Je obdivuhodné, co vše může v divákovi vyvolat film, který není cíleně škatulkově komedií či tragédii, film, ve kterém hlavní hrdina, kterého zná jako výborného herce a hlavně komika, po celou dobu mlčí, případně vyjádří své pocity bezmoci pouhým výrazem obličeje.
Pro diváka je to velký nezvyk, v prvních desítkách minut až významně nekomfortní, kdy si krátce přeje, aby čas ubíhal rychleji a možná nervózně kouká na hodinky...
Leč děj filmu ho cílené nutí nepřímo k přemýšlení o tom, co vše je člověk schopen učinit druhému na jedné straně silou mocí peněz a na straně druhé alibistickým klouzáním po povrchu problému, který z vlastní pohodlnosti jako funkcionář či zaměstnanec dotčeného subjektu neřeší ve stylu "já nic já muzikant", ačkoli slouží veřejnosti, občanům...
V jaké době to žijeme? 😟
Tuto vnitřní otázku diváka střídají vteřinové momentky, ve kterých si jeho paměť vybaví nejednu situaci Kafkova zeměměřiče, aby si současně odpověděl: vlastně nic nového pod sluncem. Jenomže Kafkův hrdina byl pouhou literární postavou, zatímco s absurdními zkušenostmi Havelkova zahradníka se, žel, v posledním čtvrtstoletí setkává nezřídka divák sám...
Neočekávejte pobavení jako u Vlastníků, ale dopřejte si film Zahradník zhlédnout!
Doporučuji, nebudete litovat.
😇
Kdo se dnes vysmívá steskům úředníků na stavebních úřadech, stěží zná realitu jejich pracovních dnů v posledních týdnech....
Stačí si přečíst Odkaz
49
Sledujících
4
Sleduje
49
Sledujících
4
Sleduje
Neskutečné 😟
1 odpověď