České stavby

Stojí miliardy, ohromují architekturou, přesto však zestárnou dřív než většina běžných staveb. Letištní terminály jsou zvláštní paradox: čím velkolepější projekt, tím kratší je jeho skutečná životnost. Proč se z těchto ikon moderní dopravy stávají zastaralé relikty už po pár desítkách let?

Vyvýšené záhony jsou všudypřítomné. Ne že by nedávaly smysl. Je spousta míst, kam záhon jinak než v nějaké objemné nádobě nedostaneme. Často je pak setřena hranice mezi vyvýšeným záhonem a mobilní nádobou (květináčem). Všude ale být nemusí, natož na místech, kde by mohl být obyčejný záhon. A obzvláště v případech, kdy nám nevadí ohýbání a klekání při péči o záhon a rostliny na něm pěstované, vyvýšený záhon vlastně nepotřebujeme. Trend je trend, ale už vám neřekne, že je někdy úplně zbytečný. A kromě spousty práce nebývají vyvýšené záhony ani levné.

Citlivá rekonstrukce městského bytu ukazuje, jak lze zachovat charakter historického prostoru a zároveň jej přizpůsobit současnému životnímu stylu. Otevřenost, flexibilita a důraz na každodenní pohodlí vytvořily domov, který přirozeně propojuje soukromí s veřejným životem.

„Ma – prostor mezi – prostor pro pobyt – domov“, tak pojmenovali mladí architekti z ateliéru GELIEN (Tomáš Gelien, Ludmila Haluzíková a Tomáš Korch) svůj projekt, který se probojoval z celkových 1058 projektů ze 112 zemí světa mezi 30 nejlepších. Projekt českých architektů navíc získal uznání mezinárodní poroty soutěže NOT A HOTEL v čele s Bjarke Ingelsem a Sou Fujimotem. Čím je návrh výjimečný?

Dát dohromady do jednoho článku prastaré a mimořádné stromy, Nový Zéland, vodní dílo ne nepodobné Schwarzenberskému kanálu, domorodce, námořnictvo Jejího Veličenstva a k tomu ještě ochranu přírody? Možné to je. V případě „kauri“ to dokonce je osnova celého příběhu.

Studio Lukáš Ildža architekti se pyšní tím, že tvoří silné koncepty ukotvené k místu, na něž jsou určeny. A realizací už má za sebou spoustu. Co teprve když se Lukáš Ildža rozhodl navrhnout dům sám pro sebe, neomezován nikým jiným. Žádná klientská zakázka, býti sám sobě klientem a přitom si být vědom, že jako architekta mne bude můj dům prezentovat i veřejně.

Hmyzí hotely se staly symbolem péče o opylovače, jejich skutečný přínos je ale omezený. Jak ukazuje nedávný text na Ekolist.cz, běžně prodávané „domečky“ se slámou či šiškami pomáhají jen malé části hmyzu a často fungují spíš jako dekorace než účinné opatření na podporu biodiverzity.

The Blooming Haus neboli „kvetoucí dům“, tak pojmenovali návrh své nové stavby v indickém Bengálúru architekti ze studia WhiteScape. Dům byl zasazen na jihozápadně orientovaném rohu pozemku mezi na jaře bujně kvetoucí stromy, na východ od něj se zvedá kopec, v pozadí stojí chrám. A na pěti podlažích budova nabízí mnohem víc, než byste si dokázali představit. Zahrada jakoby proniká dovnitř a interiér naopak ven. Dům se zelená a kvete, přitom se zdá, že roste směrem vzhůru, stejně jako okolní dřeviny.

Skutečný charakter interiéru nemusí nutně vzniknout dokonalostí, ale jak ukazuje rekonstrukce městského bytu, i přijetím přirozených nedostatků. Pro byt v Barceloně se inspirací stala japonská filozofie wabi-sabi, která vnáší do prostoru klid, autenticitu a respekt k času.

Slovo zlatokop má dnes v češtině více významů. Praví zlatokopové ale stále existují, byť už to dávno není povolání, nýbrž koníček. Kdo mu však propadl, tvrdí, že jde o krásný způsob prožití dne. A když se na dně pánve objeví nějaké to zlaté zrnko, vločka, takzvaná zlatinka, je důvod oslavovat, i když zlatokop nezbohatne. Dotknul se skutečného zlata, které sám našel.

Nenápadně pojmenovaný, ale mimořádně pozoruhodný strom Heritiera littoralis patří k nejzajímavějším dřevinám mangrovových oblastí. Na ostrovech u Okinawy zaujme nejen mohutnými deskovitými kořeny, ale i řadou neobvyklých adaptací na vodu, sůl i extrémní sluneční podmínky. Strom, který ukazuje, kam až může evoluce zajít.

V krajině hrabství North Ayrshire na jihozápadě Skotska, nedaleko města Beith, byl uvnitř a okolo částečně kamenné a cihlové zříceniny vybudován obytný dům, který architekti z Ann Nisbet Studio nazvali Cuddymoss. Koncipovali jej jako budovu ve zřícenině, ke které přibyly 2 nové přístavby. Výsledek vyznívá decentně, citlivě, ale když architekti místo navštívíli poprvé, moc zde z původního hospodářství nezbylo. A nebylo příliš z čeho vycházet. Čtyři vnější kamenné zdi, betonová deska, dvě cihlové stěny pro oddělení dobytka a jedna vnitřní kamenná zeď. Vnitřek ruiny byl plný trosek včetně zřícené střechy. Co s tím? Buldozer?

V severní Africe se včely chovají v rákosových úlech, med se stáčí už na jaře a důležitější než sladká produkce je samotné opylování krajiny. Když ale přestaneme hledat podobnosti a přijmeme odlišnost, otevře se před námi svět, jehož symbolem je pět století starý včelín ukrytý v údolí Sous.

Když se z parazita stane zbraň namířená správným směrem, může být velmi prospěšný. Parazitické hlístice bude mnoho lidí znát jako účinný prostředek proti plzákům španělským, úporným invazním škůdcům, které má v zahradách rád jenom ten, co je požírá. Méně z nás však už ví, že různé druhy hlístic se dají úspěšně využít v boji s mnoha dalšími zahradními škůdci.

V únoru letošního roku zveřejnila katalánská vláda oficiální zprávu, kterou potvrdila letité spekulace. Xalet del Catllaràs, horská chata ze začátku 20. století, umístěná v Pyrenejích jenom cca 2 hodiny cesty od Barcelony, je skutečně dílem slavného architekta Antoniho Gaudího. Po dokončení rekonstrukce tak bude jedinou Gaudím navrženou stavbou na světě, ve které budou lidé smět přespat.

Vlastní panely na střeše dávno nejsou jediná možnost, jak něco získat ze solární energie. I lidé v bytech nebo domech bez vlastní FVE mají díky sluníčku šanci ušetřit: chytřejší tarif, párovací platforma pro sdílení elektřiny, přímé sdílení s někým konkrétním nebo spotový tarif. Liší se hlavně tím, kolik s nimi je práce a jak moc musíte přemýšlet nad tím, kdy doma elektřinu spotřebováváte.

Nedostatek informací a zastaralé poznatky plynoucí z dřívějších řešení odpadové problematiky, třídění a recyklace. To jsou nejčastější důvody přetrvávání a šíření mýtů o třídění a recyklaci. Připočteme-li tradiční mávnutí rukou nad problémy a jejich řešením, mýty se šíří o to rychleji, protože je to jednodušší. Ve skutečnosti jde ale právě v Česku o paradox, protože (světe, div se) patříme právě v třídění odpadu mezi evropskou špičku. Tak to pojďme ještě zlepšit a zopakovat si nejhouževnatější z mýtů. Aby zmizely.

Jezdí k vám „na chatu“ návštěvy až nápadně často? Možná by se vám vyplatilo postavit jim dům pro hosty. Právě tak to udělali majitelé nemovitosti v newyorském Accord.

Nejdelší venkovní eskalátorový systém světa stojí v čínském Wu-chanu. Pod přístřešky tradičně stylizované architektury tu na sebe navazuje jednadvacet eskalátorů a několik pohyblivých chodníků, které dohromady měří 905 metrů. Jízda z metra až nahoru trvá věčnost, a proto připomíná spíš atrakci než běžný dopravní prostředek.

Voňavé, červené a sladké jahody. Kdo by je nemiloval? Někdo pro ně skočí do obchodu, někdo si je pěstuje na zahrádce. Ale co o nich vlastně víte? Zkuste náš kvíz a zjistěte, jestli jste skuteční znalci.

Brambory máme za samozřejmost… jenže jejich příběh je plný zvratů. V kvízu narazíte na jejich původ, první pěstitele, evropské předsudky, irský hladomor, jedovaté části i na luxusní odrůdu z Francie, která stojí jak malý šperk. Tak co, zvládnete ho na plný počet?

Česko se možná po desítkách let dočká návratu mistrovských zkoušek. Novela živnostenského zákona, kterou připravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Hospodářskou komorou, má za cíl oddělit zkušené profesionály od amatérů. Titul „mistr“ by měl řemeslníkům zajistit nejen vyšší prestiž, ale také lepší postavení na trhu práce, podobně jako je tomu v sousedním Německu či Rakousku.

To zvolání z titulku: „Město, kde je skvělé být naživu! “ si v kalifornském městečku Colma dokonce vybrali za své heslo. Turisty ani zájemce o přistěhování na něj ale zrovna nelákají. Přeci jen, kdo by chtěl pobývat v sídle, kde mrtví přečíslují živé v poměru dobře tisíc ku jedné?

Znáte to, mávnete rukou a řeknete něco v tom smyslu, že „takhle se to dělalo vždycky, zdravý selský rozum si vždy najde nejjednodušší cestu“. Jenže také existuje platná legislativa a ta se mění. A bohužel stejně jako se stále zvyšují pokuty za dopravní přestupky na silnicích, zvyšují se horní i dolní hranice pokut u všeho. Jakým rizikům je lepší se na svých zahradách a pozemcích vyhnout?

Čína má vysoce propracovanou mediální strategii. Jako každá správná socialistická země své úspěchy ráda prezentuje celému světu, zatímco o neúspěších taktně mlčí. V případě Huaxi došlo na obě pozice. Z vychvalovaného hospodářského zázraku nejbohatší vesnice se přešlo do mlčení a cenzury. Protože zkrachovala.

Křeček polní byl u nás dříve nesmírně běžným druhem, který dovedl páchat zemědělcům značné škody. Také to není s 30 cm délky a půl kilogramy váhy žádný drobeček. Dnes ale patří v Eurasii mezi nejrychleji mizející savce, pokud chcete křečka potkat s naprostou jistotou, musíte navštívit nějakou prodejnu specializovanou na drobná domácí zvířata, krmiva a chovatelské potřeby. Ale bude o dost menší. Na strništi byste mohli ležet na boso i týdny a žádného křečka potkat nemusíte. Kdo ale to štěstí zrovna má a na „nezdárka“ s naducanými tvářičkami právě kouká, měl by se o svou zkušenost podělit s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, která organizuje mapování výskytu kriticky ohroženého křečka polního.

Kupujete byt nebo dům, prodáváte nemovitost, přebíráte novostavbu nebo řešíte opravy v rámci SVJ? Inspekce nemovitosti může včas odhalit skryté vady, problémy s vlhkostí, střechou, terasou i konstrukcemi a ušetřit desítky až stovky tisíc korun. V článku shrnujeme nejdůležitější rady a zkušenosti, které zazněly v podcastu ČESKÉ STAVBY.cz.

Titulkem článku naznačená otázka slibuje jedno velké sci-fi anebo prostor pro milovníky konspiračních teorií. Ve skutečnosti se ale budeme docela držet „při zemi“. Fiktivní Atlantidu, inteligentní ještěry, potažmo mimozemské kolonisty z jiné planety necháme být. Tedy skoro...

Prázdninová vila usazená do terénu, tedy vlastně integrovaná do krajiny, jak podotkli architekti z řeckého ateliéru Tsolakis Architects + Partners, lemuje jeden svah řeckého ostrova Antiparos. Dům byste ale hledali docela marně, jenom jakési štítové stěny vykukující z „kopce“. O dost patrnější je stavba vlastně z letadla, protože různé průhledy přivádějící dovnitř denní světlo jsou patrné na ploše terénu. Teprve v tu chvíli vám dojde, na co se vlastně díváte.

Když už zapomenete na květinu k Mezinárodnímu dni žen, měla by být náprava velkolepá. Ideálně taková, která se měří na metry, váží kilogramy a kvete jen jednou za desítky let. Svět rostlin naštěstí skrývá květinové rekordmany, kteří rostou právě pro takové situace.

Lidé většinou staví a rekonstruují domy a případně k nim něco přistavují. Rodinné domy, chaty, chalupy, vždy jde o podobný příběh. V norském Tingvollu, konkrétně Årsundu, to ale pojali paradoxně jinak. Nejprve přibyl ke starému rekreačnímu domu z 50. let přístavek, pak se již chátrající dům zboural a nahradil jinou stavbou, která na původní přístavek navázala. Vznikl tak vlastně dům postavený opačně, tedy až dodatečně k přístavku. A vlastně je sám přístavbou. Architektonicky ale stavba navržená architekty ze studia Rever & Drage Architects vyráží dech, přitom je dokonale funkční.

Praha může zvláště v letní turistické sezóně působit přeplněně, ale ve světovém měřítku je její hustota obyvatel spíš průměrná. Existují totiž místa, kde na ploše menší než fotbalové hřiště žijí stovky lidí. Jedním z nich je nenápadný ostrůvek Migingo uprostřed Viktoriina jezera. Ano, v Africe.

Původně vlastně chtěli majitelé koupacího jezírka na zahradě v Kašperkách jenom obyčejnou tůňku, kde by pozorovali živočichy. Zahrada však svými dispozicemi umožnila vytvoření vodního díla, které uhranulo svým citlivým kompozičním začleněním do zahrady i Asociaci biobazénů a jezírek (ABAJ) při profesním sdružení Svaz zakládání a údržby zeleně. A následovalo ocenění JEZÍRKO ROKU 2024.

Zavítali jste v posledních dvaatřiceti letech do Vatikánu? Navštívili jste při tom Sixtinskou kapli? Pak máte - sice jen teoretickou, ale přeci jen jakousi – šanci zažádat si zpětně o snížení vstupného. Anebo navrácení jeho poměrné částky. Jako takovou malou papežskou refundaci.

Richard Buckminster Fuller, americký architekt, matematik, vynálezce a spisovatel, se narodil již v roce 1895. Doba to byla třaskavá a také narození Fullera bylo předzvěstí něčeho velkého, totiž „geodetických kopulí“, „fullerenů“ a „tensegritů“.

V dobrém i ve zlém, říkává se při stavebním obřadu. Jenže i ta květnatá slova o věčné a nehynoucí lásce mají své přirozené limity. Láska sice hory přenáší, tu a tam zvítězí i nad lží a nenávistí, ale ne vždycky se povznese nad chrápáním, nebo bitím ze spaní. A někde tam začínají problémy, které je jednoduše lepší nemít. Oddělené postele, potažmo oddělené ložnice, nejsou vždycky špatné řešení.

Když kanadský milionář Marcel LeBrun odešel po čtyřicítce do důchodu, zjistil, že ho zahálka nebaví. V rodném Fredericton proto začal stavět dřevěné mikrodomy pro lidi bez domova. Z jednoho skromného přístřeší se stal projekt, který mění životy i pohled na řešení bezdomovectví.

Floristé a vůbec prodejci velikonočních ozdobných propriet, živých i neživých, nás poučují, že na Velikonoce by hroby měly být hotové zhruba 2 až 3 týdny předem a výzdoba by měla na hrobech zůstat ještě týden po Velikonocích. Ale zkuste si dát na hrob něco, co vydrží měsíc? Navíc když máte rodinný hrob třeba na opačném konci republiky a k cestě tím směrem jste se prokousali až těsně před Velikonoci, nebo až o Velikonocích? Nic se neděje, výzdoba může být i taková, že neurazí křesťany, pohany ani ateisty, o Velikonocích ani po nich. A hmatatelný velikonoční symbol nemusí nést vlastně vůbec žádný.

S příchodem jara se zahrádkáři pravidelně setkávají s nečekanými „nálezy“ v půdě. Larvami, které budí otázky i rozpaky. Jak ale poznat, jestli jde o neškodné pomocníky, nebo škůdce?

Poslední večeře, tak by se vlastně měl správně jmenovat Zelený čtvrtek. Ostatně existuje teorie, podle které pojem vznikl zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek). V každém případě si právě na tento den křesťané připomínají poslední večeři Ježíše Krista s dvanácti učedníky a ustanovení eucharistie, čili křesťanského obřadu připomínajícího poslední večeři Ježíše Krista před jeho ukřižováním. Konzumuje se chléb (hostie) a pije víno jako symboly těla a krve Krista. Eucharistie se říká také chlebu a vínu konzumovaným při mších. Kněží říkají: „Tělo Kristovo“ a „Krev Kristova“.

Zahrady v láhvi působí jako malé zázraky přírody, uzavřené světy, kde si rostliny vystačí samy. Stačí jim ale opravdu jen světlo, voda a pár živin? Příběh slavného „soběstačného“ ekosystému ukazuje, že realita je o něco složitější, než jak ji prezentují nadšené titulky.

Jarní péče o jahodníky není v zásadě nijak složitá. Přes zimu zůstala na rostlinách v záhonech spousta listů, které se ale obvykle jara v dobré kondici nedožijí. Musíme je odstranit stejně jako zbytečné šlahouny. Zároveň plejeme, okopáváme, hnojíme a pokud neprší, bude potřebná i pravidelná závlaha, jahody potřebují hodně vody. V zásadě tedy můžeme jarní péči o jahodníky rozdělit na čištění a řez, úpravu půdy a hnojení. Je toho ale o "malinko" víc.

Soudě podle současných cen pohonných hmot, které vylétly do nebes jako následek válčení na Blízkém východě a s tím spojené energetické krize (kolikáté už za poslední roky), by si člověk řekl: "Nedá se nic dělat. Jsme v tom všichni." To by ale naše redakce nesměla vypátrat, že pod jižní Moravou jsou tak obrovské zásoby ropy, jaké by vystačily celé zemi při současné průměrné spotřebě na 200 let. Proč ji nemůžeme těžit a využívat?

Jak souvisí populární výrobce vysavačů a možná budoucnost zemědělství na planetě Zemi? Překvapivě o dost víc, než by se zdálo. A možná o dost míň, než bychom asi chtěli. Proč?

Pravda, s Kanárskými ostrovy to právě v této době není zrovna příliš dobré. Protesty proti turistice zde sílí do té míry, že se nemusí někteří turisté cítit nejlépe. Pro spoustu Čechů ale jde nadále o oblíbenou dovolenkovou destinaci. A kromě toho, že právě na jaře je místní „endemitní“ příroda nejkrásnější, hlavně kvetoucí rostlinstvo, najdeme zde i „trvalky“, které fascinují bez ohledu na roční dobu. Například slavné jalovce. Prastaré stromy zkroucené díky klimatu (hlavně silným větrům) do prapodivných tvarů.

Jak vytvořit útulný a moderní domov na pouhých 38 metrech čtverečních? Tento byt v Petrohradu ukazuje, že i s omezeným rozpočtem a bez velkých stavebních zásahů lze vykouzlit prostor s osobností, teplem a stylem. Ideální inspirace pro první vlastní bydlení mladé ženy.

Upřímně, znáte někoho, kdo by alespoň neznal nikoho, komu doma nechytil adaptér? Anebo dokonce nezpůsobil požár? Bohužel je právě toto riziko vysoké. Nejrizikovější jsou nekvalitní výrobky s chybějícími ochrannými prvky, jejich případné mechanické poškození, ale i nabíjení na hořlavém podkladu. Ovšem zcela největším rizikem jsou lithium-iontové baterie, tedy běžné vybavení elektrokoloběžek, elektrokol, elektromobilů a velkých powerbank. Hoření těchto akumulátorů je extrémně intenzivní a spojené s toxickým dýmem, navíc hrozí opakované vznícení i po zdánlivém uhašení.

Německý Eisenhüttenstadt nabízí bydlení na zkoušku, byty za pár eur a naději na nový začátek. Město, které kdysi neslo jméno Stalina a dnes se potýká s vylidňováním, zoufale hledá nové obyvatele. Má to ale jeden zásadní háček: vítáni jsou jen ti „správní“.

Ve Švédsku si historických domů váží, není to ale neobvyklý jev ani u nás. Když si zkusíte vyhledat tuzemské realitní kanceláře zaměřující se na luxusní historické objekty, narazíte rovnou na více takzvaně dobrých adres a jmen. Ve Švédsku je jejich synonymem například realitní kancelář Historiska Hem, která nedávno prodala neobyčejný starý venkovský dům z poloviny 19. století. V neobyčejném stavu.

Na první pohled klidný a střídmý interiér, při bližším zkoumání však plný promyšlených detailů a odvážných kontrastů. Moskevský byt o rozloze 71 metrů čtverečních ukazuje, jak lze i na relativně malé ploše vytvořit harmonické, funkční a zároveň vizuálně zajímavé bydlení. Kombinace neutrálních tónů, kvalitních materiálů a výrazných barevných prvků dává prostoru jedinečný charakter, který odráží osobnost jeho majitelů.

Jeden z posledních webinářů programu Adapterra Nadace Partnerství se zaměřil na prostorová, technická a památková omezení při výsadbě dřevin v historických centrech měst. Ta jsou často památkově chráněna, je proto třeba vědět, jak vybírat vhodné dřeviny a výsadbová místa, ale i jak pečovat o půdu a dešťovou vodu. Webinář se proto věnoval zásadám výsadeb v památkově cenných lokalitách a také zkušenostem z přípravy a návrhu projektu obnovy historického Náměstí Republiky v Plzni. Hlavním cílem webináře bylo ukázat, jak stromy vysazovat, aby pomáhaly klimatu, přitom však nenarušily historický charakter místa.

Byť se to tak nezdá, lidé mají až obdivuhodnou schopnost přizpůsobovat se nenadálým událostem. Názorným příkladem jedné takové adaptace je i zobytněný prostor zahradní kůlny za rodinným domem v Seattle.

Do širokého povědomí veřejnosti se zpravidla dostanou jen ty plány slavných architektů, které se dočkaly realizace. Plán švýcarsko-francouzského architekta Le Corbusiera na přestavbu centra francouzského hlavního města ale zabodoval tím, že realizován nikdy nebyl. Podobu Paříže přesto ovlivnil.

Při automatizované výsadbě na polích jsou naklíčené brambory k ničemu, klíčky by sázecí stroj zničil. Doma ale obvykle nepěstujeme brambory v obřích objemech a můžeme si proto dovolit každou opatrně vložit do výsadbové rýhy klíčky vzhůru a nakonec všechno opatrně zahrnout zeminou. Na rychlosti růstu i pozdější úrodě by to mělo být znát. Je to vlastně luxus, který máme oproti velkovýrobě. A protože se brambory většinou vysazují po celý duben, na předklíčení sadby je ještě čas. Jak to udělat?

V letošním ročníku ankety Evropský strom roku zvítězil litevský Dub z Laukiai, druhé místo získala Stará jabloň ze Slovenska a třetí polský Křivý strom. Český zástupce, vítěz tuzemské soutěže Strom roku 2025, Oldřichův dub z Peruce v Ústeckém kraji, skončil sedmý. Poprvé letos nerozhodl pouze počet zaslaných hlasů, ale takzvaných bodů pro stromy (tree points). Body se vypočítávaly tak, že obdržené hlasy byly přepočtené na populaci obyvatel jednotlivých zemí.

České pranostiky sloužily po staletí jako jednoduchý návod, jak číst počasí i přírodu. Jenže v době klimatických změn přestává řada z nich odpovídat realitě. Které lidové moudrosti obstojí i dnes a které už patří spíše do minulosti?

Narazíme na podobnou argumentaci často. Pokud budeme pravidelně využívat pročištěnou odpadní vodu a vodu dešťovou, ušetříme spoustu peněz. Hodí se ke splachování záchodu, zalévání (pouze dešťovka), různému mytí a čištění v domácnostech, praní prádla, ale i k mytí automobilu, traktůrku, sekačky, motorky. Pozor však, jenom tak si doma na svém pozemku umýt auto (či jinou techniku), aniž byste navštívili k tomu určenou myčku, je docela risk, který se může hodně prodražit. A od vidiny vysokých úspor za nepoužívání oficiálních myček nechce k vysoké pokutě dokráčet nikdo.

Projekt malého bytu v historické části maltského města Cospicua ukazuje, jak lze s respektem k původním prvkům vytvořit funkční a zároveň osobitý domov pro mladý pár.

Fotovoltaika už dávno není jen doplněk pro technologické nadšence. U rodinných domů se stala běžnou součástí rekonstrukcí i novostaveb a nejčastější otázka zní pořád stejně: kolik panelů vlastně potřebuji, aby mi elektrárna dávala smysl? Odpověď dnes začíná u spotřeby domácnosti, tvaru a orientace střechy a také u toho, že moderní panely jsou výrazně výkonnější než ještě před pár lety.

Nemáte vlastní zahradu a chtěli byste se potěšit jarem jinde než jenom v městských parcích? Nevadí, celá naše země je jednou velkou zahradou. A kromě procházek městskou zelení a okolo zahrádek větších šťastlivců se můžete podívat do zahrad vyhlášených, proslulých právě jarní atmosférou. A nejen jí. Jednou z nich je například Krafferova zahrada, která dokonce leží v podstatě v samém centru Jindřichova Hradce. Tomuto nádhernému místu pohnutého osudu hrozilo ještě v roce 2020, že se stane prachobyčejným parkovištěm. Mladí krajinářští architekti ale naštěstí dokázali zástupce města přesvědčit, že by to byla velká chyba, a že právě staré zahrady jsou cenné. Stejně jako zahradnictví v centru města.