Robert Reichel

Po cestě z Nagana na tokijské letiště, kde už na české hokejové hrdiny čekal vládní speciál, se kolona autobusů s hráči, příbuznými i jinými sportovci a novináři co chvíli zastavovala na benzínkách. Na jedné z nich vyšel ven i komentátor Petr Vichnar a u záchodů potkal neznámého, leč povědomého muže. Chvíli na něj koukal, pátral v hlavě, kdo to je, než pochopil, že před ním stojí Slavomír Lener. Bez kníru, pod nosem lehce zakrvácený a téměř k nepoznání. Přitom se znali dlouho před Naganem, byli totiž spolužáky z FTVS a už tam k Lenerovi knírek neodmyslitelně patřil.

V pátek si svět připomene rok od startu ruské válečné agrese na Ukrajině, sportovní prostředí ale dál lavíruje, jak naložit s účastí Rusů a Bělorusů na svých akcích. Včetně Mezinárodního olympijského výboru a her v Paříži 2024. Člen MOV a šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval popisuje český postoj i důvody, proč není snadné ho prosadit.

Kdo ví, jak by se celá ta dovednostní soutěž, jak o semifinálovém penaltovém rozstřelu mluvil zdrcený Wayne Gretzky, vyvíjela, být olympiáda v Naganu o rok dva později. Ray Bourque, druhý v pořadí na kanadském seznamu „nájezdníků", by totiž dost možná zeď jménem Dominik Hašek přece jen překonal. „Stejně jako každý gólman jsem měl na rameni dresu našitý dvoucentimetrový salámek, než nám ho v roce 1999 zakázali. A přesně o něj puk škrtl a vyletěl ven. Všichni si přitom mysleli, že to Ray netrefil, ale on to trefil přesně," vzpomíná po čtvrtstoletí pro Sport.cz tehdejší hokejový hrdina Hašek. I milimetry tenkrát rozhodly, že soubor kanadských hvězd skončil v slzách, zatímco Hašek ležel na ledě zasypán svými parťáky a Robert Záruba s Petrem Vichnarem z televizí unioso křičeli: „Jsme ve finále, jsme ve finále..."

Kdo ví, jak by se celá ta dovednostní soutěž, jak o semifinálovém penaltovém rozstřelu mluvil zdrcený Wayne Gretzky, vyvíjela, být olympiáda v Naganu o rok dva později. Ray Bourque, druhý v pořadí na kanadském seznamu „nájezdníků", by totiž dost možná zeď jménem Dominik Hašek přece jen překonal. „Stejně jako každý gólman jsem měl na rameni dresu našitý dvoucentimetrový salámek, než nám ho v roce 1999 zakázali. A přesně o něj puk škrtl a vyletěl ven. Všichni si přitom mysleli, že to Ray netrefil, ale on to trefil přesně," vzpomíná po čtvrtstoletí pro Sport.cz tehdejší hokejový hrdina Hašek. I milimetry tenkrát rozhodly, že soubor kanadských hvězd skončil v slzách, zatímco Hašek ležel na ledě zasypán svými parťáky a Robert Záruba s Petrem Vichnarem z televizí unioso křičeli: „Jsme ve finále, jsme ve finále..."

Je to jeden z nejkrásnějších a nejvychytralejších gólů v historii hokejové reprezentace, jen při všech těch medailových brankách Procházky, Svobody, Moravce či Rachůnka poněkud zapadl v zapomnění. Jenže i úchvatná finta Roberta Reichla z úvodního naganského klání proti Finsku v sobě svým způsobem medailovou pečeť skrývá, protože po kritických chvílích definitivně nasměrovala tým k prvnímu vítězství na turnaji a napumpovala do něj sebevědomí, které se v dalších dnech přetavilo ve zlato. „Ověřili jsme si, že jsme schopni porazit silného soupeře, kterým Finové byli. Byl to pro nás klíčový zápas," vzpomíná sám Reichel.

Zahleděl se do ochozů do posledního místečka zaplněné O2 areny a užasle pokýval hlavou. „Je bomba, že se lidi po 25 letech přišli podívat na staré dědečky,“ usmál se Pavel Patera, jeden z pamětníků naganského zlata. Právě u příležitosti čtvrtstoletí starého olympijského triumfu proti sobě nastoupily české a slovenské hokejové legendy. O výsledek sice primárně nešlo, Češi ale navázali na svůj bratislavský triumf z loňského září a v Praze zvítězili 6:3.

Bude to oslava čtvrtstoletí od slavného naganského triumfu, leč z tehdejší národních hrdinů je zatím potvrzené jen trio „statečných", které se objeví přímo na ledě. Nicméně Jaromíra Jágra, Roberta Reichla a Libora Procházku má 10. února 2023 v O2 Areně v zápase českých a slovenských legend koučovat hned pětice jejich zlatých parťáků. A tak – zvlášť když se k tomu přidá nabitá sestava Slováků – to v Praze bude tuze vybraná hokejová sešlost.

Chlouba českého hokeje chřadne. Litvínov se pěkných pár kol krčil na úplném dně extraligové tabulky, následně se sice vydrápal na dvanáctou příčku, ale stejně to není žádná sláva. Klub, který proslavila celá řada hvězd i v zámořské NHL, nemá nyní v severoamerické lize žádného zástupce. „Že nemáme odchovance v NHL není problém jen Litvínova, zástupců tam má méně celý český hokej," říká v pořadu Příklep na Sport.cz Jiří Šlégr, bývalý obránce, člen prestižního spolku Triple Gold Club.