Věž

Tal byl často označován za šachový meteor či supernovu pro bleskový start z neznáma mezi světovou elitu. V roce 1956 debutoval na mistrovství Sovětského svazu (skončil 5.-7.), nicméně již o rok později celý turnaj vyhrál, za což obdržel titul velmistra. Po dalších úspěších pak v roce 1959 uspěl v turnaji kandidátů a v roce 1960 rozdrtil v souboji o titul mistra světa legendárního Botvinnika poměrem 12,5:8,5 a stal se 8. mistrem světa v šachu. Michail Tal (napravo) při hře proti Američanovi Fischerovi Michail Tal, Oberhausen 1961 Talova prohra v odvetném zápase o rok později byla všeobecným překvapením a předpokládalo se, že za to může jeho odbytá příprava, zdá se ale, že již tehdy začínal mít vážné zdravotní potíže. Očekával se nový souboj Tal-Botvinnik, ale už k němu nedošlo, neboť Tal se na dalším turnaji kandidátů zhroutil. Následné vyšetření u něj odhalilo celý komplex chorob zejména trávicího traktu. Tal se po delším léčení účastnil ještě řady dalších turnajů a zápasů kandidátů, dvakrát se znovu vážně ucházel o nový zápas o titul mistra světa (v roce 1965 podlehl teprve ve finále Spasskému +1-4=6, v roce 1968 v semifinále Korčnému +1-2=7). V roce 1988 získal titul mistra světa v bleskovém šachu.[2] Fenomenální byly jeho výsledky na šachových olympiádách, kde vždy podstatně přispěl k vítězství sovětského mužstva. Šestkrát vyhrál rovněž mistrovství Sovětského svazu. Často se však dostával do problémů se sovětskými šachovými funkcionáři. Charakteristika Jako šachista byl velmi ctěn pro svůj romantický přístup k partiím, který se vyznačoval ostrou kombinační hrou, pro jejíž vyvolání neváhal podstupovat enormní riziko v podobě nepropočítaných či nekorektních obětí, a to i v těch nejdůležitějších partiích. Řada jeho kombinací byla vyvrácena, většinou se tak ale nestalo přímo na šachovnici, kde jeho soupeři propadali panice a nezvládali logicky nastupující časovou tíseň, ale až v analýzách po partii. Tal tak byl stejně jako E. Lasker (který byl jeho velkým vzorem) často obviňován z toho, že má pouze štěstí, že jeho hra je jen velký bluf. On sám svůj styl vzletně vyjádřil slovy: „Musíte vzít soupeře do hlubokého, temného lesa, kde 2+2=5 a cesta ven je dost široká jen pro jednoho.“[3] Při jiné příležitosti charakterizoval svoji metodu stručně: „Dejte jim příležitost, zkomplikujte hru. Oni už si to pokazí sami.“ Jeho představivost a tvořivost byla neuvěřitelná, dodnes se používá termín „Talův tah“ jako označení neočekávaného a velké komplikace přinášejícího tahu, který se natolik vymyká běžným schématům, že by ho drtivá většina šachistů (včetně velmistrů) vůbec nezvažovala. Jeho hra postupně s rostoucím věkem a zhoršujícím se zdravím mírně upadala – stále ještě byl schopen skvělé hry, ale jeho organismus už nedokázal vydržet dlouhodobé vypětí a na delších turnajích a zápasech ho stále výrazněji zmáhala únava, což se projevovalo větší ochotou k remízám a selháváním v jednotlivých partiích. Nicméně až do své smrti zůstal nebezpečným protivníkem. Hodně mu v tom napomáhal jeho údajný „ďábelský“ pohled – jeho uhrančivé černé oči dokonce inspirovaly amerického velmistra Benkőho (Talova tradičního dodavatele bodů) k prohlášení, že Tal své soupeře hypnotizuje. Jednou pak proti Talovi nastoupil v černých brýlích, které ho měly ochránit. Partii ovšem prohrál stejně hladce, jako většinu ostatních.

David Navara (*1985, Praha) patří mezi nejvýraznější osobnosti českého šachu a dlouhodobě se drží i ve světové špičce. Už od dětství bylo jasné, že má mimořádný talent – velmistrem se stal ještě před sedmnáctými narozeninami. Během kariéry nasbíral řadu titulů, včetně jedenácti prvenství na mistrovství České republiky a několika evropských titulů v bleskovém šachu. Kromě svých výkonů na šachovnici je známý i férovým přístupem ke hře, který mu vynesl respekt soupeřů po celém světě.

Mikhail Tal měl ve zvyku dělat na šachovnici věci, u kterých ostatní velmistři nejdřív zvedli obočí a až potom figury. V této partii přichází oběť dámy, která vypadá tak podezřele, že by jeden skoro řekl: to přece nemůže fungovat. Jenže u Tala člověk nikdy neví, jestli sleduje šílenství, nebo genialitu. Aby v tom divák nezůstal jen jako tichý svědek, dostane také příležitost přemýšlet. Během videa se objeví několik diagramů a pokaždé budete mít dvacet vteřin na to najít nejlepší tah.

Na konci února měli záchranáři z východního Texasu co dělat, aby dostali do bezpečí dvě osoby z koše horkovzdušného balónu, jenž se zavěsil na téměř 300 metrů vysoké telekomunikační věži.

Luxusní hotel Crillon v centru Paříže. U stolu sedí několik obchodníků se šrotem a poslouchají váženého úředníka z ministerstva pošt a telegrafů. Ten jim oznamuje šokující zprávu: Eiffelova věž je prý pro město příliš drahá na údržbu a vláda ji chce tajně prodat do šrotu. V roce 1925 tomu jeden z nich skutečně uvěří – zaplatí nejen za „kontrakt“, ale dokonce i tučný úplatek, aby výběrové řízení vyhrál. Muž, který peníze inkasoval, se jmenuje Viktor Lustig. A Eiffelovka samozřejmě nikdy na prodej nebyla. Slavnému podvodníkovi se věnuje další díl videopodcastu HLASY ZLOČINU.

Přes 140 kilogramů trhaviny spotřeboval ve čtvrtek dopoledne střelmistr Petr Šobíšek k tomu, aby odstřelil skipovou věž bývalého dolu ve Staříči na Frýdecko-Místecku. Zhruba 20 tisíc tun železa a betonu se sesunulo k zemi za pár vteřin. Věž nespadla úplně přesně na vypočítané místo, naštěstí to nebyla velká komplikace.

Jan Timman (14. prosince 1951 Amsterdam – 18. února 2026 Arnhem) byl nizozemský šachový velmistr. V 80. letech 20. století byl považován za nejlepšího nesovětského hráče a byl znám i pod přezdívkou „The Best of the West“ (česky Nejlepší ze Západu). Devětkrát vyhrál nizozemský šachový šampionát, několikrát se zúčastnil turnaje kandidátů. V roce 1993 prohrál zápas o titul mistra světa proti Anatoliji Karpovovi.

Rok 2005, FIDE World Cup. V tehdejším vyřazovacím formátu se mezi elitními velmistry objevil i patnáctiletý Nor Magnus Carlsen. Proti němu stál zkušený americký reprezentant Gata Kamsky, bývalý vyzyvatel mistra světa a hráč s dlouholetou praxí na nejvyšší úrovni. Carlsen v té době ještě nebyl globální hvězdou. Měl však pověst mimořádného talentu a rychle stoupal světovým žebříčkem. Partie proti Kamskému ukázala, že se dokáže měřit s absolutní špičkou nejen odvahou, ale i poziční vyspělostí. PK

Spektakulární záběry z odstřelu chladicí věže uzavřené uhelné elektrárny v západoněmeckém Frimmersdorfu nabídla ve čtvrtek média veřejnosti. Sto sedmnáct metrů vysoká betonová dominanta se kontrolovaně sesunula k zemi poté, co pyrotechnici odpálili pečlivě připravené nálože.

Někdy partie neskončí proto, že jeden z hráčů udělá chybu. Skončí proto, že ten druhý hraje příliš odvážně. Judit Polgárová proti Višvanáthanu Anandovi obětovala dvě figury a ukázala, že šachy nejsou jen o počítání, ale i o odvaze jít tam, kam se jiní neodváží.

Dobývání hradu ve středověku představovalo specifickou formu vojenské blokády, při níž se útočníci pokoušeli o dobytí měst nebo pevností metodou vyčerpání nebo cíleného, dobře připraveného útoku. Během takovýchto dlouhých obléhání bylo běžné, že se obě strany ocitly v momentu, kdy vyčerpání sil vedlo k vyjednávání, a dokonce i diplomacie se stala nástrojem, který mohl ovlivnit konec konfliktu. Každé obléhání představovalo nejen vojenskou, ale i psychologickou válku, ve které rozhodovaly jak dobře plánované útoky, tak i schopnost obránců udržet pevnost a morálku. Jsme Nerdopolis a dnes se podíváme na dobývání hradů ve středověku, kde si rozebereme taktiky obléhání, obranu, ale také nejmocnější hrady a slavná obléhání naší historie.---Skladba Village Consort interpreta Kevin MacLeod podléhá licenci Creative Commons 4.0---Zdroj: https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/---https://incompetech.com/music/royalty-free/index.html?isrc=USUAN1700007---Interpret: http://incompetech.com/---Skladba Folk Round interpreta Kevin MacLeod podléhá licenci Creative Commons 4.0---Zdroj: https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/---http://incompetech.com/music/royalty-free/index.html?isrc=USUAN1100357---Interpret: http://incompetech.com/

Garry Kasparov jednou řekl, že když má Vasyl Ivančuk svůj den, je s ním téměř nemožné hrát. Ivančuk byl génius. Nikdy se nestal mistrem světa, přesto patřil k nejoblíbenějším a nejoriginálnějším šachistům historie. A jeho partie? Ty jsou nesmrtelné.

Judit Polgárová černými figurami porazí špičkového velmistra ve dvaceti devíti tazích. Vypadá to skoro jednoduše. Rozjede pěšce, otevře pozici, přečíslí obránce, přidá několik obětí – a je hotovo. Jenže tak jednoduché to samozřejmě není. Za touhle partií stojí genialita, ale také roky práce, neuvěřitelná dřina a sen. Sen, že můžete být nejlepší – i ve světě, který dlouho patřil jen mužům. Právě proto má smysl se na tuhle partii podívat pozorně. A proto vzniklo i tohle video. Věřím, že se vám partie i video budou líbit. Petr Koutný

Plzeň se musí pár týdnů obejít bez vyzvánění zvonů. Neodletěly do Říma, jak se traduje v období Velikonoc. Důvod je prozaičtější - plánovaná oprava zvonové stolice. Práce začaly 6. ledna a potrvají do konce měsíce.

Rok 2007. Hikaru Nakamura ještě není světovou ikonou blitzových streamů ani stálicí absolutní špičky, ale už tehdy ukazuje, proč o něm svět mluví jako o výjimečném talentu. Partie proti zkušenému velmistrovi Michal Krasenkow patří k těm, na které se nezapomíná. Nakamura obětuje dámu – ne z nutnosti, ale z přesvědčení. Následuje to, co mají šachisté nejraději: hon na krále. Černý král je vyhnán z bezpečí, nucen k dlouhé a nedobrovolné procházce po šachovnici, zatímco bílé figury hrají v dokonalé souhře. Každý tah má smysl, každá figura ví, kam patří. Tahle partie není o jedné kombinaci. Je o odvaze, výpočtu a citu pro iniciativu. Nakamura ukazuje, že oběť dámy není zoufalý pokus, ale logické vyústění pozice. A když král dojde na konec své cesty, přichází nevyhnutelný mat. Pokud hledáte partii, která inspiruje, baví a zároveň učí, právě jste ji našli. Nesmrtelná ukázka útočných šachů, kde fantazie vítězí nad materialismem – přesně ten typ partie, kvůli kterému máme šachy rádi.

V roce 1989 sehráli Michail Tal a Viswanathan Anand v Cannes partii, která dodnes patří mezi nesmrtelné. Tal byl v té době už vážně nemocný, o tři roky později zemřel. Přesto – nebo možná právě proto – hrál šachy s lehkostí, fantazií a radostí, která z jeho partií nikdy nezmizela. Pro Tala nebyly šachy jen hrou. Byly životem. A život pro něj znamenal šachy. I v době, kdy tělo sláblo, zůstávala jeho mysl neuvěřitelně svobodná. Tahle partie je toho krásným důkazem. V tomto streamu se k partii Tal – Anand (Cannes 1989) vracíme společně. Nejen kvůli kombinacím, ale kvůli příběhu, emocím a tomu zvláštnímu kouzlu, které Tal do šachu vždy přinášel.

Dosud neobjasněný incident ve vojenském prostoru Brdy v roce 1951. Ostraha přísně střeženého radaru na vrchu Praha ohlásila napadení teroristy. Střílelo se celou noc a následně se pročesával celý vojenský prostor ve snaze najít útočníky. Jak to bylo doopravdy?

Garry Kasparov, možná největší šachista všech dob, už poznal dva soupeře, kteří ho dokázali porazit: počítač – a teď i žena. Judit Polgárová, čtyřiadvacetiletá Maďarka, která od dětství boří šachové mýty, porazila Kasparova v Moskvě ve 42 tazích, při exhibičním „Zápase století“ mezi Ruskem a Zbytkem světa. Pro Polgárovou to mělo zvláštní příchuť. Když se měli setkat poprvé, Kasparov o ní prohlásil, že je jen „cirkusová loutka“ a že ženy by se měly starat spíš o děti než o šachy. Tak toto opravdu neměl říkat!! Pomsta byla nakonec sladká!

Když se řekne slavná šachová partie, většina lidí čeká nějakou bouři figur a oběť za obětí. Ale pak přijde Nigel Short a Jan Timman, rok 1991, a člověk zjistí, že šachy umí být stejně překvapivé jako dobrý školní vtípek. V téhle partii se totiž bílý král rozhodl, že už toho má dost. Nepožádal o doprovod, nečekal na povolení – prostě se sebral a vyrazil dopředu. A ne že by šel jen tak kousek. On došel až na h6, jako by si vyrazil na výlet, a ještě u toho vyřešil celou partii. Černý se ocitl v situaci, kdy každý jeho tah vypadal tak špatně, že by si radši napsal omluvenku. A právě proto je tahle partie nesmrtelná. Nepotřebujete být velmistr, abyste pochopili, v čem je její kouzlo: někdy stačí odvaha udělat krok, který ostatní ani nenapadne. A když se král vydá vpřed ve správný okamžik, dokáže rozhodnout víc než celá šachová armáda.

Partie z roku 2010, která se hrála v Praze je partií, kde královna ženského šachu Judit Polgárová chladnokrevně obětuje jezdce a David Navara bude muset najít ty nejlepší obranné tahy, aby přežil útok jedné z nejlepších hráček všech dob. Podaří se mu to?

Někdy nejde o vítězství, ale o víru, že ještě není konec. Garry Kasparov měl partii pod kontrolou, přesto David Navara bojoval dál. A právě tím napsal příběh, který nás učí, že šachy nejsou jen o tazích – ale o odvaze nikdy se nevzdat.

Byla to partie, kterou si člověk pustí znovu, i když už dávno ví, jak skončí. Garry Kasparov proti Veselinu Topalovovi, Wijk aan Zee 1999. Tahy, které nedávají smysl, dokud se z nich nestane mistrovské dílo. Šachová báseň o odvaze riskovat všechno a dokázat, že šachy jsou nesmrtelnou hrou!

V centru Říma, nedaleko Kolosea, se v pondělí částečně zřítila historická věž Torre dei Conti, která procházela rekonstrukcí. Při neštěstí utrpěl jeden dělník vážná zranění a další zůstal uvězněn pod troskami. Záchranné práce pokračují.

Byli dva. Garry Kasparov a Michail Tal. Každý jiný, a přesto stejní – oba žili pro šachy. Na šachovnici se potkali jako dva bojovníci, kteří vědí, že v téhle bitvě nejde jen o body, ale o čest, odvahu a krásu. Tahy plynuly jako údery srdce. A když bylo po všem, zůstalo ticho. Takové to, které patří jen nesmrtelným.

V roce 1976 byl Garry Kasparov ještě školák – ale na šachovnici už předváděl genialitu, která ohromila svět. Podívejte se, jak ve 13 letech hrál budoucí mistr světa.

Anatolij Karpov je známý svou precizní poziční hrou, ale v Linares 1994 předvedl něco, co připomínalo samotného Michaila Tala. Partie, která začíná klidem a končí bouří, ukazuje Karpova v netypické roli útočníka – a stojí za to ji vidět znovu.

Nebyl to duel o titul, ale měl stejnou váhu. V roce 1974 se v kandidátském zápase utkali Anatolij Karpov a Boris Spasskij. Karpov zvítězil 7:4 a vykročil na cestu k titulu mistra světa.

Anatolij Karpov ukazuje svůj geniální talent už v 19 letech! Partie proti Igoru Zaitsevovi z roku 1970 patří mezi klenoty šachové historie a předznamenala nástup budoucího mistra světa. Sledujte brilantní strategii, precizní techniku a tahy, které ukázaly, proč se Karpov stal legendou. V sérii Nesmrtelné partie přinášíme slavné šachové souboje, které se navždy zapsaly do dějin – kombinace, oběti i nezapomenutelné okamžiky šachových velikánů jako Karpov, Kasparov, Fischer, Tal či Carlsen.