Istanbulská úmluva

Žiju na Valašsku. Tento kraj se vyznačuje nízkou mírou kriminality a také vysokou mírou objasněnosti trestných činů. Oproti jiným místům v Česku zde tak máte nižší šanci, že se stanete obětí trestného činu. S jedinou výjimkou: vraždy žen a dětí.

Rezoluci požadující ratifikaci Istanbulské úmluvy jako důležitého nástroje v boji proti genderovému a sexuálnímu násilí schválili europoslanci velkou většinou. Z českých zástupců jich ovšem bylo více proti než pro.

V posledních týdnech i v souvislosti se soudním líčením ohledně údajného znásilnění bývalým poslancem Dominikem Ferim ožila opět diskuze o ratifikaci Istanbulské úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí.

V Evropském parlamentu v úterý zazněla ostrá slova odsuzující nejen násilí páchané na ženách, ale i země, včetně České republiky a Slovenska, které dosud neratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, známou jako Istanbulská úmluva. Zazněly ale i námitky, že sama ratifikace situaci nespasí.

Znásilnění je jeden z nejzávažnějších a nejvíce zraňujících trestných činů. Má obrovský dopad na psychiku oběti, a to často i celoživotní. Přitom ale kolem tohoto zločinu stále panují mýty, které přenáší vinu na poškozené nebo problematiku zlehčují. Proč tento sexuální trestný čin oběti v drtivé většině případů nenahlašují? Potřebujeme Istanbulskou úmluvu? A je znásilnění opravdu mírně trestané, nebo je to složitější?

Komentář Jiřího Pehe: Současná vládní koalice ovládla politickou scénu pod praporem „změny“. Tu měl symbolizovat mimo jiné větší respekt pro právní stát, demokratickou kulturu a též návrat k dědictví havlovské zahraniční politiky – včetně jejího důrazu na obhajobu lidských práv. Zejména návrat k Havlovu dědictví ale zatím zní trochu jako prázdný slogan ve světle opatrného koaličního našlapování okolo některých kulturně-politických témat, která tak či onak s lidskými právy úzce souvisí.

Turecko v sobotu odstoupilo od mezinárodní smlouvy na ochranu žen, kterou jako první před přibližně deseti lety podepsalo. Krok vyvolal demonstrace i kritiku ze strany významných osob či organizací.

Poláci už stihli Istanbulskou úmluvu proti násilí na ženách podepsat a teď svůj podpis odvolávají. Česko se svou nedostatečnou prevencí domácího násilí dělá mrtvého brouka.

Tím, že se nechceme vzdát jasně vymezených rolí, vytvořených bůhví kdy, se tou zemí pro budoucnost, „Country for Future“ z plakátu, nestaneme, píše v komentáři Štěpán Šanda.

Vášnivá diskuse se v Jazzové sekci při další z řady Valdštejnských besed, organizovaných spolkem Šance na návrat, rozhořela nad dvěma tématy - manželstvím pro všechny a Istanbulskou úmluvou. Zatímco zástupkyně liberálnějších stran se v obou případech vyslovily pro, zástupce a zástupkyně národovecky laděných subjektů byli proti. Diskusi opět moderoval Petr Burda.

Případná ratifikace Istanbulské úmluvy neohrozí české tradice ani nezpůsobí odebírání dětí z rodin. Vyvrátit mýty a seznámit veřejnost i politiky s tím, v čem by České republice ratifikace naopak pomohla, si dává za cíl vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO). Pokud by se jí to nepovedlo, obává se, že by úmluva neměla u poslanců šanci – přibližně šedesát procent z nich by se za ni v současnosti nepostavilo.