České stavby

Když se řekne bulharská vesnice, připomíná to spíš nějaký nepovedený vtip nebo narážku. Rezidenční výstavba u města Lozen vás nejspíš na první dobrou nenapadne. O to větší překvapení je, když ji uvidíte. Žerty stranou, velké věci tu opravdu umí. A v oblasti plošné rezidenční zástavby tu určitě pozadu nejsou.

Stavební trh v roce 2026 znovu roste, hypotéky se stabilizovaly a ceny prací i materiálů dál mírně zdražují. Co to znamená pro lidi, kteří chtějí stavět rodinný dům?

S chatou v Alpách, která vznikla před bezmála šedesáti lety, se dá nakládat různě. Můžete její kouzlo uchovat, anebo vylepšit. Architekti ze studia Marianne Tiegen se rozhodli pro to druhé. Původní charakter však nezmizel.

Nový víkendový dům byl postaven na výjimečném místě v jižní části Moravskoslezských Beskyd. Vlastně jde o nezastavěnou horskou krajinu, ze které vyčnívá jenom několik okolních usedlostí. A tak se architekti rozhodli vyčnívat ještě méně a novostavbu horské rekreační chaty zařízli do svahu. Architekti hledali těžiště návrhu v prapůvodní horské atmosféře, navíc do projektu promlouvala správa CHKO Beskydy se svými stavebními předpisy komplikujícími tvůrčí snahy. Minimalismus se tedy přímo nabízel.

Může se zdát, že spektrum problémů, u nichž architektura nabídne řešení, je omezené. V případě přírodní laboratoře Witoca, která se usadila v ekvádorském pralese, je ale benefitů dobré architektury až nečekaně mnoho.

Riziko největších nočních a ranních mrazíků už snad pominulo a odolné jahodníky, které ostatně přečkaly v mnoha zahradách zimu, nabírají na síle. Právě byly bohatě zalité dešti, ale co potřebují nejvíce, abychom se dočkali bohaté úrody jahod, a co naopak nesmíme dělat? Největší chybou je zálivka jahodníků na listy a plody. Ne že by tyto rostliny vodu nepotřebovaly, naopak vyžadují zálivku častou a bohatou, ale ke kořenům. Listy a plody sprchovat nesmíme, abychom nepodporovali šíření šedé plísně.

Je to přesně ten příklad praktické architektury, která umí být výsostně funkční a doslova životně nezbytná. Někdy, za krajně vypjatých okolností. V době míru o ní nikdo nechce ani slyšet, a každý haléř na ni vydaný se považuje za nesmyslné mrhání. Jenže ve Velké Británii mají s rodinnými protileteckými kryty jinou zkušenost.

Obnovitelné zdroje energie, především ty elektrické, mívají jeden velký problém: skladování získané energie. Vyzkoušeli jsme už všechno možné, některá úložiště fungují, jiná se ukazují býti slepými uličkami, další jsou velmi drahá, velmi slibně však vypadá projekt StEnSea, který spočívá ve skladování elektřiny v obrovských betonových koulích na dně moří. A první výsledky projektu naznačují, že jde o řešení levné, čisté, s minimálním dopadem na životní prostředí a hlavně funkční. Proto do něj také investovaly peníze německá i americká vláda.

Když slunce prosvítá střešními okny, podkrovní byt ožívá. Vysoké a vzdušné stropy umožňují vytvoření galerie. Záměrem přitom bylo proměnit tři místnosti ve čtyři. Tato rekonstrukce podkrovního prostoru ukazuje, že i malý byt pod střechou může nabídnout velkorysý pocit volnosti a svobody.

Při projektu „Super Steel“ vědci objevili novou ocel, u které je klíčem k vysoké odolnosti vůči korozi mangan – prvek, který korozi ocelových materiálů naopak zvyšuje. Proč se to děje, to zatím vědci z hongkongské univerzity, kteří objev učinili, nedovedou vysvětlit, byť už proběhly výzkumy na atomární úrovni. Nová ocel pojmenovaná SS-H2 ale může až čtyřicetkrát snížit náklady na získávání „zeleného vodíku“ z mořské vody. A předpokládají se i další možná uplatnění nového materiálu.

Ne každou maličkostí, která na vás vyskočí na internetu, se hned musíte inspirovat. Ale někdy se prostě jiný pohled na věc hodí. Může vám pomoci odhalit možnosti, o nichž jste dosud neměli ani tušení, anebo vám nepřišly reálné. Zhruba tak lze uvést „projekt“ kanadských architektů Picnic Design Inc., který realizovali v Torontu.

Dochované architektonické památky ukazují, že lidstvo se snažilo stavět různými způsoby. Když ale bylo někde málo místa, což svědčilo o vyspělé civilizaci a vysoké koncentraci lidí, vždy jsme stavěli do výšky. Stejně jako když chtěl někdo zdůraznit svou moc nebo se přiblížit božstvům! První historickou zmínku o takových stavbách najdeme v Bibli a zřejmě mělo jít o největší stavbu, jakou kdy svět viděl, a která sahala právě až do nebes. A jak je to dnes? Nejvyšší mrakodrap má měřit více než kilometr.

Když při projížďce australským Melbourne nabudete dojmu, že vás jedna z výškových budov upřeně sleduje, nemusíte hned vyhledávat klinickou péči psychiatra. Nemýlíte se, nejde o vaši paranoiu. Z rezidenční budovy na křižovatce ulic Carlton a Swanston, jejích dvaatřiceti podlaží, na vás skutečně shlíží zachmuřená tvář.

Nejenže se lidé bojí umělé superinteligence a kvantový počítač dokázal vrátit čas na zlomek vteřiny, ale uprostřed Středozemě oplývající mlékem, strdím, vínem a švestkami se nad městem zjevilo Sauronovo oko. Věž, která oko nese, se jmenuje AZ Tower, a se svými sto jedenácti metry je ideálním místem, odkud může Sauron postupně ovládnout svět. Předtím se však oko různě potulovalo městem a tvrdilo o sobě, že je modelem černé díry, takzvanou Singulónou. 6 metrů velkým exponátem, který dokazuje, že na Moravě mají úplně všechno. Už i černou díru. A Saurona.

Zpomalit na 120 km/h? Možná. Ale ještě efektivnější je vůbec nikam nejet. V době hrozící palivové krize se jako nejlogičtější řešení nabízí návrat k práci z domova, jenže Evropa se k němu stále odhodlává překvapivě váhavě.

Dvorecký most čelil od samého počátku, kdy Ateliér 6 a inženýrská firma TUBES zvítězili se svým projektem v architektonicko-konstrukční soutěži, určitým kontroverzím. Některým Pražanům se nelíbilo, že přes něj nebudou jezdit osobní automobily, magistrátní cyklokomisi pro změnu vadily oddělené pruhy pro chodce a jízdní kola. Provoz chodců a cyklistů je na mostě nakonec smíšený, ale automobilové dopravě se most neotevře. Již po něm však jezdí tramvaje a autobusové linky. Navíc jedna z lamp na mostě osvítí podolské předmostí, nazvána byla lampou-rebelkou, na smíchovské straně vzniká pro změnu zahrada lamp. Proč?

Stoupající hladina moří nutí pobřežní města přehodnocovat svou budoucnost. Brooklyn v New Yorku není výjimkou. Ale místo tradičních hrází a norných stěn sem jistý architekt přichází se snivým návrhem, který s vodou nevede boj, nýbrž se jí zajímavým způsobem přizpůsobuje.

Nizozemský startup Respyre vyvinul bioreceptivní betonovou vrstvu, která byla nazvána „mechový beton“. Důvod je jednoduchý: mech roste bez potřeby půdy a trvalého zavlažovacího systému na speciálním betonovém povrchu, na který byl nanesen gel obsahující spory mechu a startovací množství živin. Pak je třeba stěnu až 3 měsíce zavlažovat a dále by už měl vznikat nový ekosystém, který se postará sám o sebe. Nejde přitom o žádnou novinku, technologie je na trhu dostupná už od roku 2024 a má za sebou reálné projekty v Nizozemsku a Belgii. U nás si ale mechový beton zatím nekoupíte.

Hraboš, hryzec, myš, potkan, křeček nebo bobr. Někteří škodí na polích, jiní v zahradách, další se nám nejraději nastěhují rovnou domů. A pak je tu krtek, kterého sice často házíme do jednoho pytle se škůdci, ale ve skutečnosti mezi hlodavce vůbec nepatří. Zkuste si v našem kvízu, jestli tyhle nezvané návštěvníky opravdu poznáte.

Mrtví už dávno překonali živé. A začínají jim docházet i poslední metry půdy. Hřbitovy praskají ve švech a tradiční pohřbívání naráží na své limity. Budoucnost posledního odpočinku tak možná povede vzhůru.

Když se nějakému exotickému rostlinnému druhu začne říkat „zázračná rostlina“, měl by mít kriticky smýšlející mozek nasměrované všechny antény a v pohotovosti všechny živé buňky. Mnoho odstrašujících příkladů nadměrných konzumací zázračných rostlin a preparátů z nich ukazuje, že ne všechno je zlato, co se blyští, a že nic není zaručený zázrak, když se tomu dá marketingová značka. V tomto případě se ale odborníci podívali na domnělý zázrak z úplně jiného úhlu pohledu. Tým výzkumníků z Brazílie a Británie zjistil v rámci své odborné studie, že extrakty ze semen rychle rostoucího stromu jménem moringa olejodárná mohou být účinné při odstraňování mikroplastů z pitné vody. Dokonce stejně účinné jako běžně používané chemikálie. Jak je to možné a jsou vůbec výsledky výzkumu využitelné v praxi?

S nápady na horké léto se dá ještě chvilku počkat, jejich čas teprve přijde. Ovšem pokud jde o kreativní záměr australského architekta Jamese Tapscotta, s tím až do prázdnin čekat nevydržíme. Texaské město Houston totiž obohatil o nový prvek v podobě veřejné instalace, která nejen za vedra příjemně chladí, ale taky vypadá skvěle v noci.

Když akustika rozhoduje, dokonce až tak pojali KT architekti rekonstrukci stávající přerovské obřadní smuteční síně. Architektura obřadních síní je vůbec velmi citlivou záležitostí, nesmí na sebe strhávat pozornost, protože o ni zde jde až v poslední řadě; přitom ale musí tvořit bezpečné místo pro silné emoce. Rekonstrukce smuteční síně na městském hřbitově v Přerově ale ukázala, že kromě materiálů a světla je důležitá právě i akustika. Teprve kvalitně akusticky řešený prostor zajišťuje srozumitelnost (řečníků i hudební) a s tím spojenou důstojnost obřadů.

Mnoho domácností má fotovoltaiku nebo tepelné čerpadlo, ale po krachu dodavatele zůstalo bez servisu. Co hrozí, jak postupovat a jak vybírat nástupnickou servisní firmu? A jak se zachovat, pokud před pořízením FVE nebo TČ teprve stojíte?

Na první pohled obyčejný dům v běžné vesnické zástavbě. Rekonstrukce od studia ika.architekti ale ukazuje, jak lze tradiční formu citlivě proměnit v současné bydlení s osobitým výrazem. Výsledkem je dům, který zůstává navenek nenápadný, zatímco uvnitř překvapí nečekaným prostorovým řešením.

Největší jarní mráz přišel letos noc před stavěním májky a pálením čarodějnic. Poslední roky to obvykle vychází (subjektivním pozorováním laika) přesně na noc z 30. 4. na 1. 5. Ledový vítr fičí, poprchává a všichni se tísní okolo ohně. Ale možná onen pocit plyne i ze skutečnosti, že ven se večer do té doby ještě moc často nevyráží. Letos si ale chladné počasí o den pospíšilo. A to ještě nemusí být všechno, 12. 5. začínají ledoví muži, kteří mívají poslední slovo už od 15. století nejen podle pranostik. Další možné náhlé příchody mrazivých nocí a rán už pak raději ani nepřipomínejme, nechceme je. Nejen zahrádkáři, zahradníci, zemědělci a ovocnáři, nikdo je nechce. Jak ale minimalizovat škody? Na prvním místě je naše chování, zahrádkářské návyky plynoucí z pozorování a zkušeností. A otevřená mysl.

Italské studio Llabb proměnilo dva oddělené byty v jedinečný dvoupodlažní domov, který propojuje výhledy na janovský přístav s hravou architekturou, námořními motivy a osobitým uměleckým rukopisem majitelů. Výsledkem je prostor, který je stejně funkční jako inspirativní.

Na portugalském pobřeží vyrostla nová bytová věž, jejíž fasáda se inspirovala rytmem lodních kontejnerů, které jsou v námořních přístavech světa všudypřítomné. Kubické balkony obytné budovy připomínající zavěšené kontejnery otevírají výhledy k oceánu a na zeleň, přitom vytvářejí příjemný stín. V obytné věži pojmenované Tower 15 najdete malé garsonky, rodinné byty i několik vícepodlažních penthousů. Budova stojí v Leça da Palmeira, čtvrti města Matosinhos nedaleko Porta.

Podpořit cestovní ruch tím, že otevřete nový hotel? To nutně nemusí znamenat, že hned budete vydávat stavební povolení pro novostavbu. Přestavět již existující objekt má větší smysl. Ekonomicky i z hlediska zachování krajinného rázu. Proč? Protože si dva miliony obyvatel Barcelony váží každého kousku zeleně a přírody kolem sebe.

Areál bývalého eggenberského pivovaru byl přetvořen na českokrumlovské kulturní centrum Port 1560. Z "pivovarny varna umění". Pivo se zde ještě vaří pod značkou Historický pivovar Český Krumlov, oproti dřívějším dobám však jde jen o malý městský soukromý pivovar, který zabírá pouze nepatrnou část někdejších pivovarnických prostor. Projekt Port 1560 oživil historický komplex, přitom zachoval jeho architektonické dědictví a zároveň ho přetvořil pro kulturní a vzdělávací účely. Přispívá k ekonomické a kulturní vitalitě Českého Krumlova, města ze seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ale je možné, že za jeho vznikem stojí i velmi nezvyklé entity.

Citlivý přístup k rekonstrukci historických interiérů může i na malém prostoru vytvořit výjimečný zážitek z bydlení. Projekt letního apartmánu v maltském městě Cospicua ukazuje, jak propojit autenticitu tradiční architektury s moderním komfortem a jak navrhnout útulné letní zázemí pro manželský pár ve středním věku.

Podobný trend, jakým jsou alpské vysokohorské botanické zahrady, u nás bohužel není známý a je to škoda. Jeho historie je přitom stará téměř 140 let. Když začali v 19. století první turisté objevovat Alpy, chtěli poznávat i místní květenu, najít ji však v přírodě nebylo snadné. Začaly proto vznikat jakési zahradní záhumenky, kde se u rostlin objevovaly cedulky se jmény, a kde alpské rostlinstvo postupně přibývalo. Až tento zvyk, vstřícný vůči turistům z měst, přešel do zakládání skutečných botanických zahrad. A často propojených s univerzitním výzkumem.

Mohlo by se zdát, že v Kanadě má nějakou tu chatu ztracenou hluboko v lesích ve svém držení snad každý. Pravda to ale není. Zejména řada věkovým průměrem mladších domácností a lidí žijících ve městech takovou možností nedisponuje. Prý z docela racionálních důvodů, nikoliv ekonomických.

Natekla vám za současných dešťů do sudů a barelů ze střech konečně nějaká dešťová voda? Jak to udělat, aby vydržela co nejdéle v dobré kvalitě, nekazila se a v nádobách se nelíhli komáři? Začít musíme už u samotného sběru vody a čistoty sběrných nádrží. Určitě se hodí síťka na vstupu z okapu a navrch sudu neprůsvitné víko, nádoby je lepší držet ve stínu a úplně nejlepší jsou podzemní nádrže. Ne každý ale podzemní zásobárnu dešťovky má, proto si musíme umět poradit právě i s běžnými zahradními sudy a barely.

Z chátrající vesnice v horách provincie León se stal živý experiment. Matavenero přitáhlo v 80. letech příznivce Rainbow Family, kteří tu chtěli vybudovat vlastní ráj. Místo něj ale vznikl svět, kde se ideály střetávají s tvrdou realitou života mimo systém.

Jenom malý kousek od Bratislavy, na mytickém místě všech Slováků zvaném Devín, se na kopci mezi vinicemi objevila chatka, maličký domek o užitné ploše garsonky. Její autoři však tvrdí, že jejich záměrem bylo navrhnout plnohodnotné víkendové bydlení, nezávislé na dodávkách energií, s hlavním obytným prostorem v přízemí proskleným ze všech stran a se soukromím pod střechou. Kdyby krajinu okolo zalila voda, stála by zde chata na ostrově, ale funguje tak už nyní – prostřednictvím ostrovního systému bez potřeby připojení na veřejné sítě. Cabin Devín je projekt chaty, která spojuje na ploše pouhých dvaceti metrů čtverečních promyšlené dispoziční řešení, silný vztah k okolní krajině i technologickou soběstačnost.

Na pouhých třiceti metrech čtverečních vznikl promyšlený a útulný domov pro mladý pár, který si pořídil své první společné bydlení. Důraz na variabilitu, světlo a chytré úložné prostory proměnil malý byt v centru Budapešti v plnohodnotné místo pro každodenní život i společné chvíle.

Umělá inteligence jednou dozajista ovládne planetu Zemi, vyvolá povstání robotů. Tedy nejspíš až poté, co nás všechny připraví o práci. Ale minimálně do té doby s ní bude ještě nějaký čas veselo. Kouzlo fotek vylepšených pomocí AI totiž objevili realitní makléři a začali se předhánět v tom, aby nám nastínili digitálně vylepšenou podobu nemovitostí. A je to docela zábava.

Možná se vám to už stalo. Jdete okolo nějakého domu a kroutíte hlavou, proč zvolili tak malá okénka? Aby na oknech ušetřili? Vždyť tam musí mít pořád tmu. Ne vždy to ale musí být pravda, i když nepoměr velikosti stavebních otvorů je někdy vůči objemu staveb do očí bijící. Chalupa na Vysočině z 19. století prošla rekonstrukcí, jejímž záměrem bylo využít právě tmu jako nástroj zklidnění lidské mysli. Zvolené řešení se tedy stalo doslova psychoterapeutickým, ale především zajistilo obytný komfort pro nezbytné úniky z rušné metropole a pro odpočinek. Ovšem jinou atmosféru investor vyčlenil hostům a jinou sám sobě. Návštěvy pobývají ve světlých prostorech, on v soukromí v tmavých.

Sucho právě zvyšuje riziko požárů, třeba v Praze zakázal magistrát rozdělávání ohňů. Pořádně nezapršelo celé jaro, v nejbližších dnech jsou ale očekávané deště spolu s ochlazením. Už dávno je nutné v zahradách zalévat, a proto, kdo má trochu rozumu, připravil si sběrné nádoby na dešťovou vodu, různé sudy a barely vhodně postavené pod okapy odvádějícími vodu ze střech. Můžeme si ale s dešťovkou dělat, co se nám zachce? I s používáním dešťové vody souvisí platná legislativa. Kdy a kde ji můžete využívat bez omezení?

Zima už je, zdá se, v nenávratnu a dá se čekat, že o ní dalších pár měsíců neuslyšíme. Projekt architektů z amerického studia Sparano + Mooney se k ní ale vrací. A láká. Připomíná to nejkrásnější ze zasněžených svahů, které doplňuje horským útočištěm s fasádou z ohýbané oceli.

Je to sice jen maličkost, ale právě z hádání se o maličkosti vznikají ty nejzbytečnější velké spory. A jednou z líhní takových konfliktů se může stát odpověď na otázku, zda je lepší okrasné orchideje pěstovat v průhledných či neprůhledných květináčích. Aktuální výzkum naznačuje, že správnější bude jen jedna odpověď.

Je to dům plný nápadů. Nápadů, které svět už vidět. Ani ne tak „někde“ jako spíš „někdy“. Projekt ze San Franciska si totiž pohrává s tím, jak vypadaly venkovské chaty kolem roku 1917. Přestože dnes jde o moderní rodinný dům, který stojí v samém srdci obřího města.

Dům v zahradě od australského studia Edition Office zpochybňuje tradiční vztah mezi stavbou a zahradou. Namísto jasně vymezeného objektu, který je obklopen zelení, tu vzniká prostorová struktura. Ta pracuje s vrstvami vegetace, filtrací, stíněním světla a postupným odhalováním svého objemu. Architektura tu splývá a je pohlcována zelení.

Při výběru kamene do zahrady je velice moudré zohlednit celkovou koncepci návrhu zahrady. Ideální je samozřejmě projekt od zahradního architekta, který vám typ kamene, místa a četnost jeho použití přímo doporučí. I když si ale se svou zahradou hrajete sami a zvelebujete ji postupně, je možné využít vhodným způsobem právě i kámen. Ale tak, aby působil přirozeně a ne jako kýč.

Vyvýšené záhonky už dávno nejsou jen dřevěné bedny z hobby marketu. Na zahradách se objevují v nejrůznějších podobách a často vznikají z materiálů, které by jinak skončily jako odpad. Staré vany, pařezy, palety nebo cihly – možností, jak si vytvořit originální pěstební prostor, je překvapivě mnoho.

Na realitním trhu se podobné nemovitosti neobjevují příliš často. Adresa je to prestižní, vila s krásnou zahradou však také stojí na místě, o němž je jisté, že nebude zastavěno. Vlastně je trvale nezastavitelné kvůli svému těsnému sousedství s Květnou zahradou zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Na pozemku o rozloze 1287 metrů čtverečních, který s Květnou zahradou přímo sousedí (nakouknete do ní rovnou přes plot), stojí secesní skvost, jedno z klíčových děl raného období architekta Jaroslava Kováře staršího z roku 1909. Tedy roku, kdy se natrvalo vrátil ze své studijní a pracovní cesty po USA.

Zdaleka ne každý nový projekt se může pochlubit připojeným doplňkem zeleně, vzrostlých stromů, které na architekta a jeho projekt čekaly dvacet let. Jenže Bee House, ateliérová výstavba od studia Zlesart a architekta Petra Nováka, není zrovna standardním projektem.

Solární carport promění parkovací místo na zdroj vlastní elektřiny. Chrání auto, vyrábí energii a dává smysl tam, kde už plocha pro parkování existuje. Povídali jsme si o nich i v našem podcastu.

Z původní chalupy ve stráni nad krkonošskou vesničkou Strážné vlastně zbyl jenom trámový strop. Starou roubenou chalupu totiž překryly nánosy přestaveb, přístaveb a roztodivných přílepků, nekvalitně prováděných oprav a umakartových obkladů. Vlastně po nekonečné plejádě stavebních zvěrstev chaloupka vypadala jako objekt vytržený z nějakého asijského slumu. K záchraně prostě z původní stavby nezbylo téměř nic, co by mělo nějakou hodnotu, co by stálo za námahu. Proto byla postavena chalupa nová, nádherná, výjimečná. Budova, jejímž návrhem se může pyšnit studio Mimosa architekti.

Projekt architektů ze studia mimosa je tu proto, aby dělal radost. Nahrazuje a zastupuje chatu, která podlehla plamenům. Na motiv ohně přitom odkazuje docela často. Ovšem spíše ve vřele hřejivém pojetí. Černá krbová kamna s černým kouřovodem, černé schodiště a opálená modřínová fasádní prkna.

Nepotřebují dům, jsou stále na cestě, při které se ale dovedou uživit. Díky technologiím. To je pokus o zobecnění jakéhosi povědomí o nomádském způsobu života v digitální době. Jenže digitálních nomádů ve světě nejenže přibývá, ale tito lidé také mění styl své existence i práce. V navštívených destinacích zůstávají déle, vybírají si klidná místa s nízkými životními náklady, vyhýbají se turisticky přetěžovaným oblastem, pracují hodně v noci a stále častěji jde o zaměstnance na plný úvazek. A Bali? To už jim rozhodně nestačí.

Představy o tom, jak by mělo vypadat ideální bydlení, se v průběhu času mění. Objekt, který vyrostl na počátku 20. století na samé hraně skalnatého svahu nad řekou Sázavou, svým majitelům bezpochyby dostačoval. Ale časy se mění. Proto je třeba růst. Tvůrčím způsobem, pochopitelně.

Prestižní ocenění Pritzker Architecture Prize, kterému se také říká Nobelova cena za architekturu, letos získal architekt Smiljan Radić Clarke z Chile. Je to autor, který proslul svou precizní prací s materiály a jehož díla sice často vypadají jako velice prostá, ale za jejich strohostí se skrývá precizní inženýrství a konstrukce. Předsedou letošní poroty byl architekt Alejandro Aravena, také Chilan, který získal stejnou cenu v roce 2016.

Vyvýšené záhonky se staly jedním z největších trendů posledních let a na českých zahradách jich rychle přibývá. Přestože na první pohled vypadají jednoduše, jejich správné založení má svá pravidla. Klíčovou otázkou přitom není jen to, jak vysoký záhon zvolit, ale hlavně čím ho správně vyplnit, aby fungoval jak pro zahrádkáře, tak pro samotné rostliny.

Se zeleninou je v zahradách potíž. Potřebuje výživnou půdu, proto musíme hodně hnojit. Nejlépe na podzim zapravovat do půdy dobře uleželý hnůj, přidáváme NPK a dusíkaté vápno. Musíme ale také hodně zalévat a plít. Každý rok je třeba kupovat nová semínka a sazeničky, teplomilné druhy pak držíme nejméně do půlky května v teple. Rychlíme je, předpěstováváme, protože nesnášejí teploty nižší než 15 stupňů Celsia. Aby toho nebylo málo, z biologického hlediska jde u některých druhů vlastně o ovoce. Proč? Protože všechny rostlinné druhy, které vytvářejí jedlé plody se semeny uvnitř, jsou vlastně podle botaniků ovocem. Přesto ale existují druhy zeleniny, které v zahradě vydrží dlouhé roky a jejichž části můžeme sklízet každoročně. Které to jsou?

Vlastně je to spíše dům než chata, nikoli užitnou plochou, ale vybavením. Novostavbu chaty najdete v malebném údolí potoku Kocába, na místě původního rekreačního objektu ze dvacátých let 20. století. Budova má jednoduchou formu, tedy obdélníkový půdorys, dvě patra (přízemí a podkroví) a sedlovou střechu. Vstupní podlaží je přístupné venkovním schodištěm, hlavní obytný prostor je orientován směrem do zahrady a k potoku. V podkroví jsou dva pokoje přístupné schodištěm. Vlastně jde o přestavbu chaty do jednoduché, tradiční formy domu se sedlovou střechou, který byl obložen odolným opalovaným dřevem. Okna jsou dřevěná a střecha z plechové falcované krytiny.

Vyhazovat posečenou trávu do obecního kontejneru na bioodpad je naprostý nesmysl. Hloupost, bláznovství, doslova šílený nápad. Tato cenná surovina dovede zahradě pomoci k vyšším výnosům i ochraně. I když začátek je vždy stejný, tedy zprovozníme sekačku, nebo vezmeme do ruky kosu. Trávník je posekaný, ale co s trávou dál? Do hnědého kontejneru? Nebo vysypat někdo do strouhy u pole? Kdepak, posekaná tráva je cenná rostlinná surovina, která najde v zahradě široké možnosti využití. Jaké?

Ještě před několika lety byly všude a mnohde ještě stále jsou. Jak postupně končila jedna fabrika za druhou, stávaly se symboly zašlé slávy, královnami chátrání a připomínkou, že se u nás vyrábělo ve velkém všechno možné. Kdysi, vlastně ještě nedávno. Kořeny některých sahají hluboko před 20. století, jiné jsou typickým rysem právě 20. století. To vše ale skončilo po roce 1990 a staré manufaktury, továrny, mlýny a průmyslové areály se začaly propadat do nicoty. Mnoho jich dodnes funkčních není, začalo se však blýskat na lepší časy. Tyto staré areály se vrací díky novým majitelům do života, nikoli jako skanzeny minulosti, nýbrž jako moderní místa určená pro stylové bydlení, kulturu, podnikání a setkávání lidí.

Poetický pasivní dům jednoduchého obdélníkového půdorysu a se sedlovou střechou je ukázkovou pasivní dřevostavbou. Dům, který respektuje ráz místní krajiny a zástavby, budova s doplňujícími objekty jako jednoduchými hmotami s plochou střechou. Na plochých střechách se počítá s extenzivní zelení, vykoupat se dá v přírodním jezírku s kořenovou čistírnou. Propojení s přírodou je maximální, interiér byl navíc navržen a harmonizován pohledem feng šuej. Hlavně však byl určen pro mladý pár se třemi kočkami.