Demokracii už opravdu jen předstíráme, vyznělo porotě z polenských Vlastníků

Inscenace Vlastníci, kterou nastudoval Divadelní spolek Jiří Poděbradský Polná podle scénáře původem jihlavského autora Jiřího Havelky, se stala jedním z úspěšných titulů nedávno skončené 63. přehlídky Třešťské divadelní Jaro (TDJ). Porota TDJ udělila Polenským doporučení k postupu na celostátní přehlídku Divadelní piknik v Mostě. Úspěch inscenace podtrhlo také udělení hereckých cen pro Lucii Žítkovou za výkon v roli Předsedkyně Zahrádkové a Petru Coufalovi za ztvárnění Kubáta v téže inscenaci. Čestné uznání obdržel Jakub Skočdopole za ztvárnění postavy Nitranského. Na rozdíl od poroty nezařadili diváci TDJ polenské představení ve svém hodnocení takto vysoko. V divácké anketě se umístilo na 9. místě ze 13 uvedených inscenací pro dospělé publikum. Jak uvádějí organizátoři přehlídky, výsledné pořadí v divácké anketě TDJ ovšem bere v potaz i počet návštěvníků daného představení. Premiéru tragikomedie Vlastníci v režii Zdeňka Dvořáka uvedli Polenští v druhé polovině loňského listopadu. Na přehlídce v Třešti ji v březnu sehráli jako v pořadí šesté uvedení (pátou reprízu). Hra diváka zavádí na schůzi Společenství vlastníků jednotek (SVJ) v bytovém domě. Schůze je modelovým podobenstvím, obrazem názorových střetů v celé společnosti. Na povrch vyplouvají ega jednotlivých aktérů a prosazování osobních výhod, pokrytectví, intrikaření a silové prosazování vlastního pohledu na věc bez argumentace. Moc se v demokratickém principu rozhodování dostává i do rukou hlasujících, kteří nemají vůli, anebo schopnost kvalitně vyhodnotit vstupní informace. Nemožnost rozumné dohody spěje ke krizi. Nutně vede ke konfliktu, z něhož nakonec těží hochštapleři, jejichž úmysly jsou jakékoli, jen ne poctivé. Jako u všech soutěžních představení, následoval také po večerním uvedení Vlastníků na TDJ veřejný rozborový seminář, setkání protagonistů inscenace s diváky a lektorským sborem přehlídky. V něm letos usedli divadelníci Alena Zemančíková (od roku 2004 dramaturgyně literární redakce Českého rozhlasu Vltava, externí vyučující na katedře teorie a kritiky DAMU v Praze, autorka několika divadelních a rozhlasových her a adaptací literárních předloh, publicistických a dokumentárních pořadů), Ladislav Valeš (divadelní režisér, principál souboru Rádobydivadlo Klapý) a Jiří Juráš (divadelní režisér, akrobat, představitel žánru nového cirkusu). V divadelní kavárně se k debatě nad představením sešly s porotci a divadelníky asi dvě desítky diváků. „Je to o problému, který všichni dobře známe,“ uvedl diskusi Ladislav Valeš a Havelkovu předlohu plnou specifických charakterů a absurdních situací charakterizoval jako mimořádnou příležitost pro herce. Představení se odehrává u řady stolů či lavic postavených po celé šíři scény. „Dal bych tomu alespoň nějaké větší uspořádání stolů do prostoru, což by poskytlo větší variabilitu, co se týče pohybu,“ zamýšlel se režisér Valeš. Zbytečné pro něho byly chvilkové prostřihy, které představení rozdělují do jednotlivých sekvencí. Ocenil výkony některých herců, kteří se na jeviště postavili úplně poprvé. V polenském zpracování je vynechána jedna z postav původního scénáře. „Je nás málo,“ vysvětlili důvod divadelníci. „Ale scenáristicky jste se z toho dostali dobře. Najednou se ukáže, že ta postava tam sice je důležitá, ale udělali jste to tak, že nám to nijak moc nechybělo,“ ocenil Valeš. Vyzvedl také hereckou jistotu aktérů: „Ony ty postavy nezavádějí nějak moc velké psychologie. Je to prostě charakteristika,“ uvažoval. Stejně jako posléze oba další porotci, ocenil režijní pojetí nástupu herců, kteří na scénu přicházejí přes hlediště a improvizovanými glosami vtahují diváka přímo do děje. Jako spor