Josef Smrkovský

Pražské Divadlo Na zábradlí jako poslední premiéru sezony uvádí dokumentární inscenaci Konec jara. Hra se vrací k jednáním předcházejícím srpnové invazi v roce 1968, ale i k tomu, co se pak dělo.

Zatímco v roce 1968 většina národa stála za reformami, hrstka komunistických dogmatiků se rozhodla obrodný proces zničit. Pro své spoluobčany to byli stejní zrádci jako kolaboranti z doby nacistické okupace.

Generál Karel Kutlvašr velel v památných květnových dnech roku 1945 Pražskému povstání. Skromný hrdina se však stal jako mnozí jiní obětí komunistické zvůle.

„Bude třeba vylikvidovat zejména nekompromisní Němce v zemích českých, Maďary na Slovensku,“ řekl prezident Beneš. K tomu účelu byly zřízeny Revoluční gardy a ty konaly, jak řekl prezident.

Politická kariéra Josefa Smrkovského byla plná zvratů. Jednou byl dole a jednou nahoře. Na vrcholu moci se nikdy dlouho neohřál. Jediný skutek, který mu nebyl nikdy vytýkán, byl spojen s  působením v JZD Pavlovice. Založil veliké jabloňové sady.

Před 115 lety se narodil Josef Smrkovský, jeden ze symbolů Pražského jara. Publicista Martin Groman z úspěšného podcastu Přepište dějiny však v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vysvětluje, že Smrkovský zdaleka nebyl jen oblíbenou pravou rukou Alexandera Dubčeka. Už roku 1945 se hodně snažil, aby Prahu neosvobodili Američané. V Únoru 48 se podílel na vzniku Lidových milicí, byl též u drsné přeměny českého venkova podle sovětských představ.

Dne 8. května odpoledně podepsal velitel jednotek wehrmachtu v Praze, generál Rudolf Toussaint kapitulační protokol před Českou národní radou.

ROZHOVOR: Ruské okupaci z roku 1968 předcházela celá řada závažných událostí. Pozoruhodné je, že se prý některé odehrály už v předvečer druhé světové války. „Dubček neměl předpoklady k řízení státu. Smutnou postavou byl i Josef Smrkovský,“ řekl serveru PrahaIN.cz Petr Placák, historik a vědecký pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů.

Za necelý měsíc si opět připomeneme výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, které se tehdy právě nalézalo v obrodném demokratizačním procesu nazvaném „Pražské jaro“.

KOMENTÁŘ. Jan Tesař byl sršatým milencem svobody a pravdy. „Abychom rozpoznali historické příležitosti a výzvy, které na své cestě potkáváme a nadále budeme potkávat, tak jako každý jiný národ, musíme se zbavit nakupených lží,“ napsal esejista, historik, disident a prvosignatář Charty 77 Jan Tesař (2. června 1933 – 16. června 2025). Počínaje 60. lety 20.

HISTORIE / Po tři čtvrtě na jedenáct dopoledne 8. května 1945 němečtí generálové Rudolf Toussaint a Arthur von Briesen dojednali s profesorem Albertem Pražákem, Josefem Smrkovským, Josefem Kotrlý…

Američané neosvobodili bojující Prahu, i když přes ni projelo několik amerických misí. Důvodem nebylo, že by se předem dohodli se Sověty, že to neudělají, uvedl historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Vít Smetana. V pokračování rozhovoru jsme se zaměřili na to, jak moc se angažovali českoslovenští představitelé v osvobození Prahy.

Jména těchto mužů jsou dnes známá spíše historikům. V květnu 1945 se ale jejich životní cesty protnuly v povstalecké Praze. Postavili se do čela ozbrojeného odporu proti okupantům, později se však stali terčem nenávisti a perzekuce.

Ambiciózní politik, kterého KSČ dostala dvakrát na dno, přesto stále straně věřil. Vyšetřovala ho StB a musel čelit pomlouvačné kampani ze strany normalizačního režimu. Z druhého pádu se už Smrkovský nevzpamatoval.

Kromě stálé expozice v Kroměříži, kde se 12. dubna 1944 narodil, je nyní k vidění i velká výstava o písničkářově životě v pražském Domě U Zlatého prstenu. Byla otevřena vloni 17. listopadu a navštívit ji lze do 21. dubna tohoto roku.

Otec Kateřiny Novotné patřil k významným politikům a funkcionářům KSČ. Byl aktérem soudních procesů 50. let, stal se jedním z čelných představitelů pražského jara a během normalizace odmítl existenci jedné strany. Dcera Katrin poté dělala už jen podřadnou práci.

Ambiciózní politik, kterého KSČ dostala dvakrát na dno, přesto stále straně věřil. Vyšetřovala ho StB a musel čelit pomlouvačné kampani ze strany normalizačního režimu. Z druhého pádu se už Smrkovský nevzpamatoval.

Srpen 68 není jen pár řádků v učebnicích dějepisu, nýbrž memento, které nás bude provázet ještě hodně dlouho. Ať se nám to líbí, nebo ne.

Mohl by se jmenovat Film, který stál v cestě myšlení. Tomáši Töpferovi scénář přihrává do úst legračně patetické věty.

Bratři Tomáš Töpfer a Pavel Töpfer drží při sobě. Herec Tomáš zažíval slavnostní chvilku, kdy publiku premiérově představil film Muž, který stál v cestě a šéfkuchař Pavel, v doprovodu partnerky Jitky Sedláčkové, si premiéru nemohl nechat ujít. Během večera našli společnou chvilku, kdy se bratrsky bok po boku postavili před objektivy fotoaparátů.

NÁZOR / Začátek května vždy znamená připomínku výročí konce druhé světové války a s ním spojeného květnového povstání v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Specifické postavení v něm…

"Každý by měl znát, co znamenal rok 1968 v historii Československa. A poznat i příběh Františka Kriegela," říká představitel hlavní role Tomáš Töpfer.

Pod názvem Muž, který stál v cestě zpracoval režisér Petr Nikolaev do celovečerního filmu osud československého politika Františka Kriegela.

Ten den nepatřil mezi nikterak výjimečné. Byla sobota, v Praze vládla velká oblačnost, nebe bylo skoro celé zatažené, chvílemi padal déšť, teplota ale dosahovala takřka 20 stupňů. Onoho 23. dubna 1836, před 185 roky, spatřila poprvé světlo světa docela malá, útlá knížečka. Obsah byl však velký a jedinečný. Na těch drobných stránkách se rozprostírala romantická báseň Máj od Karla Hynka Máchy, která je dnes perlou české literatury.

Když v prosinci zemřel Karel Vachek, učitel mnoha mých přátel, zasáhlo mě to, byť jsem ho znala jen málo. Nekrology, které jsem četla, se moc nevěnovaly jeho polistopadové filmové tvorbě a trochu z nich vypadla jeho kritika české politiky po roce 1989. Uvědomila jsem si však, že já jeho dílo vlastně neznám vůbec, a že bych se tedy měla na jeho dokumentární filmy podívat.

Karla Vachka jsem poznal až v jeho pokročilejším věku. Nejprve skrze jeho filmy, poté přes jeho žáky, a nakonec i osobně. Docházel jsem za ním na pražskou FAMU, kde učil na katedře dokumentu, a párkrát jsem za ním byl i v jeho knihami zastavěném panelákovém bytě. „Víte, já si rád povídám s lidmi,“ říkával, byť v našem případě to bylo spíše tak, že on vyprávěl a já poslouchal.

V srpnu roku 1968 byly ukončeny všechny naděje na lepší a svobodnější zítřky. Československo, které se nadšeně nadechovalo k uvolněným kulturním i politickým poměrům, dostalo brutální vzkaz ze Sovětského svazu. 750 tisíc cizích vojáků obrátilo kormidlo našich dějin zpět do hlouby východní poslušnosti.

Komunistický režim se bál i mrtvého Jana Palacha: vykopal a spálil jeho ostatky a pak až do svého pádu dělal vše pro to, aby se na něj zapomnělo.

Zámek v Holešově na Kroměřížsku otevře v sobotu tradiční výstavu betlémů. V sale terreně uvidí návštěvníci více než 80 betlémů z různých materiálů, kromě jiných mistrovská díla českých řezbářů, háčkované betlémy nebo betlémy z papíru a překližky. Raritami jsou betlém od vězně pracovního tábora nebo betlém s postavami pražského jara 1968, řekla ČTK mluvčí pořádajícího Městského kulturního střediska Holešov Dana Podhajská.