FEJETON: Magická noc ohňů a májí

Aniž bychom si to příliš uvědomovali, staré lidové tradice člení náš život na menší časové úseky. Vesnická společnost nedávno slavila rozjařený masopust, prožila vážnou postní dobu a radostné svátky velikonoční, a již tu máme čarovnou, tajemnou, chcete-li bájnou noc filipojakubskou. Tradiční dění se při ní soustředí kolem zapáleného ohně, z něhož na nás sálají kouzelné prvky očisty, nové síly a života prostupujícího jarní přírodou. Právě takový magický večer a noc nadchází. Při nich se od nepaměti stavějí máje, zapalují ohně, tančí a veselí se kolem. Moderní člověk si příliš neuvědomuje dávné rituální souvislosti, ale podvědomě cítí v ohni očistnou sílu tepla a světla, podpořenou mocným svitem Luny v úplňku. Dívky se u hořících ohňů krášlí květinovými věnci, mladí plameny přeskakují a všichni společně sledují zářivý rej k černé obloze vysoko letících plamenů a jisker, dosahujících až k vrcholu máje. V jejich prudce mihotajících červenožlutých obrazech hledají podoby čarovných žen i nadpozemsky krásné přeludy víl. Ačkoliv byli naši předkové zemědělci, uctívali les a každé jaro přinášeli do středu svých obcí strom, přes celou zimu se zelenající smrk nebo jedli. Vztyčili ho ve vytyčeném kruhu, ozdobili, prohlásili králem a pomyslně s ním zasnoubili všechny svobodné dívky. Nejkrásnější pannu s ním – Stromem Králem – oddali, napájeli ho pivem a medovinou, tančili a veselili se kolem. Tento starodávný zvyk dávné tradice se v podobě stavění vysokých a ozdobených májů na návsích zachoval dodnes. S kamarády jsem mnohokrát po fortelné práci spojené s přípravou a stavěním máje slavil jedinečnou a neopakovatelnou filipojakubskou noc. Pod ochranou zeleně obecní máje i ohně čarovné noci se pak odehrály kouzelné příběhy mládí. Z dáli byly slyšet teskné i rozverné písně, v temných zákoutích zazněly sladká slova lásky, žhavé dotyky i v tu kouzelnou noc povolené milostné hrátky milenců… Láskou omámené dvojice v mlžných oparech nad ránem viděly ve víru tanců tajuplné víly, které se jako plameny ohně mihotaly nad poli a hladinami rybníků skrytými v bělostných cárech jitřní mlhy. Nové ráno přineslo vystřízlivění všech z opojné síly ohně, písně, lásky. Zážitky vysílená mysl se třídila vzpomínky na prožitou noc, kterou připomínal nad návsí se tyčící vysoký máj s barevnými stuhami, vpletenými do husté, zelené koruny. Symbol lesa vprostřed lidských obydlí. Ochranný prvek v kruhu stavení, který bylo třeba chránit před úsilím o jeho zničení. Jediná noc plná opojných vášní se změnila v řadu pod májí probdělých hodin, při nichž ostražití strážci hájili svůj ochranný strom, aby jej koncem dalšího měsíce obřadně pokáceli a darovali ohni, který v podobě očistných plamenů rozhojnil jeho magickou sílu dodávající lidem zdraví a ochranu... Je dobře, že staré osvědčené tradice stále žijí!