Zase rady, které počítají s tím, že jsme všichni stejní. O spánku rozhoduje spousta faktorů - způsob práce, věk, stres atd. Já pracuji na směny. Mám problém spát po noční směně. Odpracuji čtyři směny, pak mám brigádu, na kterou chodím převážně odpoledne. Po měsíci přejdu na denní směny a brigádu. Moje tělo už má velkou setrvačnost (jsem čerstvá seniorka) a tyhle výkyvy nezvládá. Tak se stává, že po poslední noční už mi podle lékařů chybí jeden celý "spánek". U mě není problém s usnutím, ale spíš s tím, že nedokážu spát tehdy, kdy na to mám čas. Mezi nočníma směnama vyřizuji různé věci, díky čemuž se mi rozhodí mysl a i když jsem unavená a oči mi padají, mozek šrotuje pořád dál. Jediné, co mi opravdu pomáhá v takové situaci, je četba knihy. Stačí pár stránek a mozek se vyčistí. Samozřejmě to nesmí být detektivka nebo něco podobného. Ale nějaká oddechová kniha krátkých povídek mě vyčistí celkem rychle. A také mi pomohlo opakování nějakých neutrálních vět. Z dětství si pamatuji tuhle nekonečnou písničku: Pes jitrničku sežral, jen docela maličkou, a kuchař ho za to klepl a zabil paličkou. I plakali všichni psové a na desce bramborové byl nápis těchto slov - pes jitrničku sežral... Podobná byla i písnička o malém číňankovi, kterou kvůli nekorektní cenzuře neuvedu. Když to budete opakovat několikrát, za chvíli vám to vyčistí hlavu a měli byste usnout. A jedna osobní zkušenost - nechodím spát s něčím, co nějak nedokončím. Vzpomenu si, že mám zítra něco udělat = hned si to napíšu na papír a vyhodím si to z hlavy. Čím méně tam toho nechám, tím rychleji usnu... Přeji hezký den všem.
Tento článek už tady jednou byl. Nevím, zda je to plagiát nebo ho zveřejnili stejní autoři jako dřív, ale obsah článku je mi blízký. Ne proto, že bych tyto postoje zastávala; sama jsem VŠ a pracuji manuálně, protože jako seniorka už kvalifikovanou práci těžko seženu. Ale spíš proto, že jsem podobné jednání zažila v rodině. Jedna příbuzná, která sama měla akorát maturitu (tím SŠ vzdělání nesnižuji, pouze to konstatuji) si za své partnery vybírala pouze VŠ vzdělané muže, kteří jsou na dobře placených místech. O manuálně pracující partnery zájem nějak extra nejevila. Ovšem bylo to dvousečné - ona prostě na ty VŠ muže neměla; jednak zestárla a krása šla kamsi jinam, jednak neměla stejný rozhled jako její partneři. A tak ji oni občas vyměnili za někoho "na vyšší úrovni". Sice ve Švejkovi se psalo, že taková hloupá nádoba víc pobaví, ale pro život to není. Takže té (fiktivní či skutečné) paní z příběhu, která si stěžuje na sestup mezi "dělnickou třídu" doporučuji jediné: Pokud chce mít svého manžela opět "vyfešákovaného", ať pro to udělá to potřebné - nechť mu koupí dostatek pracovních rukavic, aby měl čisté ruce. Nechť mu pravidelně pere, žehlí a do čistírny nosí košile, kalhoty, saka atd., aby měl vždy něco čistého na sebe. Že to stojí peníze? Vždyť peněz má její manžel víc než předtím... Přeji hezký den všem.
Po letech jsem se vrátila do svého rodiště na Moravě. Když jsem hledala brigádu na přilepšenou k platu, nabídli mi v jedné firmě 130 Kč/hod hrubého. Řekla jsem jim, že za takové peníze ani nevylezu z postele (v práci mám základ 220 Kč/hod). Pak jsem si ale uvědomila jinou věc: Ti lidé v té firmě mají v čistém méně než je průměrný důchod. Přitom se tvrdí, že díky solidárnímu systému právě oni mají ze svých odvodů živit současné důchodce. To jako vážně? Počty mi celkem šly, jsem cifršpiónka zabývající se účetnictvím, statistikou a numerologií, ale ať počítám jak počítám, nějak mi to nevychází. Ledaže by to fungovalo podle slov pana Jurečky: Jeden důchodce bude potřebovat pět takových zaměstnanců. A kolik lidí bude živit těch pět zaměstnanců, až oni půjdou do důchodu? Začíná to fungovat jako letadlo, kdysi systém na tahání peněz z lidí. A takové letadlo se jednou tak či tak zhroutí... Přeji hezký den všem.
Stále nevím, zda návrh výpovědi bez udání důvodu má reciprocitu - budu mít i já jako zaměstnankyně právo říct zaměstnavateli, že zítra nepřijdu, protože jsem si našla lepší místo? Dnes to udělat nemohu, brzdí mě výpovědní lhůta. Pokud i tak odejdu, hrozí mi jednak postih, protože je to porušení zákoníku práce; jednak mi zaměstnavatel může pozdržet zápočtový list až do skončení řádné výpovědní lhůty, případně mi udělit pokutu a připravit mě o výplatu. Takže - pánové nahoře, já píšu vám dnes psaní: Výpověď bez udání důvodu na hodinu je velice silná zbraň a není možné, aby ji v tomto konfliktu, který v některých firmách opravdu připomíná konflikt válečný (vlastní zkušenost) vlastnila pouze jedna armáda. Je nutná reciprocita. Pokud nebude, nechoďte mi na oči. Není totiž pravda, že firmy se nezbavují i dobrých zaměstnanců. Kritéria o tom, kdo je dobrý zaměstnanec, totiž stále nastavují zaměstnavatelé. A jejich kritéria, jak jsem je poznala za posledních "X" let, jsou: Dobrý zaměstnanec = vysoký výkon + malý plat + držet hubu a krok. Kvalitní zaměstnanec chce za svou práci pořádně zaplatit. A to všem firmám nevoní. Zažila jsem to v USA, zažila jsem to i tady. A pokud jsem byla nucena pracovat za - pro mě - nevýhodných podmínek, tak hlavně proto, že jsem nemohla odejít ze dne na den na lepší místo. Proto i já obhajuji výpověď bez udání důvodu na hodinu pro pracovníka. Tam, kde nejsou odbory, je to mnohdy jediná možnost, jak přivést zaměstnavatele k rozumu... Přeji hezký den všem.
Termín dědičná chudoba už také začíná být poněkud vousatý; bohužel ne tak daleko od pravdy. Ovšem je tady jedna věc, která by měla být brána rovněž v potaz - a sice postoj předků ke vzdělání. Jsem už seniorka, ale stále si pamatuji své dětství a dospívání. Moje maminka měla pouze dvouleté poštovní učiliště, protože děda (její otec) zastával názor, že žena vzdělání nepotřebuje. Tatínek šel na hornické učiliště, protože druhý děda byl horník. Kvůli vrozené srdeční vadě učiliště nedodělal. Tudíž nebyl ani vyučený. Ovšem oba měli slušnou přirozenou inteligenci, byli pracovití a houževnatí a mně i bratrovi umožnili vystudovat vysokou školu.
Na škole jsem se naopak setkala se spolužáky, kteří opravdu vystudovali jen díky aktivitám v SSM. A jak jsem zjistila, jejich rodiče měli ten správný třídní původ. Takže paní Konečná může být hrdá na to, že za totality mohl vystudovat opravdu každý bez ohledu na "intelektuální" původ. Naopak - čím "nižší" původ, tím větší šance na "vysokou" funkci. Také to podle toho vypadalo.
Dnes je doba "trochu" jiná, tak jsou i jiné postoje. Kolega v jednom zaměstnání mi řekl, že když doma projevil přání vystudovat vysokou školu, dostal od otce odpověď, ať si ji zaplatí. Otec se už chtěl zbavit placení alimentů. Sice by mu je soud mohl nařídit, ale kdo ví, jak by takový otec na to reagoval. Tak kolega zůstal "jenom" s maturitou.
Shrnuto: Váš sociální původ má jistě vliv na formování vašich názorů na život; ale jste to vy, kdo se rozhodne jak dál. Máte i právo rozhodnout se špatně; ale aspoň z toho neobviňujte své okolí... Přeji hezký den všem.
Dovolte mi vlastní zkušenosti: Měla jsem dvě exekuce. Jednu z vlastní hlouposti, tu jsem splatila. Druhá byla trochu podvod - z dluhu 30.000 Kč mi exekutor udělal víc než půl milionu. Díky právníkovi jsem spor vyhrála a exekuce byla zastavena. Takže vyhrát se dá, ale MUSÍTE sami chtít. A tady vidím problém.
Znám lidi, kteří nemají zájem exekuce splácet. Pracují pod různýma agenturama a jakmile je exekutor vyhmátne, pracovní poměr ukončí a přejdou jinam. Když se jim nechce dělat, najdou si nějakého důvěřivého partnera, kterým se nechají živit (mám to bohužel v rodině). Potom jsou lidé, kteří prostě dělají v šedé zóně. Dovedou si tam vydělat desetitisíce, přesto u soudu tvrdí, že nic nemají. A soudu není podezřelé, že nejsou na pracáku, nepobírají žádnou dávku, bydlí "na úřadě", žijí sami a během několika let stále neumřeli hlady... Opravdu chcete tyto lidi oddlužit a čekat, že najednou půjdou pracovat do normálního zaměstnání a odvádět státu pojistné? Hodně naivní představa. Tito lidé často věděli o milostivém létu a přestože měli dluhy u státních institucí, vůbec je neřešili. Absolutní nezájem. Život na dluh, který nemusím zaplatit, je stejně návykový jako život na sociálních dávkách. Zákon musí být tvrdší a lidi donutit k rekvalifikacím apod. Nemáš zájem? Tak končíme s podporou. Co bych odpustila, jsou úroky a všechny poplatky okolo. Ale jistiny dluhů bych nechala dlužníky zaplatit, na to má věřitel právo. A když se vám zdá, že vám věřitel účtuje přemrštěné úroky či má divné podmínky splácení, obraťte se na finančního arbitra. Funguje to... Přeji hezký den všem.
Za mého dětství se říkal tento vtip:
Když diplomat řekne "Ano", znamená to "může být".
Když diplomat řekne "Může být", znamená to "ne".
Když diplomat řekne "Ne", není to diplomat.
Je mi jedno, co si Zeman s Fialou řekli. Ale pokud Fiala opravdu řekl, že s tím nemá problém, tak rozhodně neřekl, že mu to podepíše. To už je zase podsouvání něčeho, co řečeno nebylo. Já také nemám problém s tím, že někdo cizí pije nad míru. Což ovšem neznamená, že takový člověk se stane mým partnerem. Tragédie mezilidských vztahů je v dnešní době podle mě v tom, že lidé neposlouchají, co jim ten druhý vlastně říká. Zažívám to v práci v Amazonu i při obsluhování zákazníků na brigádě v Albertu. Tam mnohem víc, protože musím komunikovat s každým, koho na pokladně obsloužím. V rámci šetření používá Albert buď elektronické účtenky zasílané do aplikace, nebo tiskne papírové. Protože ne každý zákazník účtenku vyžaduje, máme v popisu práce ptát se zákazníka, zda účtenku chce. Pokud ne, prostě ji netiskneme. Jeden zákazník mi na můj dotaz odpověděl, že je přece mou povinností danou zákonem mu účtenku vydat. Nato jsem mu odpověděla, že to vím, že se ho jen ptám, zda ji chce. A on zase, že se nemám ptát a mám ji tisknout automaticky. Ten člověk buď vůbec neposlouchal, co mu říkám, nebo nepochopil, na co se ho vlastně ptám. Takoví jedinci si slova premiéra nejspíš vyloží stejně jako Zeman. Ale Fiala opravdu nic konkrétního neslíbil... Přeji hezký den všem.
Jedna věc je osobní odpovědnost za svůj život, druhá je genetická predispozice. Jsou lidé, kteří žijí zdravě, sportují, nekouří a téměř nepijí, a přesto je to klepne před šedesátkou. Jiní vymetají hospody, dají si denně tu svou krabičku cigaret a dožijí se skoro stovky. Proč to tak je? Možná proto, že předkové jedněch umírali převážně brzy, zatímco předkové druhých měli tužší kořínek. A další trumf drží naše psychika. Co je vám platný zdravý životní styl, když jste každý den ve stresu - z práce, z rodiny, nebo z mezinárodní situace? Polovina zpráv připomíná černou kroniku a ten, kdo je čte, si tyto věci ukládá do podvědomí, ať chce či nechce. Naproti tomu - ten, co je denně "v lihu", si takové věci nepřipouští, žije ze dne na den a paradoxně se může dožít vyššího věku než ten, kdo si všechno bere osobně a ze strachu o budoucnost mu prostě "hrábne". Strach z čehokoliv zabíjí víc než to cokoliv. Za komančů bylo třeba povinné očkování dětí, které vymýtilo spoustu chorob, ať se to komu líbí nebo ne. Dnes aby stát diskutoval s lidmi, kteří nemají žádné lékařské vzdělání, ale "kdesi si přečetli, že by to mohlo jejich dítěti uškodit"; odmítají očkování, aniž by pro to měli faktický důvod. Obezita byla problémem i za komančů, dělal si z ní srandu už i Dikobraz. A ucpané cévy? Najděte si na internetu recept na Tibetské česnekové kapky a odstraníte většinu potíží i bez lékařů. Dělám to už několik let a nikdy mi nebylo lépe. Tlak mám jako dvacetiletá, byť je mi třikrát víc. Žádné léky na civilizační choroby neberu a jsem v klidu... Přeji hezký den všem.
Jenom k té ceně piva: Já vím, že je to trochu daleko od nás, ale zkuste si zjistit, kolik stojí pivo na americkém fotbalu na Floridě v porovnání s cenou v obchodě. Když jsem tam počátkem století byla, tak cena byla osminásobná oproti supermarketu. Teď je to možná jiné, ale i tak to byla slušná pálka. A pokud někdo kupuje pivo za dvacku, tak osminásobek by ještě překročil aktuálních 110 korun... Přeji hezký den všem.
Hodně ožehavé téma. Dříve bylo normální, že rodiče dožívali u dětí na výminku. Děti se o ně postaraly, na oplátku dostaly domek a výminek později posloužil jim, až přišel jejich čas. Dnes už to moc nefunguje, nejen proto, že lidé žijí víc v bytech než v domcích; je tady jeden problém, o němž se moc nemluví. Farmaceutický průmysl chrlí spoustu léků, které pomáhají seniorům dožít se vyššího věku. Ovšem málokdo řeší kvalitu takového života. Nikdo z nás neví, jaký bude jeho konec a jaké nemoci ho na stáří potkají. Dříve nebylo tolik léků a lidé buď umírali dřív, nebo se léčili bylinkami, které nemají tolik vedlejších účinků, jako naše farmaceutika. Také je nutné brát v potaz životní styl jedince. Stáří člověka není nahodilé; je to výsledek jeho celého života. Kdo si celý život ničil zdraví - jedno čím -, nemůže na stará kolena očekávat klidný podzim života. Ale ani ti, kteří se celý život stresovali tím, zda nesnědli moc "Éček" nebo umělých barviv, nebudou mít na růžích ustláno. Asi není jednoduché najít zlatou střední cestu - aby si člověk života opravdu užil, a přitom se nezruinoval ještě před důchodem. Každopádně můžete již během života poznat, jestli se vaši příbuzní dobrovolně likvidují a podle toho se zařídit. Na rovinu řeknu, že moji maminku fakticky zabil alkohol. I to je důvod, proč jsem téměř abstinentka. A vadí mi, když někteří moji příbuzní pijí "jako duhy". Ovšem pokud na to dojedou, litovat je nebudu. I tady platí, že každý svého štěstí strůjcem. Sama udělám všechno proto, abych odešla pokud možno v klidu, byť to neovlivním zcela... Přeji hezký den všem.
Přiznám se upřímně, že jsem od článku čekala víc. Informace o tom, že si mám na stará kolena založit bankovní účet a mít u něj disponenta, jsou hodně vousaté. Jsem novopečená seniorka čekající na předčasný důchod a kromě zaměstnání mám ještě brigádu. Proč? Protože v době, kdy jsem se stěhovala za prací, by pro mě bylo prodělečné kupovat si vlastní bydlení (daně z převodu nemovitostí, DPH z nemovitosti atd.). Bydlela jsem po podnájmech, protože jsem se stěhovala co 2 - 3 roky. Teď na stáří jsem se konečně vrátila do svého rodiště a chci si pořídit něco vlastního. A tady je kámen úrazu. Žádná banka mi nedá rozumnou hypotéku. Tím myslím alespoň na 20 let. V USA to nebyl problém, tam mi po čtyřicítce nabídli hypotéku na 40 let s akontací necelá 4%. A na můj dotaz - co když se nedožiju konce splácení - mi řekli to jejich obligátní "no problem" a vysvětlili mi to takhle: Buď někdo zdědí ten domek a bude pokračovat ve splácení, nebo někdo jiný převezme hypotéku a nebo domek prodají za zůstatkovou cenu. Funguje to proto, že hypotéka je na dům, ne na jedince. A chce to samozřejmě právně ošetřit. Naši politici řeší stejnopohlavní sňatky, které se týkají asi tak 5% populace; proč neřeší možnosti jak získat bydlení, což se týká všech? Jedinou možností pro mě je tzv. družstevní bydlení: jenže chtějí třeba 30% předem a někdy půjčují až od 1 milionu. K čemu mi to bude, když mohu koupit domek za 800 tisíc? Proto pracuji téměř denně; jinak budu do smrti platit za bydlení někomu cizímu a svým dětem po sobě nezanechám ani závěť; nebude důvod ji psát... Přeji hezký den všem.
Dovolte mi vlastní zkušenost. Před lety jsem se pokoušela najít práci prostřednictvím Úřadu práce - v naivní představě, že tento úřad práci lidem opravdu hledá. Hned při registraci mi úřednice řekla, že "po padesátce jste po smrti pro každého potencionálního zaměstnavatele". Odkázala mě na nástěnku s nabídkami a hned mě upozornila, že "pokud je v nabídce napsáno - mladý, dynamicky se rozvíjející kolektiv - nebo - vhodné pro absolventy -, ani tam nepište, nevezmou vás". Dnes dělám práci, na kterou není potřeba žádné vzdělání. V létě mi bude 62 a jediné, co mi vadí, je, že většina mých nadřízených má sotva maturitu, jsou bez zkušeností jak pracovat s lidmi, je jim asi 20 a nikdo pomalu neví, jak se na tu funkci dostali. Kdykoliv jsem se já přihlásila na nějaké výběrové řízení, buď se mi vůbec neozvali, nebo mi napsali, že místo je již obsazeno. Přitom podle data ještě nemělo proběhnout první kolo. Naši politici mají mylnou představu, že všichni senioři sedí v kanceláři. Já s VŠ vzděláním pracuji manuálně, protože jinou možnost nemám. Čekám na předčasný důchod jako na smilování a je mi jedno, že si pohorším. Když po mně zaměstnavatel chce, abych plnila normy, které nezvládají ani třicetiletí, nemíním si kvůli tomu ničit zdraví. Žádný člověk s fungujícím pudem sebezáchovy na to nepřistoupí. Raději půjde na pár let na podporu. A to jsem si naivně myslela, že za mě jednou budou pracovat roboti a já na ně budu dohlížet. Zatím po mně chtějí, abych já pracovala jako robot. Tak jsem si tu robotizaci nepředstavovala... Přeji hezký den všem.
Dodnes si pamatuji, jak těsně po listopadu 89 přišel pan Kopecký do nějakého stávkujícího divadla po podepsání reverzu z nemocnice - byl aktuálně hospitalizován. Ve svém krátkém projevu se nejprve omluvil, že v této pro národ důležité době se válí v posteli, načež hovořil o jednání Občanského fóra se zástupci KSČ. A dodnes mám před očima ten okamžik, kdy řekl "té strany protivné" - samozřejmě ve významu "té, co stojí proti nám". Byla to dokonalá slovní ekvilibristika, za kterou sklidil obrovský potlesk přítomných. Prostě - pan umělec... Přeji hezký den všem.
Dovolte mi 3 krátké poznámky ke zde řečeným odpovědím experta ODS:
Přeji hezký den všem.
Už jsem to psala jinde a napíšu to znovu i tady: Pokud má mít zaměstnavatel právo vyhodit zaměstnance na hodinu bez udání důvodu, nechť má toto právo i zaměstnanec. Dostanete nabídku lepší práce s podmínkou, že nastoupíte do týdne - pustí vás současný zaměstnavatel? Když ne, o tu novou práci přijdete. Když vy utečete, můžete z toho mít pěknou polízanici, protože je to porušení zákoníku práce. A také jsem zažila situaci, kdy v jednom podniku tak zvedli normy, že zaměstnankyně starší 40 let všechny podaly výpověď. Ani jedné z nás nedovolili odejít na dohodu. Musely jsme všechny čekat přes dva měsíce, než jsme mohly legálně odejít. Totálně vyčerpané, zničené a naštvané. Jedinou odměnou nám byl protažený obličej zaměstnavatele, když jsme najednou všechny odešly. Nevěřil, že to uděláme. A nové lidi hned nesehnal, protože se po okolí rozkřiklo, co se stalo. Kdybychom měly možnost pohrozit mu okamžitým odchodem, možná by se s ním dalo jednat. Ale dosud má zákoník práce bič jenom na zaměstnance, ne na zaměstnavatele. Už jsem toho v pracovním procesu zažila dost (jsem čerstvá seniorka) a byla bych ráda, kdyby se lidé mohli bránit stejně účinně, jak to dělá dost často i zaměstnavatel. (Ne všude jsou odbory a ne všechny opravdu hájí zaměstnance.) A pokud jste pracovník, který umí pracovat a nelíbí se mu, jak se k němu zaměstnavatel chová, těžko si budete hledat novou práci s vidinou dvouměsíční výpovědi. Když budu mít možnost odejít ze dne na den bez udání důvodu, tak novou práci budu hledat mnohem snadněji... Přeji hezký den všem.
Vždycky jsem si myslela, že transsexualita je nemoc s diagnózou F64.0 a tudíž o tom, kdo je nebo není nemocný, rozhoduje lékař, ne soud. Pohlaví změnit nelze, proto se mluví o konverzi pohlaví, tedy o přiblížení se k tomu opačnému pohlaví. Jestli tedy muž chce být ženou, pravděpodobně bude mít v nenávisti své mužské tělo a bude chtít tělo ženské, a to se vším všudy. Pokud někdo o sobě tvrdí, že je žena a mezi nohama má mužský vercajk, potom to není trassexuál, ale transvestit, což je něco úplně jiného. Ovšem o tom mají rozhodovat lékaři na základě řádného vyšetření. Tak jako pacient s chřipkou nemůže po doktorovi požadovat antibiotika, tak by transsexuál neměl sexuologovi diktovat co s ním má udělat. Už bylo zveřejněno dost případů, kdy někdo požadoval chirurgickou přeměnu, aby toho později litoval. Na druhou stranu ale také není možné, aby někdo tvrdil, že je muž a nechal si pipinu. Uvědomuje si vůbec takový jedinec, co by se s ním stalo, kdyby musel nastoupit výkon trestu v mužské věznici?
A ještě jedna věc: V angličtině mají pro pohlaví dva výrazy - sex a gender. Bohužel, u nás se tyto dva výrazy zaměňují, čímž dochází k fatálním nedorozuměním. Transsexuál je člověk, který chce změnit svoje fyzické tělo. Transgender má většinou jenom probém se najít. V prvním případě je operace nutná - sex je o těle; v druhém případě je potřeba psychologická pomoc a vhodná terapie - gender je o duši. Možná by pomohla větší osvěta, aby nejen okolí, ale hlavně samotní trans lidé věděli, do čeho vlastně jdou a v čem je jejich problém... Přeji hezký den všem.
Tu dobu jsem zažila. A nechápu, proč pořád někdo dokola opisuje faktické nesmysly a srovnává nesrovnatelné. Tak předně platy. Po studiu VŠ jsem dostala 2.050 Kčs, časem jsem se dostala na 2.750 Kčs. Dnes mám přes 40.000 Kč. To je více než desetinásobek. Tak si přepočtěme i ceny, které uvádí autorka: Máslo stálo 10 Kčs. Dnes by tedy mělo stát nejméně 100 Kč; koupíte ho bez problémů za polovinu. Obyčejné mléko stálo 2 Kčs, dnes by mělo stát nejméně 20 Kč; koupíte ho od 12-15 Kč (v Albertu). Cukr stál 8 Kčs, takže dnes za 80; koupíte ho běžně za 20 Kč. Chléb si pamatuji kmínový za 4,50 Kčs a podmáslový za 6 Kčs; dneska stojí Šumavan kolem 50 Kč, což je téměř stejné. Rohlík byl za 30 haléřů, později za 40; dnes stojí kolem tří korun, což je opět ekvivalent. Samostatnou kapitolou jsou vejce. Od začátku 90. let stála 2 Kč za kus až do roku 2020. Jestli za socialismu bylo za korunu, tak dnes by mělo být za 10 Kč. V Lidlu v akci ho běžně kupuji pod 3 Kč/ks. Kuře za 30 Kčs by dnes mělo stát 300 Kč. V akci jsou kuřata kilo za 50-60 Kč. Pivo za 5 Kčs si nepamatuji, ale desítka byla za 1,70 Kčs. To je dnes 17 Kč - a v Albertu máme pivo i za 10 Kč. Ovšem nevím, kde autorka vzala cenu cigaret za 14 Kčs. Startky za 4, Marsky za 5, Clea za 6, Petry a měkké Sparty za 8 Kč; Sparty ve tvrdém pouze pod pultem a za 10 Kč. Soudruzi hulili jako fabriky. Autorka zapomněla na kávu. 5 deka kávy za 8 pomlet - to je kilo za 160 Kčs. A dnes to koupíte také - ovšem v dnešní měně. Tak už tady netvrďte, že za totáče bylo jídlo levnější. Opravdu nebylo... Přeji hezký den všem.
Já sice nejsem ekonomka a některé kroky ČNB jdou mimo moje chápání, ale pro lepší pochopení toho co se děje mi občas pomůže časová souvislost. Kdy a kdo se dostal do ČNB, kdo ho nominoval, co dělal bankéř předtím, s kým se "paktoval" atd. Český lid má jednu nevýhodu, že často a rád zapomíná na nefér jednání některých lidí, kterým byla svěřena jistá moc a z toho plynoucí zodpovědnost. Někteří by rádi jenom tu moc, aby si mohli dělat co chtějí, ale ta zodpovědnost jim už nevoní. Bylo by opravdu dobré, aby institut, který má právo kontrolovat ČNB, co nejdříve zahájil inspekci a trval na zdůvodnění nejen aktuálně vysokých úroků na konci inflace, ale i na zdůvodnění nízkých úroků v době, kdy byla inflace enormní. Asi by se většina z nás divila... Přeji hezký den všem.
Děkuji za článek. Nebudu ho komentovat; k problému nechuti Ukrajinců žijících v cizině bojovat za svou zemi jsem se vyjádřila jinde. Stačí, že mi tento článek potvrdil jediné: Je to v lidech. Kdo jednou uteče před povinností, bude utíkat celý život. A kdo není ochoten bojovat, případně zemřít za svou svobodu, tak si ji nezaslouží. To už řekli jiní přede mnou, pouze je cituji, protože s těmito výroky souhlasím... Přeji hezký den všem.
29
Sledujících
0
Sleduje
29
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Zažila jsem něco podobného, ale opačně. Chtěla jsem si od známého pronajat část jeho bytu, protože celý jsem jednak nepotřebovala, jednak známý ten byt používal občas také, když nebyl u své přítelkyně. On však chtěl, abych všechno platila já, ovšem sám si tam chtěl i nadále chodit vyprat, uvařit, vyspat se po noční (pracoval nedaleko) a nebo se jen koukat na televizi. Tak jsem se raději odstěhovala, i když mě to stálo víc, ale měla jsem (podobně jako lidé z článku) celý byt pro sebe a svatý klid... Přeji hezký den všem.