Inspirante.cz

Co dnes znamená onkologická diagnóza? Proč léčba nemusí vypadat jako ve filmech, kdy rodina skutečně pomáhá, a v čem mohou být alternativní přístupy rizikové? Monika Vondrová mluvila v kavárně Revenium o léčbě rakoviny s nadhledem a zkušeností vrchní sestry Onkologické kliniky VFN v Praze. Řeč přišla i na onkojógu, humor na oddělení a na to, co má na mysli, když říká: „Nekrm raka“. Rakovina patří mezi slova, která si nechceme pustit moc blízko k tělu. Právě to mi běželo hlavou na besedě v kavárně, která bývá jindy mnohem zaplněnější. Jenže když si člověk uvědomí neúprosnou statistiku, že každý třetí Čech během života onemocní rakovinou, přestává to být vzdálený problém někoho jiného. A stojí za to poslouchat.

Na tradiční výstup na beskydský vrch Prašivá jsem se minulý čtvrtek vydal pošesté. Akci, kterou pravidelně pořádá Roska Ostrava, vždy přálo počasí a sluníčko pálilo ostošest. Ale letošní předpověď byla všelijaká.  Bude to výšlap s pláštěnkami, nebo bez nich? Tuto otázku si kladli mnozí z těch, kdo se na Prašivou chystali. Sám jsem si do batohu přibalil modrou „větrovku“. Slouží mi už dlouhá léta a dešti odolávala i ve Vysokých Tatrách. Abych si stoupání usnadnil, vzal jsem si trekingové hole.

Dostat se tam, kam ostatní, stejně rychle, pohodlně a důstojně. To si Kateřina Vítová přeje většinou marně, laxní postoj k bariérám a nepochopení smyslu úprav jí přitom podrážejí nohy mnohem víc než obrna. S přetrvávajícími stereotypy a řešeními o ničem se ale smířit nehodlá, proto se zajímá, je slyšet a zkouší tak změnit oficiální náhled. Přístupnost by totiž dávno měla být standard a hlavně slušnost.

„Dostalas kafe, doplňuju i tekutiny, když bude třeba, povzbudím tě dalším kofeinem nebo sladkostí. Už ale něco vymysli,“ snažím se přesvědčit svou hlavu, když usedám k počítači a chci, aby zabrala a přihrála mi nějaký nápad na sloupek a také mě udržela v bdělosti při opravách studentských písemek i dalších úkolech, co mám napsané v kalendáři.

Rádi navštěvujete knihovny, které kromě knih nabízejí řadu zajímavých akcí? Pokud ano, rozhodně neotálejte s návštěvou brněnské Knihovny Jiřího Mahena (KJM), která je největší veřejnou městskou knihovnou na Moravě a druhou největší v České republice. Je unikátní. Zahrnuje Mahenův památník, IN-centrum, 34 poboček a působivou Ústřední knihovnu, jež sídlí v nádherné barokní budově Schrattenbachova paláce, v níž bydlel i Wolfgang Amadeus Mozart. A právě na tuto historickou budovu jsem se zaměřil při pátrání po bezbariérových prvcích a zajímavých aktivitách pro lidi s handicapem.

Rodičovství by mělo být otázkou touhy a odpovědnosti. V České republice je však stále také otázkou legislativní definice toho, kdo tvoří „pár“. Přístup k asistované reprodukci je dnes zákonem omezen na heterosexuální dvojice.

Přála si pracovat v kavárně, ale hosty by prý děsila deformovaným obličejem. Ta věta tehdy asi nikoho ze židle nezvedla, ale já bych chtěla, aby jo. Přestala jsem číst a chvilku koukala do zdi. Ani nevím, jestli ve mně hrklo, naštvala jsem se, nebo mi to prostě přišlo jenom hloupý a pokrytecký. Asi od každýho něco.  Vymlouvat se na vzhled a spojovat ho se schopností dělat dobře a efektivně určitou práci je až na pár výjimek naprosto přes čáru. Zkoumat, jestli má někdo vyhovující barvu pleti, dost vlasů, hezkej hlas, ladnej krok, rychlý ruce nebo přijatelnou figuru, by zavánělo vyhazovem. Ovšem opřít se do projevů diagnózy nebo následků onemocnění, co všemu tomu můžou taky hodně ubírat, kupodivu projde. A dokonce jako oficiální argument!

Musím přiznat, že jsem se na jaro letos moc těšil. Když se zhruba před třemi týdny ohlásilo v plné síle, byl jsem plný elánu a začal jsem na zahradě napravovat hříchy z loňského podzimu. S radostí a odhodláním. Ale když jsem shrabával poslední zetlelé listí, málem jsem přelomil dřevěnou násadu. Najednou se mi totiž vybavily vzpomínky na loňský rok a probděné květnové noci, kdy jsem odháněl naši psí hlídačku od klubíčka, do kterého se před ní schoulil ježek. Těch ježků bylo samozřejmě více, někdy i dva či tři. Nechodili najednou, ale ty návštěvy se odehrávaly postupně. Spánek, přerušovaný bleskovým opuštěním postele, zapnutím světla v mobilu, popadnutím připraveného rýče, odehnáním psa, opatrným nabráním ježka a jeho přenosem do sousedního parku, samozřejmě nestál za nic.

Se specialistkou na asistovanou reprodukci MUDr. Lucií Švabíkovou a ředitelkou Pride Business Forum Terezou Kadlecovou řešíme, jak legislativa omezuje přístup k asistované reprodukci.

Rádi byste lépe porozuměli světu dětí s ADHD (poruchou pozornosti s hyperaktivitou)? Sáhněte po letošní novince, knize Áďa a já, která vás laskavým způsobem provede příběhem holčičky Sophie a jejího nejlepšího kamaráda Ádi, s nímž zažívá jedno dobrodružství za druhým. Autory této obrázkové publikace jsou Richard Pink (Rich Pink) a jeho manželka Roxanne Emery (Rox Pink, RØRY), společně šířící osvětu o životě s ADHD.

Luděk Kopa žije už několik let s diagnózou chronické lymfocytární leukémie (CLL) – zhoubného onemocnění krvetvorby. Podstoupil dvě biologické léčby i transplantaci kostní dřeně. Přestože doufal, že se nemoc nevrátí, stalo se. Únava, oslabená imunita a nejistota se staly součástí jeho života. Ale nevzdal to. Luděk Kopa vzpomíná, že v době, kdy byl po transplantaci kostní dřeně, neušel ani 500 metrů,...

Odešels. Konečně.  Rozhlídnu se po svým jedna plus okno a vidím obtisky toho, že jsme tu byli dva. Hrnky, talířky, vidličky. Na pultu leží utěrka, o kus dál váza s májovými větvičkami a zbytek sekaný a bublaniny. Měla bych uklidit. Ale neuklidím. Nemůžu. Právě přetejkám dojmy a další už nepojmu. Jde o zvláštní směsici zážitků, něhy a nervozity, mixnutou s mírnou nespavostí, tlakem z práce a přemírou celotýdenního dojíždění i pohybu. Ono se to totiž nasčítá. Jsem ráda, že mě takhle nevidíš.

Kdo je v Česku vlastně „máma“ — a kdo má právo stát se rodičem? A proč stále existují lidé, kteří musejí předstírat dlouhodobý heterosexuální vztah, aby si splnili sen, který jim může zásadně změnit život?

Když občas zaměřím pozornost na svět sociálních sítí, nabývám dojmu, že lidé na nich stále řeší jedno a totéž: rozdílné hodnoty. Často se to také nazývá „rozdílné názory“, ale právě v nich se zrcadlí naše hodnotové orientace: ať jsou to peníze, domácí mazlíčci, včerejší večeře… až po politické preference.

Pacientská sdružení Roska, která sdružují osoby postižené neurologickým onemocněním roztroušená skleróza (RS), se snaží svým členům nabízet rozličný program a aktivity. Mezi nejčastější patří pravidelná cvičení, plavání, jóga, stejně tak i výlety, návštěvy divadel či rekondiční pobyty.

Během tradiční návštěvy brněnské Moravské zemské knihovny jsem navštívil komorní výstavu Oči Brna, která mě pozvala do inspirativního životního příběhu Radky Vernerové, která je ředitelkou a zakladatelkou Domu pro Julii – prvního dětského lůžkového hospice v České republice. Můžete ji navštívit zdarma do 9. května v přízemí knihovny.

Schizofrenie – nemoc, která v lidech často vzbuzuje strach: radši od ní couvnout a dělat, že nás se to netýká. Jenže když se o ní mluví jen šeptem, náhodně nebo vůbec, vyhrávají stereotypy a předsudky. A ty nejen že nejsou pravdivé, ale často bolí.

Za deset let své existence se aplikace Záchranka posunula od jednoduchého nouzového tlačítka ke komplexní bezpečnostní platformě. Zároveň se pyšní tím, že patří k technologicky nejvyspělejším svého druhu v Evropě a pomohla zprostředkovat již více než 220 000 volání na tísňovou linku. Aplikace se neustále vyvíjí a přizpůsobuje pro široké spektrum uživatelů, což dokládají i četné inovace pro lidi s handicapem.

Co se člověku honí hlavou, když jeho vlastní mozek začne přetvářet realitu? V první epizodě podcastu Za zrcadlem si Jan Klouda povídá s Vítkem Kettnerem, projektovým manažerem spolku Revenium, o životě s diagnózou schizofrenie.

Tento text provází nový podcast Za zrcadlem, věnující se tématům duševního zdraví a nemoci. První diagnózou, kterou jsme se rozhodli prozkoumat podrobněji, se stala schizofrenie...

Tento text provází nový podcast Za zrcadlem, věnující se tématům duševního zdraví a nemoci. První diagnózou, kterou jsme se rozhodli prozkoumat podrobněji, se stala schizofrenie...

„Ale ty seš přece zvyklá!“ Dostávat k téhle větě korunu, je ze mě dávno rentiérka. Dám si nohy nahoru, vypnu telefon a konečně přečtu všechny knížky i časopisy, co jich tu mám. Na to bych si zvyknout uměla.  Jenže na předsudky ne.

O tom, jak snížit náklady ve zdravotnictví, se přemýšlí po celém světě. Jedním z příkladů, který má navíc ekologický rozměr, je vedle redukce spotřeby a její racionalizace možnost nahradit vyšetřovací rukavice vyráběné z ropného nitrilu, jež končí jako infekční odpad, biologicky odbouratelnou alternativou.

I když ta událost, která vkročila do mého zahradničení, je letitá, hodně letitá, vybavuji si ji dodnes. Kamarád Zdeněk obhlížel pečlivě pár záhonků na minizahrádce u našeho domku. „Petrželku máš, pažitku, celer, nějaké ředkvičky, mrkev. Nikde ale nevidím libeček,“ prohlásil.

Podcast Za zrcadlem nabízí autentické příběhy lidí s duševním onemocněním. Proč? Protože jejich hlas by měl být také slyšet. A protože jsou to právě oni, kdo s nemocí žijí a vědí moc dobře, co to obnáší.

Za zrcadlem | podcasty Inspirante Podcast Za zrcadlem nabízí autentické příběhy lidí žijících s duševním onemocněním. Otevíráme v něm témata, o kterých se často nemluví – a děláme to s respektem a bez zjednodušování.V jednotlivých epizodách se o své zkušenosti podělí přímo lidé, kteří žijí s duševním onemocněním. Uslyšíte od nich, jak nemoc ovlivňuje jejich...

Dlouho se na něco těšíte, vymýšlíte nejrůznější volnočasové akce a ve výsledku všechny plány za pochodu překopáte nebo rovnou stornujete. Přesně s tímto nepříjemným scénářem se poslední dobou setkávám častěji než dřív, což mě samozřejmě netěší. Ať už jde o rušení účasti na kulturních akcích, sportovních aktivitách nebo pravidelných výletech za rodinou.

V prostorách dobročinného obchůdku Dobrý obchod Bystrc jsem si povídal s jeho vedoucí Hanou Kubíčkovou, jež vytváří důležitý most mezi zákazníky a dětským hospicem Dům pro Julii, kam putuje veškerý výtěžek z prodejů. Tento příjemný brněnský obchůdek je nejen důležitou součástí aktivit dětského hospice, ale má rovněž skvělou pověst mezi svými dárci i zákazníky. V rozhovoru jsme to probrali ze všech stran. Od vhodných i nevhodných věcí k darování přes osud neprodaných věcí a úspěšnou spolupráci se Sonnentorem až po otázky osobnější povahy.

Vypadá to, že jsem skoro přestal fantazírovat. Že bych se plně zotavil? Bohužel ne, jen jsem prostě delší dobu nic nenapsal. Možná nebyl důvod ke stížnostem, nebo mě přemohla jiná naléhavější činnost. Kdoví?

A je to tu zas. Než v buse dostanu jízdenku, není si kam sednout.  Umím si říct, jenže mi zrovna bylo tak hezky, že jsem s nikým mluvit nechtěla. Přitom vím, že sázet na to, že mě někdo zmerčí a zvedne se, je fakt loterie. Obzvlášť tam, kde má tři čtvrtě cestujících na hlavě kapuci, v uších sluchátka a oči přilepené na mobilu.

Život s atopickým ekzémem umí pořádně potrápit. O tom ví své také Inka Teschinská, která je autorkou knihy Atopický deník s podtitulem Život s ekzémem a cesta k sobě. Je plná srozumitelně podaných informací o atopickém ekzému, osobního svědectví ze života atopika a mnoha praktických tipů, které lze aplikovat do běžného fungování. A co na knihu jako dlouholetý atopik říkám?

Už popáté se lidé z byznysu, nezisku i úřadů sešli ve Vodafonu nad tématem zaměstnávání. Sdíleli novinky, nápady i neduhy, a vzájemně se tak inspirovali v dalších krocích, aby se v práci mohli potkávat kolegové s nejrůznějšími diagnózami. Jako tradičně došlo i na technologie a možnost si nějakou z nich vyzkoušet na vlastní kůži.

Nový komunitní a vzdělávací prostor Bylinkárium v areálu Domova sv. Josefa v Žirči má za sebou důležitý milník. Hrubá stavba historické budovy je dokončena. Už má střechu, podlahy, osazená okna i hotové stěny, informovala Kristýna Větrovská z Domova sv. Josefa, střediska Oblastní charity Červený Kostelec.

Jaro má zvláštní schopnost ukázat, co už doma jen zabírá místo. Když otevřeme skříně a necháme věci nadechnout, často zjistíme, že mohou získat nový švih a smysl nebo potěšit někoho jiného.

Češi a Češky děti chtějí. V tom je možná největší paradox současné demografické situace. Podle aktuálního výzkumu Cesty k rodičovství (PřF UK & NMS, 2024) si lidé v Česku přejí v průměru 2,1 dítěte. Ideál dvoudětné rodiny přetrvává napříč generacemi – 77 % žen a 71 % mužů si přeje mít alespoň dvě děti.

Více než stovku zájemců přilákala akce, kterou u příležitosti Světového dne sluchu uspořádala v Ostravě nezisková organizace Jsem jedno ucho.

Miluji svůj domov. Miluji ho dokonce natolik, že z něj nerada odcházím. Pokaždé při odchodu zažívám úzkost z opouštění svého bezpečného přístavu.

Od poloviny ledna jsou úterní tiskové konference poslaneckých klubů, kterým předchází jednání Sněmovny, simultánně tlumočeny do českého znakového jazyka.

Co čísla o Česku raději neříkají nahlas Proč se v Česku rodí stále méně dětí? A jakou roli v tom hrají demografické změny, zdravotní realita i ekonomika? V druhém díle podcastu Plán R se podíváme na rodičovství z pohledu dat. Společně s gynekoložkou Vladimírou Bernátkovou z kliniky Genitrix a analytikem Dominikem Kohutem z PwC rozebíráme,...

Co čísla o Česku raději neříkají nahlas Česká republika stárne. A to tempem, které ještě před pár lety působilo jako vzdálené varování, ne jako realita. Jenže realita je tady: máme méně dětí, rodičovství odkládáme do vyššího věku a systémová podpora rodin i jednotlivců začíná skřípat na všech frontách. Česká republika stárne — rychleji, než si...

Začal Tulipánový měsíc. Každý rok se během března tato květina stane symbolem podobory lidí, kterým do života vstoupila rakovina. Pořádající spolek Amelie zároveň dává naplno vědět o všech aktivitách, kterými nemocným a jejich blízkým pomáhá po celý rok.

Pacientská organizace Roska Ostrava, která sdružuje osoby s diagnózou roztroušená skleróza (RS), nabídne svým členům i jejich blízkým v jarních měsících a v létě řadu zajímavých akcí. Informovala o tom předsedkyně sdružení Naďa Nováková.

Konference Národního ústavu duševního zdraví představila výsledky téměř tříletého projektu Na rovinu zaměřeného na dospělou populaci. Důraz byl kladen na podporu duševního zdraví v každodenním životě, zapojování lidí se zkušeností s duševní nemocí i na to, jak o duševním zdraví citlivě mluvit v médiích.

Z principů neurorehabilitace, konkrétně z práce s tzv. dual task neboli dvojím úkolem, při kterém člověk provádí dvě různé činnosti současně, vychází cvičení KOMMO®. Tento druh tréninku vznikl z poznatků z každodenní práce s lidmi v pokročilém stadiu roztroušené sklerózy v Domově svatého Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem.

Co nás vyvádí z rovnováhy a proč má smysl vědět, jak ve stresu reagujeme? Kdy zpozornět, dát víc na řeč těla a jak z kruhu přetížení ven? I o tom v kavárně na Duhovce přednášel docent Pavel Harsa, vedoucí klinický psycholog VFN a 1.LF UK. Hodina příjemně nabitá souvislostmi ukázala, že znát fakta a doporučení nestačí. Důležité je se podle nich opravdu zařídit.

V online rozhovoru jsem si povídal se spisovatelkou a ilustrátorkou Markétou Vítkovou, která je autorkou mnoha inspirativních knih. Jednou z nich je také interaktivní kniha Nezvuky, jež originálním způsobem přibližuje svět lidí se sluchovým postižením. Nezvuky jsou již čtvrtým přírůstkem v sérii knižních mostů, které spojují světy lidí s hendikepem se světem ostatních.

Když se řekne neplodnost, většina lidí si představí kliniky, hormonální injekce a IVF. Jenže mnohdy stačí méně — obyčejný rozhovor s gynekologem/žkou, správné testy a otevřená mysl. Příběh Evy Bláhové a zkušenosti lékařky Nicole Mardešićové ukazují, že současná medicína má nejen obrovské možnosti, ale také přináší naději tam, kde by ji ještě před pár lety běžný smrtelník nehledal.

A je to tu zas.  Další článek o člověku s handicapem, co se v každé druhé odpovědi tlemí a navrch má hravou přezdívku typu Knoflík, Kečup, Masařka nebo Sumec. Stejnou náladu jedou i fotky, na kterých Masařka zvesela poletuje po kavárnách a Sumec se s Kečupem noří do vln televizní zábavy. A protože to není jen tak, hodlají o tom napsat knihu. To teda bude trhák!

V polovině ledna jsem ve Fakultní nemocnici Brno navštívil unikátní výstavu „Jizvy – začátek nového příběhu“, kde jsem si prohlédl osm fotografií s krátkými texty, jež představují příběhy dětí i dospělých, kteří překonali následky popálenin. Výstavu zorganizovala nezisková organizace Popálky z.ú. ve spolupráci se zmíněnou brněnskou nemocnicí. Zhlédnout ji můžete ve 3. patře pavilonu L areálu Bohunice do 9. února 2026.

Dva roky a jeden den trvala rekonstrukce nového domu ostravského Centra pro rodinu a sociální péči z.s., které už déle než 30 let pečuje o vztahy a rodiny a pomáhá zvládat život s handicapem. Centrum slavnostně otevřelo nové sídlo první lednové úterý.  Moderní prostory jsou připraveny poskytovat sociální služby dětem a mladým lidem se zdravotním...

Potřebovala jsem na tiskovku, proto jsem žhavila drát. Takže už vím, kdo nestíhá, marodí, má jen jedno auto (proti dvěma nohám?) a všechno ho dere. A vůbec, proč to chci, vždyť fest sněží a mrzne. A klouže to každýmu. No jo, no. Nakonec se uvolil dlouholetej kamarád. Bylo vážně milý konečně nevysvětlovat a nepasovat se do rozvrhu tak, aby se dobrej skutek spáchal v rámci něčeho dalšího. I díky němu jsem nic nemusela rušit, i když moc nechybělo. No ne, no.

Koukal na mě dost překvapeně.  Oceňuju, že netroubil, negestikuloval, jen se skrz sklo divil.  Asi začnu na prsou nosit výstražnou vestu s nápisem: „Short vehicle, don´t follow me!“ nebo hezky česky: „Nerušit, scházím bez vyzvání!“ Nedělá mi to radost, jenže někdy to jinak nejde. Vím, že bych jako chodec měla jít výhradně po chodníku. Ten by z podstaty věci měl být vcelku, schůdnej, v rovině a bezpečnej, čili rozhodně klidnější a uhlazenější než silničky v zástavbách a okolí. Jenže kdoví jestli. Mám totiž neodbytnej dojem, že o podvozek se lidi starají víc než o vlastní nohy.

Na bariérách toho moc magického není. V pohádkách si sice při přesunech vystačí s mlžným oparem, zato ale plaší z kuličky hrachu, půlky království nebo ztracené boty. Turnikety, karusel ani eskalátory tam ovšem nevedou a schody míří výhradně do nebe. Čas bývá do úplňku, pokusy aspoň tři, a když vás něco cvrnkne do nosu, kouká z toho svatba. To...

Potřebujete (nejen) před blížícími se vánočními svátky posílit svou psychickou odolnost? Vyzkoušejte aplikaci Pohov! která vznikla spoluprací Hasičského záchranného sboru ČR, Policie České republiky a Akademie věd České republiky. Tato interaktivní aplikace obsahuje řadu dechových a mentálních cvičení pro zvládnutí různých složitých situací, užitečné testy i důležité informace, které mohou pomoci.

Do největší vánoční výzvy v dějinách České republiky mohou dárci poslat libovolnou částku a rozsvítit svůj domov, chatu či oblíbené místo na virtuální mapě až do posledního prosince letošního roku. Letos dárci podpoří 15 neziskových organizací. Jak upozorňuje autor projektu Peter Chalupianský, stačí navštívit web www.rozsvitmecesko.cz, darovat libovolnou částku a vybrat místo, které chcete rozsvítit. Může to...

Jedním ze symbolů blížících se svátků jsou vánoční trhy v Brně, na kterých se můžete zapojit do benefiční sbírky Daruj kelímek. Tato tradiční akce přímo pomáhá neziskovým a charitativním organizacím prostřednictvím darování kelímků. A jelikož mě zajímalo, jak to celé funguje, vyrazil jsem na vánoční trhy, kde jsem vychutnával teplý mošt z roztomilého kelímku s motivem brněnského dráčka, díky čemuž se mi otevřela snadná cesta k podpoře jedné z neziskových organizací.

Baví mě tradice, rituály i pohádky, jen jaksi retro. Hodně retro. Chtěla bych sníh v režii Josefa Lady, světlo z chaloupek a lucerniček, štrůdl, křížaly a dřeváky pod pecí. Úplně to na pohledu na ledničce vidím. Moderní doba má sice vlastní poetiku, respektive smysl pro drama, superhrdiny a vlající pláště pomalu i na mandarinkách, ale snad v nás něco z těch původních malebných Vánoc i zim zůstalo. A kdyby náhodou ne, společné kafe, kakao nebo třeba punč si prostě zkusím vykoledovat.

Advent je obdobím, kdy se sociální podniky snaží oslovit případné zákazníky a nabízejí jim výrobky, ať už na e-shopech, při vánočních jarmarcích a trzích, či případně firmám, obcím a institucím formou dárkových balíčků. Švadlenky Sociální podnik Švadlenky pomáhá lidem v Královéhradeckém kraji, kteří se ocitli ve finanční nouzi a potřebují práci. Zaštiťuje ho obecně prospěšná...

Vánoční čas je již dlouhá léta neodmyslitelně spojen s novými pohádkovými příběhy vznikajícími pod křídly České televize. Jedním z nich je také pohádka v českém znakovém jazyce Ke všem čertům, která byla natočena na motivy oblíbeného příběhu Čertův švagr spisovatelky Boženy Němcové. Pohádka je dabovaná, takže si ji užijí nejen neslyšící děti, ale úplně každý.

„Co by sis přál k Ježíšku, miláčku?“ — „Asi nejvíc klid a pohodu.“ — „Ptám se na vánoční dárek, ne na vánoční zázrak.“ Historka ze života, která mluví za vše. Všichni chceme hezké svátky, ale realita bývá rozmanitě zákeřná. Jak se zpívá v koledě „Vánoce, Vánoce přicházejí“, každá situace skrývá potenciál katastrofy. Dá se říct, že samotnou...