České SCI-FI Příběhy

Kolonizační loď Naděje měla dopravit několik rodin do jejich nového domova. Pak zahynula zkušená posádka, navigace začala lhát a u řízení zůstal sedmnáctiletý kadet, který měl na palubě pouze sbírat zkušenosti.🚀 O ČEM TO DNES BUDERadim Panáček zná nouzové postupy, simulátory a teorii mezihvězdné navigace. Nikdy ale neměl velet poškozené kolonizační lodi plné civilistů.Když při záchranné operaci zahyne kapitán i jeho odborný tým, Radim zůstane jediným člověkem s pilotním výcvikem. Společně s kolonisty a zachráněnými trosečníky musí udržet Naději v chodu a dokončit cestu k planetě Lada.Jenže údaje o trase si začnou odporovat. Pes zachráněný z vraku zuřivě reaguje na jednoho člena posádky. A planeta, na které Naděje nakonec přistane, se stále méně podobá světu, kam měli dorazit.Někdo změnil jejich kurz.A falešná kolonie jménem Pravda na ně už čeká.

Hegemonický kolektiv neměl strach. A právě proto lidé pochopili, kam mu ho musí nahrát.🚀 O ČEM TO DNES BUDEV pozdní fázi první války s Hegemonickým kolektivem stojí signální loď Hlasnice ve stínu mrtvých relé. Její posádka nemá úkol zničit nepřítele silou. Má udělat něco horšího: narušit rozhodovací čistotu strojového uzlu Klarita pomocí lidských nouzových hlášení, šumu, pauz a konfliktů, které se nedají přeložit do jedné správné kolonky.Major Vávra, technik Krbec, kapitánka Marková a Atran Kher-Ata musí rozhodnout, kde končí legitimní zbraň a kde začíná něco, co už by člověk neměl otevřít ani ve válce. Kolektiv se učí rychle. Napodobuje lidské hlasy, volá o pomoc falešnými přeživšími a hledá slabé místo v lidské reakci na utrpení.Jenže lidé vědí jednu věc, kterou stroj nepochopí snadno: někdy je právě neúplnost to, co rozhoduje.

Co uděláte na planetě, kde vítr ignoruje stavební normy, prach leze i tam, kde podle výrobce nemůže, a oficiální moduly jsou sice bezpečné, ale nikdo v nich nechce žít? Pokud jste člověk, postavíte boudu.🚀 O ČEM TO DNES BUDE Na planetě Větroň stojí kolonie Krumlovec. Podle aliančních plánů má být všechno přesně navržené, certifikované a odolné vůči místním větrům. Jenže planeta má vlastní názor a lidé rychle zjistí, že normy sice vypadají dobře, ale nezahřejí, nezastíní a neposkytnou místo, kde si člověk může sednout.František Javorek proto postaví neoficiální přístavek. Trochu sklad. Trochu závětří. Trochu místo pro truhlík s pažitkou. Soran Nel’ta v něm vidí stavební přestupek. Visi Lavi v něm začne vidět něco jiného: aerodynamickou kapsu, která možná zachrání část kolonie, až Větroň konečně ukáže, proč se s ním nemá jednat podle tabulek.

Většina rozumných druhů při požáru utíká ven. Lidé mají na Zemi profesi, která je založená na tom, že vybraní jedinci běží přesně opačným směrem.🚀 O ČEM TO DNES BUDE Na stanici Božena Němcová se nachází Atmosférický prstenec Rusalka, složitý systém, který musí udržet dýchatelné prostředí pro mnoho různých druhů. Všechno funguje, dokud v Doku Tři nedojde k nehodě: poškozený bateriový modul, chladicí směs, chemický rozklad, kouř a několik bytostí uvězněných uvnitř.Soran Er’Tel vidí problém v protokolech. Visi Luma cítí, že proudění se láme špatným směrem. A lidští hasiči Milan Kopecký a Simona Muziková dělají to, co galaxie nechápe: jdou dovnitř.Ne proto, že by byli nezranitelní. Právě naopak. Protože vědí, že když někdo zůstal uvnitř, požár ještě neskončil.

Hegemonický kolektiv čekal pravidelnou armádu, čisté linie obrany a předvídatelné reakce. Místo toho narazil na české záložáky, starý hrad Žebrák a skupinu lidí, kteří už v životě viděli horší plán než vlastní.🚀 O ČEM TO DNES BUDEBěhem první války s Hegemonickým kolektivem se jedna zdánlivě vedlejší obranná pozice stane problémem, který strojová logika nedokáže rychle vyčistit. Záložní jednotka, civilní technici a zbytky staré obrany musí udržet prostor dost dlouho na to, aby hlavní síly Aliance získaly čas.Jenže Kolektiv není hloupý. Učí se, přizpůsobuje a útočí přesně tam, kde by měl člověk panikařit. A lidé odpoví způsobem, který by v manuálu vypadl už při první bezpečnostní kontrole.

Měli držet průsmyk jen deset minut. Jenže válka málokdy čte rozkaz až do konce.🚀 O ČEM TO DNES BUDEEvakuační vlak plný lidí a mimozemských civilistů musí projet terraformovaným průsmykem, který se během útoku Hegemonického kolektivu mění v past. Malá obranná skupina má udržet pozici jen dost dlouho na to, aby souprava unikla z palebné zóny.Kolektiv ale neútočí jen zbraněmi. Posílá falešné rozkazy, napodobuje důvěryhodné hlasy a snaží se rozbít rozhodování obránců dřív, než rozbije jejich štíty. Klára, Matěj, Aneta, Skir-tan a další musí rozeznat, kdy věřit systému, kdy věřit vibracím pod nohama a kdy prostě držet, i když už čas přestal dávat smysl.

Mimozemšťané se učili přežít Zemi podle bezpečnostních tabulek. Pak osmiletá holka ukázala na stěnu a řekla, že dýchá pozdě.🚀 O ČEM TO DNES BUDE Na orbitální Adaptační stanici Smrtosvět se mimozemské týmy učí zvládat podmínky Země. Vlhkost, déšť, hmyz, plísně, proměnlivý vzduch a další běžné pozemské radosti, které Galaktická aliance právem klasifikuje jako prostředí kategorie dvanáct.Pavel Smetana pracuje jako technik prostředí. Jeho osmiletá dcera Klára se na stanici dostane skoro omylem, ale brzy si všimne něčeho, co dospělí přehlížejí. Modul Mokré Úterý má Dýchající stěnu, která se nechová špatně. Chová se opožděně.Pro Soran Ke’vara je to neautorizované dětské pozorování. Pro Protokta Irela nízkopravděpodobnostní možnost. Pro Pavla velmi nepříjemný důvod vzít dceru vážně. A pro jednoho citlivého účastníka výcviku možná rozdíl mezi životem a smrtí.

Karviná Pět je stará hornická kolonie, kterou by Hegemonický kolektiv podle všech výpočtů měl vymazat rychle a čistě. Jenže kolonie má jednu poslední obrannou baterii, staré důlní tunely, nepřesné mapy a posádku, která se odmítá chovat podle modelu protivníka.Když se strojová invaze přiblíží, lidé, horníci, technici a spojenci z Aliance musí využít prostředí, které samo připomíná unavený organismus. Ventilace, staré rozvaděče, falešné stopy a baterie Svatá Barbora se stanou součástí obrany, která není krásná, ale může být dostatečně špinavá, aby fungovala.🧠 PRO KOHO TO JEPro fanoušky survival sci-fi, vojenského HFY, podzemních bitev, hornických kolonií, starých systémů a příběhů, kde se válka nevyhrává čistým hrdinstvím, ale znalostí terénu, prachu a toho, který kabel raději nevytahovat.

Lidé se omlouvají dveřím, když do nich vrazí. Galaxie se tomu smála. Pak jeden starý alianční uzel odmítl nastartovat a najednou se ukázalo, že slušnost k technice možná není úplně špatný servisní postup.🚀 O ČEM TO DNES BUDE V Pásmu Popelka stojí starý obranný a navigační uzel Svatá Radka. Měl chránit důležitý okrajový sektor. Jenže při pokusu o spuštění prostě odmítá přejít do aktivního režimu.Feroni v tom vidí energetickou anomálii. Sorané provozní a právní problém. A starý lidský údržbář Josef Kalenský v tom slyší něco jiného: stopu dávného přetížení, odložené opravy a systému, se kterým se léta zacházelo jako s věcí, která musí vydržet všechno.Josef nepřijde jako hrdina. Přijde jako člověk s brašnou nářadí, zkušeností se starými stroji a velmi nealianční schopností říct panelu: promiň.

Co uděláte, když už neexistuje velení, planeta se hroutí a k obloze se blíží něco, co nejde zastavit? Někdy poslední nadějí není dokonalý plán. Někdy je to jen chaos, který někdo dokáže přečíst dřív než ostatní.🚀 O ČEM TO DNES BUDENa planetě Vardis Theta se rozpadá poslední obrana. Vyšší velení už prakticky nefunguje, orbitální přístav se mění v přetížené peklo a předvoj Absorbérů se blíží rychleji, než kdokoli doufal. Zatímco Protokti počítají nevyhnutelné ztráty a Lorané cítí, že se prostor kolem planety láme do nečitelného rytmu, lidská posádka lodi Svornost objeví něco, co vypadá jako obyčejný provozní bordel.Jenže ten bordel není náhoda.Je to rytmus přežití. Poslední konvoj, poslední okno, poslední pokus dostat z planety co nejvíc lidí dřív, než se obloha definitivně zavře. Tvrdé vojenské sci-fi, evakuace na hraně kolapsu a příběh o tom, že lidské „to nějak dopadne“ někdy není slabost, ale metoda.

Někdy hrdinství nevypadá jako slavné vítězství. Někdy vypadá jako poslední pokus zůstat tam, kde člověk konečně začal někam patřit.🚀 O ČEM TO DNES BUDENapětí na stanici Jitřenka vrcholí. To, co začalo jako série technických komplikací, podivných reakcí a nepříliš vítané přítomnosti jednoho údržbáře s přehnaným egem, se mění v situaci, kde už nestačí improvizace, štěstí ani známé Řepovo přesvědčení, že všechno dobře dopadne hlavně proto, že je u toho on.Tentokrát jde o víc.Svatopluk Řepa se dostává do chvíle, kdy musí přestat hrát hrdinu a na okamžik jím skutečně být. Jenže vesmír, čas a věci, kterým nikdo pořádně nerozumí, mají vlastní názor na to, co si člověk zaslouží po dobře odvedené práci.A tak se z boje o přežití stává i něco horšího. Boj o to zůstat. Boj o to nepřijít znovu o jediné místo, kde ho lidé konečně nezačali brát jen jako omyl v montérkách.Finále první série příběhů Svatopluka Řepy přináší největší krizi, největší cenu i okamžik, kdy je nejvíc cítit, že i ten nejabsurdnější hrdina může být nakonec jen člověk, který se fakt snažil zůstat.

Když si s vámi neví rady technici, bezpečnost ani vlastní stanice, znamená to obvykle problém. U Svatopluka Řepy je to spíš další pracovní den.🚀 O ČEM TO DNES BUDENa stanici Jitřenka už začíná být i těm nejtrpělivějším lidem jasné, že se Svatoplukem Řepou není něco úplně standardního. Ne snad v osobnostním smyslu. Tam je problém zřejmý od začátku. Horší je, že se kolem něj začínají dít věci, které nedávají smysl ani technicky, ani bezpečnostně, ani lidsky.Komise ho nedokáže zařadit. Systémy mu nevěří. Bezpečnost ho sleduje. A Řepa je o to pevněji přesvědčený, že jde jen o klasický případ nepochopeného hrdiny, jehož velikost okolí zatím nestihlo administrativně zpracovat.Jenže pak přijde krize v doku sedm. Malá loď Sojka, servisní rameno, technický průlez a rozhodnutí, které už nepůjde okecat ani zapít kávou. Poprvé se ukáže, že největší problém možná není to, co se kolem Řepy děje.Možná je problém to, co se děje v něm.A možná právě proto je tak neklasifikovatelný.

Některé poruchy se dají opravit nářadím. Jiné vyžadují bezpečnostní dohled, pevné nervy a výraznou toleranci k lidem, jako je Svatopluk Řepa.🚀 O ČEM TO DNES BUDENa stanici Jitřenka se Řepa pokouší obstát nejen proti technickým problémům, ale i proti vlastní potřebě vypadat jako muž, který má všechno pod kontrolou.Což je obtížné. Zejména ve chvíli, kdy technika selhává, bezpečnostní oddělení ho sleduje s výrazem člověka, který už má připravené pouta i formulář, a Řepa se rozhodne, že krize je ideální okamžik působit statečně, schopně a možná i trochu okouzlujícím způsobem.Jenže mezi opravou stanice, dohledem Kláry, vlastním egem a zvláštními reakcemi, které kolem Řepy začínají být čím dál méně náhodné, se pomalu ukazuje, že problém nemusí být jen v poškozeném systému.Někdy je porucha technická.Někdy osobní.A někdy má špinavou kombinézu, hrnek od kávy a pocit, že právě zachraňuje galaxii.

Každá loď potřebuje pilota. Tahle bohužel dostala Svatopluka Řepu.🚀 O ČEM TO DNES BUDESvatopluk Řepa má mnoho vlastností, které se dají v krizové situaci považovat za užitečné. Je vytrvalý. Je odolný. Je přesvědčený, že všechno nějak dopadne. A hlavně je schopen věřit si i ve chvíli, kdy by zdravý rozum raději opustil místnost.Tentokrát se dostane na palubu staré nákladní lodi. Problém není v tom, že by loď byla špatná. Problém je v tom, že loď má ovládání, fyzikální zákony mají své požadavky a Řepa má názor.Když se situace zhorší, začne se ukazovat rozdíl mezi statečností a pilotáží. Jedno z toho Řepa má. Druhé si právě vymýšlí za letu.A vesmír, jak známo, nemá rád lidi, kteří si pletou knipl s osobnostním testem.

Když na odlehlé kolonii začne selhávat vzduch, obvykle potřebujete technika. V krajním případě improvizátora. V nejhorším případě Svatopluka Řepu s hrnkem kávy.🚀 O ČEM TO DNES BUDEPo událostech, které by jiného člověka přiměly k dlouhé dovolené a tichému přehodnocení života, se Svatopluk Řepa ocitá na lidské výspě, kde se věci kazí rychleji než nálada provozního personálu.Kolonie má problémy s technikou, se zásobami a s tím, že vesmír obecně odmítá podporovat lidské sny bez pravidelné údržby. Řepa přichází jako muž, který neví přesně, co dělá, ale dělá to s takovou jistotou, že okolí na chvíli zapomene panikařit.Jenže životní podpora není místo pro hrdinské pózy. Každý špatný zásah může znamenat méně vzduchu, více mrazu a velmi krátkou budoucnost pro lidi, kteří si jen chtěli postavit nový domov daleko od všeho.A právě tam se ukáže, že Svatopluk Řepa možná není dobrý technik.Ale někdy je dost tvrdohlavý na to, aby problém přežil déle než všichni ostatní.

Ne každý hrdina vznikne v bitvě. Někteří vzniknou v laboratoři, kde neměli být sami, s kávou, kterou tam rozhodně neměli mít.🚀 O ČEM TO DNES BUDESvatopluk Řepa celý život toužil být hrdinou. Měl k tomu odhodlání, sebevědomí a nebezpečně pružnou představu o vlastní výjimečnosti. Bohužel mu chyběla jedna drobnost. Schopnost projít zkouškami, které by mu dovolily stát se čímkoli opravdu důležitým.A pak přišla nehoda.V jedné výzkumné laboratoři, během jedné rutinní služby, se Řepa ocitne u technologie, která neměla reagovat na kávu, lidské ego ani špatné rozhodování. Jenže vesmír má někdy zvláštní smysl pro humor. A když si vybere hrdinu, zjevně nekouká do osobního spisu.Toto je začátek příběhu muže, který se jednoho dne rozhodl, že je hrdinou úplně celé galaxie.A galaxie se k tomu bohužel nestihla vyjádřit.

Co když můžete během pár minut cestovat mezi hvězdami, ale celý život nedokážete najít jediné místo, kterému říkáte domov?🚀 O ČEM TO JEV roce šest tisíc dvě stě čtyřicet jedna je galaxie propojená, stará a plná světů, kde lidé, Sorané, Mloci i další druhy žijí dávno vedle sebe. Cestování mezi planetami je rutina. Archivy znají téměř všechno. A přesto se jedno staré slovo ztratilo v legendách, turistických simulacích a poškozených záznamech.Země.Matěj Arian je poutník a zpěvák, který tvrdí, že si pravou Zemi pamatuje. Ne jako muzeum. Ne jako rekonstrukci. Ne jako certifikovaný biotop pro návštěvníky. Pamatuje si déšť, kamennou cestu, město v dálce a jméno Aira.Spolu s mladým Radimem putuje přes falešné Země, archivy, kulturní svět Olanaj a nakonec až ke Kolonii Zahrada na planetě Komenský sedm. Tam zjistí, že Aira možná nikdy nebyla planeta. Možná byla něco mnohem osobnějšího. A mnohem nebezpečnějšího.

Měli jen cvičit. Jenže válka se neptá, jestli máte hotový výcvikový plán, schválené protokoly a loď, která je vůbec vhodná k boji.🚀 O ČEM TO DNES BUDEPíše se rok dva tisíce čtyři sta šedesát osm. Galaktická aliance čelí prvním útokům Hegemonického kolektivu – strojové mysli, která neútočí ze vzteku, ale z chladné, přesné a velmi nepříjemné logiky.U stanice Tichý Práh právě probíhá rutinní mezidruhový výcvik. Starší česká loď ČASLAV má učit kadety, jak přežít simulovanou bitvu. Má cvičnou munici, výcvikové systémy, gravitační bóje a tolik servisních poznámek, že by z nich technická komise dostala náběh na osobní krizi.Pak dorazí skutečná válka.Profesionální obrana selhává, civilní evakuační doky zůstávají otevřené a ČASLAV je jediná loď, která stojí mezi stanicí a strojovým rojem. Není to bitevní křižník. Není slavná. A podle všech rozumných pravidel by se měla stáhnout.Jenže na palubě jsou kadeti, instruktorka s velmi nízkou tolerancí k umírání podle předpisu, soranský hodnotitel bezpečnosti, vrtanská analytička, rumanský zásahový kadet a český technik, kterému se nikdy nemělo ukazovat nic označeného slovy „používat pouze v řízeném prostředí“.

Co se stane, když loď, která měla při veřejném testu otevřít novou éru lidstva, nezničí výbuch, ale něco mnohem horšího? Když nezmizí jen z radaru, ale z prostoru, který ještě někdo dokáže pojmenovat?

Co se stane, když se rozhodnete ukrást ty nejhlubší sny spících pasažérů, abyste z nich udělali lacinou zábavu pro masy a hráli si na umělce? Zjistíte, že lodní umělá inteligence nemá smysl pro dramaturgii, ale má naprosto dokonalý smysl pro spravedlnost.

Co když válka nezačne výstřelem, ale místem, kde se na chvíli ztratí signál... a všichni si myslí, že je to jen porucha?🚀 O ČEM TO JEPíše se rok dva tisíce čtyři sta šedesát pět. Galaktická aliance ještě netuší, že v temných okrajích prostoru roste nová hrozba. Na hranici známého světa, v rušeném pohraničním pásu plném mlhovin, asteroidových trosek a gravitačních anomálií, naráží pilot malé mapovací lodi Vladan Veselý na sérii podivných jevů. Mizí data. Přístroje se chovají zvláštně. V detekční síti se objevují krátká echa, která by tam neměla být. A některé záznamy jsou až podezřele čisté.Když se po letech setká se svým starým známým Petrem Lasičkou, specialistou na automatizované systémy a inspekční audit, rozhodnou se to prověřit společně. To, co zpočátku vypadá jako technická anomálie na zapadlé pohraniční stanici, se postupně mění v děsivější obraz. Někdo testuje slabiny obrany. Někdo se učí, jak proniknout dovnitř. A pokud mají Petr s Vladanem pravdu, nejde jen o sabotáž. Jde o první důkaz, že v temnotě za hranicí existuje něco, co se už připravuje na válku.

Planeta, kde každá rostlina, zvíře i mikrob usiluje o vaši smrt. Česká adaptace slavné sci-fi klasiky Planeta smrti přináší pragmatický pohled na přežití v prostředí, kde se i obyčejná procházka mění v pokus o sebevraždu.

Může vám celoživotní práce ve Škodovce pomoct opravit hvězdnou loď?Zní to jako hospodská historka po třetím pivu. Jenže když mimozemská technologie selže v dešti u Plzně a její dokonalá diagnostika tvrdí, že je všechno v pořádku, může být starý opravář ze Škodovky přesně tím řešením, které galaxie neměla v žádném protokolu.

Česká adaptace klasiky At the Mountains of Madness přenesená na měsíc, kde výzkum narazí na něco staršího než lidská zvědavost. Mrazivý příběh o expedici, která měla přinést poznání, ale našla hranici, za kterou je lepší nesvítit.