Jana Sedlmajerová

Její tvář zdobila filmová plátna vedle legend jako Jan Werich nebo Čestmír Řanda a patřila k nejkrásnějším ženám své doby. Přesto o slávu nikdy nestála a ze světa showbyznysu odešla na vrcholu sil bez jediného ohlédnutí a stopy lítosti.

Dnešní příspěvek nebude ani tak filmovou nebo literární recenzí, jako spíš kulturně-historickým tipem. Chtěl bych se dnes zaměřit na film, který nedávno znovu po restaurování uvedl Národní filmový archiv a který je dle mého názoru výborným doporučením, do nadcházejícího podzimu.

Jana Sedlmajerová je ráda na světě. Říká to i dnes, když už má za sebou osmdesátiny, ale bylo to tak u ní vždy. V dobách dobrých i zlých. Živila se jako výtvarnice, herečka, fotomodelka a posléze i terapeutka. Potkala se s mnoha legendami světa filmu a fotografie a od každé něco získala.

Když jsem se s Janou Sedlmajerovou setkal na autogramiádě její knihy nazvané Detektivka mého života, byla mi její tvář povědomá. Poznal jsem ji až s malou nápovědou – Ukradená vzducholoď. Zahrála si v ní sekretářku majitele vzducholodi Renatu a tak jsme se k dalšímu povídání sešli téměř na „místě činu“ - v muzeu Karla Zemana na Kampě.