Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Na festivalu zajímavosti v mezích zákona jménem Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu. Letos takhle došlo jednak na Xenakisovy kvartety, jednak na dílo Timber amerického postminimalisty Michaela Gordona za jeho osobní účasti. Tady si neodpustím poznámku, že vytvářet za cenu dvou záoceánských letů v čase klimatické krize dojem exkluzivity, která reálně spočívá v krátkém úvodu ke skladbám nepřesahujícím informace na skladatelově webu, je přinejmenším rozmařilé.