Věž

Na okraji Osaky stojí stavba, kterou jen málokdo zná – Great Peace Prayer Tower (PL Tower). Na první pohled působí jako moderní architektonický skvost, ale za jejím vznikem se skrývá náboženské hnutí PL Kyōdan, které má v Japonsku statisíce následovníků. Proč byla věž postavena, co symbolizuje, a jakou roli hraje v japonské společnosti.

Sledujte nejlepší oběti dámy Magnuse Carlsena. Analýza neuvěřitelných šachových tahů, které šokovaly světové velmistry. Šachová magie mistra světa v Nesmrtelných partií! Petr Koutný

Nevšední návštěva na Karlštejně: Kastelánská prohlídka míst, na která se návštěvníci běžně nedostanou. Nahlédneme spolu do nejvyšších pater hlavní věže nad Kaplí svatého Kříže, do suterénních prostor i na hradby, na které už 150 let noha turisty nevstoupila.

Přes Hudlickou skálu na Děd a Máminku Tam, kde se dnes rozprostírá CHKO Křivoklátsko, rostly po dlouhá staletí stromy Královského hvozdu, který byl honitbou Přemyslovců. Dle královského výnosu, platícího až do 19. století, se zde nesměl bez povolení pokácet jediný strom. Z hustých lesů ční buližníkové skalní útvary. Ty spolu s rozhlednami poskytují úchvatné vyhlídky na kopcovitou krajinu. Informace k trase najdete na www.cyklotrasy.net/cyklo016.htm.

Tal byl často označován za šachový meteor či supernovu pro bleskový start z neznáma mezi světovou elitu. V roce 1956 debutoval na mistrovství Sovětského svazu (skončil 5.-7.), nicméně již o rok později celý turnaj vyhrál, za což obdržel titul velmistra. Po dalších úspěších pak v roce 1959 uspěl v turnaji kandidátů a v roce 1960 rozdrtil v souboji o titul mistra světa legendárního Botvinnika poměrem 12,5:8,5 a stal se 8. mistrem světa v šachu. Michail Tal (napravo) při hře proti Američanovi Fischerovi Michail Tal, Oberhausen 1961 Talova prohra v odvetném zápase o rok později byla všeobecným překvapením a předpokládalo se, že za to může jeho odbytá příprava, zdá se ale, že již tehdy začínal mít vážné zdravotní potíže. Očekával se nový souboj Tal-Botvinnik, ale už k němu nedošlo, neboť Tal se na dalším turnaji kandidátů zhroutil. Následné vyšetření u něj odhalilo celý komplex chorob zejména trávicího traktu. Tal se po delším léčení účastnil ještě řady dalších turnajů a zápasů kandidátů, dvakrát se znovu vážně ucházel o nový zápas o titul mistra světa (v roce 1965 podlehl teprve ve finále Spasskému +1-4=6, v roce 1968 v semifinále Korčnému +1-2=7). V roce 1988 získal titul mistra světa v bleskovém šachu.[2] Fenomenální byly jeho výsledky na šachových olympiádách, kde vždy podstatně přispěl k vítězství sovětského mužstva. Šestkrát vyhrál rovněž mistrovství Sovětského svazu. Často se však dostával do problémů se sovětskými šachovými funkcionáři. Charakteristika Jako šachista byl velmi ctěn pro svůj romantický přístup k partiím, který se vyznačoval ostrou kombinační hrou, pro jejíž vyvolání neváhal podstupovat enormní riziko v podobě nepropočítaných či nekorektních obětí, a to i v těch nejdůležitějších partiích. Řada jeho kombinací byla vyvrácena, většinou se tak ale nestalo přímo na šachovnici, kde jeho soupeři propadali panice a nezvládali logicky nastupující časovou tíseň, ale až v analýzách po partii. Tal tak byl stejně jako E. Lasker (který byl jeho velkým vzorem) často obviňován z toho, že má pouze štěstí, že jeho hra je jen velký bluf. On sám svůj styl vzletně vyjádřil slovy: „Musíte vzít soupeře do hlubokého, temného lesa, kde 2+2=5 a cesta ven je dost široká jen pro jednoho.“[3] Při jiné příležitosti charakterizoval svoji metodu stručně: „Dejte jim příležitost, zkomplikujte hru. Oni už si to pokazí sami.“ Jeho představivost a tvořivost byla neuvěřitelná, dodnes se používá termín „Talův tah“ jako označení neočekávaného a velké komplikace přinášejícího tahu, který se natolik vymyká běžným schématům, že by ho drtivá většina šachistů (včetně velmistrů) vůbec nezvažovala. Jeho hra postupně s rostoucím věkem a zhoršujícím se zdravím mírně upadala – stále ještě byl schopen skvělé hry, ale jeho organismus už nedokázal vydržet dlouhodobé vypětí a na delších turnajích a zápasech ho stále výrazněji zmáhala únava, což se projevovalo větší ochotou k remízám a selháváním v jednotlivých partiích. Nicméně až do své smrti zůstal nebezpečným protivníkem. Hodně mu v tom napomáhal jeho údajný „ďábelský“ pohled – jeho uhrančivé černé oči dokonce inspirovaly amerického velmistra Benkőho (Talova tradičního dodavatele bodů) k prohlášení, že Tal své soupeře hypnotizuje. Jednou pak proti Talovi nastoupil v černých brýlích, které ho měly ochránit. Partii ovšem prohrál stejně hladce, jako většinu ostatních.

David Navara (*1985, Praha) patří mezi nejvýraznější osobnosti českého šachu a dlouhodobě se drží i ve světové špičce. Už od dětství bylo jasné, že má mimořádný talent – velmistrem se stal ještě před sedmnáctými narozeninami. Během kariéry nasbíral řadu titulů, včetně jedenácti prvenství na mistrovství České republiky a několika evropských titulů v bleskovém šachu. Kromě svých výkonů na šachovnici je známý i férovým přístupem ke hře, který mu vynesl respekt soupeřů po celém světě.

Mikhail Tal měl ve zvyku dělat na šachovnici věci, u kterých ostatní velmistři nejdřív zvedli obočí a až potom figury. V této partii přichází oběť dámy, která vypadá tak podezřele, že by jeden skoro řekl: to přece nemůže fungovat. Jenže u Tala člověk nikdy neví, jestli sleduje šílenství, nebo genialitu. Aby v tom divák nezůstal jen jako tichý svědek, dostane také příležitost přemýšlet. Během videa se objeví několik diagramů a pokaždé budete mít dvacet vteřin na to najít nejlepší tah.

Na konci února měli záchranáři z východního Texasu co dělat, aby dostali do bezpečí dvě osoby z koše horkovzdušného balónu, jenž se zavěsil na téměř 300 metrů vysoké telekomunikační věži.

Luxusní hotel Crillon v centru Paříže. U stolu sedí několik obchodníků se šrotem a poslouchají váženého úředníka z ministerstva pošt a telegrafů. Ten jim oznamuje šokující zprávu: Eiffelova věž je prý pro město příliš drahá na údržbu a vláda ji chce tajně prodat do šrotu. V roce 1925 tomu jeden z nich skutečně uvěří – zaplatí nejen za „kontrakt“, ale dokonce i tučný úplatek, aby výběrové řízení vyhrál. Muž, který peníze inkasoval, se jmenuje Viktor Lustig. A Eiffelovka samozřejmě nikdy na prodej nebyla. Slavnému podvodníkovi se věnuje další díl videopodcastu HLASY ZLOČINU.

Přes 140 kilogramů trhaviny spotřeboval ve čtvrtek dopoledne střelmistr Petr Šobíšek k tomu, aby odstřelil skipovou věž bývalého dolu ve Staříči na Frýdecko-Místecku. Zhruba 20 tisíc tun železa a betonu se sesunulo k zemi za pár vteřin. Věž nespadla úplně přesně na vypočítané místo, naštěstí to nebyla velká komplikace.

Jan Timman (14. prosince 1951 Amsterdam – 18. února 2026 Arnhem) byl nizozemský šachový velmistr. V 80. letech 20. století byl považován za nejlepšího nesovětského hráče a byl znám i pod přezdívkou „The Best of the West“ (česky Nejlepší ze Západu). Devětkrát vyhrál nizozemský šachový šampionát, několikrát se zúčastnil turnaje kandidátů. V roce 1993 prohrál zápas o titul mistra světa proti Anatoliji Karpovovi.

Rok 2005, FIDE World Cup. V tehdejším vyřazovacím formátu se mezi elitními velmistry objevil i patnáctiletý Nor Magnus Carlsen. Proti němu stál zkušený americký reprezentant Gata Kamsky, bývalý vyzyvatel mistra světa a hráč s dlouholetou praxí na nejvyšší úrovni. Carlsen v té době ještě nebyl globální hvězdou. Měl však pověst mimořádného talentu a rychle stoupal světovým žebříčkem. Partie proti Kamskému ukázala, že se dokáže měřit s absolutní špičkou nejen odvahou, ale i poziční vyspělostí. PK

Spektakulární záběry z odstřelu chladicí věže uzavřené uhelné elektrárny v západoněmeckém Frimmersdorfu nabídla ve čtvrtek média veřejnosti. Sto sedmnáct metrů vysoká betonová dominanta se kontrolovaně sesunula k zemi poté, co pyrotechnici odpálili pečlivě připravené nálože.

Někdy partie neskončí proto, že jeden z hráčů udělá chybu. Skončí proto, že ten druhý hraje příliš odvážně. Judit Polgárová proti Višvanáthanu Anandovi obětovala dvě figury a ukázala, že šachy nejsou jen o počítání, ale i o odvaze jít tam, kam se jiní neodváží.

Dobývání hradu ve středověku představovalo specifickou formu vojenské blokády, při níž se útočníci pokoušeli o dobytí měst nebo pevností metodou vyčerpání nebo cíleného, dobře připraveného útoku. Během takovýchto dlouhých obléhání bylo běžné, že se obě strany ocitly v momentu, kdy vyčerpání sil vedlo k vyjednávání, a dokonce i diplomacie se stala nástrojem, který mohl ovlivnit konec konfliktu. Každé obléhání představovalo nejen vojenskou, ale i psychologickou válku, ve které rozhodovaly jak dobře plánované útoky, tak i schopnost obránců udržet pevnost a morálku. Jsme Nerdopolis a dnes se podíváme na dobývání hradů ve středověku, kde si rozebereme taktiky obléhání, obranu, ale také nejmocnější hrady a slavná obléhání naší historie.---Skladba Village Consort interpreta Kevin MacLeod podléhá licenci Creative Commons 4.0---Zdroj: https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/---https://incompetech.com/music/royalty-free/index.html?isrc=USUAN1700007---Interpret: http://incompetech.com/---Skladba Folk Round interpreta Kevin MacLeod podléhá licenci Creative Commons 4.0---Zdroj: https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/---http://incompetech.com/music/royalty-free/index.html?isrc=USUAN1100357---Interpret: http://incompetech.com/

Garry Kasparov jednou řekl, že když má Vasyl Ivančuk svůj den, je s ním téměř nemožné hrát. Ivančuk byl génius. Nikdy se nestal mistrem světa, přesto patřil k nejoblíbenějším a nejoriginálnějším šachistům historie. A jeho partie? Ty jsou nesmrtelné.

Judit Polgárová černými figurami porazí špičkového velmistra ve dvaceti devíti tazích. Vypadá to skoro jednoduše. Rozjede pěšce, otevře pozici, přečíslí obránce, přidá několik obětí – a je hotovo. Jenže tak jednoduché to samozřejmě není. Za touhle partií stojí genialita, ale také roky práce, neuvěřitelná dřina a sen. Sen, že můžete být nejlepší – i ve světě, který dlouho patřil jen mužům. Právě proto má smysl se na tuhle partii podívat pozorně. A proto vzniklo i tohle video. Věřím, že se vám partie i video budou líbit. Petr Koutný

Plzeň se musí pár týdnů obejít bez vyzvánění zvonů. Neodletěly do Říma, jak se traduje v období Velikonoc. Důvod je prozaičtější - plánovaná oprava zvonové stolice. Práce začaly 6. ledna a potrvají do konce měsíce.

Rok 2007. Hikaru Nakamura ještě není světovou ikonou blitzových streamů ani stálicí absolutní špičky, ale už tehdy ukazuje, proč o něm svět mluví jako o výjimečném talentu. Partie proti zkušenému velmistrovi Michal Krasenkow patří k těm, na které se nezapomíná. Nakamura obětuje dámu – ne z nutnosti, ale z přesvědčení. Následuje to, co mají šachisté nejraději: hon na krále. Černý král je vyhnán z bezpečí, nucen k dlouhé a nedobrovolné procházce po šachovnici, zatímco bílé figury hrají v dokonalé souhře. Každý tah má smysl, každá figura ví, kam patří. Tahle partie není o jedné kombinaci. Je o odvaze, výpočtu a citu pro iniciativu. Nakamura ukazuje, že oběť dámy není zoufalý pokus, ale logické vyústění pozice. A když král dojde na konec své cesty, přichází nevyhnutelný mat. Pokud hledáte partii, která inspiruje, baví a zároveň učí, právě jste ji našli. Nesmrtelná ukázka útočných šachů, kde fantazie vítězí nad materialismem – přesně ten typ partie, kvůli kterému máme šachy rádi.

V roce 1989 sehráli Michail Tal a Viswanathan Anand v Cannes partii, která dodnes patří mezi nesmrtelné. Tal byl v té době už vážně nemocný, o tři roky později zemřel. Přesto – nebo možná právě proto – hrál šachy s lehkostí, fantazií a radostí, která z jeho partií nikdy nezmizela. Pro Tala nebyly šachy jen hrou. Byly životem. A život pro něj znamenal šachy. I v době, kdy tělo sláblo, zůstávala jeho mysl neuvěřitelně svobodná. Tahle partie je toho krásným důkazem. V tomto streamu se k partii Tal – Anand (Cannes 1989) vracíme společně. Nejen kvůli kombinacím, ale kvůli příběhu, emocím a tomu zvláštnímu kouzlu, které Tal do šachu vždy přinášel.

Dosud neobjasněný incident ve vojenském prostoru Brdy v roce 1951. Ostraha přísně střeženého radaru na vrchu Praha ohlásila napadení teroristy. Střílelo se celou noc a následně se pročesával celý vojenský prostor ve snaze najít útočníky. Jak to bylo doopravdy?

Garry Kasparov, možná největší šachista všech dob, už poznal dva soupeře, kteří ho dokázali porazit: počítač – a teď i žena. Judit Polgárová, čtyřiadvacetiletá Maďarka, která od dětství boří šachové mýty, porazila Kasparova v Moskvě ve 42 tazích, při exhibičním „Zápase století“ mezi Ruskem a Zbytkem světa. Pro Polgárovou to mělo zvláštní příchuť. Když se měli setkat poprvé, Kasparov o ní prohlásil, že je jen „cirkusová loutka“ a že ženy by se měly starat spíš o děti než o šachy. Tak toto opravdu neměl říkat!! Pomsta byla nakonec sladká!

Když se řekne slavná šachová partie, většina lidí čeká nějakou bouři figur a oběť za obětí. Ale pak přijde Nigel Short a Jan Timman, rok 1991, a člověk zjistí, že šachy umí být stejně překvapivé jako dobrý školní vtípek. V téhle partii se totiž bílý král rozhodl, že už toho má dost. Nepožádal o doprovod, nečekal na povolení – prostě se sebral a vyrazil dopředu. A ne že by šel jen tak kousek. On došel až na h6, jako by si vyrazil na výlet, a ještě u toho vyřešil celou partii. Černý se ocitl v situaci, kdy každý jeho tah vypadal tak špatně, že by si radši napsal omluvenku. A právě proto je tahle partie nesmrtelná. Nepotřebujete být velmistr, abyste pochopili, v čem je její kouzlo: někdy stačí odvaha udělat krok, který ostatní ani nenapadne. A když se král vydá vpřed ve správný okamžik, dokáže rozhodnout víc než celá šachová armáda.

Partie z roku 2010, která se hrála v Praze je partií, kde královna ženského šachu Judit Polgárová chladnokrevně obětuje jezdce a David Navara bude muset najít ty nejlepší obranné tahy, aby přežil útok jedné z nejlepších hráček všech dob. Podaří se mu to?

Někdy nejde o vítězství, ale o víru, že ještě není konec. Garry Kasparov měl partii pod kontrolou, přesto David Navara bojoval dál. A právě tím napsal příběh, který nás učí, že šachy nejsou jen o tazích – ale o odvaze nikdy se nevzdat.

Byla to partie, kterou si člověk pustí znovu, i když už dávno ví, jak skončí. Garry Kasparov proti Veselinu Topalovovi, Wijk aan Zee 1999. Tahy, které nedávají smysl, dokud se z nich nestane mistrovské dílo. Šachová báseň o odvaze riskovat všechno a dokázat, že šachy jsou nesmrtelnou hrou!