstartovala celý architektonický projekt domu. Navrhla otevřený prostor, který sahá až pod střechu, a stůl se stává centrálním prvkem. Měla jsem jasnou představu o velkém dvoumetrovém stole s historií. Nechtěla jsem kupovat nový, a tak jsem ho hledala intuitivně. Nakonec jsem objevila v jedné stodole starý stůl, který kdysi sloužil jako pracovní. Jeho minulost je na něm znát, má čtyři otvory po svěráku. Stůl jsme přivezli k truhláři, který jeho původní vzhled zachoval. Já jsem ho následně vyčistila a barevně vyladila podnoží k interiéru, ale i tak na něm zůstaly stopy od červotoče. Co pro vás znamenají velká okna kromě toho, že přinášejí světlo? Velká okna pro nás znamenají spojení s přírodou. Chtěla jsem mít pocit, že jsem zároveň uvnitř i venku, a to se povedlo. Mám ráda otevřený prostor a nízké stropy s malými okny mi dávají pocit uzavřenosti. Tady díky velkým oknům můžu vidět i noční měsíc, což je úžasné. Stejně jako tady sedět a být propojena se zahradou. Máme tady výhled jako v kině – na západě je v okrasném záhonu, který navrhl manžel, krmítko pro ptáky, do kterého se v zimě slétají zástupy různých druhů opeřenců. Sledovat je je podobný pocit jako dívat se do ohně. Na východě zase vidíme pseudogotický zámek, který působí tajemně, zvlášť když vychází slunce. Každé ráno nás při snídani zalévá sluneční svit, který se během dne točí kolem jižního obzoru, a večer vidíme poslední paprsky západu. Světlo je pro mě nepostradatelné i při práci, bez něj neumím malovat. V mém ateliéru, který se nachází u jižního okna, zachycuji atmosféru okamžiku, barvy, vůně a svěžest letních luk. Ateliér je v podstatě celý náš životní prostor a podlaha z modřínových palubek, ošetřená přírodními oleji, je pokrytá barevnými tečkami, jak malujeme já i syn. Barvy jsou tu s námi pořád. Ráda bych se d
