Stepan Bandera

Lev Rebet je vzhledem k jeho vysokému postavení v organizaci považován za odpovědného za zločiny OUN ve Lvově v červnu a červenci 1941, protože od 30. června do 12. července 1941 Rebet působil jako místopředseda vlády v krátkodobé ukrajinské vládě Jaroslava Stetska. Ta byla krátká, protože Němci nebyli ochotni tolerovat ukrajinskou nezávislost. Během několika týdnů začalo gestapo zatýkat ukrajinské nacionalistické vůdce, kteří odmítli zrušit prohlášení nezávislosti. Na několik dní se Rebet, oficiálně působící v kanceláři místopředsedy vlády, stal úřadující hlavou ukrajinské vlády. Ale jen na krátkou dobu, protože byl také zatčen Němci. Od září 1941 do října 1944 byl Rebet vězněn v koncentračním táboře Osvětim. Když byl v roce 1944 konečně propuštěn, obnovil svou politickou činnost, ale ukrajinské nacionalistické hnutí již utrpělo těžké ztráty a během jeho věznění v Osvětimi se mnoho věcí výrazně změnilo. Rudá armáda postupovala vpřed a veškeré naděje na vznik ukrajinského státu podporovaného Němci byly pryč...

Banderovi se díky návštěvě manželky podařilo navázat kontakt s dalšími vůdci OUN-B a někteří se domnívají, že byl jedním z organizátorů teroru, který se odehrával na Volyni a ve východní Haliči. V letech 1941-1944 bojové křídlo OUN-B přetavilo své heslo „Ukrajina pro Ukrajince“ v systematické krveprolití: OUN vycvičené milice se podílely v červnu a červenci 1941 na pogromech ve Lvově, při nichž bylo pobito a zastřeleno několik tisíc Židů. O dva roky později se Ukrajinská povstalecká armáda, zformovaná a vedená převážně členy OUN-B, obrátila proti polské a židovské menšině v regionu a koordinovala noční útoky na farmy a kostely ve vesnicích na Volyni a ve východní Haliči. Útoky často probíhaly tak, že jednotka UPA vstoupila do vesnice a vydávala se za sovětské partyzány. Muži se rozdělili, vnikli do domů a požadovali od obyvatel jídlo. Mezitím byla vesnice obklíčena a všichni procházející Poláci byli také zadrženi. V obci Parośla UPA partyzáni nařídili všem obyvatelům, aby si lehli, a svázali je pod záminkou, že se chystají provést útok na nedaleký německý železniční transport a když budou obyvatelé vesnice nalezeni svázaní, poslouží to Němcům jako důkaz, že Poláci s UPA při útoku nespolupracovali. Ne všichni obyvatelé Parośla jim uvěřili, protože někteří z nich uměli ukrajinsky. Protože však nebyli ozbrojeni, neměli jinou možnost než udělat, co jim řekli. Téměř všichni Poláci ve vesnici byli zavražděni noži a sekerami – staří muži, ženy i děti, včetně šestiměsíčního dítěte, které bylo nožem zabodnuto do stolu. Přežilo pouze 12 Poláků, včetně dvanáctiletého chlapce Witolda Kołodyńského, který po úderu sekerou utrpěl prasklinu lebky. I to bylo součástí Banderova boje za ukrajinskou nezávislost. Odhaduje se, že při těchto útocích proti civilnímu obyvatelstvu bylo zavražděno 60 až 120 tisíc civilistů...

V pondělí uplynou již tři roky od začátku velké ruské invaze na Ukrajinu. V Řetězáku jsme se proto podívali na historické kořeny argumentu, který po celou dobu používají jak zastánci ruské války, tak samotný Vladimir Putin a kremelská propaganda. Tedy že ukrajinská vláda je fašistická a Ukrajinci jsou banderovci. Kdo to tedy ti banderovci ve skutečnosti jsou a proč se objevují v propagandě, která se šíří i českými sociálními sítěmi a řetězovými maily?