Reportér Magazín

Ten koráb vznikal hodně přes tisíc dnů – a vlastně ho do značné míry vyvíjel budoucí majitel, jeho manželka, a dokonce i děti. Rolls-Royce Boat Tail totiž opravdu není žádné auto složené podle přání zákazníka z předem daných prvků.

Jedno je jisté: politické hnutí STAN udělalo obrovskou chybu, že nechalo ve svém okolí vyrůst kontroverzního zlínského podnikatele Michala Redla. Ten si vytvořil během uplynulých let úzké vazby na některé politiky STAN, dosadil přes ně své lidi na určité pozice – hlavně v pražském Dopravním podniku a na pražském magistrátu – a nastavoval penězovody, kterými měly proudit „malé i velké domů“.

Ten den bylo dusno, velké dusno, vzpomínají místní. Silvie přišla ze školy a měla za úkol natrhat rybíz. Myslela si, že stačí trochu, aby měla maminka na koláč. Ta ale chtěla dělat zavařeninu, takže byla na dceru, která mezitím odjela do Hodonína, trochu naštvaná. „Když začalo pršet, volala jsem mamce, jestli pro mě nepřijede. Řekla, že nemá čas, když si musela sama vysbírat rybíz,“ vypráví dívka, která vyrazila autobusem směrem domů do Moravské Nové Vsi. „Pak mi mamka volala, ať určitě…

Ukrajinská vlajka a modro-žlutý nápis „prodej pirohů každý pátek“ napovídají, že jsem u cíle. Poslední zatáčka a ocitám se na jednom z míst, která ruskou válečnou agresi na Ukrajině prožívají z celé Ameriky nejintenzivněji.

Hudba je obklopovala od dětství. Vlastně možná ještě dříve: tóny skladeb si prý užívali už v mámině břiše. Tatínek Jiří je totiž vynikající pianista, skvěle na klavír hrála i maminka, která pochází z Japonska. Rodiče se seznámili, když studovali u stejného pedagoga, výborného pianisty Eugena Indjiče v Paříži.

Jak už je to dlouho, co se uskutečnil poslední „plnotučný“ ročník Metronomu?

Je konec dubna a já stojím na severu Andalusie předkloněná u břehu řeky Jánduly. Isabel Jiménez z města Andújar, jehož patronkou je soška Panny Marie z Cabezy, mi leje vodu z řeky za krk. Tímhle způsobem mě vítá jako jednoho z nováčků na slavnosti jménem Romería. To slovo je jedním z výrazů pro pouť, vzniklo nejspíš z podobného výrazu – romero, rozmarýn. Právě jeho větvičky lidé spolu s květinami dříve nosili k posvátné sošce, pro kterou v těchto dnech chystají velkou slávu.

Máte několik projektů, které jsou inspirované modely ze západní Evropy. Lze je ale „naroubovat“ na naše poměry, když generace dnešních padesátníků vyrostla v době, kdy nebylo vhodné jakkoli „vyčnívat“?

Na velikonoční Zelený čtvrtek 29. března 2018 se na radnici městské části Brno-střed v kanceláři šéfa investičního odboru Petra Liškutina otevřely dveře – vstoupil do nich podnikatel Michal Unzeitig, majitel brněnské stavební firmy MT-mont, s. r. o.

Máme za sebou dva roky s pandemií covidu-19, kdy lidé často odkládali preventivní vyšetření u specialistů. Jaký to mělo vliv na oblast onkogynekologických onemocnění?

Cesta s dětmi autem k babičce do Polabí a zpět měří pořád stejných osmdesát šest kilometrů. Jenže zatímco na začátku února vyšla na 213 korun, začátkem května to už bylo 274 korun. Rozdíl skoro třicet procent. Kdybychom měli babičku řekněme u Uherského Hradiště, byla by jedna návštěva autem dražší skoro o čtyři stovky.

V poslední době se hodně mluví o nebezpečí požáru elektromobilů. Proč je složité jejich uhašení?

Kůň Majda dřív soutěžil v prastaré disciplíně – drezuře, ale kvůli trombóze musel se závoděním skončit. „Patřil naší kamarádce, která věděla, že ho může dát do jezdeckého kroužku, kde bude trpět střídáním jezdců, nebo k nám, kde se bude mít dobře,“ říká fyzioterapeutka Kateřina Maříková. Spolu s manželem Majdu z následků krevní sraženiny zcela vyléčili, takže už nekulhá: v Centru hiporehabilitace Mirákl v Bohuslavicích se dokonce stal vůdcem stáda a v terapeutickém výcviku pokročil nejdál.

Jaký je u vás v Braníku zájem o bohoslužby, které oslavují Ježíšovo zmrtvýchvstání?

Ta otázka je vlastně strašně jednoduchá. „Co myslíš, dokážou ještě obyčejní Ukrajinci po tom všem mluvit s obyčejnými Rusy?“

Zřícený irpiňský most. Místo, kudy po prknech a paletách unikají zástupy lidí před ruskými raketami do bezpečí. Mladí i staří, dospělí i děti. Někteří o holi, jiní s kočárkem nebo dítětem v náručí. Často mají jen jednu tašku s tím nejnutnějším. Řada z nich s sebou bere i psy nebo kočky.

V Česku už jsou statisíce Ukrajinců, kteří v posledních týdnech prchli před válkou. A přicházejí další. Co všechno je čeká? Čím budou procházet?

František Skála, Jaroslav Róna, Lukáš Rittstein, Jan Kaláb, Ira Svobodová, Barbora Šlapetová… To je jen malý výčet z těch, kteří poskytli svá díla do aukce, jejíž výtěžek kompletně poputuje na sbírku SOS Ukrajina organizace Člověk v tísni.

V době, kdy spolu mluvíme (pátek 11. března, pozn.red.), už z města Dnipro dorazila do Česka druhá skupina pěstounských rodin. V první skupině bylo sedmdesát pět lidí, v druhé sto, většinu tvořily děti. Jak jste se s ukrajinskými pěstouny dokázali spojit?

Jak a kdy svépomocná skupina vznikla?

Tenhle den si budeme pamatovat. „Čtvrtek 24. února 2022. Den, kdy šílené ruské vedení zahájilo velkou válku proti Ukrajině. Den, na který se všichni Ukrajinci a jejich přátelé po celém světě připravovali, ale zároveň ve skrytu duše doufali, že nikdy nenastane. Den, kdy Kreml zahájil válku v Evropě,“ řekl ve svém rozsáhlém komentáři pro rozhlasovou stanici Deutsche Welle ukrajinský publicista Roman Gončarenko.

Počítal jste s tím, že k ruské invazi na Ukrajinu dojde?

Řadu let se zabýváte léčbou traumatu. Co vás přivedlo k práci s policisty?

Posílat kameny po ledě, to by byl sport pro mě! Nemusí se u toho běhat, a dokonce ani bruslit, stačí si to dobře vyměřit a šup tam… Tohle mě napadalo snad při každé zimní olympiádě, kdykoli šel v denním sestřihu curling.

Nejdřív ti, Ivane, ukážu svoji fotku z počátku osmdesátých let, kdy jsem denně poslouchal tvá elpíčka.

Na vašich webových stránkách stojí, že jste „tvořivá hajná“. Co si pod tím představit?

„Špatně jí, málo spí, přestal chodit ven s kamarády, rezignoval na školu, nekomunikuje, domluva s ním není možná,“ zoufá si matka pražského osmáka. Souzní s ní mnozí další rodiče. „Sebevražedné myšlenky, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, panické ataky,“ vyjmenovává psycholožka a psychoterapeutka Radka Víchová pět nejčastějších potíží, s nimiž dospívající děti v současné době plní psychologické a psychiatrické ordinace.

Kateřina Sýsová má německou maminku, a nejspíš proto ji zajímají česká specifika – například skutečnost, že si po převratu desítky zdejších romantiků a nadšenců nakoupily pro vlastní bydlení zámky, hrady nebo tvrze, a to obvykle v dezolátním stavu.

Takhle vypadá degustace portugalských vín ve specializované vinotéce Likor v Praze.

V  našem století se přihodí jen výjimečně, aby píseň vzbudila společenskou diskusi, ale letos jedna taková vznikla.

Jakým jedním slovem byste popsal moment, kdy loni na jaře udeřil koronavirus v Bruselu?

S kolika lidmi bez domova jste se za uplynulých osm let sblížil?

Kde se berou předsudky?

Jsme na jednom z nejromantičtějších míst Prahy, a protože odbila celá, v okolí Loretánského náměstí se rozezní slavná zvonohra z roku 1694: „Tisíckráte pozdravujem tebe“, oslavuje Pannu Marii.

Ještě s těmi šaty na svatbu počkej, babičko… Je tisíc a jeden způsob, jak dcery oznámí matkám, že jejich vnouče je na cestě. Petra Čejková se musela hodně přemáhat, aby vydržela mlčet do třetího měsíce těhotenství. Měsíce, za nímž obvykle končí ona pomyslná čára, kdy žena nechce nic zakřiknout. A to Petra opravdu nechtěla. Předchozí tři pokusy o otěhotnění nevyšly, napočtvrté se konečně usmálo štěstí.

Testování na covid jste se začali věnovat loni. Měli jste díky tomu lepší vhled do toho, jak se epidemie v Česku vyvíjela?