Pro své děti jsem zastydlý devadesátkový pravičák, říká Irena Dousková

Těžko hledat v české literatuře autorku, jejíž kniha by byla předlohou pro hru hranou v kuse sedmnáct let. Hrdý Budžes o husákovské normalizaci pohledem osmileté školačky Helenky Součkové se hraje v Divadle Antonína Dvořáka Příbram nepřetržitě od roku 2002. Inscenace vychází ze stejnojmenné knihy Ireny Douskové. V rozhovoru pro Týdeník Echo spisovatelka vypráví, proč první nabídku na zdramatizování Hrdého Budžese odmítla a co ji přimělo názor změnit. Vzpomíná i na 17. listopad 1989, který prožila čelem k obuškům na Národní třídě, a na další revoluční dny. „Třicet let po událostech mám fobii z davů,“ říká. „Když vzápětí po Národní přišla zpráva o zabití Martina Šmída, nikdo z nás po všem, co jsme tam zažili, nepochyboval, že se to opravdu stalo,“ vzpomíná. V rozhovoru vysvětluje i to, proč má pochopení pro sérii protivládních demonstrací z jara a léta letošního roku: „Určitě to všechno má smysl. Na druhou stranu je fakt, že se pořád obracíme sami k sobě, je to přesvědčování přesvědčených.“