Alexander Tomský

ROZHOVOR: Názory konzervativního politologa trvale budí pozornost a vyvolávají diskuze. Předpověděl vítězství Trumpa v USA i pád Petra Fialy. „Levicová koalice SPOLU zklamala občany, proto Fiala prohrál. V lednu se rozhodne o dalším osudu ODS,“ řekl serveru PrahaIN.cz Alexander Tomský, politolog, euroskeptik a přesvědčený monarchista.

ROZHOVOR: „Izrael je pro íránské fanatiky malý satan, velkým satanem jsou Spojené státy. Teokraté v čele Íránu nenávidí západní civilizaci. Svobodomyslná společnost představuje pro teology islámu mimořádnou hrozbu. Je podvratná, neslučitelná s pravidly šaríja a vládou chálífátu,“ řekl serveru PrahaIN.cz Alexandr Tomský, politolog a vysokoškolský pedagog.

ROZHOVOR: „Jsem zoufalý z toho, co se děje na politické scéně. Na jedné straně politický podnikatel z ANO, na druhé katastrofální slepenec Petra Fialy. A k tomu jakási pochybná aliance vytvořená SPD. Přemýšlím o tom, zda k volbám vůbec půjdu,“ řekl serveru PrahaIN.cz Alexander Tomský, politolog, nakladatel a vysokoškolský pedagog.

Spojené státy pohrozily Ukrajině odpojením internetového připojení Starlink, pokud s nimi nepodepíše dohodu o nerostných surovinách. Síť je přitom důležitá součást ukrajinské vojenské strategie. USA si tak nárokují finanční kompenzaci za dosavadní válečnou pomoc Kyjevu. Volodymyr Zelenskyj už vzkázal, že se svým týmem pracuje na detailech a k podpisu dojde brzy.

ROZHOVOR: Situace na české politické scéně prý bude přibližně stejná i po volbách do Poslanecké sněmovny. Změnu podle politologa Alexandra Tomského nemůžeme čekat ani od eventuální vlády hnutí ANO. „Pokud by do Sněmovny pronikly některé obskurní straničky, jako jsou třeba Motoristé nebo něco podobného, tak jako koaliční partneři ANO zřejmě budou Babiše do určitého směru tlačit. Možná se pak trochu něco pohne. Ale bude to velmi slabé,“ řekl serveru PrahaIN.cz.

Čtyřicet let monitoruje dění v USA. Svými znalostmi připomíná chodící encyklopedii a politologickou příručku v jednom. Výsledek prezidentských voleb v Americe odhadl týdny dopředu a u některých lidí tím vyvolal údiv a negativní reakce. „Volby vyhráli Trumpovi především Hispánci,“ řekl serveru PrahaIN.cz Alexander Tomský, politolog, euroskeptik, vysokoškolský pedagog a přesvědčený monarchista.

Princezna Kate zdárně překonává rakovinu a postupně se vrací do veřejného života. Britská veřejnost se díky tomu raduje, nadšených zvolání jsou plné sociální sítě. Část Britů je totiž s monarchií velmi intenzivně propojená, vysvětluje odborník Alexander Tomský.

Když Demokratická strana na svém sněmu v Chicagu představila svou čerstvě vybranou (nikoli zvolenou) viceprezidentku Kamalu Harrisovou jako kandidátku do prezidentských voleb, dlužno uznat, že ta show byla připravena perfektně – grandiózní představení v hollywoodském stylu, plné gratulací, oslavných projevů, zářivých úsměvů a pozitivních emocí. Jak už je v Americe zvykem, nechybělo osobní vyznání čili redigovaný příběh kandidátky.

V osmnácti převážně malých anglických městech vypukly násilné pouliční protesty proti přistěhovalcům a muslimům. Výtržníci, dělnická mládež s vysokým počtem nezaměstnaných, se většinou během první, nanejvýš druhé demonstrace vyčerpali a spíš než policie je mnohdy zastrašila mnohonásobná přesila anti-demonstrantů.

KOMENTÁŘ / „Evropský parlament prý není parlament. Volený sněm tvoří stafáž nevolené vládě Evropské komise, aby se zdálo, že rozhoduje se souhlasem poddaných.“ Tato absurdní tvrzení napsal konzervativ…

Že Evropský parlament parlamentem být nemůže (ba ani nesmí), ví u nás snad každý středoškolák, aniž by se musel trápit nudnou politologií a pravidly zastupitelské vlády. Volený sněm tvoří stafáž nevolené vládě Evropské komise, aby se zdálo, že rozhoduje se souhlasem poddaných.

Chyběly možná jen dva centimetry a Ameriku by zaplavila vlna nepředstavitelného násilí. Naštěstí dvacetiletý mladík z poloautomatickou puškou a ze vzdálenosti pouhých 120 metrů zasáhl pouze Trumpovo ucho. Kdyby připravil více než polovinu amerických voličů o kandidáta na jeho vítězné cestě proti senilnímu prezidentovi, málokdo z nich by uvěřil, že šlo o osamělou akci vyšinutého jedince a pouhé selhání bezpečnostních agentů.

Po 14 letech liberálně konzervativních vlád, vysokých daní, masové imigrace, rostoucí kriminality a stagnujícího hospodářství měli voliči své vrchnosti právem plné zuby. Pro mnohé se toryové stali svým příklonem k absurdnímu genderismu a antirasismu naprosto nevolitelní.

Podle všech volebních ukazatelů se tento pátek občané ostrovního království probudí pod mocnou vládou labouristů, která už dávno není tou starou sociální demokracií, ale ideologickou stranou jakési těžko definovatelné společenské spravedlnosti. Někteří komentátoři pravicových médií si nyní stěžují na většinový volební systém, který při 41procentní voličské podpoře socialistů ohrožuje samu existenci konzervativní strany.

Už za týden, 4. července, si občané Spojeného království zvolí novou vládu a podle všech průzkumů je zřejmé, že padne nejen vláda, ale zhroutí se i konzervativní strana a socialistická opozice (Labour) získá největší parlamentní většinu v dějinách.

Divoké kravály a protesty studentů na amerických univerzitách proti vojenské pomoci Izraeli, kterou schválil Kongres, svou zuřivostí překvapily mnohé anglosaské komentátory. Zřejmě si neuměli představit takové orgie zavilé nenávisti jako tolerovanou součást akademického života. Překvapivé to ale není.

Nemám rád slovo fobie, už delší dobu se totiž zneužívá, xenofobie se stala nadávkou pro osoby, jež kritizují masovou imigraci, a označení islamofobie mělo za úkol zarazit kritiku islámu, přestože ani v tomto případě nejde o žádnou psychickou neurózu. Avšak zuřivé obviňování Izraele, který zápasí o přežití a usiluje o likvidaci islamistických pogromistů v Gaze, má všechny znaky hysterie, která v novém hávu nahradila tradiční antisemitismus.

Tak jako na Západě, i u nás zuří přestřelka siláckých slov a osočování ze lží ohledně války palestinské teroristické organizace Hamás s Izraelem. Jedna malá petice levicových intelektuálů napadla českou vládu za nevyvážený postoj a jednostrannou podporu Izraele, aniž by vláda kritizovala izraelský podíl na humanitární krizi v Gaze, a po ní okamžitě následovala druhá masivní petice, jež naopak poděkovala vládě za neoblomnou podporu Izraele. Nyní se ozval signatář té první, známý kazatel Tomáš Halík, který přilil olej do ohně kritikou svých kritiků a izraelské politiky „zub za zub“.

Loni v červnu uveřejnil anglický diplomovaný elektroinženýr Rowan Atkinson diplomaticky formulovaný článek v levicovém deníku The Guardian o svém zklamání z elektromobilů. Nevzbudil tehdy velkou pozornost, až teprve nyní.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (ICJ), místo aby jako naprostou nehoráznost rezolutně odmítl nařčení Izraele z genocidy, vydal právě v den před výročím holocaustu předběžný nález a připustil „oprávněné podezření“, že by se to mohlo stát. Konečný výrok o genocidě má padnout mnohem později, ačkoli není jasné, co vlastně chce grémium vypátrat, když, jak známo, Izrael nikdy Araby vyvražďovat nehodlal, a dokonce civilisty v Gaze často před chystaným útokem varuje. Není poněkud surreální a sadistické obvinit oběti nejděsivější genocidy v dějinách a nedávného zjevně rasistického pogromu ze zločinu proti lidskosti? Izraelská armáda bojuje v zoufalých podmínkách přelidněné Gazy s otevřeně genocidním hnutím Hamás a mělo by být v zájmu celého lidstva, aby teroristy zlikvidovala.

ROZHOVOR: „Příchozí z islámských států jako Pákistán, Afghánistán a z oblasti severní Afriky Západ pomalu rozvrací,“ říká v rozhovoru pro PrahaIN.cz Alexander Tomský, politolog, euroskeptik, vysokoškolský pedagog a přesvědčený monarchista. Vládnoucí politici s migrací prý nemají v úmyslu nic dělat.

Je to k nevíře, ale západní politici i po děsivém pogromu v Izraeli s více než 1200 obětí a 200 rukojmí unesených do Gazy, opět oprášili svou starou víru ve dvoustátní východisko z palestinsko-izraelského konfliktu. Na (vánoční) chanukové party v Bílém domě to potvrdil americký prezident Joe Biden, když prohlásil, že k tomu ovšem bude nutné reformovat palestinskou samosprávu.

Mnoho lidí, a nejen u nás, si klade otázku, jak se mohlo stát, že západní levice, a nejen její extremistický okraj, propadla nenávisti vůči Izraeli a vykřikuje antižidovská genocidní hesla na podporu teroristů z Hamásu. Cožpak levice, která si říká liberální a v dějinách zápasila s konfesijním státem, neví, že islámští teroristé jsou fundamentalističtí šílenci, kteří postulují světový teokratický kalifát, prosazují útlak žen, likvidaci homosexuálů a považují levicový liberalismus za čiré zlo?

Izraelská armáda, jež dostala za úkol vykořenit islamistické teroristy, si zatím v přelidněné Gaze vedla kupodivu dobře, ačkoli se předpokládalo, že bude v ulicích a tunelech města v nevýhodě. K dnešnímu dni ztratila v bojích 68 vojáků a odhaduje se, že z 25 000 bojovníků Hamásu zabila zhruba 5 000.

Od strašlivého pogromu v Izraeli (7. října) víkend co víkend zaplavují ulice evropských měst zuřivé antiizraelské a antisemitské demonstrace muslimů a jejich levicových přívrženců oslavujících islamistické hnutí Hamás.

Každý protiútok Izraele vyvolává zuřivou výtku nepřiměřené obrany a masové demonstrace muslimů s jejich levicovými přívrženci v západních městech včetně New Yorku požadují likvidaci židovského státu. Dnes ještě západní politici uznávají právo Izraele na sebeobranu, ale postupná islamizace Evropy má politický dopad a jednou by mohla vzít Izraeli poslední šanci politické podpory, bez níž by jako mezinárodně vyvržený stát bezpečí svým občanům nezajistil.

Zuřivé demonstrace muslimů v ulicích západních velkoměst na podporu islamistického hnutí Hamás, který spáchal největší masakr v poválečných dějinách Izraele, nejsou nic překvapivého, svědčí pouze o náboženské genocidní nenávisti vůči Židům a dlouholetém úsilí zničit židovský stát. Ze studentských let na londýnské univerzitě si pamatuji to zvláštní slovo „vměstek“ označující nepřijatelný stát Izrael uprostřed Arabů.

Nedávno jsem si v milovické knihovně vypůjčil knihu, kterou napsal britský autor Douglas Kaer Murray (nar. 1979). Publikace se jmenuje „Na západě zuří válka“. V roce 2022 ji vydalo nakladatelství Leda v překladu Alexandra Tomského. Dílo se věnuje nesnášenlivé progresivistické ideologii „woke“ (probuzení), která se z aktivistických skupin prostřednictvím univerzit a neziskovek přelévá do veřejného prostoru a bohužel – také do škol.

Jak jsme mohli vidět o víkendu v evropských ulicích, tisíce převážně muslimských demonstrantů oslavovaly nedávný masakr izraelských mužů a žen, dětí i starců. Na odiv dávali svou genocidní nenávist vůči Židům a skandovali: „Od řeky až k moři, svobodnou Palestinu! Chajbar, Chajbar, Chajbar“ – odkaz na Prorokovo vítězství nad Židy z města Chajbaru v roce 628.

Děsivý víkendový masakr izraelských civilistů, mužů, žen a dětí (možná okolo 700 i více obětí) spáchaný genocidními teroristy Hamásu (největší útok od druhé intifády v letech 2000-2005) by měl probudit západní politiky, kteří uznávají existenci státu Izrael, z naivity, že lze vyjednáváním a kompromisy vytvořit mírumilovný palestinský stát, nemluvě o fungující občanské společnosti, jaká neexistuje v žádné arabské zemi.

Rishi Sunak ohlásil minulý týden několik drobných změn v dlouhodobém plánu na nulové emise do roku 2050. Hranice zákazu výroby spalovacích motorů se z roku 2030 odloží do roku 2035 (jak to má EU) a zákaz instalace plynových a naftových kotlů do novostaveb má také platit až od tohoto data.

Podzimní vlna plakátů Evropské unie na pražských zastávkách autobusů a v metru je pryč, ale jeden billboard tu ještě straší: „Ty jsi EU“ – vyvedený ovšem anglicky. Představuje černocha se svou družkou evropského původu, jak cosi ukazuje svému bílému dítěti, a pod nimi se velkými tiskacími písmeny skví tři charakteristiky Unie. DEMOKRACIE, DIVERZITA a OCHRANA OVZDUŠÍ. Čiré lži.

Díky pokroku medicíny světu vládnou starci. Dva vyšinutí osmdesátníci budou v Americe zanedlouho zápasit o prezidentské křeslo a o moc lepší to není ani v jiných velkých státech. Prezidentovi Brazílie je sedmdesát sedm, prezidentovi Pákistánu sedmdesát čtyři, premiérovi Indie dvaasedmdesát a diktátorům Ruska i Číny sedmdesát. Politická moc jistě státníky omlazuje, ale do jaké míry bystří zkostnatělý rozum a umožňuje prozíravý pohled na svět, to nevíme, a vzhledem k pochybnostem by neškodilo, kdyby přece jen existoval nějaký věkový limit.

Česká ekonomika stagnuje a nachází se na cestě do hospodářské recese. Životní úroveň padá. Máme stále jednu z nejvyšších inflací v Evropě a reálné platy se propadají, v prvním čtvrtletí letošního roku o 6,7 procenta a v druhém to bude ještě o chlup horší, zatímco téměř všude v Evropě už mzdy výrazně rostou. Jak je to možné?

Při rozhodování o brexitu sehrála důležitou roli masová imigrace –⁠ Britové doufali, že po odchodu z Evropské unie země získá kontrolu nad svými hranicemi. Tak se ale nestalo a vláda otevřela hranice třetímu světu. V pořadu K věci na CNN Prima NEWS to řekl politolog Alexandr Tomský. Podle něj jsou nyní občané, kteří po brexitu volali, „úplně vyděšení“.

Drastická politika nulových emisí ovládla západní Evropu a donedávna se zdálo, že mají politici veřejné mínění na své straně. Pochybovače o katastrofálních klimatických změnách zaviněných průmyslem a individuální dopravou se podařilo z veřejného diskurzu v podstatě vyřadit, automobilový průmysl přinutit k elektrifikaci a o konečném zákazu spalovacích motorů a kotlů na fosilní paliva nikdo nepochybuje. Až do chvíle, kdy to začne bolet.

Západní společnost se už dlouho nachází v sevření dvou revolučních ideologií, ta první bojuje za multikulturní společnost a přestavbu společenské hierarchie, za inkluzi rasových i sexuálních menšin a za rovnostářskou spravedlnost (equity). Její anglická zkratka z počátečních písmen DIE kouzlem nechtěného hlásí - zemři, ta druhá vize nese název nulové emise (net zero) a vyhlašuje ochranu klimatu před zánikem světa z přehřátí skleníkových plynů dnešní průmyslové činnosti a lidového automobilismu.

Tak už máme tuhle nešťastnou úmluvu uznat i u nás. Někteří naši zákonodárci ztratili pod tlakem genderové ideologie schopnost přemýšlet a bohužel pro tenhle nesmysl zvednou ruku.

Že se klamat nemá, tedy s výjimkou při ohrožení života a lží milosrdných, s tím snad stále ještě v naší civilizaci souhlasí téměř každý. A přesto se už od Adama tato jednoduchá morální zásada neustále porušuje. „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, mi dala pojíst z toho stromu, a tak jsem jedl.“

Statistický úřad v Británii uveřejnil šokující čísla: v loňském roce se po odečtení vystěhovalců (600 tisíc, převážně Angličanů) přistěhovalo do Británie 606 tisíc osob, plus 45 tisíc nelegálně na člunech z Francie. Legálních příchozích je o 118 tisíc více než v roce předchozím, což je absolutní rekord v ostrovních dějinách. Okamžitě proto vypukly divoké, leč naprosto marné diskuse.

Není to tak dávno, co Británie nadšeně slavila velkolepé diamantové jubileum panování oblíbené královny Alžběty II. a loni s velkou pohřební pompou truchlila nad jejím skonem. Média však nad korunovací jejího syna Karla III. velké nadšení neprojevila, ba objevilo se i nemálo skeptických úvah ohledně budoucnosti monarchie a to nejen v tradičně nepřátelském levicovém tisku.

ROZHOVOR / Korunovace je oslavou dějin a národní a náboženské tradice, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 politolog Alexander Tomský. Republikánské hlasy podle něj budou přibývat, a to zejména v zámo…

Doufal jsem, že budeme mít konečně vládu, která bude spravovat státní finance hospodárně, nabobtnalou správu země zeštíhlí, výdaje státu seškrtá a dotační politiku skrouhne. Její proklamace, že ani v dnešní hospodářské krizi daně nezvýší, byla opravdu slibná, protože signalizovala snížení státních výdajů vůči věčné a dobře zapouzdřené byrokratické opozici. Říkal jsem si, to bude potřebovat silné nervy a výdrž. A též soudržnou koalici!

Mezinárodní trestní tribunál (ICC) v Haagu vydal před více než týdnem zatykač na válečného zločince Vladimíra Vladimiroviče Putina za deportaci dětí z ukrajinských sirotčinců a domovů pro mládež do Ruska. Právě tak mohl být ruský diktátor obviněn za masakr v Buči a cílené bombardování civilních objektů i divadla s dětmi v Mariupolu.

Celý minulý týden zuřila v Anglii mediální válka, kterou vyvolal prominentní sportovní moderátor televizní stanice BBC, bývalý fotbalista Gary Lineker, když na twitteru urážlivě napadl ministryni vnitra Suellu Bravermanovou za obhajobu nového zákona na zastavení nelegální imigrace.

Biolog a nedostižný esejista Stanislav Komárek napsal, že „na kořeni západní civilizace dnes hlodají extrémní požadavky posedlých“, zavádí se duševní hygienismus cenzurou zel a špatností, a dodejme, že se tak děje v Leninových stopách, neboť ovládnutí jazyka je bránou k myšlení. Bizarním příkladem může posloužit oddělení britského ministerstva vnitra nazvané Prevent.

Proslýchá se, že se náš financministr Zbyněk Stanjura chystá z neznámého důvodu sjednotit dvě nižší daňová pásma s odlišnou sazbou daně z přidané hodnoty. Nijak by to snad ani nevadilo, kdyby tím zásahem neměly podražit léky a knihy.

Poslal mi jeden student k posouzení svou politologickou esej o rusko-ukrajinské válce, a ačkoli si je vědom, že z principu nelze nečekané události předvídat, navrhuje tři scénáře možného vývoje. Ukrajinskou prohru, výhru a pat. Nemáme-li však křišťálovou kouli, nedokážeme ani realisticky posoudit pravděpodobnost nějakého vývoje.

Matěj Stropnický a kolektiv sepsal petici za mír na Ukrajině. První občanská iniciativa za mír se uchytila na mediální scéně a byla podrobena tvrdé kritice. Kdo chce mír, chce ruský mír. Protože takový mír bude jen podřízením Ukrajiny Rusku. Petici tvrdě odsoudil pro Novinky Alexandr Tomský, mimo mnohých jiných. A měl dobré argumenty. Stejně jako autoři petice.

Mír a spravedlnost. Pod tímto titulem vyšla u nás petice za ukončení rusko-ukrajinské války. Ačkoli ji podepsala řada poměrně inteligentních a vzdělaných lidí, je zmatená, naivní a pokrytecká.

Pod tímto drastickým titulkem se věnoval před Vánoci vlivný anglo-americký týdeník The Economist britské politické a hospodářské krizi. Podivná není krize, ale nepochopení redaktorů, kteří se stali hlásnou troubou ideologie politické korektnosti, jež jim zabraňuje pohlédnout pravdě do očí.

Spojené království se už delší dobu nachází v těžké politické krizi, jakou nezažilo od socialistického rozvratu 70. let před nástupem Margaret Thatcherové. Už delší dobu se prohlubuje rozkol mezi liberální globalistickou elitou na jedné straně a konzervativci včetně společensky tradičně smýšlejících dělníků na straně druhé. Spor mezi univerzalisty a národními partikularisty. Někdy se žertovně říká mezi lidmi odnikud a odněkud.

S radostí jsem přijal pozvání na mezinárodní konferenci o současné krizi liberalismu, která se pod tímto pesimistickým názvem konala v Praze, a nepřekvapilo mě, že většina řečníků si dělala o budoucnost liberální demokracie vážné starosti.

Čas od času mi někdo z mých kamarádů a známých, jimž se nelíbí má jednoznačná podpora ukrajinských bohatýrů, pošle článek nějakého západního politologa, který se na rusko-ukrajinskou válku dívá odlišně.

Tričko s nápisem „F*ck you, Putin“ od sbírky Dárek pro Putina oblékla další veřejně známá osoba. Po ministryni obrany Janě Černochové (ODS) a jaderné fyzičce Daně Drábové tak učinil i exministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Někteří politologové ale obzvlášť v případě Černochové zmiňují, že takové chování pro člena vlády není zrovna vhodné. Část veřejnosti i další politici naopak jasné gesto vymezení se proti ruské invazi podporují, a to i přes vulgární obsah.

Při korunovaci Karla III. se bude nejspíš šetřit. Uvedl to politolog Marek Bičan ve vysílání CNN Prima NEWS. Příliš honosný obřad by podle něj v současné špatné ekonomické situaci mohl být vnímán Brity negativně a pomohl by kritikům monarchie.