Inspirante.cz

Schizofrenie – nemoc, která v lidech často vzbuzuje strach: radši od ní couvnout a dělat, že nás se to netýká. Jenže když se o ní mluví jen šeptem, náhodně nebo vůbec, vyhrávají stereotypy a předsudky. A ty nejen že nejsou pravdivé, ale často bolí.

Za deset let své existence se aplikace Záchranka posunula od jednoduchého nouzového tlačítka ke komplexní bezpečnostní platformě. Zároveň se pyšní tím, že patří k technologicky nejvyspělejším svého druhu v Evropě a pomohla zprostředkovat již více než 220 000 volání na tísňovou linku. Aplikace se neustále vyvíjí a přizpůsobuje pro široké spektrum uživatelů, což dokládají i četné inovace pro lidi s handicapem.

Co se člověku honí hlavou, když jeho vlastní mozek začne přetvářet realitu? V první epizodě podcastu Za zrcadlem si Jan Klouda povídá s Vítkem Kettnerem, projektovým manažerem spolku Revenium, o životě s diagnózou schizofrenie.

Tento text provází nový podcast Za zrcadlem, věnující se tématům duševního zdraví a nemoci. První diagnózou, kterou jsme se rozhodli prozkoumat podrobněji, se stala schizofrenie...

Tento text provází nový podcast Za zrcadlem, věnující se tématům duševního zdraví a nemoci. První diagnózou, kterou jsme se rozhodli prozkoumat podrobněji, se stala schizofrenie...

„Ale ty seš přece zvyklá!“ Dostávat k téhle větě korunu, je ze mě dávno rentiérka. Dám si nohy nahoru, vypnu telefon a konečně přečtu všechny knížky i časopisy, co jich tu mám. Na to bych si zvyknout uměla.  Jenže na předsudky ne.

O tom, jak snížit náklady ve zdravotnictví, se přemýšlí po celém světě. Jedním z příkladů, který má navíc ekologický rozměr, je vedle redukce spotřeby a její racionalizace možnost nahradit vyšetřovací rukavice vyráběné z ropného nitrilu, jež končí jako infekční odpad, biologicky odbouratelnou alternativou.

I když ta událost, která vkročila do mého zahradničení, je letitá, hodně letitá, vybavuji si ji dodnes. Kamarád Zdeněk obhlížel pečlivě pár záhonků na minizahrádce u našeho domku. „Petrželku máš, pažitku, celer, nějaké ředkvičky, mrkev. Nikde ale nevidím libeček,“ prohlásil.

Podcast Za zrcadlem nabízí autentické příběhy lidí s duševním onemocněním. Proč? Protože jejich hlas by měl být také slyšet. A protože jsou to právě oni, kdo s nemocí žijí a vědí moc dobře, co to obnáší.

Za zrcadlem | podcasty Inspirante Podcast Za zrcadlem nabízí autentické příběhy lidí žijících s duševním onemocněním. Otevíráme v něm témata, o kterých se často nemluví – a děláme to s respektem a bez zjednodušování.V jednotlivých epizodách se o své zkušenosti podělí přímo lidé, kteří žijí s duševním onemocněním. Uslyšíte od nich, jak nemoc ovlivňuje jejich...

Dlouho se na něco těšíte, vymýšlíte nejrůznější volnočasové akce a ve výsledku všechny plány za pochodu překopáte nebo rovnou stornujete. Přesně s tímto nepříjemným scénářem se poslední dobou setkávám častěji než dřív, což mě samozřejmě netěší. Ať už jde o rušení účasti na kulturních akcích, sportovních aktivitách nebo pravidelných výletech za rodinou.

V prostorách dobročinného obchůdku Dobrý obchod Bystrc jsem si povídal s jeho vedoucí Hanou Kubíčkovou, jež vytváří důležitý most mezi zákazníky a dětským hospicem Dům pro Julii, kam putuje veškerý výtěžek z prodejů. Tento příjemný brněnský obchůdek je nejen důležitou součástí aktivit dětského hospice, ale má rovněž skvělou pověst mezi svými dárci i zákazníky. V rozhovoru jsme to probrali ze všech stran. Od vhodných i nevhodných věcí k darování přes osud neprodaných věcí a úspěšnou spolupráci se Sonnentorem až po otázky osobnější povahy.

Vypadá to, že jsem skoro přestal fantazírovat. Že bych se plně zotavil? Bohužel ne, jen jsem prostě delší dobu nic nenapsal. Možná nebyl důvod ke stížnostem, nebo mě přemohla jiná naléhavější činnost. Kdoví?

A je to tu zas. Než v buse dostanu jízdenku, není si kam sednout.  Umím si říct, jenže mi zrovna bylo tak hezky, že jsem s nikým mluvit nechtěla. Přitom vím, že sázet na to, že mě někdo zmerčí a zvedne se, je fakt loterie. Obzvlášť tam, kde má tři čtvrtě cestujících na hlavě kapuci, v uších sluchátka a oči přilepené na mobilu.

Život s atopickým ekzémem umí pořádně potrápit. O tom ví své také Inka Teschinská, která je autorkou knihy Atopický deník s podtitulem Život s ekzémem a cesta k sobě. Je plná srozumitelně podaných informací o atopickém ekzému, osobního svědectví ze života atopika a mnoha praktických tipů, které lze aplikovat do běžného fungování. A co na knihu jako dlouholetý atopik říkám?

Už popáté se lidé z byznysu, nezisku i úřadů sešli ve Vodafonu nad tématem zaměstnávání. Sdíleli novinky, nápady i neduhy, a vzájemně se tak inspirovali v dalších krocích, aby se v práci mohli potkávat kolegové s nejrůznějšími diagnózami. Jako tradičně došlo i na technologie a možnost si nějakou z nich vyzkoušet na vlastní kůži.

Nový komunitní a vzdělávací prostor Bylinkárium v areálu Domova sv. Josefa v Žirči má za sebou důležitý milník. Hrubá stavba historické budovy je dokončena. Už má střechu, podlahy, osazená okna i hotové stěny, informovala Kristýna Větrovská z Domova sv. Josefa, střediska Oblastní charity Červený Kostelec.

Jaro má zvláštní schopnost ukázat, co už doma jen zabírá místo. Když otevřeme skříně a necháme věci nadechnout, často zjistíme, že mohou získat nový švih a smysl nebo potěšit někoho jiného.

Češi a Češky děti chtějí. V tom je možná největší paradox současné demografické situace. Podle aktuálního výzkumu Cesty k rodičovství (PřF UK & NMS, 2024) si lidé v Česku přejí v průměru 2,1 dítěte. Ideál dvoudětné rodiny přetrvává napříč generacemi – 77 % žen a 71 % mužů si přeje mít alespoň dvě děti.

Více než stovku zájemců přilákala akce, kterou u příležitosti Světového dne sluchu uspořádala v Ostravě nezisková organizace Jsem jedno ucho.

Miluji svůj domov. Miluji ho dokonce natolik, že z něj nerada odcházím. Pokaždé při odchodu zažívám úzkost z opouštění svého bezpečného přístavu.

Od poloviny ledna jsou úterní tiskové konference poslaneckých klubů, kterým předchází jednání Sněmovny, simultánně tlumočeny do českého znakového jazyka.

Co čísla o Česku raději neříkají nahlas Proč se v Česku rodí stále méně dětí? A jakou roli v tom hrají demografické změny, zdravotní realita i ekonomika? V druhém díle podcastu Plán R se podíváme na rodičovství z pohledu dat. Společně s gynekoložkou Vladimírou Bernátkovou z kliniky Genitrix a analytikem Dominikem Kohutem z PwC rozebíráme,...

Co čísla o Česku raději neříkají nahlas Česká republika stárne. A to tempem, které ještě před pár lety působilo jako vzdálené varování, ne jako realita. Jenže realita je tady: máme méně dětí, rodičovství odkládáme do vyššího věku a systémová podpora rodin i jednotlivců začíná skřípat na všech frontách. Česká republika stárne — rychleji, než si...

Začal Tulipánový měsíc. Každý rok se během března tato květina stane symbolem podobory lidí, kterým do života vstoupila rakovina. Pořádající spolek Amelie zároveň dává naplno vědět o všech aktivitách, kterými nemocným a jejich blízkým pomáhá po celý rok.

Pacientská organizace Roska Ostrava, která sdružuje osoby s diagnózou roztroušená skleróza (RS), nabídne svým členům i jejich blízkým v jarních měsících a v létě řadu zajímavých akcí. Informovala o tom předsedkyně sdružení Naďa Nováková.

Konference Národního ústavu duševního zdraví představila výsledky téměř tříletého projektu Na rovinu zaměřeného na dospělou populaci. Důraz byl kladen na podporu duševního zdraví v každodenním životě, zapojování lidí se zkušeností s duševní nemocí i na to, jak o duševním zdraví citlivě mluvit v médiích.

Z principů neurorehabilitace, konkrétně z práce s tzv. dual task neboli dvojím úkolem, při kterém člověk provádí dvě různé činnosti současně, vychází cvičení KOMMO®. Tento druh tréninku vznikl z poznatků z každodenní práce s lidmi v pokročilém stadiu roztroušené sklerózy v Domově svatého Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem.

Co nás vyvádí z rovnováhy a proč má smysl vědět, jak ve stresu reagujeme? Kdy zpozornět, dát víc na řeč těla a jak z kruhu přetížení ven? I o tom v kavárně na Duhovce přednášel docent Pavel Harsa, vedoucí klinický psycholog VFN a 1.LF UK. Hodina příjemně nabitá souvislostmi ukázala, že znát fakta a doporučení nestačí. Důležité je se podle nich opravdu zařídit.

V online rozhovoru jsem si povídal se spisovatelkou a ilustrátorkou Markétou Vítkovou, která je autorkou mnoha inspirativních knih. Jednou z nich je také interaktivní kniha Nezvuky, jež originálním způsobem přibližuje svět lidí se sluchovým postižením. Nezvuky jsou již čtvrtým přírůstkem v sérii knižních mostů, které spojují světy lidí s hendikepem se světem ostatních.

Když se řekne neplodnost, většina lidí si představí kliniky, hormonální injekce a IVF. Jenže mnohdy stačí méně — obyčejný rozhovor s gynekologem/žkou, správné testy a otevřená mysl. Příběh Evy Bláhové a zkušenosti lékařky Nicole Mardešićové ukazují, že současná medicína má nejen obrovské možnosti, ale také přináší naději tam, kde by ji ještě před pár lety běžný smrtelník nehledal.

A je to tu zas.  Další článek o člověku s handicapem, co se v každé druhé odpovědi tlemí a navrch má hravou přezdívku typu Knoflík, Kečup, Masařka nebo Sumec. Stejnou náladu jedou i fotky, na kterých Masařka zvesela poletuje po kavárnách a Sumec se s Kečupem noří do vln televizní zábavy. A protože to není jen tak, hodlají o tom napsat knihu. To teda bude trhák!

V polovině ledna jsem ve Fakultní nemocnici Brno navštívil unikátní výstavu „Jizvy – začátek nového příběhu“, kde jsem si prohlédl osm fotografií s krátkými texty, jež představují příběhy dětí i dospělých, kteří překonali následky popálenin. Výstavu zorganizovala nezisková organizace Popálky z.ú. ve spolupráci se zmíněnou brněnskou nemocnicí. Zhlédnout ji můžete ve 3. patře pavilonu L areálu Bohunice do 9. února 2026.

Dva roky a jeden den trvala rekonstrukce nového domu ostravského Centra pro rodinu a sociální péči z.s., které už déle než 30 let pečuje o vztahy a rodiny a pomáhá zvládat život s handicapem. Centrum slavnostně otevřelo nové sídlo první lednové úterý.  Moderní prostory jsou připraveny poskytovat sociální služby dětem a mladým lidem se zdravotním...

Potřebovala jsem na tiskovku, proto jsem žhavila drát. Takže už vím, kdo nestíhá, marodí, má jen jedno auto (proti dvěma nohám?) a všechno ho dere. A vůbec, proč to chci, vždyť fest sněží a mrzne. A klouže to každýmu. No jo, no. Nakonec se uvolil dlouholetej kamarád. Bylo vážně milý konečně nevysvětlovat a nepasovat se do rozvrhu tak, aby se dobrej skutek spáchal v rámci něčeho dalšího. I díky němu jsem nic nemusela rušit, i když moc nechybělo. No ne, no.

Koukal na mě dost překvapeně.  Oceňuju, že netroubil, negestikuloval, jen se skrz sklo divil.  Asi začnu na prsou nosit výstražnou vestu s nápisem: „Short vehicle, don´t follow me!“ nebo hezky česky: „Nerušit, scházím bez vyzvání!“ Nedělá mi to radost, jenže někdy to jinak nejde. Vím, že bych jako chodec měla jít výhradně po chodníku. Ten by z podstaty věci měl být vcelku, schůdnej, v rovině a bezpečnej, čili rozhodně klidnější a uhlazenější než silničky v zástavbách a okolí. Jenže kdoví jestli. Mám totiž neodbytnej dojem, že o podvozek se lidi starají víc než o vlastní nohy.

Na bariérách toho moc magického není. V pohádkách si sice při přesunech vystačí s mlžným oparem, zato ale plaší z kuličky hrachu, půlky království nebo ztracené boty. Turnikety, karusel ani eskalátory tam ovšem nevedou a schody míří výhradně do nebe. Čas bývá do úplňku, pokusy aspoň tři, a když vás něco cvrnkne do nosu, kouká z toho svatba. To...

Potřebujete (nejen) před blížícími se vánočními svátky posílit svou psychickou odolnost? Vyzkoušejte aplikaci Pohov! která vznikla spoluprací Hasičského záchranného sboru ČR, Policie České republiky a Akademie věd České republiky. Tato interaktivní aplikace obsahuje řadu dechových a mentálních cvičení pro zvládnutí různých složitých situací, užitečné testy i důležité informace, které mohou pomoci.

Do největší vánoční výzvy v dějinách České republiky mohou dárci poslat libovolnou částku a rozsvítit svůj domov, chatu či oblíbené místo na virtuální mapě až do posledního prosince letošního roku. Letos dárci podpoří 15 neziskových organizací. Jak upozorňuje autor projektu Peter Chalupianský, stačí navštívit web www.rozsvitmecesko.cz, darovat libovolnou částku a vybrat místo, které chcete rozsvítit. Může to...

Jedním ze symbolů blížících se svátků jsou vánoční trhy v Brně, na kterých se můžete zapojit do benefiční sbírky Daruj kelímek. Tato tradiční akce přímo pomáhá neziskovým a charitativním organizacím prostřednictvím darování kelímků. A jelikož mě zajímalo, jak to celé funguje, vyrazil jsem na vánoční trhy, kde jsem vychutnával teplý mošt z roztomilého kelímku s motivem brněnského dráčka, díky čemuž se mi otevřela snadná cesta k podpoře jedné z neziskových organizací.

Baví mě tradice, rituály i pohádky, jen jaksi retro. Hodně retro. Chtěla bych sníh v režii Josefa Lady, světlo z chaloupek a lucerniček, štrůdl, křížaly a dřeváky pod pecí. Úplně to na pohledu na ledničce vidím. Moderní doba má sice vlastní poetiku, respektive smysl pro drama, superhrdiny a vlající pláště pomalu i na mandarinkách, ale snad v nás něco z těch původních malebných Vánoc i zim zůstalo. A kdyby náhodou ne, společné kafe, kakao nebo třeba punč si prostě zkusím vykoledovat.

Advent je obdobím, kdy se sociální podniky snaží oslovit případné zákazníky a nabízejí jim výrobky, ať už na e-shopech, při vánočních jarmarcích a trzích, či případně firmám, obcím a institucím formou dárkových balíčků. Švadlenky Sociální podnik Švadlenky pomáhá lidem v Královéhradeckém kraji, kteří se ocitli ve finanční nouzi a potřebují práci. Zaštiťuje ho obecně prospěšná...

Vánoční čas je již dlouhá léta neodmyslitelně spojen s novými pohádkovými příběhy vznikajícími pod křídly České televize. Jedním z nich je také pohádka v českém znakovém jazyce Ke všem čertům, která byla natočena na motivy oblíbeného příběhu Čertův švagr spisovatelky Boženy Němcové. Pohádka je dabovaná, takže si ji užijí nejen neslyšící děti, ale úplně každý.

„Co by sis přál k Ježíšku, miláčku?“ — „Asi nejvíc klid a pohodu.“ — „Ptám se na vánoční dárek, ne na vánoční zázrak.“ Historka ze života, která mluví za vše. Všichni chceme hezké svátky, ale realita bývá rozmanitě zákeřná. Jak se zpívá v koledě „Vánoce, Vánoce přicházejí“, každá situace skrývá potenciál katastrofy. Dá se říct, že samotnou...

Obyčejná máma Jindra Landová představila na tiskové konferenci projekt Výtahy do škol. Komplikace, které zažívala na vlastní kůži, zná mnoho dalších rodičů handicapovaných dětí, jež odmítli vzít na školu jenom proto, že jsou na ní bariéry. Projekt má pomoci to změnit. Na webu tedy budou přibývat konkrétní rady, postupy a skutečné příběhy, v plánu je také...

Po téměř deseti letech zahájila Amelie, z.s., revize výzkumu psychosociálních potřeb onkologicky nemocných. Navazuje tak na původní šetření, jehož výsledky jsou zveřejněny na webových stránkách této organizace. Cílem aktuálního výzkumu, který probíhá od 10. listopadu do 13. prosince 2025, je zjistit, zda a jak se potřeby pacientů v čase proměňují.  Stávající dotazníkové šetření je určeno pro...

V online rozhovoru jsem si povídal s Evou Brázdovou Jagelskou, která je koordinátorkou brněnského Peer klubu Střízlík, který pomáhá lidem na cestě zotavení ze závislosti na legálních látkách. V rozhovoru jsme probrali začátky klubu, jeho pestré aktivity, inspirativní přístup ke klientům a mnoho dalšího. Nechybějí ani pozvánky na zajímavé vánoční akce, které klub organizuje. V závěru rozhovoru...

Už 25. ročník konference INSPO o technologiích pro osoby se specifickými potřebami se uskuteční v sobotu 29. listopadu 2025 v Kongresovém centru Praha. Program nejvýznamnější konference tohoto zaměření v Česku, který je k dispozici na této adrese, opět představí aktuální možnosti využití technologií zlepšující život lidí se zdravotním znevýhodněním.

Co čekat v ordinaci dětského neurologa, čeho si u svých ratolestí všímat a proč jsou skvělí rodiče právě ti, co o sobě pochybují a nedrží pořád fazonu? I o tom byla řeč na říjnové přednášce v kavárně na Duhovce. Klára Brožová, primářka dětské neurologie ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, publikum vyzvala, ať se nebojí vstoupit do tématu a kdykoliv ji doplnit nebo se ptát. Připravená prezentace tak po chvíli téměř ztratila smysl. Stejně ale bylo živo, protože své místo měl kromě faktů a praktických rad i humor.

Jak nejlépe vysvětlit předškolákům, že přátelství je důležitější než vzhled a že pomoc kolikrát zahřeje víc než svetr? Jak je ujistit, že se nemusí bát obejmout kamarády s lupénkou nebo si s nimi plácnout? Přece hrou! Proto se další ročník Puntíkového dne v pankráckém parku proměnil v rozesmáté opuntíkované mraveniště plné tvořivých i sportovních aktivit. Chybět nemohl divadelní koutek, bublinové království ani velký lidský puntík na závěr.

Plně bezbariérové Technické muzeum v Brně mi pravidelně odhaluje spoustu unikátních exponátů ze světa handicapovaných. Nejinak tomu bylo u výstavy Cesta historií neslyšících a nedoslýchavých, která je uspořádaná při příležitosti 100. výročí otevření brněnské Útulny hluchoněmých pro Moravu a Slezsko. Na této unikátní komorní výstavě jsem se postupně seznámil nejen s bohatou historií lidí s tímto handicapem, ale zabrouzdal jsem i do moderních technologií, které mohou pomoci v nejbližších letech. Pokud se na výstavu rovněž chystáte, neotálejte, zhlédnout ji lze pouze do 7. prosince.

„Ale Google píše, že obrna se s věkem nezhoršuje,“ sdělí mi s nadějí v hlase, a protože se právě protahuju, pošimrá mě zezadu na krku. „Bfff!“ odpovím mu naprosto jednoznačně. Google rád kecá a na hrátky nemám kdy, dochází mi vzduch. Navíc si připadám šejdrem, jako bych měla jednu stranu těla kratší a širší zároveň.  „Takže si to taky myslíš? Nepřipadáš mi horší. Vlastně ani starší.“ Šmarjá, proč mi to říká teď, s hlavou mezi koleny? Až se zvednu, budu červená, rozcuchaná a udejchaná. Hotovej důkaz svěžesti, mladosti a krásy. „Hááááá,“ dostanu ze sebe důležitě, když konečně narovnám záda. „Budeme zpívat? Hááááálí, belí, koně v zelí. A dál nevím, rudá Helí…“

V online rozhovoru jsem si povídal se třemi zrakově znevýhodněnými studentkami Masarykovy univerzity (MUNI) v Brně, které založily klub Brai(g)lle, sdružující studenty MUNI se zrakovým handicapem. Šlo o kontaktní osobu klubu Lucii Jonášovou (Speciální pedagogika), předsedkyni Věru Strbačkovou (Sociální pedagogika) a programovou koordinátorku Anastázii Bendovou (Mediteránní a řeckolatinská studia). Ač studují každá jiný obor a jsou...

Ještě že ho mám hezkej. Myslím zadek.   To mi blesklo hlavou, když mi paní ve frontě položila obě dlaně právě tam a vší silou zatlačila. Měla jsem jí říct, že potřebuju spíš podebrat, ne postrčit, ale už bylo pozdě. Ztratila jsem zbytky stability a zlomila se v pase. Řidič vyloženě zíral, jak na něj holky...

Pokud nakupujete kosmetické přípravky a zajímá vás jejich chemické složení z pohledu použitých přísad a jejich bezpečnosti pro vaše zdraví nebo pro životní prostředí, pak určitě zkuste využít francouzskou mobilní aplikaci INCI Beaty. Pomůže vám určit, rozpoznat a analyzovat různé chemické složení oblíbených kosmetických přípravků a upozorní na možná rizika. Aplikaci je možné instalovat z...

Třetího září vyrazil Luděk Kopa na svou 300kilometrovou pouť z nejvýchodnější obce republiky Bukovce. Vydal se tak po trase, která kopíruje Stezku Českem. Cílem bylo nejen projít pěšky republiku po její hranicí se Slovenskem a dorazit až do Břeclavi, ale hlavně nastřádat ve sbírce pro nemocné s roztroušenou sklerózou 87 290 korun. To je částka na 300 domovenek.  Domovenka (stojí 290 korun) v praxi znamená dofinancování jedné hodiny terapie, která lidem s roztroušenou sklerózou, o něž se starají v Domově sv. Josefa v Žirči u Dvora Králové, pomáhá udržet soběstačnost, důstojnost a kvalitu života.

Zatímco před čtyřmi staletími probíhala na Bílé hoře krvavá bitva stavovské armády proti vojskům císaře Ferdinanda II. a Katolické ligy a kolem pražské obory Hvězda vládl zmar a nenávist, minulý týden se na jejích cestách, křižujících tichá a důstojná stromořadí, rozdávala radost a vršily dobré činy. Běhalo a chodilo se na podporu pacientů s roztroušenou...

Tak já se teda namaluju, k sukni si natáhnu svetr a jdu. Lístek nesu, občanku taky. Naštěstí se do volební místnosti dostanu bez překážek, to vůbec není běžný. Při pohledu na rozdělení jmen si v duchu přeříkávám abecedu. „Já vás tu nemám! Kde jste?“ Tady? Situační humor miluju, ale před komisemi jsem hned prkenná, tak radši jen tiše stojím. To a přílišná pozornost mě mění v kvádr, úplně cejtím, jak mi tuhnou nohy a ruce. „Fakt tu nejste!“ Ve stresu mi ujede oko, což si paní odvedle vyloží jako výzvu. Občas se to hodí, teď do lejster koukají dvě.

Na svatého Václava se v prostorách modlitebny Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Novém Jičíně uskutečnil koncert romského akordeonisty a zpěváka Mária Biháriho v rámci festivalu Dny umění nevidomých. Ten představuje umělecká díla a vystoupení zrakově postižených profesionálních umělců a souborů, koná se od roku 1995 a probíhají nejen koncerty, ale i výstavy či literárně-dramatická představení.

Když mi před několika lety diagnostikovali roztroušená sklerózu, padl jsem do velkých nejistot a kladl si spoustu otázek. Co bude dál, jak to zvládnu, jak moc se změní můj život? Jeden z mnoha otazníků také byl, jestli budu moci dál cestovat a objevovat historické památky nebo zažívat okouzlení krásou hor. Tehdy jsem sice netušil, jak moc mi RS zasáhne do života, ale byl jsem skálopevně přesvědčený, že se cestování nevzdám. Ještě s kapačkou v ruce jsem tak začal sledovat jeden díl Objektivu za druhým a stejný den se dal do sepisování podrobného seznamu míst, kam se podívám, až mi bude líp.