Dotyk

V roce 1935 se na obálce rodinného časopisu Sonne ins Haus objevilo roztomilé miminko, prezentované nacisty jako příklad dokonalého dítěte árijské rasy. Rodiče dotyčného miminka se při pohledu na časopis vyděsili. Byli totiž Židé.

O životě a smrti příchozích se v Osvětimi rozhodovalo hned na rampě. Petr Rössler to nevěděl. Netušil, že fronta na levé straně, do které ho posílají, směřuje do plynových komor. Navzdory Mengeleho pokynu se vydal na stranu pravou, kde stál jeho starší bratr.

Jakmile se vedle směnného obchodu objevily peníze, lidé si je začali mezi sebou půjčovat. Úroky však církev zakazovala pod hrozbou exkomunikace. Přesto věřitelé našli cesty, jak na půjčování peněz vydělat.

Josefa Slánská se zpočátku domnívala, že ji unesli západní agenti. Z únosců se k jejímu překvapení vyklubali příslušníci StB. Tvrdili, že její manžel zradil vlast a osnoval spiknutí. Josefu nutili, aby to dosvědčila. Když odmítla, odvezli ji do ruzyňské věznice.

Hlad, nemoci, žádná dovolená a těžká práce až do úmoru. Tak si zhýčkaný člověk 21. století představuje život v době středověku, kdy neexistovala státní sociální podpora ani moderní zdravotní péče. Bylo to opravdu tak strašné a temné období?

Viktoriánské období proslulo velmi přísnou morálkou, která si ovšem zapomínala všímat odvrácené strany vzorně spořádané společnosti: v továrnách a dolech pracovaly malé děti 12 až 16 hodin denně za zlomek platu dospělých. Dětská práce připomínala otroctví.

Z vlastní národní zkušenosti víme, že určité knihy bývají za určitých politických režimů zakázané. V Osvětimi byly pod trestem smrti zakázány všechny knihy. Přesto se jich tu hrstka skrývala. Střežila je teprve čtrnáctiletá Dita Polachová, později provdaná Krausová.

Osvětim byla pro Martu Kottovou takovým šokem, že do konce života nebyla schopna určit, jak dlouho tam vlastně pobývala. Mohl to být týden, nebo také dva měsíce. Martě bylo pouhých 15 let a ocitla se sama uprostřed pekla, odtržená od rodičů.

Strava středověkých lidí se rozhodně neomezovala jen na chleba a obilné kaše. Brambory sice Evropané ještě neznali, ale zato pěstovali vodnici a mnohé další druhy zeleniny. Chutné plody nabízela i divoká příroda.

Vynášení latrín není zrovna práce snů, ale v koncentračním táboře Osvětim šlo překvapivě o činnost, která vězni mohla pomoci přežít. Alespoň Hanuš Gaertner ji shledal mnohem snesitelnější než nošení těžkých balvanů za neustálého kibicování dozorců s holemi v ruce.

Italský fašistický vůdce Benito Mussolini byl vyhlášeným proutníkem. Jeho manželka Rachele mu milenky tolerovala a tiše cupitala okolo rodinného stolu. Není přitom jasné, zda vůbec tušila, že "duce" už jednu manželku měl. A že se s ní nikdy oficiálně nerozvedl.

Zatímco západní Evropa se v 19. století pod vlivem osvícenství a průmyslové revoluce rychle modernizovala, v Rusku jako by se zastavil čas. Drtivá většina obyvatel žila na vesnicích a robotovala na panských polích. Způsob života i myšlení zůstával na úrovni hlubokého středověku.

Etnický Němec Victor Capesius trpěl komplexem, že se narodil v Transylvánii. V nacistické hierarchii si však stál pořád podstatně lépe než jeho krajané, jejichž rodiče byli Rumuni. A mohl jen děkovat Bohu, že se nenarodil do rodiny židovské.

Dva dny před Silvestrem roku 1957 byl v Pankrácké věznici oběšen sedminásobný vrah Václav Mrázek. Rodák ze Svinařova trpěl hned několika úchylkami, včetně sadismu a nekrofilie. Zvláštní přitom bylo, že nesnesl pohled na krev.

První seznamovací inzeráty se objevily v novinách už na konci 17. století. Svobodní muži touto cestou hledali nevěsty odpovídajícího sociálního postavení. Na charakter žádné požadavky nevznášeli, zato otevřeně specifikovali výši požadovaného věna.

Středověké soudy nerozlišovaly mezi vyhnáním plodu a vraždou novorozence. Za vyvolání potratu hrozilo ženě zahrabání zaživa a probodnutí srdce kůlem. Tvrdé postihy čekaly i osoby, které jí při činu asistovaly či radily.

Měl se stát hrdinou, ale skončil jako zrádce. Mezi pocity Karla Čurdy po vykonaném atentátu na říšského protektora Heydricha zvítězil strach. A také možná lákavá vidina peněžité odměny, kterou gestapo slíbilo za indicie vedoucí k dopadení atentátníků.

Harémy nebyly výsadou jen čínských vladařů a boháčů. O těla prodejných žen nebyly ochuzeny ani nižší společenské vrstvy.

Inkvizitor Sébastien Michaëlis nechal v Avignonu upálit už čtrnáct čarodějnic, případ v Aix-en-Provence je však zcela odlišného charakteru. Kněz svedl mladou nevinnou jeptišku a vehnal do jejího těla démony, kteří ji teď zcela ovládají. Nebohá dívka si nehty drásá kůži, křičí a láme kříže. Viník se na mučidlech ke všemu doznává.

Do Osvětimi byly transportovány celé rodiny. Alžběta Zdražilová přežila, ale vzpomínky na poslední chvilku s matkou, která skončila v plynové komoře, se nedalo zapomenout.

Historické romány se obvykle zaměřují na životní styl bohatých a mocných. Ti ovšem ve středověkých městech tvořili jen asi čtvrtinu obyvatel. Většina lidí neměla žádný majetek, natož vlastní bydlení; kdo navíc nesehnal ani práci, přežíval na ulici.

Přezdívali ho "Nejrychlejší nůž West Endu". Skotský lékař Robert Liston se snažil provádět operace bleskovou rychlostí, aby pacienti trpěli co nejkratší dobu. V první polovině 18. století šlo skutečně o každou vteřinu. Účinná anestetika na svůj objev teprve čekala.

Osvícená panovnice Marie Terezie přivedla na svět kromě pěti synů také 11 dcer. Jako matka byla přísná i milující a svým dcerám zajistila jak skvělé vzdělání, tak vysoce postavené ženichy. Štěstí jim však zaručit nemohla.

Staré filmy s Oldřichem Novým a Adinou Mandlovou budí zdání, že období první republiky bylo poklidnou dobou, kdy všichni muži platili za elegány a ženy se chovaly jako dokonalé dámy. Móda byla úžasná, styl interiérů neotřelý, a posezení v kavárně Slavie znamenalo společenskou událost. To je však obraz jen jedné strany mince.

V roce 1692 ve městě Salem v americkém státě Massachusetts soudci pod vedením Williama Stoughtona vytipovali na 150 osob podezřelých z čarodějnictví. Lavinu procesů odstartovaly podivné záchvaty dvou malých děvčat. Jejich příčinu si psychologové dodnes neumějí vysvětlit.

Psychické problémy žen shrnula antická medicína pod jediný výmluvný termín - hysterie. Název vzešel z řeckého slova "hystera" označujícího dělohu. Právě tento orgán starověcí lékaři považovali za zdroj rozličných symptomů, od úzkostných stavů po nepřiměřené emocionální reakce.

Dnes se nám už ani nechce věřit, že ještě v první polovině 19. století bylo pro dámy zcela běžné chodit "naostro". Dlouhé sukně a bohaté spodničky důkladně skryly vše intimní, takže kalhotky vlastně nebyly potřeba. Problém nastával jen v období mrazů a menstruace.

Staří Římané si potrpěli na zápasy, při kterých tekla krev. Ne všichni gladiátoři přitom byli považováni za jateční zvířata, na jejichž životě nezáleží. Někteří se těšili obdobné popularitě a péči jako dnešní vrcholoví sportovci.

Zatímco Stalin nařizoval vojákům sebevraždu, pokud padli do zajetí, britští piloti se podobného osudu obávat nemuseli. Výjimkou byl Ronald Ivelaw-Chapman, který věděl až příliš mnoho. Kdyby z něho Němci informace vytloukli, britský plán na vylodění v Normandii by byl zmařen.

Rok předtím, než skonal na hranici slavný astronom a myslitel Giordano Bruno, plameny zažehnuté katy inkvizitorů pohltily i muže mnohem prostšího a méně známého. Mlynář ze severoitalské vesnice Montereale si dovolil zapochybovat o náboženských dogmatech a rozvinul vlastní učení, které neváhal hlásat veřejně.

V lednu roku 1945 už nacisté začínali chápat, že válku prohrávají. Dozorcům v likvidačních táborech šlo o jediné: zachránit si vlastní krk a zakrýt stopy po zločinech. Pozornost se přesunula k Terezínu, který ležel stranou od válečných front a pro Němce tu bylo stále bezpečno.

"Často nevím, co dělám, jsem jako náměsíčný," svěřil se Vincent van Gogh svému příteli v době, kdy pro bolesti hlavy nevycházel ven a maloval jen interiéry. Původ jeho šílenství, které ho stálo část ucha a později i život, je dodnes pro psychiatry záhadou.

Podle Ženevské úmluvy z roku 1929 se mělo s válečnými zajatci zacházet lidsky a v duchu humanitárních zásad. Americká strana to dodržela nadmíru vzorně. Německé vojáky ve svých táborech zahrnovala jídlem, pivem a cigaretami, jako by šlo o hosty. Místní pracovní síly na farmách mezitím hladověly.

Nikoho neměl rád a nikdo neměl rád jeho. Přesto Hitlerův ministr propagandy Josef Goebbels dokázal zmanipulovat většinu německého národa. Podobný paradox nastal také v jeho milostném životě: získal si pověst nacistického Casanovy, ačkoli nebyl žádným krasavcem a trpěl deformací nohy. Uhranul i českou divu Lídu Baarovou.

Středověk je považován za temné období plné bitev, náboženství, víry a chudoby. Na stole šlechty se ale jídlem nešetřilo, bylo nesmyslně naaranžované a lidé se přejídali k prasknutí.

O prodejný sex nebyly v čínských dějinách připraveny ani ty nejchudší vrstvy, jen se musely spokojit s hrátkami někde v zapadlém koutě města nebo v přírodě. Tuto venkovní formu prostituce ale úřady tvrdě potíraly, protože z ní na rozdíl od povolených nevěstinců neměly žádné peníze.

Učitel národů, který vytyčil pilíře moderní pedagogiky, musel být jistě racionálně uvažujícím mužem. Přesto se Jan Amos Komenský vážně zabýval vidinami vizionářů, k nimž patřila i mladá dívka trpící podivnými záchvaty.

Je říjen léta Páně 1350 a v Itálii se opět koná věhlasný turnaj. Silný, atleticky stavěný rytíř s dlouhými hustými vlasy sebevědomě vyráží vpřed. Ještě nikdy neprohrál. Ale teď mu soupeř zasadí dřevcem tak silnou ránu do přilby, že mu načtyřikrát zlomí čelist. Rytíř padá z koně a muži z jeho družiny jsou zděšeni. "Proboha, zachraňte ho! Víte, kdo to je?" šeptají lékařům.

Ještě se ani nerozbřesklo, a u městských bran už stojí kolona povozů se zbožím určeným pro pražský trh. Jakmile strážci odemknou vrata, z města se vyvalí davy nádeníků i honáci s ovcemi a kozami. Zvenčí do města se však smí jen po jednom. Strážci trhovce přísně kontrolují a vybírají od nich poplatky.

Jeden z přeživších Henryk Mandelbaum na hrůzy z Osvětimi nikdy nezapomněl. Ztratil tam rodinu a svážel mrtvoly.

Opakování matka moudrosti, zdůrazňují učitelé žákům. V dobách středověku, kdy se ještě netiskly učebnice a nevyráběly se sešity, bylo opakování dokonce jedinou možností, jak si něco zapamatovat. Latinské fráze se odříkávaly dokola. A zase znovu.

Snímky z kosmické sondy NASA zachytily dechberoucí pohledy na planetu Zemi, Měsíc, Mléčnou dráhu a další kosmické objekty. Ukojte svou potřebu nebeských pohledů na vesmír naším výběrem nejobdivuhodnějších fotografií.

"Trůn by měl zůstat v rodině," křečkovali se monarchové z rodu Habsburků, kteří v 16. století ovládli jak Španělsko, tak země rakouské. Sňatky mezi blízkými příbuznými bohužel přispěly jen k tomu, že obě rodové linie během dvou století vymřely po meči.

Přes veškeré sexuální revoluce ve 20. století nahota dodnes vyvolává pohoršení a je přísně cenzurována jak v médiích, tak na sociálních sítích. Prudérní přístup k odhalenému lidskému tělu přitom nesahá do středověkého období, jak se mnozí domnívají, objevil se až v novověku.

Jméno Coco Chanel platí za legendu ve světě módy, je synonymem dobrého vkusu a luxusu. Za ním se skrývá žena s neobyčejně pohnutým osudem.

Vstup do manželství je jako sázka do loterie. Nikdo neví, jestli bude nakonec důvod ke spokojenosti, nebo ke smutku. Stejné to bylo i před 100 lety.

Oblíbený seriál Četnické humoresky se inspiroval skutečnými příběhy i postavami. Šéf pátračky Arazím se ve skutečnosti jmenoval křestním jménem Josef a jeho příjmení se psalo s krátkým "i". Stejně jako mnozí jeho kolegové, také on projevil odvahu a věrnost během 1. světové války.

Krátce po příjezdu do Ovětimi přepadl Jiřího Schreibera pocit bezmoci a naprostého vysílení. Neviděl jiné východisko, než se vrhnout na dráty vysokého napětí, a utrpení tak navždy ukončit. Osud ale rozhodl jinak.

Před 139 lety, dne 29. června 1875, zemřel na Pražském hradě poslední korunovaný český král Ferdinand V. Dobrotivý, mimo jiné také rakouský císař a uherský král. Ačkoli mu lékaři příliš dlouhý život kvůli jeho zdravotnímu stavu nepředpovídali, dožil se nakonec úctyhodných 82 let.

Ženy měly vládnout a muži pokorně orat. Tak si podle pověsti stoupenkyně odbojné Vlasty představovaly ideální společenské zřízení, jehož hodlaly dosáhnout i za cenu krveprolití. Mohl se tento příběh zakládat na pravdě?

Bezpečnost práce se v minulých dobách obecně nijak zvlášť neřešila, nicméně některá povolání byla už z vlastní podstaty nanejvýš riziková. Vedle toho existovaly i profese, při jejichž vykonávání byl pracující po celý den vystaven nesnesitelnému zápachu. Které můžeme považovat za nejhorší?

Vyhlazovací tábor Osvětim - Březinka navštívil Vladimír Munk znovu až po 75 letech u příležitosti oslav osvobození. Nezapomněl, ale nechtěl na to myslet. Své náramkové hodinky, jediný klenot, který odmítl odevzdat nacistům, tam už ale nejspíš nenajde.

Nad slovenským hrdinou Jurajem Jánošíkem (1688-1713) vyřkl soud v Liptovském Mikuláši ortel nezvykle krutý: zbojník měl po nelidském mučení viset na háku za levé žebro, dokud neskoná. Rozsudek už ve své době vzbudil otazníky. Proti odsouzenému totiž podle všeho neexistovaly přímé důkazy.

V koncentračním táboře byl majetek nepodstatný. Setkali se tam obchodníci, umělci i členové prominentních rodin. Heda Blochová pocházela z vyšší společnosti, ale nechovala se jako rozmazlená princeznička a poprala se o život. Nakonec ale stejně padla na dno.

Psychickou chorobu zdědil francouzský král Karel VI. (1368-1422) zřejmě po své matce Johaně. Ve stavech šílenství nepoznával své nejbližší, a dokonce je ohrožoval na životě. Vládl jen napůl, když mu smysly dovolily. Přesto se těšil přízni lidu a po smrti byl dlouho oplakáván.

Klasická směna trvá 19 hodin, končí v brzkých ranních hodinách a v půl osmé začíná další. Bangladéšské továrny jsou nechvalně proslulé svým nelidským přístupem k zaměstnancům. Od roku 2012 v důsledku pracovních nehod, požárů a zřícení budov zahynulo přes tři tisíce lidí. V textilkách se kromě neznačkového oblečení šije i móda pro Benetton, Mango a oblíbený Primark.

V Osvětimi byla spousta práce. Jeden opravoval vlaky, druhý rozděloval jídlo, třetí přenášel kameny a Igor Malitsky převážel mrtvoly.

V antickém Římě existoval úřad takzvaného cenzora, který měl bdít nad morálkou obyvatel města. Nebyla to ale jediná instituce, do jejíž kompetence spadala oblast prostituce.

Lidí, kteří přežili Osvětim, bylo jen pár. František Miška měl víc štěstí než rozumu, odolával nemocem a stavěl se čelem dozorcům, kteří ho mohli okamžitě poslat na smrt.

Do koncentračních táborů odcházely celé rodiny, často nikdo nepřežil. Anita s Eleonorou měly ohromné štěstí, ale i velkou dávku odvahy.