Klaus znovu mentoruje národ, tentokrát přes Svěráka a Keynese. Čím méně po něm v ekonomii zůstalo, tím hlasitěji se tváří jako poslední autorita

Kdykoli se Václav Klaus znovu přihlásí o slovo, nevstupuje do veřejného prostoru jako státník, který by po sobě zanechal tak silné a všeobecně respektované intelektuální dědictví, že má právo na přirozenou autoritu. Vstupuje do něj spíše jako člověk, který už dávno přišel o schopnost rozlišovat mezi váhou vlastního bývalého postavení a skutečnou vahou svých dnešních výroků. Znovu a znovu tak křečovitě zkouší, zda ještě dokáže vyvolat dojem, že právě on je tím posledním, kdo vidí svět správně, zatímco ostatní se ztratili v omylu, sentimentu a moderních slabostech.