Uhlí dostanou děti, které nesportují
Před 19 minutami
Mezi jihlavské Mikuláše v převleku s berlou, dlouhým plnovousem a tradiční mikulášskou čepicí se letos zařadí i učitel tělocviku na Škole ekonomiky a cestovního ruchu Štěpán Vyskočil. „Tuším, že celkově budu letos Mikuláše dělat už počtvrté, ale poslední dva roky jsem vynechal. Zajímavé je, že jsem za tu dobu vyměnil už tři různé skupiny, tak doufám, že to není mnou,“ vysvětluje s úsměvem. Zkušenosti jako Mikuláš má jak z Jihlavy, tak z Rančířova, kde vyrůstal. „Pamatuji si, že jsem měl z čertů vždycky strach. Ale vyrůstal jsem na vesnici, kde se zná každý s každým, to znamená, že v momentě, kdy jsem byl trochu starší, tak už jsem ty lidi, co se za Mikuláše, čerta a anděla převlékali, poznal,“ říká. Se strachem a také snahou prokouknout převlek se setkává i nyní, tentokrát ale zažívá situaci z druhé strany barikády. „Mě osobně jako Mikuláše se děti nebojí, ale čertů většinou ano. Ti mladší na mě mnohdy koukají jako na svatý obrázek. Starší mě někdy zkouší, jestli jsem pravý, ale to pak stačí přečíst něco z knihy hříchů. Tím je překvapím, co na ně všechno vím. Takže tomu pak zase na chvíli věří.“ Jako učitel má k dětem blízko, z jeho zkušeností tělocvikáře jistě vychází i odpověď na otázku, za co by si od něj letos děti vysloužily namísto dobrot jenom pytel plný uhlí: „Věc, co mě mrzí a děti by si zasloužily za ni dostat uhlí, je určitě pohybová aktivita. Mrzí mě, že se spousta dětí nechce hýbat, přitom sport a pohyb je radost. Naopak pochvalu rád udělím dětem za to, jak rychle se učí nové věci.“ Úkol Mikuláše mu s jeho kolegy kromě zlobivých dětí dokážou někdy zkomplikovat i nepřipravení rodiče. „Jednou nám nějací rodiče vůbec nedali informace, za co máme děti pochválit nebo pokárat. Takže jsme takzvaně vařili z vody a tipovali takové ty klasické věci, jako neuklizený pokojíček, nebo že se dětem nechce učit. A buď jsme se trefili, nebo to rodiče přešli, protože si nikdo nestěžoval,“ líčí.