Ženy

Prosinec je krásný, ale taky hodně vyčerpávající. Po kolečku shánění dárků a zařizování všeho kolem Vánoc má člověk jen málokdy chuť pouštět se do velkého pečení. Pokud se ale cukroví nechcete vzdát úplně, tady je pět tipů, které zvládnete, i když je vaše motivace na nule.

Kolikrát denně bezmyšlenkovitě vytáhnete mobil, jen abyste zahnali nudu? Přitom právě nuda je to, co náš mozek potřebuje. Když se na nic nesoustředí, může se věnovat jiným důležitým věcem, na které jinak nemá čas. Kdy je nejlepší vypnout hlavu a proč byste to měli dělat?

Letošní Vánoce opět přicházejí “nečekaně”. A stejně jako silničáři čekají na první sníh, i já čekám, až se sociální sítě zaplaví další várkou rádoby přirozených rodinných fotografií s umělým stromkem, sněhem a svetrem, který má tak šílený vánoční motiv, že i ten sob na něm působí traumatizovaně.

Stalo se to ze dne na den. Svůj aktivní instagramový profil jsem před pěti lety nadobro smazala. V tu dobu jsem na sociální síti trávila pár minut denně. Může se tak zdát, že tak radikální krok nebyl potřeba. Jenže právě takto strávený čas měl na můj život velký dopad.

V dnešním světě platí podivné pravidlo: muž s vysokým bodycountem je zkušený borec, zatímco žena s tím stejným číslem má ve společnosti problém. Proč je vlastně ženská milostná minulost takový strašák?

Já vím, letí to a je to k nevíře, ale fakt už je konec listopadu a rok 2025 jde pomalu do finále. Ideální čas podívat se, jaké novinky se letos „vyrojily“. A že to byla jízda. Algoritmy nám servírovaly věci, o které jsme se sice neprosili, ale stejně jsme je hltali jak diví. Pojďme si připomenout fenomény, které v tomto roce ovládly internet a vkradly se do našich životů.

„Jé, ty jsi ale skromná!“ Tu větu jsem v dětství slýchala až příliš často. Nadšení, se kterým ji dospělí pronášeli, nešlo přehlédnout. A tak jsem začala skromnost vnímat jako svou přednost. Že má i své stinné stránky, to mi začalo docházet teprve před pár lety.

Pamatujete si dobu, kdy být „na učňáku“ znamenalo, že jste se nikam jinam nedostali? Já ano. Vyrostla jsem v devadesátkách, kdy gympl byl vstupenkou do lepší budoucnosti a vysoká škola posvátným grálem. Kdo na ni šel, měl všechny dveře otevřené. Učňák tehdy zase znamenal, že nejste ta nejostřejší tužka v penálu. Byla to jiná doba s jinými příležitostmi. A taky doba plná předsudků.

Mezi blízkými jste vidět a slyšet, každý o vás ví. Ale v novém prostředí se najednou stáhnete, znejistíte a působíte jako šedá myš, která se bojí promluvit. Poznáváte se v tom? Tak vítejte ve světě plachých extrovertů, kde nic není černobílé.

Tinder. Magické místo, kde se má ze tří fotek a několika konverzací zrodit láska. Anebo taky solidní psychodrama. Pokud jste někdy skončila na rande, kde jste celou dobu přemýšlela, kterými dveřmi utečete, pak víte, o čem je řeč. Jak tedy poznáte, že rande bude průšvih dřív, než bude pozdě?

Hlavnímu proudu už dávno nevelí jen pop. Na streamovacích platformách dominuje rap – a kromě toho, že roste na popularitě, se v něm proměnilo i zastoupení žen. Zatímco kdysi byla výrazná ženská jména spíš vzácnost, dnes jsou raperky hodně vidět i slyšet. Tak si pojďme představit ty, které vás budou bavit.

V 6. měsíci těhotenství jsem si začala všímat zajímavého úkazu. Moje tělo už není čistě moje, stalo se veřejným majetkem. Okolní svět najednou začal moje břicho vnímat jako samostatnou jednotku. A tak na něj lidi mluví a sahají, aniž by jim došlo, že jde o součást živé bytosti, které to nemusí být příjemné.

Listí křupe pod nohama, kavárny voní skořicí a místo ledové kávy si objednáváme horkou. Ze všech ročních období má právě tenhle čas k literatuře nejblíž. Je v něm něco hluboce poetického a melancholického. Podzim zkrátka voní po stránkách knih. Vybrali jsme pro vás tituly, které mají atmosféru mlhy, introspekce a příběhů, do nichž se dá na chvíli schovat.

Kolem vás se rozjíždí bujará oslava, všichni cinkají skleničkami, ale vy pít nechcete. Přátelé vás přemlouvají, ať si dáte – přece nebudete kazit zábavu. „Malé pivo nebo jeden panák tě nezabije,“ slyšíte z několika stran. Vy se s úsměvem bráníte, ale tlak je vám čím dál víc nepříjemný.

V posledním měsíci jsem absolvovala několik výběrových řízení, tentokrát ale z té druhé strany stolu. Hledala jsem nové kolegy do týmu. A znovu jsem si potvrdila, jak výběrové řízení dokonale odhalí, kdo jste. A že stejně jako si firma vybírá vás, vy byste si měli vybírat i ji.

Každý rok se vrací. Podzimní splín, který vám zkazí celé roční období. Máte toho už dost a nechcete jen přežívat? Díky těmto tipům se budete cítit psychicky lépe.

Podzimní večery mají zvláštní kouzlo. Je to ideální čas na příběhy, které vám rozbuší srdce, rozjitří představivost a občas přinutí zkontrolovat, zda jste opravdu zamkli. Vybrali jsme čtyři tituly, které se nejlépe čtou po setmění. Od hotelu, kde zešílí i ti nejklidnější, přes elitní univerzitu skrývající smrtelné tajemství až po mrazivé skutečné případy.

Začíná to nevinně. Párkrát si kýchnete, spustí se vám rýma, cítíte se unaveně. „To ustojím, to nic nebude,“ přesvědčujete se naivně. Večer ale už klepete kosu v tlustých ponožkách a tisknete k sobě peřinu. Co se vlastně děje ve vašem těle, když viry zaútočí?

Nevím, co je horší – jestli mít holčičku a být tchyní pro jejího manžela, nebo mít chlapečka a být tchyní pro jeho manželku. Každopádně už samotné slovo tchyně nezní příliš perspektivně, a proto jsem se rozhodla, že to nehodlám nechat náhodě.

Ze všech stran slyším stížnosti na to, že ceny nájmů nezadržitelně rostou. S průměrnou mzdou je prý téměř nereálné bydlet důstojně, v Praze obzvlášť. Přitom existuje snadné řešení – žít v garsonce! A to minimálně ve dvou. Kromě finanční úspory vám to přinese i nespočet výhod. Já vám teď vylíčím ty nejlepší z nich.

Do světa, kterému vládne řád a termíny, zapadá mozek s ADHD dost těžko. Je impulzivní, přeskakuje z myšlenky na myšlenku a rutinu moc nezvládá. Naučit se se sebou žít, když máte ADHD, je výzva samo o sobě. Já o tom vím svoje. A co teprve naučit se žít ještě s někým dalším?

Říká se, že mladí nechtějí makat. Ve skutečnosti jen odmítají obětovat svůj volný čas a psychické zdraví výměnou za stravenky a pizza párty. Generace Z totiž přišla s revoluční myšlenkou: práce má být součástí života, ne celý jeho program. A to holt některé pamětníky zvedá ze židle.

Když se řekne asistentka, co se vám vybaví? Co třeba dlouhé nohy v podpatcích a nebo snad milenka pana ředitele? No tak na to pozor, už nejsme v devadesátkách, ale v roce 2025! Takže za mne je to jednoznačně obraz Donny (Sarah Rafferty), jako nekompromisní asistentky Harveyho Spectera (Gabriel Macht) ze seriálu Kravaťáci (Suits).

Hádat se o to, jestli to mají muži nebo ženy těžší, nemá smysl. Každé pohlaví nese svou zátěž – jen v jiných oblastech. Pokud chceme bourat genderové stereotypy, musíme se dívat na obě strany. Feminismus není jen o tom, aby se zlepšily podmínky žen. Je o tom, aby nikdo nebyl v nevýhodě. A skutečně, někdy v ní jsou i muži. V čem přesně?

Když se vám někdo svěří s psychickými problémy, první reakce rozhoduje. Jaké věty raději spolknout a čím je nahradit, abyste svému blízkému opravdu pomohli?

Podzimní móda už dávno není jen o tlumených a tmavých odstínech. Právě naopak – letošní sezóně budou dominovat výrazné barvy, které dodají vašim outfitům šmrnc a eleganci. Které to jsou a jak je můžete zakomponovat do svého šatníku?

Když škola zakáže tepláky, není to jen zákaz kusu oblečení. Je to zpráva: „To, kým jsi, sem nepatří.“ Celkově je tahle debata mnohem hlubší, než se na první pohled zdá. Není to o módě. Je to o právu na sebevyjádření – právu, které by škola měla chránit, ne potlačovat.

Flirt je hezký, když je chtěný. Pokud o něj žena nestojí, je to jen jeden z chlapských způsobů, jak si její nezájem vyložit jako koketování. Bohužel, někteří muži si pořád myslí, že když žena neuteče, dává tím zelenou. Hranice mezi flirtem a tlakem jim zkrátka uniká. Nebo ji prostě ignorují.

Umět se na sebe spolehnout. Všechno zvládnout. Ničím se nenechat zastrašit. To zní jako skvělá superschopnost. Nebo ne? Být superpower woman má svou odvrácenou stránku. A já o ní vím až moc dobře…

Jsou lidé, kteří po probuzení vyskočí z postele, zpívají jako skřivánek a nejradši by hned řešili, co se jim zdálo, co budou celý den dělat a ostatním pokládají spoustu otázek. A pak jsou tu lidé jako já. Ti, co po ránu mluví maximálně v citoslovcích – „hm“, „ehm“, „no“.

Tak je to tu zas. Léto skončilo a venkovní teplota ze dne na den klesla o 10 stupňů. Stačí jedno probuzení do pochmurného rána a vy už přemýšlíte, kam utečete za teplem. A já vám teď prozradím, proč je právě Tenerife perfektní volbou pro podzimní únik od mrazivé reality.

Už od školky se vás všichni ptají: „Čím chceš jednou být?“ A vy odpovídáte. Naslepo, bez znalosti světa venku. Vyberete si školu, obor, roky v něm pracujete – a pak třeba zjistíte, že vás to vlastně až tak netankuje. Co teď?

Zapomeňte na rtěnku na límečku. Dneska stačí pár zpráv, několik lajků a trochu zájmu o někoho, kdo není vaše drahá polovička. S příchodem digitálního světa se totiž otevřely dveře do úplně nového spektra podvádění. A právě tady vstupuje na scénu pojem microcheating. Co je nevinná hra a co už druhému může ublížit?

Brzy se smráká, neustále prší, mlha se plazí po oknech, na stole máte horký čaj (nebo možná horkou čokoládu?) a místo klidného zakončení dne máte rozhodovací paralýzu z nespočtu možností, co si pustit za film. Podzim je pro filmové večery jako dělaný, a proto přinášíme tipy na naše oblíbence do sychravých dní. Ať už se chcete smát, plakat nebo kochat krásným New Yorkem, určitě si z našeho seznamu vyberete.

S vnitřním kritikem v hlavě se nerodíte, miminka o sobě nepochybují. To až později, když se učíte pravidlům přežití, se vám v hlavě usadí rady a příkazy vašich rodičů, vychovatelů a dalších důležitých osob. Některé z nich vám ale později začnou překážet. „Tohle nezvládneš.“ „Jsi k ničemu.“ Pokud vnitřní kritik komentuje vaše kroky v jednom kuse, je na čase se s ním vypořádat.

Nejsem člověk, který by věřil na vyšší moc nebo postavení hvězd. A přesto, když si můžu přečíst svůj horoskop, málokdy odolám. Logiku v tom nehledejte, asi prostě potřebuji malý únik z reality. Jak to vnímáte vy?

Žijeme v době extrémů. Jedni se z jídla můžou zbláznit, pořád něco mlsají a cpou se až k prasknutí. Druzí drží drastické diety, fastují a s úzkostí počítají každou kalorii. To se všichni zbláznili?

Říká se, že na vzhledu nezáleží a podstatné je to, co nosíme uvnitř. Jo, jasně. Ale co když si moje „uvnitř“ vůbec nevěří a potřebuje připomenout, že jsem žena, která zvládne cokoliv? Někomu se sebevědomím pomáhá terapie, někomu posilka. A mně? Mně stačil jeden pár podpatků.

Pokud jste muž a marně k sobě hledáte protějšek, dnes se možná dozvíte, proč se vám to nedaří. Existují totiž zlozvyky, které fungují jako repelent proti ženám. A právě tyto zdánlivě nevinné drobnosti často stojí v cestě k navázání dlouhodobého vztahu. Většinu žen to totiž odradí už na začátku.

Když se řekne „krize středního věku“, většina z nás si okamžitě vybaví muže. Motorka, mladší partnerka, posilka a možná i nějaké to tetování přes biceps. Vtipy, filmy, seriály – mužská krize se pomalu stává součástí folklóru. Prostě oficiálně povolená divočejší životní etapa. Ale u žen?

Akty X: Pomáháme krásou – to nejlepší z roku na jedné zdi. Dvanáct vítězných fotografií čtenářské soutěže Reflexu, po jedné za každý měsíc, je nyní k vidění ve vinárně a galerii 2 deci na Vinohradech. Užijte si umění s přesahem – a pokud vás některý snímek osloví, neváhejte přihodit v aukci. Každý příhoz pomůže onkologickým pacientkám v projektu Bellis. Ale pozor, aukce končí už 18. září.

„Nebreč, to bude dobrý.“ Tuhle větu jste slyšely a možná i vyslovily mnohokrát. Není na ní nic špatného. Někdy dokonce pomůže. Ale jindy jako útěcha nefunguje. Protože ta věc, se kterou se vám kamarádka právě svěřila, už třeba nikdy dobrá nebude. Na co si dát pozor, abyste místo útěchy kamarádku nezranili?

Splnit povinnosti a pak si zaslouženě odpočinout. To je moje celoživotní nastavení. Nejprve deadliny v práci, pak uklidit, uvařit, koupit dárek kamarádce. Vždycky je přede mnou nekonečný to do list. Mohlo by se zdát, že jsem superžena, která všechno zvládá. Jenže realita je taková, že někdy jsem protivná a vyřízená.

Určitě to znáte. Jste na návštěvě u tety, která do vás tlačí už třetí koláč. Vy ho nechcete, ale ona trvá na tom, že ho pekla přímo pro vás. Nechcete ji odmítnout, protože to přece myslí dobře. A tak překročíte vlastní hranice a domů odcházíte s bolavým břichem. Jenže nejde jen o koláče. Celý problém je mnohem hlubší.

Návaly horka, výkyvy nálad, únava, „brain fog“, noční pocení, bušení srdce, změny libida nebo třeba nespavost. Tohle všechno říká jediné – ne, nemáte PMS 24/7, ale jste v perimenopauze.

„Já ji vůbec nechápu! Proč neudělá tohle? Vždyť je to úplně jasné!“ Už jste někdy takto reagovala, když jste posuzovala něčí situaci? Neříkejte, že ne. Vnímat svět ze své vlastní perspektivy je přirozené. Opíráte se o své jedinečné zkušenosti, postoje a hodnoty. Ale právě proto každý z nás vidí tentýž svět trochu jinak. A na to se bohužel snadno zapomíná.

Čím větší, tím lepší? Jako by tohle pravidlo platilo i u prsou. Tedy alespoň těch ženských. Ňadra jsou odjakživa symbolem ženskosti, plodnosti a bůhví čeho ještě. Stačí si vzít hluboký výstřih a muže máte omotané kolem prs(t)u.

Kolikrát jste v životě na otázku „Děje se něco?” vyslovily větu: „Nic, jsem v pohodě.” a přitom to uvnitř bublalo a vy byste nejraději bouchly? Já asi tisíckrát. A stále si nemůžu pomoct.

První trimestr mě skoro donutil přehodnotit moje životní plány. „Vážně chci tohle absolvovat ještě jednou, nebo dokonce dvakrát?“ ptala jsem se sama sebe pořád dokola. Tak moc jsem chtěla svým bezdětným kamarádkám těhotenství prodat. Když se ale zeptaly, jak mi je, zmohla jsem se jen na falešné „joo, jde to“. Ale pak se všechno změnilo.

Když bylo Sofii devatenáct let, vybrala si ji Taylor Swift na turné jako předskokanku, přestože jsou hudebně každá úplně jinde. Zpěvačka narozená v Los Angeles a vyrostlá na australském Gold Coast, sází na děsivý look, andělský hlas a syrově otevírá témata ženské zkušenosti i obecného očekávání. Když přijde na stage, genderové stereotypy se třesou. A publikum taky.

Někdo o ní mluví s posvátnou úctou, jiný s despektem. Pro někoho je pověstná ženská intuice schopnost na hranici jasnozřivosti, pro druhého esoterický nesmysl na úrovni věštecké koule. Pravda je ovšem prostá – intuice je běžný nástroj lidské mysli.

Nevím, jak to máte vy, ale co fakt nemusím, jsou „zlobři”. Lidi, na kterých je na první pohled vidět, že svou práci nesnáší a škodí kde můžou. Chodí tam jen z donucení, odpočítávají minuty do oběda, a když jim omylem řeknete „dobrý den“ s úsměvem, dostanete pohled, který by se hodil spíš do hororu než do kanceláře.

Některé ženy radši mlčí, aby byl klid, jiné mají doma všechno pod kontrolou a další si zakládají na férovém kompromisu. Jak to máte vy? Zjistěte, jaký jste typ partnerky a jak to ovlivňuje váš vztah.

Na světě jsou horší věci. Jasně, vím, že reálně o nic nejde. Přesto ve mně některé hlouposti vyvolají silnou reakci. Schválně – budete kývat hlavou a nadávat se mnou?

Když se ten otravný zvuk ozve poprvé, nepřikládáte mu váhu. Možná soused něco pouští, možná to jde zvenku, vždyť ve městě jsou pořád nějaké ruchy. Jenže za pár dní si všimnete, že zvuk nemizí. Začnete zoufale hledat jeho zdroj ve snaze ho vypnout. Nakonec zjistíte, že to vypnout nejde. Tinnitus. Jaké to je, když vás potká, a jak jsem si s ním poradila?

Asi budu mluvit za víc lidí, když řeknu, že každý z nás už potkal skvělé i naprosto příšerné šéfy a kolegy. Sama jsem za téměř třicet let v pracovním procesu zažila ledacos – od inspirativních lídrů po chodící varování před vyhořením.

Jsem introvert, ale často působím jako extrovert. Na první pohled to vypadá, že miluju být mezi lidmi, že jsem ta, co vtipkuje, baví ostatní a je středem pozornosti. Pravda? Nesnáším lidi. Fakt. Potřebuji samotu jako jiní potřebují kafe po ránu. A není to o tom, že lidi vyloženě nesnáším – spíš je prostě nechci vidět ani slyšet. Občas mám pocit, že mi jejich energie žere mozek.

Cítí se lidé ve vaší blízkosti dobře? Mají tendenci se vám svěřovat? Pokaždé všechny vyslechnete a se vším pomůžete? Je super, že jste člověk, který nemyslí jen na sebe. Problém nastává, když přitom na sebe zapomenete úplně.

Ženské přátelství je nádherné. Sdílíte všechno od tampónů po traumata a milujete se, i když si občas lezete na nervy. Někdy se ale mezi důvěru začne vkrádat napětí, soutěžení a jed. A když se začne sdílet i kritika nebo nedejbože ex, může přátelství začít hnít zevnitř. Co když tenhle mix servírujete právě vy? Udělejte si malý test.

Když myslím na mamku, v těle se mi rozlije příjemné teplo. Rozhodně si ale nepředstavím její barvu vlasů, postavu ani úsměv. Můj mozek totiž nedokáže vytvářet mentální představy. Tahle zdánlivá maličkost ovlivňuje můj život mnohem víc, než by se mohlo zdát.