Před 21 dny
Chrudimsko/Dvakačovice – Blažena Kohoutová je žena činu. Během týdne pendluje mezi Dvakačovicemi a Prahou, protože se stala po úspěšném působení v byznyse jako vrcholová manažerka, nejen vyhledávanou headhunterkou, ale nakonec se shodou okolností vrátila i zpět ke svému původnímu poslání, tedy duchovní službě, jako farářka. Vášeň pro módu a navrhování ji ale nikdy neopustila, což dokazuje její úspěšná módní značka NoblerStyle. [[img:chrn_fullwidth:27363:Foto: Chrudimské noviny]] Energická a akční žena s pronikavýma očima v pestrobarevných hedvábných šatech spíše boří mýty o představách většiny lidí, když řekne, že je farářka. Blažena Kohoutová je noblesní, má šmrnc, dokáže nadchnout a když mi vypráví, jak se stalo, že se rozhodla vrátit k duchovní službě, řekne: „Prostě jsem odjela na dovolenou a vrátila jsem se s jasným rozhodnutím." Když přišel covid a na všechno začal platil lock-down, objevila se navíc vhodná příležitost, začít se věnovat módě, což ji lákalo snad odjakživa. První klientkou se stala žena, co potřebovala ušít kabát. Zázemí jí ve svém skvostném ateliéru poskytla její kamarádka, známá návrhářka šperků, Zdena Zingopi, a tím se zrodil nevšední módní byznys Blaženy Kohoutové. Navzájem se skvěle doplňují dodnes. [[img:chrn_fullwidth:27374:Blažena Kohoutová v Dvakačovicích. Foto: Chrudimské noviny]] Co vás ze světa byznysu a módy v Praze přivedlo zpátky do Dvakačovic, ke službě farářky? Sbor ve Dvakačovicích chtěli zavřít a přifařit ho ke Chrudimi. Stalo se to právě když jsem byla po operaci, kterou jsem myslela, že nepřežiju. A pak jsem měla dvě těžké sepse a já jsem si tak říkala, jestli já to přežiju a budu moct dovychovat ty moje druhé děti, tak já už budu uvažovat úplně jiným než manažerským prizmatem. A po více než měsíci pobytu v Motole přijdu domů, nemůžu ani dolézt do koupelny, a volá mně jeden kluk z Dvakačovic a říká, hele, víš to, že chtějí zrušit náš kostel? Ty to tak necháš? No tak jasně, že to tak nenechám, že jo! To je můj kostel, náš tady. A už to jelo. [[img:chrn_fullwidth:27367:Foto:Chrudimské noviny]] Byla pro vás duchovní služba vždy jasná volba? Bylo to složitější. Původně jsem chtěla studovat módní návrhářství. Maminka mi nedovolila jít na textilku. Ještě ve druháku na gymplu jsem o tom uvažovala, ale pak najednou jsem byla aktivnější v církvi, v hluboké totalitě, a nebyli faráři. Tak jsem se rozhodla, že půjdu studovat teologickou fakultu a budu dobrý farář. S velkými iluzemi, jak všechno změním, samozřejmě. Vystudovala jsem a nedostala státní souhlas. Nakonec vám pomohla náhoda… Najednou byla revoluce a chrudimský církevní tajemník mi napsal, ať se dostavím a řekl, že můžu pod dozorem pracovat. Takže jsem byla asi měsíc a půl v Chrudimi u faráře Gregora a potom přišel farář Hlaváč z Proseče za Gregorem, že ho povolává tatínek Michala Kocába, Fredy, (Alfred, pozn. red.) na úřad pro dokumentaci zločinů komunismu, který budou zakládat a že by za sebe rychle potřeboval náhradu. Jestli by mě neuvolnil. A Gregor takhle otevřel dveře (ukazuje rozšafné gesto, jako by se houpal na židli)) a povídá: Hele, šla bys do Proseče? A já říkám, no tak jo. (směje se) [[img:chrn_fullwidth:27372:Foto:Chrudimské noviny]] Co si při vzpomínce na svoje začátky v Proseči vybavíte jako první? Moje zkušební kázání v Proseči, které probíhalo v revolučních dnech. Byl úplně narvaný kostel lidmi. Pod kazatelnou seděl můj přísný profesor řečtiny a nového zákona. Ještě asi dva tři měsíce předtím mě drtil na poslední zkoušce. Vítali mě jak ze starých časů někde z filmů pro pamětníky. Hned po kázání vystupovali s pozdravy lidi jako třeba místní ještě prvorepublikový pan učitel, pan varhaník a další vážení členové sboru, pak spi