Jan Urban

Z mnoha veřejných vyjádření lze získat dojem, že téma krize průběžného penzijního systému, které mimo jiné rezonuje ve sporu o postup Petra Pavla ve věci valorizace důchodů, českou veřejnost ...

KOMENTÁŘ. Není opovrženíhodnějšího příběhu české politiky než třicet let lží a útěku od horkého bramboru s názvem „penzijní reforma“. Je obžalobou všech premiérů a vlád od vzniku České republiky. Nikdo z nich se neodvážil modernizace neudržitelného penzijního systému, přežívajícího jen s kosmetickými úpravami z dob komunistického režimu. Stejně tak jsou ovšem vinni voliči, kteří podobně nezodpovědně hltali levné ideologické

KOMENTÁŘ. Ve své knize Cesta demokracie napsal první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk: „Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu rozvoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov“. Myslel jsem na tento jeho výrok při sledování sněmovních scének ze zcela zbytečného předpeklí nedůstojnosti, jazyka nedotčeného kulturou a úctou, naschválnických obstrukcí či slabošského předstírání odvahy při stádním blokování vypnutého mikrofonu

KOMENTÁŘ. Fake news, stereotypy či nepravdivé mýty nejsou nic nového. Jsou s námi odnepaměti. Fejkům jsme dříve říkávali drby nebo propaganda a pohádky o blanických rytířích nebo lochnesské příšeře psychické zdraví společenství nijak zásadně neovlivňovaly. Jak vidno, situace se postupem času dramaticky změnila. Sklony nevidět a nevnímat realitu a nahrazovat skutečnost bludy explozivně nabyly na významu

KOMENTÁŘ. Rozhodnutí vlády snížit zákonem předepsanou červnovou valorizaci důchodů připomíná opilého řidiče, který se s přihlouplým úsměvem řítí plnou rychlostí proti zdi. Děje se to poté, co si před pouhými sedmi týdny s odvoláním na nutné dodržování zákona poslanci a vláda od 1. ledna 2023 zvedli platy průměrně o 12,7 procenta. Stejně tak politici přilepšili soudcům a státním

KOMENTÁŘ. Český stát má konečně nově zvoleného prezidenta, a k němu víceméně fungující vládu i parlament. Po třiceti letech improvizací, laciných ideologických náhražek a hraní na vševědoucí předáky je to úleva. Konečně příležitost pro normální politiku, tedy věc veřejnou. To všechno – a buďme za to rádi – z vrtkavé a proměnlivé vůle voličů a ne nějak

KOMENTÁŘ. Nikdo z těch, kdo si můžou sáhnout alespoň na malý podíl z obrovských příjmů, které plynou z olympijských her, o ně, samozřejmě, nechce přijít. A právě proto prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach a jemu podobní reagují tak hystericky na výzvy k vyloučení ruských a běloruských atletů ze soutěží, anebo dokonce k bojkotu olympijských her v Paříži, pokud by k jejich

KOMENTÁŘ. Ve věku satelitních televizních přenosů a sociálních sítí se olympijská myšlenka čistého sportu bez politiky proměnila v dojnou krávu, ve které je sport jen záminkou k obrovským finančním ziskům. Miliardy fanoušků po celém světě přilepených k televizním a počítačovým obrazovkám či mobilům představují příliš lákavý reklamní a datový trh. Nikdo z těch, kdo si můžou sáhnout alespoň na

KOMENTÁŘ. Psal se rok 1978 – a bylo to třicet tři let od konce druhé světové války. Generační paměť (dnešních více než sedmdesátníků) tehdy rámoval prožitek srpna 1968, masových čistek a osobního rozhodování každého, zda sklonit hlavu a ohnout hřbet před vyděračskou nechutností „normalizace“. Absolutní většina se podvolila a mlčela. Kdo je dnes může soudit?

KOMENTÁŘ. Pokud kdy Senát myslel svoji roli strážce ústavnosti vážně, měl by v zájmu země ještě dnes zasednout a s použitím Článku 66 Ústavy odhlasovat prostou většinou okamžité odstavení prezidenta Miloše Zemana od výkonu této funkce až do březnového konce jeho mandátu. Sněmovna by to ideálně ještě tentýž den potvrdila – a byl by klid. Obě komory

Ještě neskončilo sčítání voličských hlasů a nejvěrnější český putinovec Jaroslav Foldyna už vyjednával podporu jemu podobných pro jednoho ze dvou finalistů prezidentské volby – Andreje Babiše. Sama tato informace by měla být dostatečně vypovídající o tom, koho máme v Babišovi před sebou. Je toho ale samozřejmě mnohem více. Babiš začínal politickou kariéru na tehdy uvěřitelné protikorupční

Od Vánoc uběhly už tři týdny a u popelnic v některých městech stále leží pohozené vánoční stromky. Lidé, kteří se jich takto zbavují, ale porušují zákon a hrozí jim pokuta.

Polská fotbalová reprezentace se po krachu v osmifinále světového šampionátu rozloučila s hlavním koučem Czeslawem Michniewiczem a od té doby je bez trenéra. Kvalifikace na EURO 2024 však startuje zhruba za tři měsíce, a tak polský svaz rozhazuje sítě. V hledáčku má rovněž anglickou legendu, Stevena Gerrarda, kterému již učinila nabídku. Tu prý bývalý záložník Liverpoolu podle polských médií zvažuje.

KOMENTÁŘ. Odcházející prezident Miloš Zeman jednou bude připomínán jako jeden z největších a nejdéle působících škůdců liberální demokracie a podporovatelů korupce v moderních českých dějinách. Důležité je však všimnout si, že to sice mnoho lidí pochopilo už před dlouhou dobou, ale příliš málo jich o tom chtělo otevřeně mluvit. Když HlídacíPes.org v srpnu 2021 napsal, že „v české

Problémy, o kterých se dnes mluví, pro nás nic nezmění, říkají veřejně známí sympatizanti dvou favoritů prezidentské volby.

KOMENTÁŘ. Jedním z prvních kroků nové hlavy státu by mělo být okamžité a úplné zrušení nejostudnější příspěvkové organizace prezidentské kanceláře: Lesní správy Lány. Neexistuje omluva pro to, že tento relikt prvorepublikové pompéznosti „budování státu“ a pozdějšího komunistického papalášství přežívá ještě více než třicet let po roce 1989. V západním světě (Balkán a Vatikán do něj, s prominutím,

Danuše Nerudová nemluví pravdu o svém fungování v čele Mendelovy univerzity a především o vyšetřování skandálu s rakouskými a německými turbostudenty. Shoduje se na tom stále více odborníků z vysokoškolského prostředí, včetně jejích bývalých spolupracovníků. Informací o kauze je ve veřejném prostoru dost. Přesto marketingově skvěle zacílená prezidentská kampaň Nerudové oslovuje i vzdělanější část mladých Čechů. Pro ně

KOMENTÁŘ. V české společnosti se věrnost ústavě i prostá lidská slušnost ve veřejném prostoru jenom předstírají. Na vládu práva, které by bylo nadřazeno moci, či na právní stát, kde zákon platí pro všechny stejně, raději rovnou zapomeňte. Novináři si navíc zatím ještě nevšimli největšího viníka – česká nezákonnost má totiž svého systémového kmotra: státní zastupitelství. Prezident

KOMENTÁŘ. Prezident Miloš Zeman si v září 2013 na Pražský hrad pozval představitele vybraných podniků a pohrozil jim, že jestliže nedají na jeho „doporučení“, přítomná ministryně spravedlnosti Marie Benešová jim za okamžik přednese hned několik variant trestního stíhání. V české hře na právní stát platí, že namísto toho, aby byl prezident za použití příslušné ústavní procedury s ostudou

KOMENTÁŘ. Tak jako ve všech politických kampaních posledních desetiletí – přesněji od chvíle, kdy se dominantním médiem stala televize – ustupuje i v současné české prezidentské kampani do pozadí ta nejdůležitější otázka. Ta jediná, která by měla rozhodovat. Který z kandidátů je nejvhodnější z hlediska nejlepšího zájmu země? Namísto toho většinový volič zkoumá pouze svoje osobní sympatie a

Asi nejsměšnější, či možná nejtrapnější výročí v československých dějinách si v minulých dnech připomněl jen málokdo. Před třiceti lety, 25. listopadu 1992, odhlasovali dojatí poslanci a poslankyně Federálního shromáždění ústavní zákon, který znamenal rozpuštění Československa. Je to podle všeho jediný známý případ sebedestrukce demokratického státu demokratickými prostředky ve světových dějinách. Naprostá většina účastníků i historiků se shodne v tom,

BMW R nineT Scrambler je speciální motocykl s dvouválcovým vzduchem chlazeným motorem boxer o objemu 1170 cm³ a jedinečným designem odkazujícím na bohatou historii a tradice BMW Motorrad.

KOMENTÁŘ. To, čemu se dnes módně říká hoaxy, náboženské vytržení, propaganda, slepá víra ve vůdce – to všechno je s námi odnepaměti. Stačí věřit, nepřemýšlet a neptat se. Anebo nenávidět. Je to lidské a my nejsme lepší než ti před námi. Jen můžeme o mnoho víc ztratit, protože každý hoax, který se v dlouhé historii prosadil, přinesl

I Kverulant si dnes s hrdostí připomíná 17. listopad 1989, kdy jsme se konečně zbavili komunistické totality. Sametové revoluce se tehdy aktivně zúčastnili tehdejší disident a nynější člen Kverulantovy správní rady Jan Urban a tehdejší studentský vůdce a nynější ředitel a zakladatel Kverulanta, Vojtěch Razima.  The post Den boje za svobodu a demokracii first appeared on kverulant.org.

Asi je nějakým způsobem přirozené, že si lidská společenství raději připomínají vlastní hrdiny a utrpení než stejně vlastní zločiny, lhostejnost a zbabělost. I když by to bylo očistné, zdá se, že na něco tak dospělého společnost stále ještě nemá. Radnice v Liberci se večer rozsvítila do červena, v parcích mnoha měst se přes den zapichovaly dřevěné křížky

KOMENTÁŘ. Ten policista byl rozzlobený a rezignovaný. V době, kdy jsem psal knihu o podvodech a korupci kolem kauzy Diag Human, mi trvalo měsíc, než jsem ho vůbec přemluvil ke schůzce. Sejít jsme se ale museli na lavičce na malém návrší za vesnickou pumpou, odkud viděl na všechny strany. A nikdy žádné e-maily nebo telefony. „Brno

KOMENTÁŘ. Mám úctu k práci nových generací historiků. Jejich zjištění, že prezidentský kandidát prošel před rokem 1989 zpravodajským kurzem, je zajímavou a důležitou informací i po tolika letech. Historikům však nepřísluší hledat argumenty, „proč by generál Petr Pavel neměl být hlavou státu“. Francouzští vojáci a důstojníci stáli v pozoru. Vzdávali čest devětadvaceti vojákům poslední jednotky československé armády,

KOMENTÁŘ. Už od dob ostudného prezidentování Václava Klause je Pražský hrad znám coby „sídlo českého žvástu“. Pokud se někomu ze čtenářů už v tomto místě nevolí zatajil dech nad neúctou k majestátu nejvyšší ústavní funkce, připomenu jen jeho celosvětovou televizní ostudu s ukradeným protokolárním chilským perem nebo jeho závěrečné ústavní bouchnutí dveřmi s prezidentskou „amnestií“. V trochu jiné verzi by

Začátkem října americký generál David Petraeus v rozhovoru reagoval na ruské vyhrožování použitím taktických jaderných zbraní na Ukrajině. Komentátor Jan Urban připomíná, co by se mohlo skrývat za slovy na adresu Kremlu.

KOMENTÁŘ. Když se na začátku října americký generál David Petraeus v televizním rozhovoru vyjádřil k ruskému vyhrožování použitím taktických jaderných zbraní na Ukrajině, málokdo to vnímal jen jako povídání dalšího generála na penzi. Petraeus patří mezi nejpozoruhodnější, nejvzdělanější a nejvíce vyznamenávané generály zvláštních sil americké armády od dob vietnamské války. A jeho posledním zaměstnáním před odchodem do

Občané Ruské federace, kteří cestují za turistikou či sportem, mají mít za necelé dva týdny zapovězen vstup na území Česka. Má to ale háček – na letištích se kontrolují doklady jen po příletu ze zemí mimo schengenský prostor.

KOMENTÁŘ. Premiér Petr Fiala byl těsně po svém pověření do funkce hostem pořadu České televize Otázky Václava Moravce. I přesto, že působil trochu unaveně, potvrdil pověst noblesního a slušného politika, který nelže a lhát nechce. Zaváhal tehdy jen ve chvíli, kdy měl odpovědět na otázku, zda trvá na jmenování Pavla Blažka na post ministra spravedlnosti.

KOMENTÁŘ. Populismus 21. století zatím nepotřebuje koncentrační tábory, kam by zavíral svoje odpůrce, ani plynové komory jako nástroj „konečných řešení“. Stejně jako nacismus v Německu nebo komunismus v poválečném Československu ale potřebuje pasivní bezbrannou demokracii, na níž může parazitovat, dokud nezesílí natolik, aby se odvážil v přímém střetu nastolit nové pořádky, „vládu odborníků“ a Ruskem podporovaný „mír a pořádek“.

KOMENTÁŘ. Je jistě těžké srovnávat plachtění v mořské bouři s vyjížďkou na šlapadle mezi vltavskými mosty. Přesto je nutné trvat na tom, že demokratická politika má být za všech okolností omezována hodnotami, jako jsou úcta k právu, slušnost a spoluzodpovědnost. Česká republika vchází do nejobtížnějšího období svojí existence… „Nemohu vám slíbit nic než krev, pot, dřinu a slzy“

V červnu 1967 mladá generace ve Velké Británii šílela z právě vydané desky Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band, Beatles byli na vrcholu slávy, na Blízkém východě vypukla sedmidenní válka, nosily se květinové šaty a kalhoty do zvonů… Druhá světová válka, vzdálená jen dvacet dva let, se nám zdála být hlubokou historií. Bylo mi šestnáct a

Velkým svátkem běžeckého sportu se stal v Bruntále již 50. ročník Večerního běhu městem. Ten se tady koná již od roku 1973 bez přestávky, kterou nezpůsobil ani covid. Svým trváním patří mezi nejstarší běhy v Česku vůbec.

GLOSA. Konečně se český premiér postavil manipulované „ulici“ a odvážil se pojmenovat organizátory sobotní demonstrace na Václavském náměstí a kampaně „Česko na 1. místě“. Označil je zcela správně za „síly, které jsou prorusky orientované“. Řada vylekaných politiků a komentátorů, včetně jeho spolustraníků a ministrů jeho kabinetu, mu to vyčetla. Že prý je třeba vnímat obavy lidí

V pro nás tak dramatických dnech po sedmnáctém listopadu 1989 se do Koordinačního centra Občanského fóra v divadle Laterna Magica začaly sbíhat poplašné zprávy o možných provokacích Státní bezpečnosti proti kasárnám sovětských okupačních jednotek. Vypadalo to natolik vážně, že jsme raději ihned telefonovali na velvyslanectví Sovětského svazu a dožadovali se předání vzkazu nejvyššímu vedení do Moskvy

KOMENTÁŘ. Miloš Zeman, jeden z nejzbytečnějších prezidentů v této části vesmíru, pomalu směřuje ke konci svojí politické kariéry. Můžeme proto začít bilancovat, a začněme tím, co je nesporné. Nikdy společnost nespojoval a neposouval kupředu. Zeman ani spojovat nikdy nechtěl. Už na začátku své politické dráhy v ČSSD pochopil, že intriky a lži – už tehdy se tomu říkalo

Nová vyhláška má svěřit ministerstvu průmyslu a obchodu celorepublikovou pravomoc „přiškrtit“ vytápění nejen v domácnostech či nemocnicích. K vyhlášení stavu předcházení nouze či samotné nouze přitom dává resortu na základě energetického zákona řadu důvodů. A to včetně nekonkrétně definovaného „reálného rizika“ vzniku stavu nouze. K tomu by však měly vést konkrétní důvody, které alespoň podle současného ministra Jozefa Síkely (za STAN) znamenají až situaci, v níž by se už jako první přiškrtila…

Páteční bouřky a přívalové deště asi nejvíc zasáhly jihozápad republiky. Nejpostiženějším místem na jihu Čech bylo Milevsko. Během pár hodin tam spadlo až 80 milimetrů srážek. Voda společně s bahnem z polí způsobila milionové škody.

KOMENTÁŘ. Rusku vládne šílenec. V pohnuté historii této země to není ojedinělý jev, ale v teprve osmi desetiletích existence jaderných zbraní a vůbec první technologické možnosti sebezničení lidstva je to už podruhé. Masový vrah Stalin naštěstí zemřel dřív, než mu korejská válka přerostla přes hlavu. Pro svět bylo štěstí, že tehdy ještě spřátelený čínský komunistický diktátor Mao

GLOSA. Podle kyrgyzské legendy omotali nájezdníci zajatcům hlavu kusem čerstvé velbloudí kůže. Jak vysychala, svírala lebku nesnesitelným tlakem, který vymazal paměť i mravnost. Tak se zrodil mankurt – nemyslící otrok bez paměti, tupý vykonavatel jakýchkoliv nemravných a nelidských příkazů. Legendu o mankurtech často připomínal jeden z nejodvážnějších zastánců lidských práv a švédský zakladatel Mezinárodní helsinské federace,

Miloš Zeman se v posledních dvou letech stal bezkonkurenčně nejzbytečnější hlavou státu v Evropě. A co se práce ve prospěch státu týká, zřejmě i na světě. Není to přitom jen věkem a zdravotním stavem. Zdálo by se, že alespoň posledních dvě stě dní ve funkci prezidenta by mohl a měl věnovat zklidnění české politické scény a snaze

Šest měsíců českého předsednictví bude jednou nejspíše vzpomínáno jako doba velkých přelomových zkoušek. Evropská unie je v této chvíli jedinou obranou jakkoliv nedokonalé demokracie proti válkychtivé diktatuře Vladimíra Putina. Obrovské náklady, vyvolaná inflace, skokový nárůst cen energií a propad světového obchodu, mají podle kremelských jestřábů rozložit spotřební společnosti západních zemí a nastolit „nový světový pořádek“. Zatím

KOMENTÁŘ. Střední Evropa se nikdy nenaučila spoléhat na vlastní občanskou společnost a dodnes putuje mezi touhou po vůdci a potřebou nepřítele. Skutečnou demokracii dialogu se zde vlastně nikdy nepodařilo ani nastartovat, a pouhá tři desetiletí svobody nestačila na vznik sebevědomé občanské společnosti, která by dokázala stavět mantinely politické kultury. Když se zhruba na počátku 19. století

V ten nejnevhodnější okamžik evropského předsednictví bourá aféra Diag Human představu České republiky jako právního státu. Odhaluje mafiánskou podstatu její politiky i nemohoucnost systému vymáhání práva vůči propojení politické moci, byznysu a kriminality. Jen díky zkorumpovanosti a zbabělosti českých politiků, utíkajících před zodpovědností, trvá tato ostuda přes neuvěřitelných třicet let. Selhala i naprostá většina novinářů

KOMENTÁŘ. Polozapomenutí a stále směšnější zloději archívů a plnicích per Vladimír Mečiar a Václav Klaus zavzpomínali s třicetiletým odstupem v brněnské vile Tugendhat na rozdělení Československa. Vždy připraveni lhát o svojí neomylnosti přišli tentokrát dokonce s tvrzením, že kdyby Češi a Slováci už tehdy byli v Evropské unii, začali by po sobě střílet. Znal jsem oba pány osobně. Vždy

Konfrontovat rozhovor Václava Klause a Vladimíra Mečiara (pro RTVS, 30. 6.2022) s fakty nemá valný smysl. Osobních svědectví, historiografických knih, analytických textů jsou přehršle a jsou komukoli k dispozici. Ponechat jejich výroky zcela bez reakce ovšem nelze. Jsou lživé, manipulativní a mimo mísu. Povídání obou pánů nekorigoval žádný historik, ani protagonista opačného názoru (byť rozhovor následně hodnotili v televizi slovenští

KOMENTÁŘ. Na úvod přiznejme, že titulek si autor tohoto textu vypůjčil od spisovatele Terryho Pratchetta. Je ovšem naprosto výmluvný. Přesně před pěti lety, 25. června 2017, vydal HlídacíPes.org článek s názvem „Deset otázek k arbitráži Diag Human“. A všech deset bylo mezinárodní arbitráží letos v květnu zodpovězeno, světe div se, v neprospěch České republiky. Za pět takto zbytečně promarněných let

Horké letní měsíce znamenají pro startovací akumulátor extrémní zátěž. S trochou pozornosti můžeme předejít jeho nečekanému konci.

IN MEDIAS RES. Ne každá změna směřuje k lepšímu. Člověk v tísni měl unikátní logo odkazující na zemi zrodu této bohulibé organizace. Teď má zaměnitelnou „globální značku“ odkazující bůhví na co. Humanitární organizace Člověk v tísni si ke třiceti letům existence dala dárek – nové logo. To dosavadní bylo prý moc depresivní, neboť asociovalo „ohrožení“. Ostatně míru depresivnosti

Farmaceutický průmysl je na celém světě považován za onu pověstnou slepici, snášející výhradně zlatá vejce. Když takovou slepici za komunistů léta kontrolujete, necháte si ji jen tak kvůli nějaké demokracii a „revoluci“ vzít? Odpověď je zjevná a z ní se odvíjí i následující příběh, který dosud nekončí. Výroba léků a zdravotnického materiálu spadala v osmdesátých letech minulého

KOMENTÁŘ. Když v dubnu britský konzervativní poslanec Neil Parish pod tlakem rezignoval na svůj mandát v Dolní sněmovně, určitě netušil, že se o dva měsíce později jeho skandál možná stane oním pověstným kamínkem, který strhl lavinu… Po dvanácti letech v britském parlamentu se bývalý farmář, přezdívaný pro svoji neústupnost Rotvajler nebo Buran, musel odporoučet, protože, jak potvrdily dvě

Národní obrození a národní stát jsou dodnes nedotknutelnými ikonami středoevropského politického zvyku. Sebeizolace – a nic jiného syndrom národní nedotknutelnosti není – je přitom u jednotlivce ve všech případech příznakem psychického onemocnění. Ve snění a usilování o samostatnou státnost byla moc nadřazena nad všechny ostatní hodnoty. Vláda práva, důvěryhodnost institucí a justice, stabilita majetkových vztahů

Paměť je jenom mechanický žací stroj, který z pole sbírá všechno bez rozdílu. Jen lidské svědomí může sklizenou úrodu přebrat, ošetřit a uskladnit. Je jedno, jestli se tomu následně říká národní charakter, mravnost, politika, poctivost nebo věda. Sedláci už po staletí mluví s úctou o posklizňové péči. Vědí, že bez ní by se úroda nedala prodat a

KOMENTÁŘ. Populismus se ve věku internetu a elektronických médií nutně stal dominantním politickým stylem a žánrem. Všechny dřívější politické doktríny a hnutí se mu musely přizpůsobit. A i když stále ještě používají staré názvy a slogany, ve formálně demokratickém (tedy volebním cyklem a soutěžením definovaném politickém systému) nemají jinou šanci. Neexistuje ani jediná klasická politická