Ústí

Je rodačkou z pět kilometrů vzdáleného Ústí. Tak jako všechny děti z okolních obcí si i Alena Sekavová musela odkroutit základní školní docházku ve Větrném Jeníkově. Tehdy sídlila základní škola v tamním kulturním domě, ale už v té době se na ní nemilosrdně podepisoval zub času. Stav nemovitosti se rok od roku zhoršoval. Pedagogický sbor, zaměstnanci i žáci školy se proto nemohli dočkat, až se přesunou do nových prostor základní školy, která se v té době už stavěla nedaleko. Stačilo jít přímo rovně od brány větrnojeníkovského zámku. Paní Alenu ještě jako školačku ani nenapadlo, že její profesionální kariéra bude právě s budovou základní školy neodmyslitelně spojena. Na krátkou pauzu v ní pracovala nepřetržitě až do odchodu do penze. Navíc, když je potřeba, stále ještě je připravena zaskočit za dnes už své bývalé kolegy, ale jen formou zástupu. Přes čtyři desítky let pracovala ve škole jako vychovatelka. V okolí obce těžko najít někoho, kdo pamatuje na vlastní kůži docházku do staré školní budovy. „Když jsem chodila do sedmé třídy, tak jsme se z kulturního domu stěhovali do nových prostor, kde vlastně základní škola sídlí doposud. Pamatuji si, jak už v kulturáku byla špatná statika. Podepíralo se to sloupy,“ oddechla si při vzpomínkách na desítky let starou událost. A když se k tomu přidá ještě dlouhá profesionální kariéra strávená právě ve větrnojeníkovské škole, horko těžko byste hledali někoho dalšího, který by se životopisu paní Aleny alespoň z části dokázal přiblížit. „Jsem takový školní inventář. Vždyť jsem tu působila přes 40 let. Jen asi na čtyři roky jsem si odskočila do Jihlavy. Když ještě započítám roky, co jsem tu chodila do školy, tak je to vlastně už víc než 50 let,“ vypočítává. Za její pracovní kariéru ve školní družině jí jako vychovatelce prošly „rukama“ tisíce dětí. Když loni na jaře oficiálně odcházela do penze, žáci školy jí připravili překvapení v podobě předělávky hitu Michala Davida Nonstop. Když se v závěru března konalo ve škole Velikonoční odpoledne, nemohla při něm paní Alena chybět. Když viděla, jak velký zájem je o pletení pomlázek na Velikonoční pondělí, tak automaticky sedla na židli, vzala vrbové proutí a se žáky začala osmičku prutů zaplétat. „Už jsem pomlázku párkrát pletla, tak jsem šla pomoci. Nestíhal se pokrýt obří zájem. Tradice je třeba zachovat a dětem neustále připomínat. Myslím, že tohle je i jedna z nezastupitelných úloh školy,“ pověděla. Původně ji přitom vůbec nenapadlo, že by mohla působit pracovně jako vychovatelka v družině. Tíhla totiž k mateřince. „Až když jsem šla do Jihlavy na gymnázium, tak jsem se rozhodla, že budu dělat se staršími dětmi. Pak jsem si udělala nástavbu oboru vychovatelství - tu nabízela čtyřletá škola ve Znojmě,“ přibližuje. Na své pracovní začátky v ZŠ ve Větrném Jeníkově ráda vzpomíná. Místo dostala prakticky hned po škole. „Shodou okolností, když jsem dostudovala, tak tu zrovna hledali vychovatelku, a vzali mě. V té době ve škole ještě byla paní vychovatelka Iva Koláčná,“ zmiňuje. Přiznává, že když letošní rok škola slaví půlstoletí existence, jde na ni nostalgie. „Pamatuji si, že tenkrát rodiče myli okna, my jako děti jsme zase připravovaly stoly, pak jsme ze staré školy do nové přesouvaly všechny potřebné pomůcky. Když jsme pak přišli poprvé do nového, hotového a vybaveného prostředí, bylo to krásné,“ zavzpomínala. Na druhé straně si uvědomuje neuvěřitelný pokrok doby. „My jsme tehdy ještě seděly jako děti ve sklápěcích lavicích, používal se kalamář a pero. Pamatuji také, jak jsme se poprvé museli seznámit s počítači. My jako vychovatelé se toho báli, že něco vymažeme, děti naopak vůbec ne,“ směje se.

Už několik let se snaží vedení obecního úřadu ve Vyskytné nad Jihlavou přistihnout při činu motoristu, který cestou mezi Hlávkovem a Bílým Kamenem i dál k Šimanovu až k Branišovu a také právě směrem na Vyskytnou nad Jihlavou, vyhazuje podél krajnic použité a znečištěné plenky pro dospělé. Kdyby výtečníka někdo viděl, jak pleny vyhazuje, má kontaktovat přímo vyskytenský úřad. „Vyfoťte jeho auto nebo dotyčného v akci,“ žádá obec od března ve svém příspěvku, který zveřejnila na sociální síti Facebook. Situace už zašla dokonce tak daleko, že vedení samosprávy zvažuje na inkriminovaný úsek instalaci fotopastí s nadějí, že se podaří po třech letech konečně odhalit pachatele. „Uvažujeme o tom. Už na tom pracujeme. Určitě tam něco takového bude. Jsme z toho docela smutní, protože to někdo dělá naschvál. Je to tristní a odpudivé. Naši pracovníci to už dvakrát uklízeli, ale rozhodl jsem se, že potřetí už to dělat nebudou. Ať to všichni vidí,“ říká otevřeně místostarosta Vyskytné nad Jihlavou Miroslav Marek. Na případ upozornila redakci JL Miroslava Koumarová z Hlávkova, která dotčenými úseky pravidelně také projíždí a nemůže se s přibývajícím počtem plen smířit. „Nejde o jeden nahodilý jeden kus, ale po celé trase je jich bezpočet. Prostě hlava mi to nebere a říkám si, že třeba, když si to někdo přečte… Možná i ten metač tohoto odpadu, tak toho nechá,“ přemítá obyvatelka místní části Vyskytné nad Jihlavou. Znečištěné, použité plenkové kalhoty se skutečně objevují až u Šimanova a Branišova, který je místní částí obce Ústí a od Vyskytné je vzdálen zhruba 10 kilometrů. Redaktor JL si dotčenou trasu, kde plenkový odhazovač roky řádí, kompletně projel. Mezi plenkami byl ještě další materiál jako třeba prázdné PET lahve. „Někdo nás tím, že plenky tady odhazuje, terorizuje. Už několik let. Objevují se tu téměř denně. Je to naprosto neudržitelný stav. Velmi těžko to tu všichni neseme. Dotyčný jezdí zřejmě z Jihlavy. Vždycky se to děje ráno. Denně se tu ve škarpě minimálně jedna plena objeví. Musí to být nějaký psychopatický člověk, který je naprosto bezohledný. Nelze to tolerovat,“ zoufá si obyvatel Branišova František Polívka.