Istanbulská úmluva

Komentář Jiřího Pehe: Současná vládní koalice ovládla politickou scénu pod praporem „změny“. Tu měl symbolizovat mimo jiné větší respekt pro právní stát, demokratickou kulturu a též návrat k dědictví havlovské zahraniční politiky – včetně jejího důrazu na obhajobu lidských práv. Zejména návrat k Havlovu dědictví ale zatím zní trochu jako prázdný slogan ve světle opatrného koaličního našlapování okolo některých kulturně-politických témat, která tak či onak s lidskými právy úzce souvisí.

Turecko v sobotu odstoupilo od mezinárodní smlouvy na ochranu žen, kterou jako první před přibližně deseti lety podepsalo. Krok vyvolal demonstrace i kritiku ze strany významných osob či organizací.

Poláci už stihli Istanbulskou úmluvu proti násilí na ženách podepsat a teď svůj podpis odvolávají. Česko se svou nedostatečnou prevencí domácího násilí dělá mrtvého brouka.

Tím, že se nechceme vzdát jasně vymezených rolí, vytvořených bůhví kdy, se tou zemí pro budoucnost, „Country for Future“ z plakátu, nestaneme, píše v komentáři Štěpán Šanda.

Vášnivá diskuse se v Jazzové sekci při další z řady Valdštejnských besed, organizovaných spolkem Šance na návrat, rozhořela nad dvěma tématy - manželstvím pro všechny a Istanbulskou úmluvou. Zatímco zástupkyně liberálnějších stran se v obou případech vyslovily pro, zástupce a zástupkyně národovecky laděných subjektů byli proti. Diskusi opět moderoval Petr Burda.

Případná ratifikace Istanbulské úmluvy neohrozí české tradice ani nezpůsobí odebírání dětí z rodin. Vyvrátit mýty a seznámit veřejnost i politiky s tím, v čem by České republice ratifikace naopak pomohla, si dává za cíl vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO). Pokud by se jí to nepovedlo, obává se, že by úmluva neměla u poslanců šanci – přibližně šedesát procent z nich by se za ni v současnosti nepostavilo.