Každá soudní kauza by se měla projednávat v kauzální souvislosti. Tedy, v kategorii "příčina" a "následek". Kdo je Jiří Dvořák? Vysokoškolsky vzdělaný člověk, letecký konstruktér, který ve svém starším věku zůstal bez práce a musel se přihlásit k evidenci úřadu práce. O tom se nemluví, ale... Jak se chovají úředníci k lidem 50+, VŠ, kteří jsou registrováni na ÚP? A jak se hledá nové (a adekvátní) zaměstnání v tomto věku? Ví někdo, že je to mlýnek na lidské maso? Jakým soustavným ponižováním procházejí tito lidé? A že tam jsou delší dobu a jen tak coby uchazeče od ÚP si práci nenajdou, a když přijdou do firmy s doporučenkou od ÚP, tak s nimi nikdo nechce bavit? A dávky... Dříve to řešila sociálka v městské části. Za Drábka to bylo sprosté vydírání: Bud´ půjdeš se svým vysokoškolským titulem uklízet (říkalo se tomu "v rámci veřejně prospěšných prací") anebo nedostaneš ani korunu, jen ti zaplatíme zdravotní pojištění. A v kanceláři seděli dvě úředníci (ženy, jak jinak, muži tuto práci nedělali) a vedli s uchazečem něco jako výslech. A na chodbách vždy byl nějaký policajt připravený kdykoliv zasáhnout... protože míra trpělivosti uchazečů o zaměstnání, kteří se ocitli v těžké životní situaci a byli i bez toho zoufalí, není neomezená. A k tomu ještě bydlel v pronajatém bytě, takže musel platit nájemné, a nemalé, měl závazek, a když mu odepřeli dávky, hrozilo mu, že skončí jako bezdomovec... A byl na všechno sám... Proto jednal tak, jak jednal. Jinak by mohl normálně pracovat ve svém oboru.
"...vypustili odkazy na Othellův rasový původ." Proč? Korektnost? Už zase? Anebo chtěli zdůraznit sílu intriky a lži, a proto všechno ostatní muselo ustoupit? Tragédie Othello by mohla být velmi moderní, právě nyní, a právě v rasovém kontextu. Celá tato tragédie je na kontrastech - černého a bílého světa, na etnické odlišnosti. Afrika a Evropa. Othello a Desdemona. Odlišná mentalita, odlišná kultura. A střet mezi nimi. I samotné manželství Othello a Desdemony. Opravdu velmi aktuální téma.
Politika multikulturalismu není obohacující, ale nebezpečná. Týká se to i politiky migrace. Soužití několika národů na stejném území je nálož. Jako příklad vezměte Volyň. Kolik tam žilo různých národností. A co se tam dělo... Dřív nebo později začínají řešit kdo je kdo, kdo kam patří nebo nepatří. A čí je tato země... Uprchlictví má ještě jinou dimenzi, v kontextu přemístění, Patočkovy teorie o pohybech lidské existence. Myslete na to!
Skvělý člověk a mistr překladatelství Martin Hilský, kterého nenahradí žádná umělá inteligence (která by měla dnešním překladatelům brát práci; nedovedu si představit Sonet 66 přeložený AI), a jeho manželka Kateřina, překladatelka z angličtiny a španělštiny. Byla jsem na setkání s ním v kavárně Nové Scény, a viděla jsem s jakou láskou a s jakým obdivem se dívala paní Kateřina na svého manžela. Hezký vztah, který jim vydržel od mládí až do stáří. V dnešní době již vzácnost... A Shakespeare? V politice často vzpomínám na jednu manipulativní osobnost z tragédie Julius Caesar - je to Marcus Antonius a jeho slavný projev po smrti Caesara, který je vzorem politické manipulace. Tomu by záviděli dnes mnozí - v Americe, v Evropě, na summitech, nebo třeba u nás v Senátu... A Othello? Nedávno jsem slyšela, že Othello již nemusí být černý. Proč?! Naopak. I Hilský zdůraznil, že jde o etnickou odlišnost. A že u Shakespeara je najednou Othello krásný člověk, který věří takovým věcem, jako je láska a čest? A je pro něj čest být benátským velitelem? A dokonce je to jeho poslání? Podívejme se na to trochu jinak (opravdu je to velmi aktuální téma): Cizinec, černoch, v evropském prostředí; jiná kultura, jiná mentalita, ambice v kombinací s nadáním a charismatem, ten, který to dotáhl daleko, překonal a musí stále překonávat předsudky většinové společnosti, a také majetnický postoj toho, kdo se dostal k moci v cizím prostředí (nepřipomíná vám/nám to něco?), přesvědčení, že mu patří to či ono, a střet černého a bílého, afrického a evropského, nebezpečný střet dvou světu... ano, i s Desdemonou.
Umělec - jakýkoliv: zpěvák, malíř, básník, skladatel - je především umělec. Nikoliv politik, válečník či rebel. Zpívá, protože nemůže nezpívat, jako slavík, a je mu jedno, jestli jeho zpěv poslouchá dítě, společenská elita, sportovec, diktátor nebo kat, a věřte, že všichni tito mu budou tleskat uchvácení jeho zpěvem. Copak Leonardo da Vinci maloval jenom portréty krásných dám? Sloužil u Cesare Borgii. A Richard Wagner? Skládal vznešenou a majestátní hudbu, kterou obdivoval i Adolf Hitler (proč ne? Hitler měl smysl pro estetiku).
Kdo podkopává důvěru občanů v právní stát? Babiš? Nikoliv. To je jen zlomek. Špičku ledovce tvoří současná vláda. Naposledy to byla kauze Bitcoin. A že probíhá vyšetřování? Vyšetřovat tuto kauzu by měla nová vláda. A Fiala, když vystupuje ve Sněmovně, at´ si zapne knoflíky na saku, aby mu tak nápadně nevykukovalo bříško... a vůbec z elementární slušnosti.
"Pokud Ukrajině nepomůžeme, můžeme se všichni začít učit rusky, uvedla ve středu šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová". To jsou bludy. Umět jazyky je vždycky důležité. Zvláště v diplomacii. At´ se učí rusky! A klidně čínsky. Nebo arabsky. Čím více, tím lépe. Číst v originále literaturu, získávat původní informace ve zprávách, rozumět mluvenému projevu, umět se domluvit s lidmi v jejich rodném jazyce a tím být blíž ke vzájemnému porozumění a snadněji budovat. Učte se, at´ vis nic nepřekvapí, at´ dovedete pochopit kdo co o vás říká, jaké má plány, a nebudete za blbce, třeba si vás budou vážit, dokonce vám pomohou.
V té zprávě na X je napsáno, že ve svém dopisu na rozloučenou jasně uvedl, že příčinou byla šikana, kterou na té škole během svého studia zažil. A že školu nedokončil, takže neměl ani maturitu. Nejspíše odešel ze školy právě kvůli tomu, že byl šikanován. Pak bez maturity obtížně hledal pracovní uplatnění a byl veden na pracáku. Ta šikana mohla souviset s tím, že jeho otec byl Armén, asi nosil arménské příjmení, což ho odlišovalo od ostatních. Proto mohl být terčem šikany. To, že byl do sebe uzavřený, je rovněž obvyklé pro oběti šikany. Většinu pachatelů takové masové střelby na středních a vysokých školách tvoří právě ti, kteří byli šikanováni, a jsou to obvykle slušní, tiší, do sebe uzavření mladí lidé, kteří nemají vztahy, nemají interakce, lidé bez přátel. Nikoliv samotáři, kteří se vyhýbají společnosti. Naopak - společnost se uzavírá před nimi. Jsou jako by v izolaci. Nechtějí s nimi bavit. Zpravidla takoví lidé mají fenomenální sebeovládání. Nedají najevo své emoce, hlavně svou bolest. A ta bolest v nich roste, až dojde na masové vraždění. To jsou tito střelci. A proč to mohou udělat i po letech ve škole, kde to všechno v jejich životě začalo? Především proto, že nemají reálnou možnost to vyřídit s každým jednotlivě, když jsou ti tam. A pak je jim už jedno, že ti, do koho budou střílet, jim vlastně nic neudělali. Oni přece také nikomu nic zlého neudělali, když jim činili zlo.
Snad by nebylo na škodu se trochu pozastavit nad tím, co pro Nietzscheho symbolizoval Dionýsos. Anebo otevřít smysl vztahu mezi Dionýsem a Ariadnou. Proč tou Ariadnou byla Cosima Wagner, kterou Nietzsche tajně miloval a která byla manželkou jeho nejlepšího přítele Richarda. Do jednoho článku to asi nevejde... Ale třeba někdo si pamatuje film Turínský kůň. Psal se rok 1889. Německý filosof Friedrich Nietzsche se stal svědkem bičování koně na své cestě do italského Turína. Objal krk koně, aby ho ochránil, rozplakal se, a pak náhle padl na zem a omdlel. Byl diagnostikován s vážnou duševní poruchou, která ho odkázala na lůžko a způsobila jeho němotu na dalších jedenáct let až do jeho smrti. Ale co se stalo s koněm? Tento film se zaobírá touto otázkou ve vymyšleném příběhu toho, co následovalo. Smrt koně se stává začátkem tragického příběhu farmáře a jeho dcery. Prostě už nic nebylo jako dřív... A přece ze všeho nejvíc zaujmou Nietzscheho slzy.
11 lipca Narodowy Dzień Pamięci Ofiar Ludobójstwa. Jenže vím, že tento svátek byl vyhlášen usnesením Sejmu již ze dne 22. července 2016. S iniciativou přišli v roce 2013 poslanci z klubů Právo a spravedlnost, Polská lidová strana, Aliance demokratické levice a další, včetně iniciativy kněze Isakowicze-Zaleského. Dne 7. července 2016 v dokumentu „Usnesení o uctění památky obětí genocidy spáchané ukrajinskými nacionalisty na občanech Druhé polské republiky v letech 1939–1945“ vyzval Sejm, aby 11. červenec stanovil jako Národní den památky obětí genocidy spáchané ukrajinskými nacionalisty na občanech Druhé polské republiky. Památka je uctívána každý rok. 11. červenec je Krwawa niedziela. A že je to nový státní svátek? Jak "nový"?!
16
Sledujících
0
Sleduje
16
Sledujících
0
Sleduje
Jako Lisa Minelli...