Nacisté

Do českých kin vstoupí ve čtvrtek snímek, který může tržbami aspoň na chvíli dohnat trojku Avatara. Jmenuje se Norimberk a zachycuje slavný soudní proces očima mladého psychiatra Douglase Kelleyho (Rami Malek), který se ocitne tváří v tvář nacistickým „esům“ v čele s Hermannem Göringem (Russell Crowe). I další novinky v kinech ale stojí za vidění.

Do českých kin vstoupí ve čtvrtek snímek, který může tržbami aspoň na chvíli dohnat trojku Avatara. Jmenuje se Norimberk a zachycuje slavný soudní proces očima mladého psychiatra Douglase Kelleyho (Rami Malek), který se ocitne tváří v tvář nacistickým „esům“ v čele s Hermannem Göringem (Russell Crowe). I další novinky v kinech ale stojí za vidění.

Hans Krebs se narodil 26. dubna 1888 ve starém moravském městě Iglau, dnešní české Jihlavě, které bylo tehdy součástí Rakousko-Uherska. Jeho otec provozoval obchod s látkami a malý hostinec a doufal, že jeho syn se vydá v jeho šlépějích a bude se věnovat klidnému městskému obchodu. Vypuknutí první světové války však Krebse přivedlo k uniformě. V srpnu 1914 se přihlásil jako dobrovolník do habsburské císařské armády a bojoval v Jižním Tyrolsku. V roce 1916 byl povýšen na Leutnanta – ekvivalent druhého poručíka v americké armádě. Krebs byl několikrát vyznamenán a v prosinci téhož roku byl prohlášen za nezpůsobilého k další službě na frontě. Vrátil se s železnou hrdostí generace, která věřila, že jejich oběť přinese lepší budoucnost. Místo toho však na konci války zjistil, že říše zanikla a v roce 1918 ji nahradila nově založená demokratická Československá republika. 50 procent československého obyvatelstva byli Češi. Němci tvořili 22 % a Slováci 16 % obyvatelstva. Pro československé politiky byl nový stát korunou jejich úsilí o sebeurčení, ale pro mnoho etnických Němců, včetně Hanse Krebse, znamenala tato mapa porušení slibu...

Postava Adolfa Hitlera, jednoho z nejnenáviděnějších diktátorů moderních dějin, je dodnes obestřena množstvím mýtů a legend, které často vznikly z propagandy, neověřených svědectví či lidové fantazie. Tyto příběhy, ať už úmyslně šířené jeho nepřáteli, nebo naopak nekritickými obdivovateli, přispěly k vytvoření obrazu člověka, který je spíše produktem kolektivní představivosti než historicky doloženou skutečností. Moderní historiografie se proto snaží odlišit fakta od fikce a kriticky analyzovat tradované verze událostí, aby nabídla co nejpřesnější pohled na Hitlerův život i na jeho ideologii. Jsme Nerdopolis a dnes se zaměříme na nejčastější mýty spojené s jeho osobou a ukážeme si, jaké skutečnosti se za nimi doopravdy skrývají.

Cesta k masakru byla dlouhá. Začala 1. září 1939, kdy německé jednotky vtrhly do Polska ze západu a zahájily druhou světovou válku. O něco více než dva týdny později, 17. září, vtrhly do země z východu sovětské jednotky. Polský stát se pod dvojitým útokem rychle zhroutil. Během několika týdnů Polsko zmizelo z mapy Evropy. Pro obyvatele východních regionů, jako Volyň a Východní Halič, se život změnil přes noc. Tyto oblasti, nyní pod sovětskou kontrolou, brzy zaplavila atmosféra strachu a podezíravosti. Sověti začali zatýkat polské úředníky, učitele, kněze a statkáře. Mnozí byli posláni na Sibiř nebo byli popraveni. Sovětské úřady se také pokusily zničit všechny stopy ukrajinské kultury a identity. Když v červnu 1941 vtrhly německé jednotky do Sovětského svazu, vše se opět změnilo. Sověti uprchli a místo nich přišli nacisté. Německá okupace přinesla nový teror, ačkoli nacisté hledali také spojence mezi místními. Právě v této době Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) posílila. Mnoho Ukrajinců věřilo, že je to jejich šance konečně vytvořit vlastní stát, který by byl svobodný od Poláků a Sovětů a také bez etnických a náboženských menšin. Ukrajinci, zejména členové později založené Ukrajinské povstalecké armády – UPA, tyto plány velmi rychle zrealizovali...

Pod vedením von Ribbentropa pomáhala německá diplomacie nacistům nejen získávat další území, ale také je podporovala v jejich genocidních myšlenkách. Von Ribbentrop podporoval deportace Židů z evropských zemí do vyhlazovacích táborů, zasílal partnerským státům formální nóty, v nichž požadoval zavedení protižidovské legislativy, a používal diplomatický jazyk, aby nucené vysídlení Židů označil za přesídlení nebo pracovní mobilizaci. Toto diplomatické krytí pomáhalo maskovat genocidu. Podle von Ribbentropa nebyl smrtelným nepřítelem nacistického Německa Sovětský svaz, ale Velká Británie. Měl rád a obdivoval Josifa Stalina a byl proti útoku na Sovětský svaz v roce 1941. Údajně předal sovětskému diplomatovi zprávu, která zněla: „Prosím, vyřiďte Stalinovi, že jsem byl proti této válce a že vím, že Německu přinese velké neštěstí.“ Navzdory von Ribbentropovým radám proti útoku se invaze uskutečnila, protože Hitler věřil, že rychlé vítězství nad Sovětským svazem je možné. Von Ribbentropův vliv v průběhu války klesal - většina světa byla ve válce s Německem, takže význam ministerstva zahraničí se snížil, protože diplomacie byla omezená...

Násilí začalo, když němečtí vojáci klidně vstoupili do vesnice, shromáždili ženy, děti a staré lidi na ulicích a hlavním náměstí a předstírali, že jim nechtějí ublížit. Ve stejnou dobu dorazila z jiného směru druhá jednotka SS a bulharští kolaboranti a zahájili palbu na civilisty z kulometů. Vypukla panika. Někteří vesničané se pokusili uprchnout, ale mnoho z nich bylo zajato. Vojáci začali vtrhávat do domů, vytahovat lidi ven a popravovat je. Těhotné ženy byly vykuchány. Matky s dětmi v náručí byly zastřeleny. Děti byly probodnuty bajonety. Mladé dívky byly zastřeleny na dvorcích svých domů. Starší muži a ženy byli zabiti ve svých domech, někteří ubiti k smrti, jiní upáleni zaživa. Útočníci postupovali vesnicí, zabíjeli a pálili vše, co jim stálo v cestě. Domy zapalovali pomocí zápalného prachu. Zničeny byly také veřejné budovy, včetně škol a vesnické knihovny. Dokonce i kněz, otec Giorgis Mitras, který prosil o milost a držel v rukou svatý kříž, byl bez váhání zavražděn. Masakr trval téměř dvě hodiny. Kolem 5. hodiny odpoledne byla vypálena světlice a vojáci ukončili operaci. Kleisoura byla tou dobou v troskách. Bylo zabito 280 civilistů, téměř všechno byly ženy, děti a starší lidé. Nejméně 40 dalších bylo zraněno a přes 150 domů bylo vypáleno do základů...

Některé filmy musejí říct nahlas, že si jdou pro zlatou sošku. Norimberk (Nuremberg) k takovým snímkům zřejmě patří. Film plný oceňovaných herců se pokusí vnořit do duše jednoho z nejznámějších válečných zločinců.

Do českých kin vstoupí ve čtvrtek snímek, který může tržbami aspoň na chvíli dohnat trojku Avatara. Jmenuje se Norimberk a zachycuje slavný soudní proces očima mladého psychiatra Douglase Kelleyho (Rami Malek), který se ocitne tváří v tvář nacistickým „esům“ v čele s Hermannem Göringem (Russell Crowe). I další novinky v kinech ale stojí za vidění.

V nizozemských městech se objevily nápisy „Židům vstup zakázán“ – na kavárnách, plaveckých bazénech, sportovištích, v muzeích, knihovnách a divadlech. Židovským podnikatelům byl zabaven majetek a osobní cennosti. Poté, 29. dubna 1942, bylo Židům nařízeno nosit na oděvu žlutou Davidovu hvězdu. Kdokoli byl po 5. květnu přistižen bez ní, byl zatčen a poslán do Mauthausenu – což bylo všeobecně chápáno jako rozsudek smrti. Deportace začaly v červenci 1942. Poslední vlak z Westerborku do Osvětimi odjel 3. září 1944. Jak se tato politika teroru šířila napříč zemí, role Reydona v hnutí spojeném s nacisty se stále zvětšovala. Stal se členem generální, politické a propagandistické rady strany. Reydon také vedl teoretické vzdělávací aktivity NSB a měl na starosti zlepšování polního hospodářství prostřednictvím Nederlandschen Landstand, organizace farmářů spojených s nacisty. Jako loajální ideolog hrál ústřední roli při formování poselství a vzdělávacího rámce NSB. 28. ledna 1943, po sporu mezi předsedou strany Antonem Mussertem a generálním tajemníkem Tobiem Goedewaagenem, byl Reydon jmenován Goedewaagenovým nástupcem. Stal se generálním tajemníkem Ministerstva pro osvětu a umění a také předsedou Nederlandsche Kultuurkamer, nacisty kontrolované Nizozemské kulturní komory. Obě funkce oficiálně převzal 1. února 1943 a získal tak zásadní vliv na umění, kulturu a propagandu v okupovaném Nizozemsku. Reydon však tyto pozice nezastával dlouho. Kvůli jeho pronacistickým aktivitám se nizozemský odboj rozhodl ho popravit...

Greiser se spolu se svými komplici podílel na plánování těchto vražd, včetně vražd pacientů s tuberkulózou v plynových vozech. V květnu 1942 navrhl Greiser v dopise Himmlerovi, aby zabil 35 000 Poláků trpících otevřenou tuberkulózou, a označil to za „zvláštní zacházení“. Také polští intelektuálové a kněží byli cílem vražd a deportací do koncentračních táborů. V letech 1940-1942 si Greiser za státní peníze postavil velkou rezidenci 20 km jižně od Poznaně. Ve dnech 4.-6. října 1943 hostil Greiser v Poznani celostátní shromáždění vysokých důstojníků SS, reichsleiterů a gauleiterů a dalších vládních představitelů. Během takzvaného Poznaňského projevu Himmler otevřeně promluvil o masových popravách civilistů. Zvukové nahrávky tohoto projevu jsou prvními známými dokumenty, v nichž člen Hitlerova kabinetu hovoří o probíhajícím vraždění Židů ve vyhlazovacích táborech, a dokazují, že německá vláda chtěla, plánovala a realizovala holokaust. Himmler také řekl: "Židovská otázka byla vyřešena v samotném Německu a také obecně v zemích okupovaných Německem. Pokud říkáte: ‚můžeme to pochopit, pokud jde o muže, ale ne když jde o děti‘, pak vám musím připomenout, co jsem řekl na začátku. Podle mého názoru my jako Němci, jakkoli hluboko v srdci soucítíme, nemáme právo dopustit, aby vyrostla generace mstitelů plných nenávisti, s nimiž se budou muset vypořádat naše děti a vnuci, protože jsme to, příliš slabí a zbabělí, nechali na nich. Židovská otázka v zemích, které okupujeme, bude vyřešena do konce tohoto roku. Zůstane jen pár osamocených Židů, kterým se podaří najít úkryty."...