Jefim Fištejn

Jaký má být mír? Jaké ústupky je nutné přijmout a co už je nepřekročitelná linie? Dilema, která řeší ukrajinský prezident. V Ženevě se kvůli tomu sešly tři strany: delegace Spojených států, Ukrajiny a evropských spojenců. Na stole byl 28-ti bodový americký plán, Evropa už představila vlastní. - Dva muži, jeden střet – ve kterém se střetávají zájmy. Prezident a Andrej Babiš rozehrávají politické ‘kdo s koho’. Nejde jen o moc, ale taky o to, zda adept na premiéra své řešení konečně vyloží otevřeně na stůl. Jako klíč k tomu, jak transparentně vládnout. - Nová olympijská kolekce? Barvy jako z národní vlajky… jen možná ne té naší, jak si všimli kritici. Trikolora jinak, než jsme zvyklí, a k ní čtvrtá zlatá. Mix, který stačí k tomu, aby oblečení olympioniků rozvířilo vášně.Diskutují: publicista Jefim Fištejn, advokátka a ex-politička Kateřina Valachová, jazzmann Rudy Linka, komentátor Petr Kamberský a komentátorka Lenka Zlámalová.https://www.ceskatelevize.cz/porady/16703075854-udalosti-komentare-tydne/225411000381123/

Statistika nezřídka působí na předpojaté názory jako studená sprcha po kocovině. Suchá čísla ukazují, že leckterá „přání otcem myšlenky“ nemají s realitou mnoho společného.

Je veřejným tajemstvím, že sdělovací prostředky ve Spojených státech ve své zdrcující většině fandí jen jedné z velkých politických stran – straně Demokratické. Po volebním vítězství Donalda Trumpa a jeho návratu do Bílého domu levicově angažovaná americká žurnalistika prožívala a stále ještě prožívá těžkou chvilku hledání nového místa ve společnosti a nového obsahu svých sdělení.

Skoro pokaždé, když analyzujeme výsledky dalších důležitých voleb, žasneme nad tím, jak podstatně se opět mýlily průzkumy veřejného mínění. Agentury, které se zabývají vyhodnocováním společenských nálad, se množí jako houby po dešti – a jejich předpovědi se zpravidla významně liší.

V době kolem Dne nezávislosti 4. července je ve Spojených státech zvykem zjišťovat, jak je to s hrdostí občanů na svou americkou vlast. Hrdost na americkou demokracii a její vymoženosti se všeobecně pokládá za důležitý ukazatel duševního zdraví tamní společnosti. Letošní výsledky sotva koho potěšily.

Kdo chce poctivě analyzovat smysl událostí, měl by nejprve určit, které faktory mají dlouhotrvající účinek, a které jsou pomíjivé jako život letních jepic. Pro dnešní stav americké společnosti pohyblivé jako tekuté písky to platí dvojnásob. Používat místo argumentů dojmologická tvrzení může sice zvyšovat sebeúctu komentátorů, ale sotva napomáhá pochopení stavu světa.

Donald Trump se o víkendu poprvé ostře ohradil proti Vladimiru Putinovi. V televizi NBC řekl, že je velmi rozzloben na ruského prezidenta za jeho slova o Volodymyru Zelenském a pohrozil Rusku tvrdými sankcemi, pokud se nezastaví boje na Ukrajině. „Je to dočasná změna taktiky. Trump vyřkne maximalistický cíl, ze kterého je kam slevovat. Druhá strana chvíli vzdoruje, a pak se dohodnou někde uprostřed. Tak to bylo vždy,“ hodnotí pro Český rozhlas Plus publicista Jefim Fištejn.

Pro řadu Evropanů je politický styl Donalda Trumpa matoucí, protože se na něj díváme naší optikou. Z hlediska tradiční americké kultury jde spíš o archetyp starého mýtu ve stylu do města přichází nový šerif a snaží se dělat pořádek. Podle politického analytika Jefima Fištejna není Trump nahodilostí amerických dějin. Jednak příliš připomíná některé americké politiky (A. Jackson, T. Roosevelt) a zároveň je ztělesněním ducha doby. Přesněji snahy vnést do demokracie novou dynamiku a vyřešit některé chronické jevy na mezinárodní scéně. Trump je typický disruptor (rozrušitel) určitých tradic a zájmů, které se ukazují jako přežilé. Jak říká jeden zlidovělý postřeh: Trumpa musíme brát vážně, ale nesmíme ho chytat za slovo. Jestli něco zná a ctí, jsou to nátlakové metody komunikace, o nichž konečně svého času napsal úspěšnou knihu. Trump prostě přeformátovává nejen americkou vnitřní politiku, ale i mezinárodní vztahy jako celek. Ve druhé části rozhovoru s Jefimem Fištejnem řešíme věci jako: co stojí za tažením proti droze fentanyl? Jaká je alternativa k deportacím nelegálních migrantů? A hlavně: jak dopadne ruská válka na Ukrajině?

Již ve čtvrtek se bude konat první debata mezi prezidentem Spojených států Joe Bidenem a jeho předchůdcem a vyzyvatelem Donaldem Trumpem. Střetnou se ve studiu CNN v Atlantě. Volební štáby obou rivalů se dohodly na tom, že duel proběhne s vyloučením veřejnosti a moderovat ho budou známé tváře této televize Jake Tapper a Dana Bashová.

Americký prezident Joe Biden občas překvapí spoluobčany nějakým pochybným nebo nedoložitelným výrokem. Patří k nim podivná báchorka o jeho strýcovi Finneganovi, který se stal obětí lidožroutů v džunglích Papua Nová Guinea. Nebo objevné tvrzení, že dramatické zaostávání Japonska za světem je způsobeno nadměrnou místní xenofobií.

Tak mimořádná událost, jako nepokoje na amerických univerzitách často doprovázené otevřeným násilím, ještě více prohlubuje pomyslné příkopy mezi obyvateli Spojených států, jako by těch stávajících bylo málo. Není divu, že studentské protesty jsou předmětem nesmiřitelných polemik v americkém tisku.

Výročí konce 2. světové války a osvobození Československa bylo příležitostí k úvahám o historii dávnější, nedávné i vyloženě čerstvé. Po listopadové revoluci se z pohledu veřejnosti ze Sovětského svazu, přítele na věčné časy a nikdy jinak, logicky a přirozeně stala především okupační mocnost z roku 1968 a normalizační dráb.

Václav Hybš doprovázel snad všechny slavné zpěváky této země, pro jejich písničky vytvářel chytlavá aranžmá. Jak se mu podařilo dostat na vysvědčení čtyřku z tělocviku? Proč ho obdivovaný a spřátelený Karel Vlach kdysi odmítl přijmout do kapely? A co si odnesl ze spolupráce se slavným houslistou a pověstným perfekcionistou Josefem Sukem?

Slovo láska je to nejbanálnější a nejjistější zároveň, uvedl v našem povídání publicista i básník Jefim Fištejn. Byla to náhoda či prozřetelnost, že se už v deseti letech zapsal na kurs češtiny? Jaký sen ho děsil po odchodu ze Sovětského svazu? A co cenného mu dává židovství?

Kdyby před prezidentskými volbami nezakveruloval tehdejší moravskoslezský hejtman Vondrák, mohlo třeba zůstat nejužší vedení hnutí ANO bez nejmenší změny i po této sobotě. Ale nezařazený zákonodárce Vondrák dnes hlasuje ve sněmovně s pětikoalicí a na postu řadového místopředsedy ho na 7. sněmu nahradil zatím méně známý pražský poslanec Králíček, doplniv tak trojici Schillerová, Brabec, Vondráček.

Americké sdělovací prostředky prožívají nyní svou hodinku pravdy. A je to hodinka po čertech černá. Prudce klesající čtenost tiskovin, poslechovost rozhlasových stanic a sledovanost televizních kanálů se ještě dá tak nějak zamést pod koberec a odůvodnit domnělými technologickými příčinami, třeba výbušnou expanzí sociálních sítí, možná i finančně kompenzovat reklamními příjmy.

Pokusy vlády Petra Fialy vylepšit státní finance na úkor obcí jsou krátkozraké a někde, bohužel, vypadají jako vydírání. V rozpočtu na příští rok plánuje kabinet schodek 252 miliardy – oproti letošním 295 miliardám. To je jistě správný záměr, ale Národní rozpočtová rada upozorňuje, že zlepšení je to menší, než vláda vyhlásila v dokumentaci konsolidačního balíčku.

Říká se: Existuje přesně tolik racionalit, kolik existuje společenských systémů: školství, ekonomika, věda, politika… A v politice jde u nás čím dál více pouze o moc, kde neplatí etika ani estetika, a proto tam jde čím dál tím méně o pravdu, jak dokazují právě výroky v těchto dnech.

Poté, co se ukázalo, že 45. prezident Spojených států systematicky podkopával demokracii v zemi a nyní čelí dalšímu trestnímu stíhání ve čtyřech věcech kriminální povahy, za což mu zatím hrozí souhrnně zhruba 650 let nepodmíněného žaláře, americká justice a s ní i Demokratická strana jako celek musí řešit netriviální problém.

Před třemi měsíci se objevila zpráva, že Spojené státy jednají s Íránem o dohodě, která by výměnou za zpomalení íránského jaderného programu částečně zmírnila americké sankce. Nejnovější detaily ukazují, že dohoda se už realizuje. Před měsícem ji potvrdil i náměstek íránského ministra zahraničí Alí Bagherí Kání.

Do prezidentských voleb ve Spojených státech v roce 2024 zbývá zhruba 15 měsíců a celková tonalita amerických médií se začíná povážlivě měnit. Přání prezidenta Bidena adresované novinářům před minulými volbami „Nechte Huntera na pokoji a zabývejte se raději Trumpem“ možná nebude vyslyšeno ani tentokrát.

Pán času stoupal na vrchol našich možností v letech 1968 i 1989 a my jsme prokázali, že se neumíme poučit. Stvrdila to naše rétorika při 55. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Plácali jsme se po zádech, mávali slovníkem plným nacionálního sentimentu a heroizovali jsme své kapitulantství.