První listopadový víkend … Dušičky, Halloween a „Día de los Muertos“ jeden čas, tři různé tváře vzpomínek. Konec října a začátek listopadu není jen časem opadaného listí, brzké tmy a chladných večerů, ale také obdobím, kdy si lidé na celém světě připomínají smrt, a vzpomínají na ty, kteří tu s námi už nejsou. Každá kultura k tomu přistupuje po svém – někde se šeptá tichá modlitba a zapaluje svíčka, jinde se vyřezává dýně, nebo se tančí v maskách s pestrobarevnou lebkou na čele. Ať už si více rozumíte s Dušičkami, slavíte s dětmi Halloween, nebo vás fascinuje mexický Día de los Muertos, jedno je jisté, všechny tyto tradice spojuje touha nezapomenout. Dušičky U nás mají své pevné místo Dušičky, neboli Památka zesnulých, připomínaná 2. listopadu. Je to čas, kdy navštěvujeme hřbitovy, zapalujeme svíčky, nosíme květy, upravujeme hroby a tiše vzpomínáme na své blízké. Jde o svátek klidu, důstojnosti a vděku – nepatří k němu hluk ani zábava, ale spíše tichá přítomnost těch, které nosíme v srdci. Halloween Halloween slaví především děti – 31. října se oblékají do kostýmů, chodí po domech, koledují a straší v dobrém. Svátek má původ v keltském Samhainu. Samhain byl hranicí mezi létem a zimou a nocí, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Lidé se proto převlékali, aby je duchové nepoznali. Dnes je to hlavně zábavná podzimní tradice s nádechem strašení. Día de los Muertos A pak je tu mexický Den mrtvých – Día de los Muertos, který připadne na 2. listopadu, ale slaví se již od 31. října. A to doslova, Mexičané pořádají barevné oslavy, lidé se malují jako pestrobarevné lebky, tančí, děkují za život a hlavně oslavují život těch, kteří odešli. V mexické kultuře se věří, že duše zemřelých se na chvíli vracejí mezi živé – a proto se pro ně připravují oltáře s jejich oblíbeným jídlem, květinami, fotografiemi a dary. Ať už si více rozumíte s Dušičkami, slavíte s dětmi Halloween, nebo vás fascinuje mexický Día de los Muertos, jedno je jisté všechny tyto tradice spojuje touha nezapomenout. Možná letos zapálíte svíčku na hrobě a zároveň necháte děti vyřezat dýni. Možná si připomenete oblíbený koláč od babičky – a tím jí vzdáte hold jako v Mexiku. Možná si pustíte pohádku Coco. Možná budete tiše rozjímat v kostele. Záleží čistě na Vás. Protože i když se jedná o tři různé cesty, spojuje je jedna myšlenka. „Kdo v srdcích žije – neumírá…“ A pokud budete mít chuť a náladu, rádi Vás uvidíme! Ať už v kostele, nebo při dlabání dýní na „podzimní zahradě“ Kristýna Amálie Heczková