PodcastPsala jsem, abych přežila, říká matka dcery postřelené na FF UK
Před 4 hodinami
·
54 minut
„Všímejme si lidí na ulici, všímejme si sebe navzájem. Kdyby tohle bylo poselstvím té události, přinesla by něco dobrého,“ říká spisovatelka Dora Čechova, matka Terezy, která byla v prosinci 2023 postřelena na FF UK. „Život se nám zlomil o půl čtvrté. Když se ve zprávách objevilo, že se střílí na Filozofické fakultě, a my jsme se Terezce nedovolali,“ říká Dora Čechova, spisovatelka, která svou zkušenost z tragické události popsala v knize Terezko, vrať se! Své bezprostřední pocity začala zaznamenávat téměř bezprostředně poté, co svou dceru našla postřelenou v nemocnici. „Psaní bylo sebezachraňující. Když se vám stane, že se váš život rozetne, najednou neplatí, co platilo… Psát bylo to, co jsem dělala už předtím, co jsem mohla dělat dál. Pomáhalo mi to přežít chvíle, kdy jsme nebyli s Terezkou,“ říká autorka povídkových sbírek Padaná letní jablka nebo Ženy, které potřebují muže. Že o své zkušenosti musí mluvit, zjistila záhy. „Potom, co média zmlkla - a my jsme vůbec nevěděli, co se ten den stalo,“ vysvětluje spisovatelka. „Hltali jsme každou zmínku, každé svědectví policisty, hasiče, potom Lenky Šimůnkové jako maminky. Tak jsem začala chápat, že každé svědectví je potřeba.“ Kniha Terezko, vrať se! líčí komplikovanou cestu od zranění k zotavení. Zpočátku se přitom rodina měla podle doktorů smiřovat s tím, že Tereza už nebude žít jako dřív. Její matka ale raději věřila svému mateřskému instinktu. „Převálcoval všechno racionální. Když jsem cítila její teplou ruku, byla to pro mě taková jiskra. Věděla jsem, že je Terezka citlivá, křehká, že to, co se stalo, bylo tak zdrcující, že se dítě nemůže probudit jen tak po operaci. Věděla jsem, že bude spát. Když mi doktor řekl, ať se připravím na to, že se jí neobnoví kognitivní funkce, myslela jsem si - ale on tomu úplně nerozumí, protože já vím, že ona se nám probudí,“ vypráví Čechová. „Je to událost, která proměnila naši společnost,“ myslí si autorka o střelbě v prostorách pražské filozofické fakulty před dvěma lety. „Pojmenovat to, co se stalo, je naprosto v pořádku. Měli bychom si říct, že jsme společnost, v níž vyrostl mladý muž, a nikdo si nevšiml, že se chystá k něčemu tak zrůdnému. Pokud si neuvědomíme, že někde v rodinách mohou být nesledovaní mladí lidé, kteří se zavírají v pokojích, straní se spolužáků, nejsou socializovaní… Když budeme zavírat oči, nepomůžeme člověku, kterému bychom mohli pomoci. Tak jako nikdo nepomohl člověku, který udělal něco tak strašlivého.“ Podle Dory Čechové je důležité vědět, že každý může nad událostí truchlit po svém, ale také to, že nad střelcem je možné cítit lítost. „Pokud musí udělat tak strašlivou věc, aby na sebe upozornil, tak mně ho bylo líto,“ říká spisovatelka, kterou doplňuje její dcera Tereza. „Mě hlavně mrzí, že jsem ho neznala. O to hůř se mi chápe celá ta situace,“ říká mladá žena, která do knihy své matky přiložila také dopis pro své spolužáky. V rozhovoru se spisovatelkou Dorou Čechovou a její dcerou Terezou řešíme také vliv umění a psaní na zotavování nebo to, že každý má právo na svůj způsob truchlení. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.