Kulturák

„Hudba je pro mě jediná cesta,“ říká zpěvačka Lenka Dusilová. V rozhovoru vzpomíná na temná období, z nichž se dostávala právě díky hudbě. Mluví o sebekritice, ale i o radosti, kterou zažívá při pohledu zpět. „Je hezký poslechnout si dvacetiletou holku, na kterou jsem se dlouho nedokázala napojit, a najednou zjistit, že to bylo dobré,“ přiznává Lenka Dusilová. Na sklonku roku oslavila zpěvačka padesátku a vydala hudební retrospektivu LD 50. I díky ní zjistila, že na své mladé já byla možná zbytečně přísná. „Narážím zpětně na svou povahu, která vždycky kladla nějaké překážky. Myslím si, že mi možná mohly uniknout věci, které mohly být skvělé. Nad tím vším byl vždycky sebekritik, nějaká nesebedůvěra nebo nejistota. Bágl hudby, která po mě zůstává, mohl být třeba ještě větší,“ myslí si Dusilová. V rozhovoru pro podcast Kulturák vzpomíná na začátky své hudební kariéry v raných devadesátých letech, kdy hrála s kapelou Sluníčko, ale i na koncert na pražském Strahově, při kterém s Lucií předskakovala Rolling Stones. „Necítila jsem se úplně ve své kůži. Nevím, jestli je pro mě motivace hrát pro takovou obrovskou masu. Byl to pocit, že sloužíte nějakému celku, ale stejně se cítíte před takovým publikem nejistě,“ vzpomíná Dusilová. S Davidem Kollerem založila kapelu Pusa, ale s ní přišlo i temné období. Koller při přípravách druhé desky upřednostnil vlastní Lucii a Dusilová kapelu rozpustila. „Prošla jsem si obdobím, kdy jsem se třeba na něj i zlobila, ale vlastně to nebyl úplně jeho problém. Musela jsem si vyřešit svoje věci, které vyšly na povrch. Smutek z toho, že přijdete o důležitého člověka v životě, pak si uvědomíte, tyjo, ten problém je asi někde v dětství,“ vypráví hudebnice. V komplikovaném období nakonec zachránilo to, co ji naplňuje nejvíc: „Když jsem rozpustila Pusu, měla jsem sebedestruktivní mód a nadělala jsem nějaké škody. Cítila jsem, že to musím napravit. Hudba je pro mě extra důležitý prostor bezpečí. Přišla mi jako jediná cesta, je to celý můj život.“ Proč už se na sebe Lenka Dusilová nezlobí? A jak spolupracuje s hudebníky mladé generace? Poslechněte si Kulturák. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Filip Turek je jako vulkán, který ukazuje, že lidi se mohou řídit pudy. Ztrácejí morální dohled sami nad sebou,“ myslí si rappeři Gufrau. Na nové desce deklarují konec párty, kritizují křečovité protestsongy a mluví o dospívání. Pražští rappeři Gufrau loni pokořili třímilionovou hranici streamů na Spotify. Skladba Navždycky blázen, kterou dali dohromady spolu s rapperem Rohonym a blízkým spolupracovníkem Victorem Kalem, pomohla z Gufrau udělat nové hvězdy tuzemské alternativní scény. Mimořádně úspěšný rok čerstvě odmaturovaní hudebníci zakončili kolaborativní deskou Boyband. Je plná hitů, ale i úvah o tom, jak vlastně bude vypadat dospělost. „Celé album stojí na otázce, jestli už není čas tu párty uzavřít,“ vysvětluje Victor Kal, který se na desce vyrovnává i s nešťastnou láskou. Boyband ale otevírá i další oblíbené téma Gufrau - bydlení, vydělávání, práci. Tomu všemu musí večírky ustoupit. „Když jsme se poznali, náš vztah byl vybudovaný na tom, že jsme spolu hráli na akcích. To jsme neskončili na dvou pivech, najednou jich bylo dvanáct,“ vysvětlují hudebníci. S tím, jak jejich popularita rostla, jakoby si Gufrau a Victor Kal čím dál víc uvědomovali, že večírky nemohou trvat věčně. „Party je fajn, ale jen do doby, než se začne propisovat do celkového chování člověka,“ říká rapper Hugo Wiesner. V rozhovoru hudebníci mluví i o tom, jak nás jako společnost čím dál více ovládají nízké potřeby. Právě to prý symbolizuje Filip Turek. „Je jako vulkán, který ukazuje, že lidi se mohou chovat pudovým způsobem. Ztrácí morální dohled nad sebou,“ myslí si další člen Gufrau, Vojtěch Pravda. „Byl jsem zklamaný, když mí spolužáci říkali: Haha, budeme volit Motoristy. Potom to reálně udělali. Brali to jako zábavu. Dopad, který to může mít, je strašidelný,“ dodává Victor Kal. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Neměli jsme v úmyslu se nikoho dotknout. Dream Team je ve finále dojemný film,” říká o nové české komedii herec Jakub Prachař. Tým basketbalistů v ní finguje mentální postižení, aby mohl zvítězit na paralympiádě. „Brouzdal jsem po internetu a vyskočil na mě tenhle článek,” vypráví Jakub Prachař o setkání s příběhem španělského basketbalového týmu, který v roce 2000 získal zlato na paralympiádě podvodem. Většina družstva své postižení pouze předstírala. „Dočetl jsem se, že i trenér to dělal jen kvůli penězům,” směje se herec, který o námětu vyprávěl svému dlouholetému kamarádovi, scénáristovi Petru Kolečkovi. Když si příběh převedli do tuzemských reálií, začali si ho představovat jako „české Kokosy na sněhu”. „Podařilo se nám vyrobit, myslím, lidský film. Nechtěli jsme třeskutě komediálně akcentovat mentální postižení. Sport je tu vlastně na pozadí, spíš je to příběh rodiny a lidí okolo. Neměli jsme v úmyslu se někoho dotknout. Dream Team bude možná mít úplně opačný efekt. Zjistil jsem, že je to ve finále dojemný film. Třeba bude mít efekt, že paralympionici dostanou víc peněz. Že si jich někdo všimne,” říká Prachař, který ve filmu hraje po boku Martina Hoffmana. Sám si vymyslel roli neúspěšného divadelního režiséra, který učí hráče předvádět mentální postižení. V rozhovoru pro podcast Kulturák také mluví o současných tuzemských komediích. Podle Prachaře se na něj chodí málo. „Filmy, které mají být masové a nejsou, jsou prostě blbě udělané,” myslí si herec. „Lidi mají nakoukané věci z různých platforem, laťka se prostě posunula. Myslím, že si za to filmaři mohou v tomto ohledu sami,” myslí si herec, který se na filmu Dream Team podílel i producentsky. Nedávno Prachař exceloval v civilně pojaté roli Šimka v seriálu Studna. Sám přitom tvrdí, že dramatické role jsou snazší než ty komediální. „Člověk musí investovat energii dovnitř. Zpomalit, šetřit se. Stojí to trochu méně úsilí a je to vděčné. Lidi pak říkají: podívej, on konečně hraje, předtím takové blbosti - a teď poprvé zahrál,” vtipkuje Prachař a svěřuje se, že sám k sobě býval dost kritický. „Dřív jsem se perfektně dehonestoval. Ocenit se umím až teď.” Poslechněte si Kulturák s Jakubem Prachařem nejen o nové komedii Dream Team. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Vím, že přijde kritika. Každý rok se nějaká objeví. Ale myslím si, že to zvládnu,“ říká Sofie Anna Švehlíková, představitelka princezny z nové štědrovečerní pohádky České televize. Nová pohádka, kterou Česká televize odvysílá na Štědrý večer, nese název Záhada strašidelného zámku. Jaké hodnocení si jedna z každoročně nejsledovanějších (a také nejpřísněji hodnocených) událostí v televizi odnese, se teprve dozvíme. Představitelka princezny Elvíry, devatenáctiletá Sofie Anna Švehlíková, přiznává, že se reakcí trochu bojí. „Princezna je hrozně velká role. Hodně komentovaná. Buď je moc hezká, nebo není dost hezká. Je hloupá, nebo je až moc samostatná,“ říká s úsměvem herečka, která se v pohádce režiséra Ivo Macharáčka objevuje po boku Oskara Hese, Jiřího Mádla nebo Jany Plodkové. Princezna Elvíra je zatím největší role Švehlíkové. „Je nebojácná, aktivní, jde si za svým, ale zároveň je hodně obětavá a milující,“ popisuje herečka princeznu. V rozhovoru podcastu Kulturák ale mluví i o tom, jak by vypadala vánoční pohádka, kdyby si ji mohla sama zrežírovat. „Líbilo by se mi, kdyby hlavní ženská postava nebyla princezna, ale slečna z vesnice, která jí pomáhá,“ improvizuje Švehlíková. „Princ by tam třeba ani nemusel být.“ Letos se herečka objevila také ve filmu Vojtěcha Strakatého Na druhé straně léta, který měl premiéru na karlovarském festivalu. Také vyprávěl o síle ženského přátelství. „Každá postava má své problémy, líbí se mi, jak si společně pomáhají,“ říká Švehlíková. V Kulturáku mluví také o vyrůstání v herecké rodině (její rodiče jsou herci David Švehlík a Jitka Schneiderová) i o tom, jak se vyrovnává s obviněním z nepotismu. „Setkala jsem se s tím. Je mi to nepříjemné, protože mám pocit, že veškerá moje práce a mé herecké schopnosti jsou jen díky mým rodičům. Není to pravda. Snažím se na to nemyslet, sama vím, kolik práce a času do toho dávám,“ svěřuje se představitelka princezny Elvíry. A vzpomíná také na svého dědečka Aloise Švehlíka, který letos na jaře zemřel. O herectví prý moc nemluvil, ale svou vnučku vždy podporoval. „Chodil na mě už na dramaťák,“ říká herečka. Kdysi se mu svěřila, že musí natáčet v době, kdy by se měla připravovat na maturitu. „Děda mi řekl, že si mám říct, co je moje priorita. Pak udělal pauzu a řekl: škola, samozřejmě. A měl pravdu.“ Proč diváci tak prožívají Štědrovečerní pohádky? A jak hereckou kariéru ovlivňují sociální sítě? Nejen o tom mluví Sofie Anna Švehlíková v podcastu Kulturák. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Nostalgie po dětství, směšné násilí a pořádné americké Vánoce. Proč pořád milujeme komedii Sám doma? A šla by natočit i dnes? O tom jsme mluvili ve speciálním vydání podcastu Kulturák. „Být sám doma je situace, která je zároveň děsivá i vzrušující. A přesně na tom ten film stojí,“ říká publicista a spisovatel Antonín Tesař v Kulturáku z pražského Bia Oko, kde podcast Seznam Zpráv promítal jednu z nejslavnějších amerických vánočních komedií. Sám doma, film režiséra Chrise Columbuse z roku 1990 s Macaulayem Culkinem v hlavní roli, se stal kasovním trhákem, který se i 35 let po premiéře pravidelně vrací do vánočního programu televizí i nabídky streamovacích platforem. Podle Tesaře je komedie o klukovi, kterého rodina zapomene na Vánoce doma, snímkem o překonávání hranic. „Všechny postavy jsou od začátku stavěny do situací, které jsou něčím za hranou – děsivé, nekomfortní, ale zároveň vzrušující,“ říká kritik. I divák přitom musí ukázat, že má silný žaludek. Zvlášť ve chvílích, kdy osmiletý Kevin různě kreativními pastmi bojuje s Mokrými bandity, kteří se snaží vloupat do jeho domu. Co je bude bolet víc – žehlička v obličeji, nebo hřebík v chodidle? „Jako diváci si pořád říkáme: Je to ještě v pořádku, nebo už je to moc? A právě v tomhle hravém testování hranic je síla toho filmu,“ myslí si Tesař. V debatě před projekcí Sám doma jsme se dostali i k obecnějším úvahám. „Násilí v dětských příbězích tu nebylo proto, aby traumatizovalo, ale aby zpřítomnilo ohrožení a ukázalo, jak se v něm dá přežít,“ vysvětlovala spisovatelka Klára Vlasáková. „Každý z nás má pohádku, která ho vyděsila. A právě proto si ji pamatujeme dodnes.“ Proč byly americké vánoční filmy osmdesátých let tak ztřeštěné? A která pohádka nás traumatizovala? Poslechněte si Kulturák o filmu Sám doma.--- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Všímejme si lidí na ulici, všímejme si sebe navzájem. Kdyby tohle bylo poselstvím té události, přinesla by něco dobrého,“ říká spisovatelka Dora Čechova, matka Terezy, která byla v prosinci 2023 postřelena na FF UK. „Život se nám zlomil o půl čtvrté. Když se ve zprávách objevilo, že se střílí na Filozofické fakultě, a my jsme se Terezce nedovolali,“ říká Dora Čechova, spisovatelka, která svou zkušenost z tragické události popsala v knize Terezko, vrať se! Své bezprostřední pocity začala zaznamenávat téměř bezprostředně poté, co svou dceru našla postřelenou v nemocnici. „Psaní bylo sebezachraňující. Když se vám stane, že se váš život rozetne, najednou neplatí, co platilo… Psát bylo to, co jsem dělala už předtím, co jsem mohla dělat dál. Pomáhalo mi to přežít chvíle, kdy jsme nebyli s Terezkou,“ říká autorka povídkových sbírek Padaná letní jablka nebo Ženy, které potřebují muže. Že o své zkušenosti musí mluvit, zjistila záhy. „Potom, co média zmlkla - a my jsme vůbec nevěděli, co se ten den stalo,“ vysvětluje spisovatelka. „Hltali jsme každou zmínku, každé svědectví policisty, hasiče, potom Lenky Šimůnkové jako maminky. Tak jsem začala chápat, že každé svědectví je potřeba.“ Kniha Terezko, vrať se! líčí komplikovanou cestu od zranění k zotavení. Zpočátku se přitom rodina měla podle doktorů smiřovat s tím, že Tereza už nebude žít jako dřív. Její matka ale raději věřila svému mateřskému instinktu. „Převálcoval všechno racionální. Když jsem cítila její teplou ruku, byla to pro mě taková jiskra. Věděla jsem, že je Terezka citlivá, křehká, že to, co se stalo, bylo tak zdrcující, že se dítě nemůže probudit jen tak po operaci. Věděla jsem, že bude spát. Když mi doktor řekl, ať se připravím na to, že se jí neobnoví kognitivní funkce, myslela jsem si - ale on tomu úplně nerozumí, protože já vím, že ona se nám probudí,“ vypráví Čechová. „Je to událost, která proměnila naši společnost,“ myslí si autorka o střelbě v prostorách pražské filozofické fakulty před dvěma lety. „Pojmenovat to, co se stalo, je naprosto v pořádku. Měli bychom si říct, že jsme společnost, v níž vyrostl mladý muž, a nikdo si nevšiml, že se chystá k něčemu tak zrůdnému. Pokud si neuvědomíme, že někde v rodinách mohou být nesledovaní mladí lidé, kteří se zavírají v pokojích, straní se spolužáků, nejsou socializovaní… Když budeme zavírat oči, nepomůžeme člověku, kterému bychom mohli pomoci. Tak jako nikdo nepomohl člověku, který udělal něco tak strašlivého.“ Podle Dory Čechové je důležité vědět, že každý může nad událostí truchlit po svém, ale také to, že nad střelcem je možné cítit lítost. „Pokud musí udělat tak strašlivou věc, aby na sebe upozornil, tak mně ho bylo líto,“ říká spisovatelka, kterou doplňuje její dcera Tereza. „Mě hlavně mrzí, že jsem ho neznala. O to hůř se mi chápe celá ta situace,“ říká mladá žena, která do knihy své matky přiložila také dopis pro své spolužáky. V rozhovoru se spisovatelkou Dorou Čechovou a její dcerou Terezou řešíme také vliv umění a psaní na zotavování nebo to, že každý má právo na svůj způsob truchlení. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Před každým svým filmem umírám strachy,“ říká Eva Toulová, jejíž romantické komedie pravidelně dostávají nejhorší hodnocení od diváků i kritiků. Letos měly premiéru dva její filmy: Krtkův svět a Deník Shopaholičky. Nový snímek režisérky Evy Toulové se jmenuje Deník Shopaholičky a vypráví o ženě posedlé slevami. „Po covidu a Ukrajině jsme ve zvláštní fázi zdražování úplně všeho. Nakupování a slevy jsou tématem pro mnohem víc lidí než dřív. I ti, co předtím rozpočet neřešili, to najednou řešit musí,“ myslí si Toulová, která má letos už druhou filmovou premiéru. Její předchozí snímek Krtkův svět vyprávěl o kontroverzním podnikateli Josefu Roušalovi, a podle kritiků se vůbec nepovedl. Podobné hodnocení má většina filmů režisérky, jejíž díla v hodnocení na databázi ČSFD málokdy vyšplhají nad deset procent. „Jsem povahou klidný člověk. Ale není to tak, že bych byla neprůstřelná. Pochybuju o sobě každým dnem,“ přiznává režisérka. „Jako autor do poslední chvíle pochybuju, umírám strachem, než si stoupnu před první diváky filmu. Ale tvoříte s tím, že to emoce přinese. To byl film hlavně měl dělat, takže se s tím musíte vypořádat. Teď jsem dostala otázku, jestli jsem se svým posledním filmem spokojená. Ne, já bych ho předělávala do konce života.“ Proč ve filmu přijala perspektivu kontroverzního podnikatele Roušala? Co říká na kritické ohlasy svých filmů? A kdy se vlastně zamilovala do filmařiny? Dozvíte se v posledním vydání podcastu Kulturák s Evou Toulovou. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Měl jsem šanci to zvrátit, ale hrál bych možná jako Řecko na Euru 2004,“ říká o své účasti ve hře Zrádci Marcell. Vítězství Mii bylo podle něj zasloužené. „Kdybych nakonec do ohně sáček hodil, spousta lidí by mi to vyčítala,“ uvažuje finalista televizní soutěže Zrádci, ale také hudebník a vystudovaný lékař. Těsně před koncem hry pojal podezření, že Mia je zrádkyně. Kvůli tomu, že nakonec své podezření nevyjádřil při poslední možnosti, sice prohrál hru, ale možná paradoxně nepřišel o sympatie diváků. „Nikdy nezapomenu na to, když jsem Miu poprvé viděl na nástupišti. Intenzivně potáhla z cigarety, dívala se do neznáma,“ vzpomíná Marcell na první setkání s policejní komisařkou Věrou, která ve hře zvolila identitu instruktorky jógy. Zpěvák naopak vsadil na autentičnost. Nic jiného si ostatně vzhledem ke své popularitě dovolit nemohl. „Žena mi doporučovala, abych si zapisoval, kdo jak hlasoval u kulatého stolu. Když jsem večer přišel do komnaty, byl jsem na sebe naštvaný, že to hraju z emoční stránky, místo abych vzal rozum do hrsti a držel se jedné z mála indicií, které máme. Všechno jsem si přečetl a znovu věděl, že Marek hlasoval pro Miu, Patrik na ni upozornil s Bárou,“ říká o své cestě k finálnímu podezření, že zrádkyní je Mia. V rozhovoru ale mluví i o své cestě ke kariéře hudebníka. Pro které stars psal písně? A jak se mu zpívala hymna před plným stadionem v Edenu? Poslechněte si Kulturák s Marcellem. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Seriálový hit Netflixu jménem Stranger Things se vrací se svou závěrečnou řadou, v níž se definitivně proměnil v akční blockbuster. Nepřerostl seriál sám sebe? Hawkins už dávno není jen ospalé městečko uprostřed Indiany. A z kamarádské party Mikea, Willa, Dustina a Lucase vyrostli téměř dospělí mladíci. Seriál, který v roce 2016 pomohl nastartovat éru streamování, před pár dny zveřejnil první část své závěrečné sezóny. Z prvních dílů to vypadá, že ze slavného seriálu se stává akční blockbuster. „Jsme v dračákovském tažení. Otevře se brána, vyleze z ní příšera, jsou tu šílení vědci, které je potřeba vymlátit, nebo alespoň zavřít bránu,” popisuje s nadsázkou novou sezónu publicista Antonín Tesař. „Budování charakterů je tu těžší a pozvolnější.” Posunuli jsme se do astrálních sfér, většinu času v páté sérii trávíme v "obráceném světě" a místo osmdesátkových hitovek posloucháme štěkání automatické pušky M16. Přesto se tu řeší i niterné věci, i když spíš kosmeticky. Kolem vývoje příběhu Stranger Things 5 to ale vypadá jasně. „Will bude ústředí postava a půjde tu o sebepřijetí, o přijetí vlastních schopností, které mu umožní konečně se vypořádat se zlem,” myslí si Tesař. Podcaster a novinář Miroslav Harant je s vývojem nové série spokojen. I on, podobně jako Tesař, mluví o nových Stranger Things jako o příběhu boje dobra se zlem, který se neinspiruje jen osmdesátými lety a žánrovými klasikami od Stephena Kinga. „Je to Harry Potter pro generaci Z,” říká o seriálu Harant. „Začali jsme na Stranger Things koukat ve dvanácti letech - a teď, o deset let později, nás čeká to velké finále.” Hrdinové a hrdinky seriálu opravdu vyrostli, ale kam se vyvinuli? Co je teď trápí? A jak se za deset let od první sezóny Stranger Things změnila seriálová tvorba? Poslechněte si Kulturák o jednom z největších televizních hitů posledního desetiletí. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Pod tím náporem už jsme znecitlivěli,“ myslí si hudebník Denis Bango alias Fvck_Kvlt o současné atmosféře mezi mladými lidmi na Slovensku. Letos vydal desku Mŕtva revolúcia, z níž 17. listopadu hrál před zaplněným Václavským náměstím. Slovenský rapper Fvck_Kvlt se v hudbě nebojí politických proklamací ani kritiky současného systému. Hraní na výročí Sametové revoluce si podle svých slov užil. „Bylo zajímavé vnímat různé generace, cítil jsem, že nás spojuje oslavná nálada,“ říká v úvodu podcastu. Hudebník zároveň mluví o svém kritickém pohledu na kapitalismus: „Vnímáme ho jako garanci svobody, ale někdy se dostáváme do bodu, kdy kapitalismus bereme jako systém bez alternativ. Zapomínáme ho analyzovat, být vůči němu kritičtí.“ V rozhovoru Fvck_Kvlt komentuje i situaci na Slovensku. „Někdy mám pocit, že už jsme znecitlivělí. Části naší společnosti už jsou umrtvené tím každodenním náporem. Jeden den si popláčeme, druhý den už si řekneme: co už! Možná ale podle sebe soudím druhé,“ uvažuje rapper. „Uvědomuju si, že na někoho můžu působit i pokrytecky. Když jsem tvořil Mrtvou revoluci, bál jsem se, aby to nebylo jen prázdné gesto,“ připouští přemýšlivý muzikant, který otevřeně hovoří o vlastních pochybnostech. Nové album chce posluchače burcovat k větší politické představivosti i odvaze: „Mrtvá revoluce je vlastně věčně živá. Nemůžeme ji zabít. I prohraná revoluce vrhá stín revoluce nové.“ Není revoluce trochu děsivé slovo? Možná, že už se jeho význam vyprázdnil, oponuje Fvck_Kvlt, a jde hlavně o to, nebát se diskutovat a přemýšlet. Jaká slova ho frustrují víc? Třeba slušnost. „Ve společnosti a kultuře změnila slušnost jen málo věcí,“ myslí si Bango. „Je to způsob boje, který se přizpůsobuje tomu, proti čemu se bojuje.“ Naopak hudba podle Fvck_Kvlta dokáže změnit svět. Proč je lepší hrát s kamarády než s profesionály, kteří vám lezou na nervy? A jaké knížky má u postele? Poslechněte si rozhovor se slovenským rapperem Fvck_Kvltem. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Začátky jsou pro všechny přistěhovalce dost bolestivé. I o Vietnamcích se tradovalo, že neplatí daně a mají vysokou kriminalitu,“ říká rapper Anki v rozhovoru o svobodě i o tom, že doma je tam, kde je rodina. „Svobodu a demokracii jsme doma moc neřešili, my, co jsme přišli v devadesátkách, jsme ani neměli volební právo,“ říká Tran Viet Anh neboli Anki, rapper, který loni získal cenu Vinyla a 17. listopadu vystoupí na Václavském náměstí v rámci Koncertu pro budoucnost. Vystoupení bere nejen jako příležitost mluvit za minoritu. „Je to pro mě symbolické, protože jsem se tady rozhodl žít a mám úctu k místní kultuře. Říkám často, že tu chci být a že sem patřím. Zároveň můžu reprezentovat kulturu jinou. Vietnamská minorita má v téhle společnosti své místo. Je pro mě důležité reflektovat kulturní a sociální rozdíly, aby se lidi dokázali navzájem víc pochopit,“ říká Anki. Sám se narodil v Německu, později několik let žil i ve Vietnamu, kde zkoušel zapustit kořeny. V rozhovoru mluví také o zkušenosti vietnamských migrantů, kterou popsal ve svém letošním singlu První sníh. „Přicházeli jsme do Čech z Německa, když mi byly čtyři nebo pět let. Většinou lidi migrují za prací, nedostaneš povolení v jedné zemi, tak jdeš do jiné,“ vypráví Anki, jehož píseň inspirovaly příběhy starších přátel, kteří mají přechod hranic v živé paměti. „Jeden kamarád, který takhle přijel z Vietnamu, mi říkal, že to byla jeho první zkušenost se sněhem, který do té doby znal jen z televize. Tak jsem napsal antivánoční píseň o tom, že pro někoho je to Santa Klaus a padání sněhových vloček, a pro někoho je to přecházení z jedné země do druhé a brodění se sněhem, který jsi znal jen z amerických filmů,“ popisuje Tran Viet Anh. Má vietnamská komunita v Česku svou politickou reprezentaci? A co by Anki udělal, kdyby se stal ministerským předsedou? Nejen o tom v novém Kulturáku s rapperem, který vystoupí na Koncertu pro budoucnost. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Pořád ještě fotím na film,” říká herec Jiří Lábus, který nosí v kapse tlačítkový telefon a kompaktní foťák. Přesto se nedávno stal miláčkem Instagramu. V rozhovoru pro podcast Kulturák mluví o dabování, závislosti na technologiích i o tom, proč by se herci měli zajímat o politiku. „Internet mám jen kvůli programu kin a divadel,” přiznává Jiří Lábus. Herce, který sám sebe nazývá pesimistou, dokáže nadějí naplnit jen máloco. „Jsem optimistický, když vidím výborné divadlo. Vím, že ten večer najednou nebyl ztracený.” Do divadla se těšíval už od dětství a radost z dobrého kulturního zážitku ho nepřešla dodnes. „Každou sobotu jsem se nemohl dočkat, že půjdu na nějaké představení. Divadlem jsem žil. Herec jsem chtěl být od pěti let. Když mi bylo sedmnáct, přečetl jsem všechno od Dürenmatta,” říká Lábus, kterého trápí představa mladých lidí bez kultury. „Mám pocit, že dneska sítě všechno převálcují. Když jsem dřív jezdil tramvají, hodně lidí mělo knížku v ruce. Dneska mají většinou mobil.” Sám Lábus se ale na sítích nedávno také proslavil - třeba videem, ve kterém se ve stylu populární hračky mění na Labubuse. „To mi dělá moje manažerka,” přiznává herec. „Má proto cit. Vždycky mi zavolá, ať jí pošlu nějakou blbost. Tohle video vzniklo na společné dovolené na Korfu. Její děti řekly: Jé, hele, stoupni si sem, vy tě vyfotíme. Teprve pak jsem zjistil, u čeho stojím. Mělo to přes milion shlédnutí.” V rozhovoru mluví Jiří Lábus také o tom, proč by se herci měli zajímat o politiku. „Když hrajete Hamleta, musíte do něj vložit zkušenost ze současného světa. Hamlet touží po poznání pravdy. Herec, který ví, na čem stojí svět dneška, jak je to všechno hrozně vrtkavé, má myslím daleko lepší sdělení, než kdyby se o věci vůbec nezajímal.” Proč Jiří Lábus nikdy neviděl filmového Pána prstenů či Harryho Pottera? A jaká je nová komedie Milion, v níž hraje ovdovělého otce početné rodiny? Nejen o tom v novém Kulturáku. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Hlad po sociální spravedlnosti, nebo nástroj na umlčování nepříjemných hlasů? Woke ovlivnilo svět v dobrém i ve zlém, nalevo i napravo. A každopádně nikam nemizí, myslí si hosté živého podcastu Kulturák z MFDF Ji.hlava. Woke. Slovo, které má původ v komunitě afroameričanů v USA a objevovat se začalo už před sto lety. Ale také výraz specifický tím, že ho často definují spíš lidé, kteří se vůči němu vymezují, myslí si publicista a autor podcastu Redneck Matěj Schneider. V debatě podcastu Kulturák z dokumentárního festivalu v Jihlavě vysvětluje, že woke nikam nemizí. Inspiruje totiž i Donalda Trumpa. „Nechci zabíhat do toho, jestli si americká pravice to, co označuje za woke hnutí, definuje férově a správně. Podle mě ne, ale klidně to nechme být. Rodící se trumpismus tvoří něco, co je zrcadlově podobné tomu, co kritizuje,“ myslí si Schneider. V debatě je zmíněn také festivalový dokument Knihovnice z amerického Texasu, kde vláda nařídila knihovnám z nabídky vyřadit přes osm set knih pojednávajících o homosexualitě, rasových otázkách nebo o procesu Roe vs. Wade, který se týkal zákazu potratů. Jak se woke projevilo v kultuře? Mělo vliv na oscarové ceremoniály i největší popové hvězdy. „Po prvním zvolení Donalda Trumpa vyšla Lady Gaga do ulic a fotila se s cedulí Love Trumps Hate,“ vzpomíná umělec Jakub Polách. „Všichni měli strašně silné proklamace další čtyři roky. Dneska už si všichni jedou svá turné a moc se nevyjadřují. Do tvorby největších mainstreamových hvězd to vlastně už moc neproniká.“ Polách popisuje hlavně „šaškárny“, které umělecká scéna předváděla, aby zachytila trend woke. Které kulturní okamžiky po sobě ale zanechaly pozitivní stopu? „Podle mě jde do téhle kategorie zařadit to, když Kendrick Lamar potupil Drakea,“ zmiňuje Matěj Schneider loňský spor, který napjatě sledovala celá rapová komunita. Kulminoval v Lamarově skladbě Not Like Us, která loni získala pět cen Grammy včetně těch za nejlepší song a nahrávku roku. „Lamar obviňoval Drakea z toho, že si afroamerickou kulturu přivlastňuje a trochu ji banalizuje a zneužívá pro svoje účely. Kendrick to vyhrál dost jednoznačně,“ uzavírá Schneider. Jaké zásadní momenty zažilo woke v Česku? Nejen o tom debatují Jakub Polách a Matěj Schneider v živém Kulturáku z MFDF Ji.hlava. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Americké drama Medvěd, české odnože reality shows jako Hell’s Kitchen či Ano, Šéfe Zdeňka Pohlreicha. Pořady o vaření a seriály z restauračních kuchyní bývají konstantou televizní zábavy. Jak ovlivnily náš jídelníček? A jaká byla česká zvláštnost kulinářských pořadů? „Že se v nich objevují tak hojně celebrity,“ myslí si historik jídla Martin Franc, který o vaření debatuje ve speciálu podcastu Kulturák na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. „Dřív to bylo často i na úkor kvality. Vystupovali v nich lidi, kteří ve svém občanském životě třeba ani nikdy nevařili.“ Franc zmiňuje Hanu Hegerovou, Jiřinu Bohdalovou vařící čínu nebo Evu Pilarovou připravující kuřecí roládu. Televizní zábava spojená s jídlem se postupně vyvíjela, mezi jiným také s tím, jak se zlepšovala kvalita a dostupnost surovin na vaření, připomíná Franc. Kromě historického exkurzu debatující probírají i současné seriály jako americký Medvěd s Jeremy Allenem Whitem v hlavní roli. Podle publicistky Táni Zabloudilové měl na slavný seriál velký vliv Američan Anthony Bourdain, autor knihy Důvěrnosti z kuchyně. „Ukázal tu backstage se všemi problémy a s tím, co to obnáší, když chcete být šéfkuchař, jaký život vedete. Najednou všichni viděli další možnosti, že o jídle se dá mluvit způsobem, jakým se to do té doby nikdy nedělalo,“ vysvětluje Zabloudilová. Element dramatu ale do současné televizní zábavy o vaření může přinášet i jistá dekadence, která se s pojí s luxusní gastronomií. Při každém velkolepém odhalení jídla v reality show či dramatu z drahé restaurace může divák někde vzadu v hlavě pocítit, že „na druhé straně planety jsou lidi, kteří nemají co jíst. Z toho automaticky vzniká tenze,“ myslí si publicistka. Ovlivnily televizní pořady to, jak jíme, nebo je to naopak? Ve které zemi nejlépe vyprávějí příběhy o vaření? Poslechněte si jihlavský Kulturák na téma kuchyně a televize. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Co všechno musí dělat ženy, které si vydělávají tvorbou obsahu pro dospělé? Co člověku taková práce bere, a co mu dává? Nejen o tom mluví Barbora Chalupová, režisérka filmu Virtuální přítelkyně, a Rosalinda, jedna z jeho protagonistek. Přes tři sta milionů uživatelů, každý den půl milionu nově příchozích, cituje statistiky webu OnlyFans režisérka Barbora Chalupová. „Zajímá je to i přesto, že máte spoustu dostupné pornografie zadarmo. Proč je ten obsah tak exluzivní a proč si za to lidé platí?” ptala se dokumentaristka podepsaná také pod filmem V síti, když se připravovala na snímek Virtuální přítelkyně. Ten zkoumá příběhy tří žen, které si vydělávají tvorbou obsahu pro dospělé. Snímek ukazuje, že web s dospělým obsahem není jen kompenzací sexuálních potřeb, ale také mezilidských vztahů. „Podařilo se mi navázat spoustu úzkých, jakoby pevných vazeb, ne tím, že bych muže manipulovala nebo jim slibovala, že se uvidíme, nebo že spolu jednou budeme,” vysvětluje jedna ze tří protagonistek snímku Virtuální přítelkyně, který byl premiérově uveden na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. „Spíš to bylo o nějaké otevřené komunikaci. Vlastně už je to na pomyslné zdravé hranici. Kam až může tenhle virtuální kontakt zajít?” ptá se Rosalinda. Co vlastně tvůrkyně jako Rosalinda na internetu prodávají? Virtuální přítelkyně ukazují, že zdaleka nejde jen o erotický nebo pornografický obsah. Co taková práce dělá s intimitou a jak posouvá hranice toho, co je neprodejné? „Pro mě je nejintimnější mé soukromí,” vysvětluje Rosalinda, která na OnlyFans dlouho vystupovala v masce zakrývající obličej. „Už tady nejsem jen sama za sebe. Mám syna, to je pro mě úplně nejintimnější. Dělala jsem to bez identity, což byla vlastně moje nejintimnější partie.” Proč věříme, že ženy, které pracují na OnlyFans, vydělávají miliony? A jaká je realita? Nejen o tom mluví režisérka a protagonistka filmu Virtuální přítelkyně v podcastu Kulturák natočeném na dokumentárním festivalu v Jihlavě. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Mantra úspěšného rappera se super károu je klišé,“ myslí si Tomáš Kučera z kapely 58G. V rozhovoru mluví o milostném songu z nové desky, feminismu, a samozřejmě i o fotbalu. „Poslední dobou už věci nejdou tak lehce, cejtím, že přešlapujeme na místě, nestíháme, každej jsme v jiným městě,“ rapuje Kučera na nové desce jihlavských 58 G nazvané Za 5 dvanáct. Jejím ústředním tématem je utíkající čas a rychle se měnící svět, ale i věci, které zůstávají jako konstanty: přátelství a vztahy. „Dospíváme. Já jsem se oženil, Roman Doktor čeká dítě, takže přirozeně stárneme a řešíme trošku jiné věci,“ vysvětluje náladu nové desky Tomáš Kučera alias TK27. „Zároveň je hudba pořád hlavní motor našeho přátelství, hlavní vášeň. Z toho materiálu jsem upřímně šťastný. Myslím, že je to naše nejlepší věc.“ Nová deska 58 G mění náladu s každým dalším trackem. Na Talk to Me Nice dělají TK27 s Doktorem ramena a zároveň vysekávají poklonu slovenské rapové legendě Otisovi z uskupení H16. Heatmap jak Kanté je triptych osobních vyznání, které jsou s každou další slokou temnější. A pak je tu milostný track Dvě strany mince. „Pojďme dát ven i tyhle emoce. Nemluvili jsme o tom, je to důležitá součást našich životů, pojďme ji nějak zpracovat,“ řekli si prý rappeři, než nahráli skladbu, v níž mluví o lásce ke svým partnerkám. Love song, podle slov TK27 nesmírně těžká discplína, zní v podání jihlavského tria jako pocta nejhlubšímu přátelství a věrnosti. Nic křečovitého v něm není. Kučera v rozhovoru také zmiňuje, že je nejspíš už dlouhé roky feminista, aniž by o tom věděl. „Ty principy a přemýšlení jsou pro mě přirozené. Asi jsem v tom byl vychovaný,“ vysvětluje. A naopak přiznává, že svět rapu je mu v dnešní době trochu nepříjemný. „Jsem z toho prostředí lehce otrávený. Mám pocit, že spoluformuje problém všech těch fenoménů, jako je Filip Turek. Ta mantra úspěšného rappera, který má super káru a flexí, je klišé,“ myslí si Kučera. „Vím, že spousta rapperů řeší vztahy, osobnější témata nebo toxickou maskulinitu. Ale nedělají o tom tracky. Nevím, do jaké míry se bojí, nebo to prostě není ta úspěšná formulka, která ti přihraje streamy a peníze,“ uvažuje TK27. Jak jde dohromady feminismus a fotbal? Co má společného rap a seriál Hra o trůny? A kdo určuje módu: fotbalisti, nebo rappeři? Poslechněte si Kulturák s TK27. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Děje se tolik strašných věcí, že člověk má jinou míru vnímání toho, co je zrůdné a co ne,” myslí si Nina Špitálníková, která právě vydala pokračování knižních rozhovorů s uprchlíky ze Severní Koreje. Dokážeme jejich příběhům ještě naslouchat? Jak se žije v Severní Koreji, nejuzavřenější zemi světa? Když Nina Špitálníková vydala první knihu rozhovorů s uprchlíky z tuhé totality, vzbudila nečekaný čtenářský zájem. Svědectví o životě v KLDR přitom vůbec nemuselo vzniknout. „Měla vyjít Severka, ale nestíhala jsem ji dopsat a bála se to říct nakladatelství,” přiznává Nina Špitálníková s poukazem na svou beletristickou knihu. Čtyři týdny předtím, než měla vyjít, nabídla spisovatelka nakladatelství jako náhradu první várku rozhovorů. „Asi nebudou nikoho zajímat,” myslela si tehdy. „Natáčela jsem je pro sebe.” První reakce čtenářů byly velmi pozitivní. Za jeden z největších kladů Svědectví Špitálníková považuje to, jak spojuje generace: „Mladší čtenáři už nemají tu přímou zkušenost, na extrémním případu totalitu dokážou nacítit.” Koreanistka Špitálníková se ale setkala i s kritikou. „Dostala jsem negativní recenzi, že severokorejské příběhy jsou málo smutné. Představila jsem si severokorejce, kterému říkám: Potřebuju víc slziček. To je podle mě obraz doby,” myslí si autorka. „Děje se tolik strašných věcí, že člověk má jinou míru vnímání toho, co je zrůdné a co ne.” Jaké jsou nové příběhy uprchlíků? Některé znějí povědomě. Jako bychom je znali i z naší společnosti. „Kdybychom si přečetli příběh Manželky a nevěděli, že je ze Severní Koreje, tak to nepoznáme,” popisuje Špitálníková rozhovor se ženou, která uprchla hlavně kvůli tomu, že ji manžel týral. „Spousta lidí kouká na severokorejce jako na roboty. Ale jsou to lidi, kteří mají často úplně stejné problémy jako my.” Špitálníková v rozhovoru zmiňuje i Palestince: „Když se podívám na to, co se děje v Gaze, tak jsem nešťastná. Jak můžou být lidé soucitní k jednomu národu a úplně necitelní k jinému? Dění v Gaze je horší, než co se děje běžnému severokorejskému občanovi.” Těsně před natáčením rozhovoru se Nina Špitálníková veřejně ohradila proti obchodním praktikám online antikvariátu Knihobot, kde se dají koupit i jinak neprodejné deníky ze Severní Koreje, které spisovatelka před lety nabízela přispěvatelům v rámci kampaně na Doniu. V průběhu několika dní se ale téma posunulo. Špitálníkové se začali anonymně ozývat zaměstnanci a brigádníci z Knihobotu, kteří si stěžovali na pracovní podmínky ve firmě. V kontaktu je s nimi i redaktor Seznam Zpráv Petr Švihel, který pro Kulturák říká: „Celková kultura v té firmě z toho, co jsem se zatím dozvěděl, nepůsobí úplně zdravě.” Zda se tu porušuje pracovní zákon, je podle něj ale sporné. Jak vážná je „kauza Knihobot”? A o čem vypráví pohádková kniha Niny Špitálníkové Tota lítá? Poslechněte si aktuální Kulturák. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Když jsem začínal, byl jsem jako mladý člověk z internetu pro politiky úplně cizí element. Dnes jsou ze všech politiků kolegové influenceři,“ vysvětluje youtuber Jan Špaček, proč chce po volbách skončit s politickými videi. „Politická situace je horší než kdykoliv dřív. Uráží se. Nemají se rádi. A já vím, že je to hlavně moje vina. Měl jsem se snažit víc,“ prohlásil Jan Špaček na videu z konce června. „Tiskovou konferenci“ svolal před pražský hrad. Obešla se bez jediného dotazu, pak najatý moderátor špatně zazpíval hymnu. Youtuber, který urazil Víta Rakušana, ukazoval znaménko na svém pozadí Andreji Babišovi a vyvedl z míry snad všechny další politiky na domácí scéně, se rozhodl, že po parlamentních volbách skončí s politickým obsahem. V rozhovoru pro Seznam Zprávy bez okolků hodnotí politické kampaně a snahu stran přiblížit se mladým voličům a predikuje výsledky voleb. Nejsmutnější prý bude Vít Rakušan. „Karma je zdarma. Asi si to zaslouží. Před čtyřmi roky byli smutní Piráti, tak teď se to vyváží,“ říká v podcastu Špaček. Dobře ovšem podle něj nedopadne ani současný premiér Petr Fiala. „V sázce je hrozně moc. Ale z jeho týmu jsem měl dojem, jako by už nechtěli nic moc vymýšlet,“ myslí si Jan Špaček, který měl s Fialou vyrazit na jeden z jeho výjezdů po republice, z něhož ale sešlo. „Mě to strašně zklamalo. Tak možná si tu prohru zaslouží. Taková apatie, neinvence, neambicióznost v prostředí, které by teď mělo být úplně na hraně a nejvíc makat.“ Mladý youtuber v Kulturáku kritizuje i úroveň dalšího online obsahu. Proč ho tak pálí videa, která točí Kovy? „Původně jsem se na jeho kritice trochu profiloval. Ukazoval jenom politický bizár, vlastně říkal implicitně, že politika je nesmysl,“ vysvětluje Špaček s tím, že on chtěl nabídnout jiný pohled. Jaký je Jan Špaček, když shodí masku Fabulací? Dělal sám někdy "bizár"? A co točil před politickými videi? Poslechněte si Kulturák, který se z laskavého podcastu výjimečně změní v hard talk! --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Kafka nebyl lhostejný ke svému nitru ani vůči okolí. Potřeboval věci pojmenovávat. To máme společné,“ říká herec Josef Trojan. V rozhovoru mluví o filmu Franz, ale i o vlastních psychických problémech, egu či potřebě chvály. Do kin vstupuje nový film polské režisérky Agnieszky Holland - Franz. Snímek, který zkoumá život i odkaz jednoho z nejvýznamnějších evropských spisovatelů 20. století, bude za Polsko bojovat o Oscary. Josef Trojan v něm sehrál dvojroli herce Izáka Lövyho i alterego Franze Kafky. „Bylo nutné se ve filmu vydat do Kafkových románů. Vznikla taková surreálná rovina, kde vystupuji jako Josef K,“ vysvětluje herec. Jaký podle něj Kafka byl? „Nedokázal jsem ho jako člověka přečíst. Chvíli jsem s tím bojoval, ale v určitém momentu jsem se s tím smířil. Asi je dobré se k němu vracet v určitých fázích života,“ říká Trojan, který si nejvíc oblíbil Kafkovu korespondenci. „Dnes bychom řekli, že spamoval. Dokázal napsat tři dopisy za den jedinému člověku. Mileně Jesenské byl schopný napsat třeba dvanáct listů. Bezpochyby to byl člověk, který potřeboval psát.“ V rozhovoru mluví Josef Trojan i o svém syndromu podvodníka, kolísavém sebevědomí nebo o hospitalizaci, kterou popsal už v knize rozhovorů Jako by mě opustila všechna síla novinářky Lindy Bartošové. „Jenom vás postaví na nohy, dál ale musíte jít sám,“ popisuje herec měsíční pobyt ve stacionáři. „V momentě, kdy máte stavy, že jste to jen vy versus svět, který navíc vnímáte jako velmi nehostinné místo, asi se od něj musíte na chvíli oddělit,“ popisuje svou zkušenost Josef Trojan. Co mu pomohlo najít vlídnější vztah ke světu? A proč se snaží vyhýbat sociálním sítím? Poslechněte si Kulturák s jedním z protagonistů filmu Franz. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Film K-pop: Lovkyně démonů boří rekordy hned na dvou frontách. Rychle se vyšvihl jak v žebříčku nejsledovanějších filmů Netflixu, tak v hudební hitparádě Billboard. Může být umění z tovární linky autentické? A záleží na tom? K-pop není jen zvuk, je to celý dokonalý balíček. Nabízí hity, tanec, fashion a promyšlený marketing i prezentaci. „Vzali všechny prvky globálního popu a narvali je do tří minut dokonalé písničky,“ vysvětluje korejský fenomén, který už pár let dobývá zbytek světa, hudební publicista Karel Veselý. Podle k-pop djky Sandry Burdové se čím dál oblíbenější žánr inspiroval elektronikou, latinem, R&B i rapem, a přidal k němu zcela novou úroveň perfekcionismu, který se projevuje jak u interpretů, tak u fanoušků. K-pop vyrůstá z průmyslové logiky. Kdo se chce stát hvězdou, musí projít tvrdým tréninkem, který často zabere i 14 hodin denně, tvrdí Burdová, která korejskou scénu bedlivě sleduje. „Agentury někdy nabírají budoucí členy k-popových uskupení podle vzhledu. Dovednosti doběhnou výcvikem,“ vysvětluje djka vystupující pod přezdívkou Chacha Girls. Interpreti musí být dostupní fanouškům a nehodí se, aby měli vztahy. Fanoušci jsou vůči nim na oplátku loajální a perfektně organizovaní. Když se pak k-pop dotkne politiky, začne to být zajímavé. „Pamatuji si, jak fanoušci skoupili lístky na Trumpův mítink a stadion pak zůstal prázdný,“ připomíná Karel Veselý. Film K-pop: Lovkyně démonů už představuje novou úroveň globální produkce. Vznikal totiž ve Spojených státech. Možná i proto snímek, který momentálně dominuje žebříčku Netflixu i hitparádě Billboard, nabízí také mírnou sebekritiku. „Možná že ten neustálý drill není úplně dobrý nápad,“ vysvětluje Karel Veselý motivy filmu, jehož hrdinky se nikdy nedokážou zastavit. Podle Sandry Burdové Lovkyně démonů tematizují i roli fanoušků: ve filmu se od líbivého hitu Soda Pop přechází k temnější skladbě Your Idol, kde kapela otevřeně zpívá o tom, že má publikum pod kontrolou. „Je tam vidět, jak snadno se může obdiv změnit v posedlost a jak málo prostoru zůstává pro kritiku,“ uzavírá. Jak moc se K-pop liší od současného západního popu? A převálcuje ho? Poslechněte si podcast Kulturák s Karlem Veselým a Sandrou Burdovou. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Někteří mi už na peroně řekli, že si mě předplácí. Za jinou identitu se neschováš,“ říká moderátor a novinář Čestmír Strakatý o své účasti v soutěži Zrádci. „Od začátku jsem věděl, že to bude složité. A nějak se to potvrdilo.“ Oblíbená show Zrádci se vrací na obrazovky, jedním z nových soutěžících je také populární moderátor Čestmír Strakatý. V rozhovoru pro podcast Kulturák mluví o izolaci bez telefonu i o tom, jak mu hra pomohla prověřit jeho vlastní limity. „Nezklamal jsem sám sebe. Jestli nezklamu ostatní, to nevím,“ hodnotí svou účast v soutěži. Původně se měl objevit už v první sérii. Tu ale odmítl kvůli rodinným důvodům. Natáčení druhé řady ho ale okamžitě pohltilo. „Už od první minuty tě dokážou extrémně vtáhnout a změnit tvoje priority. Najednou je ta hra to nejdůležitější na světě a nezáleží na tom, co se děje venku. Co když Donald Trump zemře nebo ukončí válku, nebo naopak rozjede další válku s Putinem? Co se stane? Já budu někde zavřený a nebudu na to moct reagovat. Bude mi vycházet nějaký rozhovor s hercem a lidi si budou říkat, že jsem se zbláznil,“ popisuje svoje obavy moderátor. „Ale najednou, když už tam jseš, tak si říkáš: wow, na tomhle mi teď záleží.“ „Myslím, že naše série je objektivně lepší,“ hodnotí Strakatý druhou řadu Zrádců, jejichž první díl je od nedělního večera k vidění na platformě Prima +. „Bylo nám vysloveně řečeno, že na mrtvé dědečky už se nebude přísahat. Já myslím, že by to ani nikoho nenapadlo, protože každý, kdo tohle udělá, je automaticky podezřelý.“ Soutěžící v nové sérii Zrádců mají promyšlené strategie. Oblíbenou změnu identity si ale Čestmír Strakatý nemůže dovolit. „Nemůžu si hrát na to, že se jmenuju jinak a mám jiné povolání. Nejsem hráč pokeru, nejsem letuška, všichni mě znají,“ uznává moderátor, který zkoušel vsadit na jiné karty: „To, co mi funguje v rozhovorech - naslouchání a empatie - jsem zkusil přenést i do hry.“ Proč se ale naslouchání ne vždy vyplatí? Umí Čestmír Strakatý lhát? A jaké nevýhody má práce „na ksicht”? Poslechněte si novou epizodu podcastu Kulturák. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Platí za nejúspěšnějšího autora fantastiky v Česku. Leoš Kyša alias František Kotleta tvrdí, že psaní nemá žádná pravidla. V jeho knihách, které sám označuje jako „brak s velkým B“, se řeší mimozemšťani, sex i klimatická krize. Ještě než vyšla, Kotletova nejnovější kniha s názvem Kyberpunková swingers party v předpodejích dosáhla na šest tisíc objednávek. „I když vás zastavují lidi na ulici a chtějí podpis, i když vidíte čísla prodejů, stejně máte někde vevnitř úzkost a říkáte si: tohle je nějaký divný,“ přiznává spisovatel, který má na kontě víc než 50 knih. Při psaní prý pociťuje jen štěstí. „Jsem nervózní, když nemůžu psát. Psal bych, i kdyby moje knihy nikdo nechtěl,“ líčí v podcastu. Sám o sobě často říká, že píše „brak s velkým B“. Zároveň tvrdí, že rozdělování literatury podle prestiže je překonané. „Vysoká literatura je často to, co se za vysokou literaturu označí. A brak je to, o čem se řekne, že je brak. Zvlášť v té fantastice,“ tvrdí Kotleta. „Knihy, které vycházejí v Argu nebo v Hostu, jsou často plné zběsilého p*cání stejně jako ty mé. Jenom se v nich občas zamyslíte nad tématem globálních změn klimatu nebo existenciálních depresí, tak řeknete, že je to high fantasy, lepší fantastika. Rozdíl je ale často jen v interpretaci.“ I v Kotletových románech se ale řeší vážná témata. „O klimatické krizi mluvím snad v každé knize,“ přiznává spisovatel, který sice nemá rád angažované psaní, ale sám už se setkal s kritikou svých politických postojů. Proč je Perunova krev údajně „skrytá eurohujerská propaganda”? A jak by vypadalo literární post-apo ze Sudet? Poslechněte si rozhovor s Leošem Kyšou alias Františkem Kotletou. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Na Netflix se vrací jeden z nejpopulárnějších seriálů v jeho historii. Příběh o Wednesday Addamsové, podivínce mezi podivíny, která se zároveň stala vzorem pro teenagery na celém světě. Zopakuje druhá sezóna úspěch té první? „Každý dobrý teenagerský seriál ti pomáhá přemýšlet sám o sobě,“ říká kulturní publicistka Táňa Zabloudilová o Wednesday, televizním fenoménu, který tři měsíce po své premiéře překonal hranici miliardy odstreamovaných hodin. Tvůrčímu týmu, jehož součástí je také slavný režisér Tim Burton, se podařilo odvyprávět příběh, který do jisté míry zažívají všichni teenageři. Wednesday zkoumá sebepřijetí i zapadání do kolektivu, přidává k tomu detektivní zápletku i romanci. A také hvězdnou Jennu Ortegu, ze které se záhy stala jedna z nejsledovanějších mladých hereček. Její Wednesday charakterizuje pronikavý pohled (ve svých záběrech zásadně nemrká), sympatická asociálnost i nenávist k tenchologiím. „Scéna s utopeným telefonem se mi líbí,“ odkazuje se Vilma Svobodová, moderátorka popkulturního podcastu Slejvák, ke scéně z prvního dílu nové řady seriálu. „Možná to ke mně jako k zástupkyni generace Z promlouvalo. Četla jsem mnoho průzkumů o tom, že naše generace už nechce mít nic společného s technologiemi, chce se, jak se říká, dotýkat trávy,“ poznamenává Svobodová a potvrzuje tak slova tvůrců, že Wednesday je „analogová“. Nová série, ze které zatím Neftlix zveřejnil první čtyři díly, podle Vilmy Svobodové neurazí, ale ani nenadchne. Chybí jí moment překvapení. „Nepřijde mi výrazně odlišná od první sezóny,“ dodává Táňa Zabloudilová, která lituje, že seriál o Wednesday Addamsové neviděla jako mladší. Českým divákům a divačkám podobná tvorba prý dlouhodobě chybí. „Byla bych ráda, kdyby se začaly tvořit nějaké české teenagerské seriály na způsob Wednesday. Ze svého vyrůstání jsem si vzpomněla jen na jeden hodně starý, osmdesátkový seriál, kde je ánsámbl dívčích postav: Tři holky z městečka,“ připomíná Táňa Zabloudilová. „Českých věcí bylo strašně málo. Nic, kde by byly holky, které neřeší vzhled a kluky. Chtělo by to seriál, který by dokázal vystihnout české prostředí. Myslím, že tu vyrůstají autoři, kteří by to zvládli.“ Vznikne někdy Mladá Arabela? Poslechněte si Kulturák o seriálovém hitu jménem Wednesday. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Škola tě má naučit dělat, co tě baví,“ říká Tomáš Matonoha jako učitel v dnes již kultovním snímku Gympl. „Kdykoli tu větu slyším, je mi příjemně,“ dodává Jiří Mádl. V závěru filmové trilogie, Džob, utíká z korporátu. Jiří Mádl a Tomáš Vorel mladší se spolu už potřetí potkávají před kamerou jako dva rebelující sprejeři Kolman a Kocourek. Tentokrát se snaží vybalancovat osobní život, rodinu, umělecké ambice i práci v korporátu. Z čím dál komplikovanější reality pořád hledají únik v podobě nočních výletů za graffiti. „Vím, co to obnáší chodit na píchačky do práce, sedět u počítače každý den devět hodin a mít přísná pravidla,” říká Tomáš Vorel mladší, syn režiséra celé trilogie. Náplň jeho korporátní práce prý nebyla tak špatná. „Ale ten časový rámec, kdy jste opravdu jako v kleci osm a půl hodiny denně, to jsem nezvládl,” přiznává Vorel, který v korporátní práci vydržel tři roky. Na repliku Škola tě má naučit dělat, co tě baví si oba herci pamatují. „Je to zásadní věta filmu,” myslí si Jiří Mádl, kterého spolu s Vorlem fascinuje, že Gympl se pořád těší veliké divácké oblibě. Na YouTube, kde je k vidění zdarma, má 13 milionů shlédnutí. Proč film zjevně baví i mladší generace? „Kdykoliv slyším tuhle větu, poleje mě takové příjemné teplíčko. Chápu, že musí být i ta disciplína. Myslím, že hledáme balanc, než že bychom se něčeho měli zbavovat,” dodává Jiří Mádl. „Ale evidentně je nějaký hlad po tom to slyšet.” „Taková ta devadesátková mentalita, že jsme v korporátech do desíti do večera, absolutní loajalita, dělání kariéry - to už Gen Z nezajímá,” myslí si Vorel. „Život se dá žít plnohodnotněji, jinak, tohle se určitě mění. Ta věta - máš se naučit to, co tě baví, v tom se možná jsou schopní zhlédnout.” Jak se Jiřímu Mádlovi pracovalo s režisérem Vorlem starším? Proč o něm režisér řekl, že je neprofesionální herec a proč se pořád navzájem špičkují? A jak herci chtěli upravit původní scénář, který se jim nelíbil? Poslechněte si Kulturák o Džobu. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Trvalo mi mnoho let, než jsem našla odstup a mohla se víc chovat jako já,” říká o začátcích své kariéry Aneta Langerová, jedna z nejúspěšnějších českých zpěvaček. Před rokem oslavila dvacet let na scéně. Aneta Langerová začínala jako hvězda prvního ročníku soutěže Česko hledá SuperStar, narozdíl od mnoha ostatních účastníků soutěže se jí podařilo dlouhodobě zůstat relevantní a aktivní umělkyní. Brzy se totiž, i díky pomoci svého bratra a manažera Nikoly, naučila říkat ne, a naopak se pevně soustředit na to, co chce. Jak na komplikované začátky vzpomíná? A kdy pociťovala, že sláva není jednoduchá? „Pozornost médií nebo to, že jsem nemohla vyjít na ulici, to byla pro mě silná nesvoboda,” přiznává Langerová, nositelka jedenácti hudebních cen Anděl a tří Slavíků. Nevěděla, co všechno SuperStar přinese. „Zažívat tu pozornost každý den, když dospíváte a nejste úplně extrovert, není úplně příjemný tlak.” Zpěvačka si ale uvědomovala, jakou jí soutěž nabízí šanci: „Samozřejmě jsem si byla vědoma toho, že mi to dává možnost s tím svým životem nějak naložit, že mám dobrou pozici pro to, abych to mohla využít. Takže jsem spíš balancovala. Odtrhne vás to od kamarádů, odtrhne vás to skoro od všeho, co se kolem vás děje. Trvalo mi mnoho let, než jsem našla takový svůj klid a odstup a mohla jsem se víc chovat jako já.” V sobotu se Langerová vrací na pódium festivalu Prague Pride. V rozhovoru vzpomíná na svůj coming out i na to, jak se proměnil vztah české společnosti ke queer komunitě. „Když jsem oficiálně začala žít se ženou, nebylo mi zrovna do skoku. Bála jsem se. Nechtěla jsem chodit jen tak po ulici ještě s tím, co mě pronásledovalo z té soutěže,” svěřuje se hudebnice. „Nebylo to zdravé, bezpečné prostředí pro lidi jako jsem já.” Dnes už to tak podle Langerové není: „Je mnohem bezpečnější a normálnější vzít někoho za ruku a jít, neohlížet se nalevo, napravo. I když já s tím pořád bojuju. Je to takový ten zvyk, že se to nedělá. Bacha, ať tě někdo nesejme.” Přesto má zpěvačka pocit, že se situace v Česku uvolnila. „Zaplať pánbůh za to, že se můžeme bavit o jakékoliv jinakosti u nás otevřeně ve veřejném prostoru. Tak to dřív podle mě nebývalo. To je největší změna, kterou jako člověk pociťuji.” Jak se introvertovi žije v showbyznysu? A čím SuperStar připomíná život na sociálních sítích? Poslechněte si rozhovor s Anetou Langerovou. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Do kin vstoupil první český viet-film, Letní škola, 2001 režiséra Dužana Duonga. Už tu ale také vyšla básnická sbírka od autorky s vietnamskými kořeny Hany Nguyen alias Večerky a také několik alb rappera Ankiho. Jaká témata ve svých uměleckých dílech řeší? Jak vnímají vlastní identitu? A co na jejich uměleckou dráhu říkají rodiče nebo další členové komunity? Nejen na to odpovídali hosté debaty Kulturáku na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. „Mám ve filmu nějaké mafiánské prvky,“ vysvětluje režisér Duong a dodává, že jeho film už uvnitř komunity vyvolal i negativní reakce. „Někteří Vietnamci, kterých se to dotklo, řekli, že by se můj film vůbec neměl objevit v kinech. Je ale důležité podotknout, že Češi nejsou hloupí a ví, že se to děje. Jen zvyšuju PR vietnamcům. Víme o tom všichni.“ V debatě mluví básnířka, režisér a rapper také o svém vztahu s rodiči a také o dětství, ve kterém důležitou roli sehrály „české babičky“, které se měly starat o integraci. „Moje česká chůva byla super,“ dodává rapper Anki, jehož poslední album I Want to Feel Safe získalo cenu Vinyla. „Moje dětství bylo nejhezčí do jedenácti let, kdy jsem chodil k české chůvě, mohl jsem jezdit na cyklovýlety, sbírat houby, měl jsem spousty koníčků. Když máma řekla, že jsem dost velký, abych byl doma sám, tak se mi zhroutil svět. Máma tam nebyla. Co mi zbývalo, než se poflakovat po ulicích? Když se vrátíš do vietnamské rodiny, rodič na tebe nemá čas, jsi ztracený. Nikdo tě nevede. Strašně se mi zhoršil prospěch.“ Cítí se členové druhé generace vietnamské komunity u nás jako Češi? Ani na to není jednoduchá odpověď. „Volba mezi češstvím a vietnamstvím je strašně lichá,“ myslí si Večerka. „Jsme strašně blízko Vietnamu, ale i České republice. Vybírat si mezi těmi identitami není ideální cesta. Nikdy mi to neprospělo. Spousta bolestivých momentů v mé identitě vzniklo tím, že mě někdo zaškatulkoval tam, nebo tam.“ Jak chtějí Anki a Dužan Duong vychovávat vlastní děti? Je něco, co je dokáže urazit? „Už jsem slyšel všechno,“ směje se Duong. Anki mluví o tom, že se mu lidé posmívali, že je „šikmoočko“. „Mě to naštve vždycky. Občas za mnou někdo přijde po vystoupení a řekne, že mluvím krásně česky. Tak jim říkám, že oni by na tom mohli ještě zapracovat, a odejdu,“ popisuje Večerka. Poslechněte si Kulturák o vietnamské umělecké scéně v Česku, který vznikl na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Láska nebeská na fotbalovém hřišti. Tak popisuje svůj nový film scénárista Petr Kolečko, který je podepsaný pod seriály Okresní přebor, Lajna nebo Most! Snímek Kouzlo derby se opět točí kolem fotbalu. Sleduje spletité osudy fanoušků pražské Sparty. Nepůsobí ale Kolečkova nová komedie trochu posmutněle? „Je to oproti některým předchozím snímkům docela emocionální,“ uznává scénárista v rozhovoru natočeném během festivalu v Karlových Varech. „To je přece v komedii v pořádku, ten fundament jsou vážnější věci. Komičnost je v našem způsobu řešení těch vážných věcí,“ vysvětluje Kolečko. V rozhovoru mluví také o úrovni současné české komedie. „Kdysi byl Okresní přebor nominovaný na Českého lva za scénář. Tyhle časy začínají být pryč,“ myslí si Kolečko. „Nějaké složky automaticky dávají komediím komerční přídomky.“ Scénárista se vymezuje i vůči trendu romantických filmů: „S tím já nemám vůbec nic společného. Uznávám, že tenhle jev zaměnitelných snímků není úplně OK.“ Naopak mu v Česku chybí „pankáčské komedie“ typu Mord, kterých by podle něj mělo vznikat víc. Před několika lety plnil osobní život Petra Kolečka stránky bulváru. Později vysvětloval, že by ze svého příběhu možná mohl udělat film. „Dostal jsem docela velikou finanční nabídku, opravdu gigantickou, o tom napsat televizní sérii,“ přiznává Kolečko. Ale odmítl ji. Proč? A jak vysvětluje svůj vztah ke straně Motoristé sobě, za kterou před několika lety kandidoval do pražského zastupitelstva? Poslechněte si podcast Kulturák se scenáristou Petrem Kolečkem. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Snad žádný film neměl na karlovarském festivalu tak silnou odezvu jako snímek režiséra Ondřeje Provazníka Sbormistr, volně inspirovaný kauzou Bohumila Kulínského, který byl odsouzen za to, že ve sboru Bambini di Praga opakovaně sexuálně zneužíval nezletilé. Protagonistkou Sbormistra je patnáctiletá Kateřina Falbrová, která ve filmu ztvárnila křehkou outsiderku Karolínu. V rozhovoru pořízeném mezi karlovarskou a pražskou premiérou snímku mluví herečka o překvapivých diváckých reakcích i o své frustraci ze základní školy.

„Bude to nejtěžší věc, kterou jsi v životě zažila. Ale nemusíš se učit žádný text,“ řekl režisér Jiří Strach herečce Elizavetě Maximové. Nabízel jí roli v televizním filmu Máma, v němž měla sehrát roli Lilian, ženy s vážnou mentální poruchou, která se nedokáže starat o svou dceru Malvínu. Herečka na výzvu kývla. V rozhovoru o práci na snímku, který na televizní obrazovky zamíří na podzim letošního roku, Maximová mluvila o tom, proč byla role Lilian taková výzva. Kombinovala v sobě náročnou přípravu i intuitivní herectví. „Musíš se prodýchávat na nulku, pořád jen vycházet ze svých pudů, přirozených impulzů, na které v průběhu let zapomínáš,“ vysvětluje jedna z nejobsazovanějších hereček posledních let. Přiznává také, že se role ve filmu bála. Slova Jiřího Stracha se potvrdila. „Dlouho jsem ležela na podlaze a říkala jsem si, tohle je nejtěžší věc, do které jsem kdy šla. Měla jsem strašné stavy strachu,“ svěřuje se Elizaveta Maximová. Bylo pro ni důležité, aby se z Lilian nestala karikatura: „Především kvůli tomu, že jsem strávila půl roku v nemocnici v blízkem kontaktu s pacienty, kteří mají stejnou diagnózu jako Lilian. Říkala jsem si, že mám vnitřní zodpovědnost za to, aby to nebyla karikatura. Chtěla bych ukázat vnitřní svět Lilian. Pak už tam nebyla ani žádná herecká ambice, ale jen touha po pravdě.“ V rozhovoru mluví také o karlovarském pozlátku. Jak moc musí herci na festivalu živit sociální sítě? A jak moc si mohou dovolit říkat to, co na slavnostním zahájení prohlásila herečka Vicky Krieps, tedy: „Nejsem cool?“ Elizaveta Maximová dřív svou internetovou prezentaci moc neřešila. Ale rozumí pocitům, které by šly popsat jako instagramová únava. „Všichni jsme tím leskem už přesyceni. Tou dokonalostí, veselostí, perfomance. Ryzost ale lidi vidí. Nevíš, čím to je, proč je ti nějaký člověk sympatický, ale otočíš se za tím. Dáš tomu lajk.“ A co říká na situaci v rodném Rusku? „Jelikož jsem se politicky angažovala, mám vstup do Ruska uzavřený. Zároveň tam mám rodinu,“ vysvětluje herečka. Poslechněte si celou čerstvou epizodu podcastu Kulturák. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Část toho příběhu byla pro některé sboristky opravdu dobrá,“ vysvětluje ambivalentní pocity kolem Bohumila Kulínského Ondřej Provazník, režisér filmu Sbormistr. Ten se kauzou zneužívání v Bambini di Praga volně inspiroval. Ambivalence se jako linka táhne celým filmem, který je na jednu stranu působivý a plný krásy, na druhou stranu v něm kvete cosi velice temného. „Diváci říkají, že byli dojatí, ale zároveň znepokojení. V některých film otevřel zasuté, nepříjemné vzpomínky,“ říká Provazník a mluví o dvojznačnosti filmu. „Potkává se tu nádherný sborový zpěv a skladby, které děvčata s tím sbormistrem nacvičují na špičkové úrovni, a zároveň to temné pod tím - toxický systém, do kterého se hlavní postava zaplétá,“ popisuje režisér. „Můj záměr byl vytvořit prostředí, ve kterém ukážu komplexnost takovýchhle kauz i to, jak je složité pro oběti či svědky vystoupit a jít s tím ven. Ukázat, že opravdu nemůžou jít na policii, jak jim to vždycky je předhazováno. Takhle to prostě není. Ta situace je složitá a než si najdete odstup, ať už je vám patnáct, osmnáct, pětadvacet, tak vám to bude trvat.“ Proč vlastně tolik lidí stálo na straně Bohumila Kulínského? „Člověk v takovém kolektivu zažije spoustu neuvěřitelných příhod, krásné věci, které se mu přihodí ve formativním věku. Do velké míry se to pojí s jeho identitou. Tráví tam čtyři dny v týdnu, víkendy, soustředění, koncerty, zájezdy. Pro mladého člověka je to poměrně velká jízda, když se dostane do takového kolektivu. Je součástí elity. Tohle zahodit, pošlapat, říct si, že to celé byla špína a podvod, je složité, protože část toho příběhu pro některé sboristky opravdu byla dobrá,“ myslí si Provazník. Jak podle režiséra vypadá sexuální predátor? Proč mohly autority dřív mnohem víc? A jak česko posunulo hnutí MeToo? Poslechněte si Kulturák o filmu Sbormistr. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Pořád mě zaráží, jak málo lidí se baví o sexu se svým partnerem,“ říká Terezia Ferjančeková, polovina podcasterského dua Vyhonit ďábla. Proč se víc nebavíme o sexu a intimitě? A jak téma zobrazujeme v kultuře? Od roku 2019 mají úspěšný podcast Vyhonit ďábla, ale Terezia Ferjančeková a Zuzana Kašparová už se svými rozhovory o sexu a intimitě expandovaly také na televizní obrazovky. Letos v květnu se na Ivysílání.cz objevila druhá série jejich edukačního pořadu nazvaného Na záchodcích. V osmi epizodách probírají všemožná témata - od maskulinity až po šikanu na sociálních sítích. Se sexem totiž souvisí. „Mužství mě fascinuje. Už jsme prošli emancipací žen, snažíme se emancipovat menšiny, ale emancipace mužů nejspíš ještě neproběhla,“ myslí si Terezia a vysvětluje, že proto se v sérii Na záchodcích rozhodly spolu se Zuzanou probrat, co to vlastně dnes znamená být správný muž. Obě dodávají, že stejně jako ženství se i mužství topí ve stereotypech. Od zákazu plakat až po nemožnost se líčit. Autorky podcastu Vyhonit ďábla mluví o tom, jak důležité je nevidět věci v opozitech, ale všímat si nuancí. „Člověk není jen buď incel, nebo feminista,“ myslí si Zuzana Kašparová. V rozhovoru mluví protagonistky série Na záchodcích také o tom, jakým stereotypům čelí ony samotné. „Být ženou a mluvit o sexu znamená mít škatulku. Buď jste rajda, nebo frigida. A ještě lidé vyhodnocují, jestli by s vámi měli sex, nebo neměli,“ vysvětlují Kašparová s Ferjančekovou. „Lidi si často myslí, že sdílíme 99% našeho života. Ale paradoxně jsme obě velmi soukromé osoby.“ A další stereotypy o sexu? „Že musíme být hezcí, abychom měli sex.“ A co zklamání? Třeba že s člověkem, do kterého se bláznivě zamilujeme, vůbec nemusí být dobrý sex, jak v televizním pořadu zmiňují Kašparová s Ferjančekovou. „Zklamání je i zažít to naopak. Že s nekvalitním člověkem může být kvalitní sex. Funguje to oboustranně,“ směje se Terezia. Jak moc důležitý je pro atraktivitu vzhled? A daří se v Česku bořit nějaké stereotypy o sexualitě? Poslechněte si čerstvou epizodu podcastu Kulturák. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Na Canal+ skončila televizní minisérie Moloch, která mapovala ruský vliv v české politice. Prezident v podání Miroslava Donutila působí zvenku jako vazal, ale postupně se ukazuje, že všechno je trochu komplikovanější. Jak se vlastně točí politické seriály? Jak pravdivě se jim daří zobrazovat zákulisí politiky? A kde se tvůrci inspirují? „Není to Miloš Zeman, není to Václav Klaus, je to možná kus z nich všech,“ popisuje hrdinu minisérie Moloch producent Vratislav Šlajer. Dodává, že v Molochu bylo nejdůležitější sledovat, co se děje ve společnosti, když dojde k teroristickému útoku nebo pokusu o atentát na politika: „Jak do běžného života může vstoupit útok, zlo, které má nějaký dopad.“ Co ale podobným událostem předchází? A jak vlastně vznikají politické kauzy? Třeba jako ta aktuální, „bitcoinová“? „Za politikou vidíme zákulisí a intriky, ale často je to tím, že je někdo trochu líný, někdo trochu neschopný, někdo něco zadal nějakému stážistovi a pak mu to bylo blbé, že výsledek nestojí za nic, tak to stejně poslal dál,“ vysvětluje Lucie Stuchlíková, politická reportérka Seznam Zpráv a čerstvá nositelka ocenění Podcast roku za Vlevo dole. „Ve výsledku politiku dělá série marginálních rozhodnutí.“ Lucie Stuchlíková i Vratislav Šlajer se shodují, že z bitcoinové kauzy by byl skvělý seriál, ať už dramatický nebo satirický. „Nejzajímavější jsou motivace těch lidí. Bez toho bitcoinovou kauzu nikdy nepochopíme,“ myslí si Stuchlíková. „A pak je tu příběh Pavla Blažka jako strašně rozporuplné osoby. Na jedné straně je sečtělý, má charisma, jisté osobní kouzlo. Na druhé straně s ním jde z Brna šílená pověst a přezdívka Don Pablo.“ Poslechněte si čerstvou epizodu podcastu Kulturák o seriálech a filmech o politice a dozvíte se, jak reálně vypadá práce politického novináře nebo jak se připravuje thriller o atentátu. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Chtěla jsem zahrát člověka, který úplně sešel z cesty,“ říká herečka Lucie Žáčková o roli vražedkyně Dany Stodolové. V rozhovoru mluví také o víře i o čerstvé premiéře divadelní hry Komuna v pražském Činoherním klubu. Lucie Žáčková ztvárnila jednu z nejkontroverznějších postav nedávné české historie, Danu Stodolovou. Ta byla spolu se svým manželem odsouzena za vraždu osmi důchodců. Snímek z loňského roku, který před týdnem připomněla Česká televize, Žáčkové vysloužil nominaci na Českého lva. „Říkala jsem si, že žádné vraždy neexistují. To byla cesta k té postavě. Je možné, že i ona to takhle dělala. To nejhorší, za co je člověk potom odsouzený, je od něj trošku odstřižené,“ přibližuje herečka svůj přístup ke kontroverzní roli. „Jako křesťanka mám pocit, že mě musí zajímat každý člověk. I ten, který je zavřený v nějaké kobce a s prominutím to po*ral. Alespoň na dálku mě musí zajímat jeho srdce a to, kým byl, když přišel na tento svět.“ V uplynulých dnech bylo možné herečku vidět také v inscenaci pražského Činoherního klubu s názvem Komuna. Ta vypráví o tříčlenné rodině, která se rozhodne ve zděděném domě zabydlet s dalšími lidmi a vytvořit demokratické společenství. Na pódiu je po většinu času hry v režii Ondřeje Sokola sedm herců. „Vedl nás k tomu, abychom nevytvářeli klišoidní herecké věci, ale abychom spolu opravdu nějak mluvili, reagovali na sebe,“ přibližuje Žáčková vznik představení. V rozhovoru mluví i o důležitosti herecké kolegiality a také o tom, jak jí v práci pomáhá víra v Boha. „Dala mi klid v tom, že si můžu počkat na opravdové věci, na opravdové reakce, na opravdová setkání. Na role, ve kterých mě fakt chtějí,“ říká Žáčková. Ale také přidává historku o tom, že křesťanství a herectví může být i ve sporu. „Potkala jsem kněze, který mi řekl, že hrát se nesmí, že je to ďábelské.“ Proč se rozhodla obrátit na víru? A co jí v příběhu nové inscenace Komuna dodává naději? Nejen o tom mluví Lucie Žáčková v Kulturáku. --- Kulturák Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.