Před 30 dny
Jaké Vánoce měli naši předkové na hanáckém venkově třeba v 19. století? Velmi odlišné. Pokud se budeme bavit o Štědrém dni, vše začíná už brzy ráno. V domě je jen hospodyně, která navaří jídla na štědrovečerní večeři a okolo osmé hodiny, kdy má už jídlo připraveno, nechá vyhasnout pec a vymete ji. V kuchyni se pohybuje jen ona, hospodář a ostatní jsou jinde. Během dne se lidé postí. Ve chvíli, kdy vysvitne první hvězda, přijde do stavení hospodář a další lidé, hospodář zapálí svíci na stole a od ní se znovu roztopí i kamna, ohřeje se jídlo a potom může začít večeře. Jak vypadala ta večeře, byla na Hané nějak specifická? Základ štědrovečerní tabule byl na venkově pravděpodobně obdobný v různých regionech. Myslím si, že se lišila pouze některými prvky. Na jihu Moravy na stole určitě nechybělo víno, které tam patřilo k typickým darům země, zatímco Haná jako tradiční obilnice měla na tabuli také několik pytlíčků s obilím. Jinak ale na svátečním stole byly základní potraviny, které všechny držely při životě a dávaly jim sílu a zdraví, to znamená chléb, sůl, cibule, česnek, jablka, ořechy, máslo či med. Na Hané bychom na sváteční tabuli našli vánočku, koláče, polévku a také trnkovou omáčku. Záleželo samozřejmě na ekonomické situaci každé rodiny, podle toho byla tabule více či méně bohatá. Zmínila jste trnkovou omáčku. To byla sladká omáčka? Ano, z rozvařených kadlátek, tedy švestek. Hospodyně je dlouho vařila a míchala, možná by se ten výsledek dal přirovnat částečně k rajské omáčce a částečně k povidlům. Nejdřív si dali polévku, která se obvykle dělala z hub, krup a dalších tradičních příměsí. Pak jedli trnkovou omáčku spolu s vánočkou nebo koláči. Nic víc bychom asi na stole nenašli. Kapra k večeři neměli? Zvyk podávat kapra se začal šířit teprve ve druhé polovině 19. století, a to nejdřív ve městech, na venkově až o dost později. A co cukroví? My si bez cukroví neumíme vánoční tabuli představit… Základem byly opravdu ty potraviny, které lidi držely při životě. Ty byly všude. Kde si to mohli dovolit, měli pak různé koláče, makovníky a ještě snad perník. Pro nějaké delikátní cukroví byste v 19. století musel asi do města, na hanáckém venkově nebylo. Dávali si lidé už tehdy dárky? Ano, dávali, ale jinak než dnes. Děti dostávaly hračky ze dřeva, dospělí se pak obdarovávali spíše praktickými věcmi, dostali šátek, košili nebo něco obdobného. Nakupování velkého množství dárků, jak ho známe dnes, se odehrávalo až později, ve 20. století, a to zejména ve městech, na venkově dlouho ne. A kdo se u té slavnostní tabule sešel? Všichni, kdo žili na statku. Nejen sedlák, hospodyně a jejich děti, ale také děvečky a nádeníci, prostě všichni. Proto také býval ten stůl opravdu velký. A dál se dělo co? Jednak lidé chodili do kostela a v následujících dnech pak mohlo začít i koledování. První, kdo šel koledovat, býval po ohlášení půlnoci na svatého Štěpána ponocný. Obcházel sousedy a ti mu dávali koledu za jeho službu. Pak chodili koledovat i další obyvatelé vesnice. Svatý Štěpán byl důležitý i pro pacholky. Končila jim totiž služba a až do Nového roku měli volno. A co to pro ně znamenalo? Mohli jít domů, pokud tedy měli kam a za kým a pokud se tam měli jak dostat. Mohli být také zdaleka, tady u nás bývali často nádeníci třeba z Valašska. Hospodář s nimi uzavíral smlouvu vždy na rok, od 1. ledna právě do svatého Štěpána. Pak je vyplatil a oni, pokud byli spokojení, s ním mohli smlouvu obnovit, ovšem měli také právo najít si službu u jiného hospodáře. Na Štěpána dostali vyplaceno, co bylo ve smlouvě, hospodyně jim darovala výslužný štěpánský koláč, vlastně takovou kulatou vánočku, z níž si pak ukrajovali, ale dál se o ně už hospodář nem