Podcast

Bariéra jménem „Já neumím kreslit“

„Znáte ten moment, kdy vám někdo zadá úkol, o kterém dopředuvíte, že v něm totálně selžete? Ten pocit, kdy se vám stáhne žaludek anejraději byste se vypařili z místnosti? Přesně tohle jsem zažila na letníškole výtvarníků. Toužila jsem jet na letní školu výtvarníků. Bála jsem se, žetam bude kresba, která není moje parketa. Proto jsem si předem zjišťovala, zdaje pro mě škola vhodná. Byla.Znáte ten paralyzující pocit? Dostanete zadání: „Nakresleteportrét kolegyně, která sedí vedle vás.“ Byla jsem obklopená profesionálnímivýtvarnicemi, s potem na čele a neschopná nakreslit ani trojúhelník.Můj lektor – člověk s obrovským nadhledem – viděl mouúzkost. Místo kritiky mi dal už hotový portrét vzhůru nohama se slovy:„Překreslete ho. Zapomenete, že kreslíte portrét.“ Stres mě natolik blokoval,že ani to nešlo.Pak přišlo jiné zadání: „Vyndejte si vše, co máte v kabelce,a vytvořte z toho portrét.“Klíče jako obočí, kapesník jako pusa, kreditní karty jakouši. Najednou jsme portrét stavěli, ne kreslili.Pak přišla na řadu písmena různých velikostí a fontů, zekterých jsme vytvářeli portrét.A nakonec ty úžasné tvary vyřezané do fólie – jen kolečka,obdélníky a vícehrany, které jsme dostali do ruky. „Obkreslením těchto tvarůvytvořte portrét.“Dnes vím, že jsem si musela projít prvotním strachem. Lektorna něm vlastně demonstroval, jak se cítí naši žáci, když po nich chceme věci,které nejsou jejich silnou stránkou.Pokud dáte žákovi – nebo i dospělému – do ruky pomocníka,strach zmizí.To je důvod, proč jsem vytvořila svůj modulární animačnísystém. Nechci, aby se kdokoli cítil jako já tenkrát na UJEPu. Chci, aby každý– i ten největší „nekreslíř“ – zažil radost z toho, že vytvořil něco vlastního.Tohle je přesně to, co chci dopřát vašim žákům. Můjmodulární systém animace je postavený na stejném principu – odstraňuje bariérustrachu. Děti díky němu neřeší, že „neumějí kreslit“, ale prostě začnouanimovat.Chcete mít ve třídě místo stresu radost z výsledků?