Esej

Přinášíme překlad eseje předního francouzského filosofa, ve kterém se v šesti tezích zamýšlí nad otázkami ruské invaze na Ukrajině.

Co čeká Fialovu vládu a co můžeme čekat od ní analyzovaly pro Neovlivní.cz ekonomky Eva Zamrazilová a Adéla Zubíková. Pětibarevná vláda Petra Fialy přebírá zemi v neradostném stavu. Nejde jen o covid, ale o ekonomickou situaci. Roste státní dluh, roztočila se kola inflace, ceny bydlení jsou v astronomické výši, do toho energetická krize… Dříve než se ministři rozkoukají v útrobách Strakovy akademie, požádali jsme o rozbor, co má a musí nová vláda udělat pro to, aby se ekonomická kondice Česka vylepšila, dvě respektované ekonomky. Svá doporučení společně sepsaly předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová a Adéla Zubíková, ekonomická analytička Úřadu národní rozpočtové rady….

Esej Petra Fischera: Rok 2022 ani ty následující nebudou s největší pravděpodobností roky tolik vzývané změny, ale potvrzováním hluboce zakořeněného „českého privatismu“. Proč to tak je a co se musí stát, aby se to změnilo?

V  našem století se přihodí jen výjimečně, aby píseň vzbudila společenskou diskusi, ale letos jedna taková vznikla.

Principál Divadla Na Jezerce píše pro časopis Neovlivní.cz o tom, co nám přinesly říjnové volby. Říjnové vzestupy a pády Náš čtyřletý vnuk Vojta si nedávno v parku na Jezerce všiml, že z některých stromů opadalo listí. Ptal se, jestli stromy bez listí umřou. Uklidnili jsme ho, že neumřou, jen se připravují na zimu, aby na jaře mohly nabrat novou sílu, a až se zase vrátí sluníčko, vrátí se stromům i zelené listí a porostou dál. Připomnělo mi to tak trochu letošní volby. Nažloutlí a zarudlí politici opadali, aby demokracie mohla nabrat sílu a do politiky se vrátila slušnost, právo a spravedlnost. A…

Evropský kontinent rozdělený po druhé světové válce na dvě poloviny vystoupil z dějin a nemínil se do nich vracet.

Velmi často v těchto dnech čteme a slyšíme o křesťanském (biblickém) dědictví, z něhož vyrůstá naše (česká či evropská) kultura a civilizace.

Každý národ má svá specifika, obdobně jako je má každá společnost. Nemá smysl se jimi chlubit nebo je odsuzovat. To, co někdo vnímá pozitivně, je někým jiným vnímáno negativně.

Voskovec a Werich měli, jak později Werich vzpomínal, za krásných časů buržoazní první republiky jednoho přísného cenzora.

Historie sportu je plná skandálů a to, co se teď dělo v Londýně, prakticky nestojí za řeč. Zajímavější je hledat odpověď na otázku, proč ze sebe Angličané dělají každých pár let kvůli fotbalu šašky.

Stále více žen od Madridu po Šanghaj nechce děti. Vymíráme proto rychleji, než jsme si mysleli.

Zkusme si představit, že jsme na Smetanově nábřeží nebo Karlově mostě poprvé v životě. To, co tu navrstvily věky, jakkoli po staletí devastováno turistickým kýčem pohlednic, obrazů, bedekrů i cajdáků, nás musí praštit přes oči („Inu, inu, jaké to skvostné panoramato“, V+W: Vest pocket revue). Panoramato bohudík stylově nejednotné, spíš bizár slohů: jako by nějaké geniální vesmírné dítě si tu hrálo na břehu řeky s pískem a vzniklo mu pod rukama pásmo Hradčan.

V mediálním prostoru mají diplomaté jasně vymezené místo. Většinou nejsou součástí zábavných příběhů.

Bezmála 20 let trvalo pronásledování anonymního bombového zabijáka, který se neblaze proslavil pod přezdívkou Unabomber. Skrýval se za ní matematický génius s chorou myslí.

"Bůh nás žádá, abychom si dovolili něco nového. Nesmíme se vrátit k falešným jistotám politických a ekonomických systémů, které jsme měli před krizí," uvádí, mimo jiné, papež František ve čtvrtečním zamyšlení nad dosavadním průběhem pandemie. Papež v něm komentoval situaci ve světě v dobách pandemie a upozornil i na další "pandemie" jako jsou ty "chudoby, násilí či globálního oteplování". Zamyšlení obyvatele svatopetrského stolce zveřejnil deník The New York Times.

Od roku 1945 až do konce osmdesátých let jsme byli de facto sovětskou kolonií. Přesněji řečeno ruskou, protože přívlastek sovětský nepojmenovává kolonizátora, ale pouze jeho tehdejší státní uspořádání. Podoba té kolonie má své specifikum, na němž bych se asi neshodl s historiky, kteří mají vlastní terminologii, již vnímám jako s prominutím roušku, co má zabránit šíření nákazy pravdivostí a opravdovostí. Chci o jednotlivých etapách této kolonie mluvit jako spisovatel, tedy osobněji a literárním jazykem, za což se předem omlouvám.

Václav Jamek je člověk revoltující. Svým psaním se nepřestává zasazovat o obecnou důstojnost i stav veřejné řeči.

Pod názvem Tajemný dopisovatel (Le Mystérieux correspondant) na podzim vyjde veřejnosti dosud neznámých devět povídek slavného francouzského romanopisce Marcela Prousta, autora Hledání ztraceného času. Informuje o tom britský deník Guardian.