Milan Binder

Martin Maršík a Milan Binder si pro čtenáře připravili další díl blogu České Budějovice objektivem a perem. Tentokrát se podívali na život legionáře Jana Sedláčka.

Herec a režisér Jiří Mádl převzal dnes na českobudějovické radnici Cenu města. Město mu ji udělilo především za film Vlny, který natočil v minulém roce. Mádl při děkovné řeči zavzpomínal na své dětství v Budějovicích.

V Kendeho vile v Českých Budějovicích by měla vzniknout čítárna, prohlídky by také v budoucnu měla doplnit virtuální technologie. Novinářům to řekl Tomáš Trantina, ředitel jihočeské pobočky Paměti národa, která vilu od loňského roku provozuje. Vila se poprvé veřejnosti otevřela loni v květnu a stala se nejvýznamnější židovskou památkou ve městě, konají se v ní prohlídky a různé další akce.

Českobudějovické hektarové náměstí Přemysla Otakara II. se stalo opět galerií pod širým nebem. Po loňských náladových snímcích z historie města dostal letos prostor konce války v roce 1945.

Cenu města za rok 2024 dostane herec, scénárista a režisér Jiří Mádl. V pondělí schválili návrh Rady města zastupitelé. Ocenění mu udělují především za film Vlny, který Mádl vydal v minulém roce, ale také za jeho vztah k městu.

Vážení přátelé historie, před několika lety ukradli Markovi Binderovi kolo. Všední příběh, který se bohužel děje v našem městě často. Protože to bylo kolo hezké a poměrně drahé, vypravila se paní Binderová na místo činu hledat důkazy. Podařilo se jí najít přeštípnutý zámek, který pečlivě vložila do igelitové tašky a vše předala Milanovi.

Milí přátelé budějovické historie, možná že se teď pouštím na tenký led, ale vždy jsem od znalců historie Českých Budějovic slyšel, že nejstarší snímek našeho města s ověřeným datováním je z roku 1867. V tento rok byla totiž zbourána Pražská brána na konci Krajinské ulice. Na uvedeném nejstarším snímku je ještě stojící brána, ale již bez oken a připravená k demolici.

Vážení přátelé budějovické historie, přemýšleli jste někdy nad tím, jak vlastně vznikl apríl? Původ tohoto svátku není přesně znám, ale co víme určitě, že v našich zemích se slaví již od 17. století.

Vážení přátelé, co se vám vybaví, když se řekne jméno Milan Binder? Myslím, že v literární zkratce by odpovědi vypadaly následovně – knihy, výstavy, besedy, průvodce historií našeho města - prostě budějovický patriot. A to vše by byla pravda.

Vážení přátelé, dnešní článek bude o kasárnách, která byla v historii našeho města zapsána pod následujícími názvy: Kasárna arcivévody Viléma – Dělostřelecká kasárna – Horymírova kasárna – Masarykova kasárna – Kasárna Konráda z Hotzendorfu – Masarykova kasárna – Kasárna Julia Fučíka.

Michal Dusík, šéfredaktor sportovní redakce České televize, se na besedě se studenty Gymnázia Česká podělil o své bohaté zkušenosti z kariéry sportovního komentátora. Přestože jeho cesta mohla vést do hokejového týmu Motoru, nakonec se rozhodl pro jiný směr. Dusík, který je považován za jednoho z nejuniverzálnějších komentátorů, se věnuje nejen hokeji, ale i atletice, bojovým sportům a dalším disciplínám.

Vážení přátelé, hodně vody ve Vltavě a Malši proteklo od našeho posledního článku, který jste mohli zde, na Drbně číst. Nebylo to proto, že by nám chyběla píle a začali jsme si užívat nicnedělání. Právě naopak. V těchto dnech jsme dokončili naši novou knihu o významném českobudějovickém rodu Lannů, kterou jsme nazvali Adalbert Lanna – tři generace podnikatelského úspěchu. Text napsala moje sestra Kateřina, která na téma podnikatelských rodů v 19. a 20. století udělala doktorát na linecké univerzitě, a svou „troškou do mlýna“ jsem přispěl i já. Bohatou fotografickou dokumentaci dodal samozřejmě Milan Binder. Před Vánoci si ji budete moci zakoupit u všech dobrých knihkupců. Věřím, že vás zaujme a bude se vám líbit.

Milí přátelé budějovické historie, letošní úspěšné mistrovství světa v hokeji pomalu upadá do zapomnění, nicméně pojďme se ještě k hokeji vrátit, a to sice do února roku 1949. Ve švédském Stockholmu právě skončilo mistrovství světa. A Československo je v euforii – naši hokejisté vyhráli a na Kanadu zůstaly „jen“ stříbrné medaile.

Tajemná vila v zahradě. Tak budějovičtí rodáci přezdívají Kendeho vile v českobudějovické Otakarově ulici. Dům z roku 1920 se ve středu 8. května poprvé po desítkách let otevřel veřejnosti. Ve vile před druhou světovou válkou žila židovská rodina, téměř všichni členové byli vyvražděni v koncentračních táborech. Dům pak zabrali nacisté. Ve sklepeních byly zřízeny vazební cely.

Vážení přátelé budějovické historie, jistě jste zaznamenali, že před pěti měsíci byl z letiště v Plané odvezen náš MIG 23. Bylo nám to líto, protože jsme si na šedého tygra, jak se stíhačce podle neobvyklé kamufláže říkalo, zvykli. Letadlo ale nebylo naše, bylo v evidenci muzea v Kbelích, které se začalo obávat o jeho „zdravotní“ stav. Takže 12. prosince 2023 přijel zvedák, letadlo přendal na návěs a v noci se stíhačka vydala na sever.

Kendeho vila v českobudějovické Otakarově ulici vstupuje do plnohodnotného provozu a láká na zajímavý program. Nebudou chybět komentované prohlídky, přenášky z moderní historie i stálá výstava. Více než stoletou stavbu nedaleko městského centra čeká v budoucích letech také částečná rekonstrukce.

Vážení přátelé budějovické historie, dnes se vrátíme do období konce roku 2016. Byly to poslední dny, kdy jsme mohli na vysokém hřebeni střechy paláce Včela vidět tmavou postavu německého rytíře. Během této zimy socha zmizela a její místo osiřelo. Nikdo z našich známých nám neuměl odpovědět, kde se rytíř nově nachází. Teď už to víme a za chvíli to budete vědět i vy! Ale postupně.

Vážení přátelé budějovické historie, to zase jednou Milan Binder objevil poklad - ale popořádku. Před třemi roky jsme zde na Drbně uveřejnili článek, který měl název „Tužky s čtyřlístkem“. Protože již ale od té doby proběhlo spoustu týdnů, myslím, že mohu nyní zacitovat jeden odstavec z roku 2021 aniž bych Vás tím otravoval.

Vážení přátelé českobudějovické historie, tak jsme přišli o další objekt, který dotvářel kolorit města v okolí Palačáku. Podle fotek určitě poznáváte dům, který stával na rohu ulic Baarova a Lipenská. Na první pohled byl jiný než ostatní existující stavby, a přesto to byl dům pro tuto oblast typický.

Milí přátelé, sváteční adventní čas se rozběhl a rychle se blížíme ke dni, kdy se v prostorách kostela sv. Rodiny rozezní charakteristické zvuky jediného českobudějovického mechanického betléma. Ty zvuky, které poprvé slyšeli před více než sty lety naše prababičky a pradědové, a které určitě uslyší i další a další generace „Budějovičáků“.

Milí přátelé českobudějovické historie, čas velmi rychle utíká a v tomto roce je to již třicet let, co byl v parku Na Sadech opětovně vztyčen památník Adalberta Lanny, člověka, který bezesporu patří mezi nejvýznamnější naše rodáky.

Jihočeský kraj spolu s dalšími organizacemi připravuje projekt na zachování kvality vody v nádrži Římov na Českobudějovicku. Přehrada slouží jako největší zásobárna pitné vody v regionu. Na pití ji využívá více než 360.000 Jihočechů. O projektu jednala rada Jihočeského kraje, řekl ČTK náměstek hejtmana František Talíř (KDU-ČSL).

Vážení přátelé budějovické historie, nevím, jak vy, ale já, když jdu ulicí a vidím někde na domě věžičku, vždycky si říkám – tam by se bydlelo. Určitě jsem ovlivněn Svěrákovým filmem Kolja a také pracovnou režiséra Zdeňka Podskalského, který sídlil na Malostranském náměstí v Praze. V obou případech byly oba prostory krásné a inspirativní.

Milí přátelé budějovické historie, nadpis, který jste si přečetli v záhlaví článku může vyznívat hanlivě až negativně. Já to ale tak nemyslím. Naopak jsem rád, že pořád existují v našem městě obchody takové, jaká je drogerie na náměstí Jiřího z Poděbrad. Když jsem se narodil a první roky svého života jsem bydlel v ulici Heydukově, drogerie tam byla a fungovala. Po téměř šedesáti letech je tam pořád ten samý obchod, z venku téměř stejný, jen modrý neon DROGERIE ve vývěsním štítu chybí. Dírky na neonové trubice ale zůstaly…

Vážení přátelé budějovické historie, asi žádný článek mi netrval napsat tak dlouho jako tento o kinu Jas. Co já obtelefonoval kamarádů a známých a ptal se na jejich vzpomínky na uvedený biograf! Je zajímavé, že vlastně nikdo z nich si pořádně o něm nic nepamatoval, prostě je tento kulturní stánek ničím nezaujal, ač ho ve své době všichni poměrně často navštěvovali. Ono už příznačné je i to, že zřejmě neexistuje fotka interiéru kina.

Vážení přátelé budějovické historie, určitě jste zaznamenali, že byl proveden druhý a tentokráte již úspěšný pokus nalezení ostatků blahoslaveného Jindřicha Libraria, prvního převora dominikánského kláštera a zpovědníka českého krále Přemysla Otakara II.

Ach jo, to byla doba! V roce 1972 byl na Senovážné náměstí, které se ale tehdy jmenovalo Náměstí 1. máje, instalován V. I. Lenin. Ano, byl to ten monument, u kterého většina Budějovičáků skládala pionýrský slib. V té době byla na náměstí i socha Panny Marie Budějovické. V osmnáctém století konšelé totiž rozhodli, že u každé hradební brány bude stát ochránkyně města.

Vážení přátelé, od mojí maminky jsem dostal informaci, kterou kdysi dávno slyšela, že dědeček její spolužačky Liby Říhů byl MUDr. Jindřich Říha, známý budějovický porodník, který vlastnil Říhárnu. Zajímavá byla i další vzpomínka mojí maminky, a to na návštěvu u Liby doma. Velmi na ni jako desetiletou dívku zapůsobilo, v jak krásné vile spolužačka bydlela.

Vážení a milí přátelé budějovické historie, poslední článek, který jsme s Milanem společně vytvořili vznikl před více než osmi měsíci. Tehdy, v květnu minulého roku, jsme se rozhodli, že si dáme pauzu, protože se nám nahromadily jiné úkoly a povinnosti. Během těchto osmi měsíců zdánlivé nečinnosti, jsme ale nezaháleli a již na konci tohoto měsíce spatří světlo světa naše kniha, do které jsme umístili sto našich nejzajímavějších příběhů a pět příběhů bonusových. Dost ale o minulosti a pojďme na současnost, na nový příběh, i když bude z doby minulé.

Přesně před 20 lety lidé napříč republikou bojovali s ničivými záplavami. Vyžádaly si 17 životů. Nejhůře na tom bylo povodí Vltavy. Lidé na tu dobu vzpomínají různě. V Českých Budějovicích například uspořádali malou výstavu fotografií právě v místech, kudy se voda před lety valila.

Pikador slaví 50 let na českém trhu. Věděli jste, že tato oblíbená pochoutka se jako první v republice prodávala v Krajinské ulici? V roce 1972 ji sem ze španělského Madridu přivezl budějcký řezník a uzenář Václav Masopust. Proč párek v rohlíku pojmenoval zrovna pikador? A jaké problémy měl na začátku prodeji s pekaři?

Milí přátelé budějovických zajímavostí, minulý týden jsme dostali s Milanem pozvání k sestřičkám z Kongregace sester Nejsvětější Svátosti z Lipenské ulici. Když se řekne řádové sestry, a ještě k tomu z Lipenská ulice, každému se asi vybaví církevní mateřská školka. To je samozřejmě pravda, ale tentokrát naše kroky nevedly do zvýšeného přízemí, kde mají prostory děti, ale vyjeli jsme výtahem do druhého patra, kde je slyšet něco úplně jiného, než je hlahol předškoláků.

Vážení přátelé českobudějovické historie, dnes bych vám chtěl představit jeden z posledních nákupů Milana Bindera. Zakoupil do své sbírky budějovických artefaktů školní hodiny, a to pravé Hardtmuthovské! O tomto ale později.

Milí přátelé budějovické historie, pokud půjdete Novou ulicí a dostanete se až k ulici Jeremiášově, tak na rohovém domě spatříte notně omšelou a trochu amatérsky pokreslenou ceduli s nápisem: OBEC BARÁČNÍKŮ – ŘEHTÁČKOVICE – V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH – ZALOŽENA 1896. Když jsem se o tomto evidentně historickém artefaktu zmínil Milanovi, okamžitě věděl, o jakém místě hovořím. Chvíli hledal ve svém archivu a poté přinesl dva odznaky budějovických Baráčníků. Oba jsme se shodli na tom, že o Baráčnících toho moc nevíme.

Vážení a milí přátelé, tento článek píši 23. prosince večer, pomalu končí adventní čas a bude začínat doba vánoční. Když jsme s Milanem přemýšleli o tomto textu, dostala se naše řeč i k tradici stavění vánočních stromů na hlavním náměstí. Zjistili jsme, že vlastně nevíme, kdy byl vztyčen strom první. Při naší vzájemné diskusi, si Milan uvědomil, že má ve svém archívu sérii fotografií z roku 1925, kdy byl na centrálním náměstí slavnostně vztyčen Vánoční strom svobody. Soubor černobílých fotografií je unikátní tím, že krásně mapuje celou historii postavení stromu.

Milí přátelé historie, Milan Binder má nepsanou domluvu s místními starožitníky, že pokud se v jejich obchodě objeví jakákoliv zajímavost z budějovické historie, hned zvednou telefon. Následně Milan bleskově nasedne na své kolo a ve většině případů takovouto věc zakoupí.

Milí přátelé, minulý díl našeho seriálu vzbudil mezi vámi poměrně velkou pozornost. Udělalo nám to radost a rozhodli jsme se napsat pokračování, ve kterém se zaměříme na osobnost kováře Caletky. Pan Caletka prožil ve své kovárně celý život a zemřel v téměř sto letech. Jsme si jistí, že někteří z Vás, kteří se pohybovali v okolí Palačáku, si ho určitě budou ještě pamatovat. V dnešním díle bychom chtěli vzpomenout dvě drobné příhody, které pana Caletku charakterizují.

Na zpracování tohoto dílu jsem se velmi těšil. Vždy mne fascinovaly prostory dvorů a zahrad v okolí Palačáku. Když mi Milan před půl rokem řekl o staré kovárně, hned jsem věděl, že bych ji rád navštívil. Malou překážkou bylo, že jsme věděli, kde kovárna je, ale neměli jsme kontakt na jejího majitele.

Katedrála sv. Mikuláše je jednou z dominant našeho města. Uvnitř katedrály jsme určitě všichni byli mnohokrát, ale asi ne každý měl možnost podívat se, jak vypadá její krov. Když jsme dostali nabídku jeho prohlídky od farního vikáře Miroslava Štrunce, neváhali jsme samozřejmě ani chvilku.

Nevím jak vy, ale když jdu od hlavní pošty na náměstí Přemysla Otakara II. ulicí Karla IV. a míjím zdevastovaný dům „U Zedníků“ vždycky si říkám „taková škoda, že je nevyužitý a chátrá“. Přibližně před šesti měsíci někdo urazil zámek od velkých dveří a dům se stal volně přístupný. No volně přístupný, myslím, že málokdo má odvahu a zájem vejít dovnitř, protože příchozího přivítá zápach, nepořádek a v neposlední řadě i obava z osob, které zde nelegálně žijí.

Rok 1895 - v Budějovicích to vře. Rivalita mezi německými a českými občany roste. Měšťanský pivovar, dnešní Samson, je výrazně proněmecký a čeští právovárečníci jsou nespokojení a dumají: „Co si tak založit vlastní pivovar a pít naše české pivo?“ Osloví zástupce české buržoazie, získají potřebný kapitál a budějovický Budvar je na světě.

Před několika málo týdny proběhla novinami zpráva, že byla opravena výklenková kaplička v Suchém Vrbném. Trochu nepřesně bylo v textu napsáno, že se jedná o poslední dochované zastavení křížové cesty, která vedla z centra města na Dobrou Vodu. Ve skutečnosti zde byla křížová cesta opravdu plánována, ale k její realizaci nikdy nedošlo.

Tak jsme zase spadli do distanční výuky našich dětí. Školáci jsou doma a my rodiče přemýšlíme, jak jim trochu zpestřit všední dny. Máme pro vás typ, jak děti zabavit alespoň na jedno odpoledne. Možná nevíte, že i v Budějovicích rostou stromy, které plodí jedlé kaštany. A ty teď právě začínají dozrávat. Vypravte se na ně.

Milí přátelé budějovické historie – dnes máme pro Vás přichystanou zajímavou starou pohlednici. Pokud se na ni zadíváte, většina z Vás asi nepozná, kde se tento, dnes již zbouraný, statek nacházel. Takže vám dám malou nápovědu.