Před 1 rokem
Karla Vachka jsem poznal až v jeho pokročilejším věku. Nejprve skrze jeho filmy, poté přes jeho žáky, a nakonec i osobně. Docházel jsem za ním na pražskou FAMU, kde učil na katedře dokumentu, a párkrát jsem za ním byl i v jeho knihami zastavěném panelákovém bytě. „Víte, já si rád povídám s lidmi,“ říkával, byť v našem případě to bylo spíše tak, že on vyprávěl a já poslouchal.