Operní panorama Heleny Havlíkové (433) – Dvacet dva hodin Wagnera: díl první

Bayreuthské slavnosti si pod vedením Wagnerovy pravnučky a režisérky Kathariny Wagner (která si v roce 2015 vyvzdorovala vedení po jednom z mnoha rodinných sporů během celé historie tohoto festivalu) stále udržují svou exkluzivitu a věhlas. Podobně jako pozvednuté ruce stovky multiplikovaných pozlacených půlmetrových sošek Wagnera na louce pod divadlem (které v době mé návštěvy ještě vítaly návštěvníky, než je před několika dny někdo všechny ukradl) se vedení festivalu otevřelo typu režisérů, kteří chtějí (a někteří i dovedou) vnášet do Wagnerova monumentálního veledíla nejen nové výklady, ale i příběhy. Co by bylo i po „Prstenu století“ Pierra Bouleze a Patrice Chéreaua v roce 1976 ještě dlouho v baště tradičního (vzorového) inscenování Wagnerova odkazu nepředstavitelnou svatokrádeží, je dnes téměř normou, kdy nejrůznější aktualizace a provokativní inovace jeho oper jsou vedením přímo požadovány.