Věž

Judit Polgárová černými figurami porazí špičkového velmistra ve dvaceti devíti tazích. Vypadá to skoro jednoduše. Rozjede pěšce, otevře pozici, přečíslí obránce, přidá několik obětí – a je hotovo. Jenže tak jednoduché to samozřejmě není. Za touhle partií stojí genialita, ale také roky práce, neuvěřitelná dřina a sen. Sen, že můžete být nejlepší – i ve světě, který dlouho patřil jen mužům. Právě proto má smysl se na tuhle partii podívat pozorně. A proto vzniklo i tohle video. Věřím, že se vám partie i video budou líbit. Petr Koutný

Plzeň se musí pár týdnů obejít bez vyzvánění zvonů. Neodletěly do Říma, jak se traduje v období Velikonoc. Důvod je prozaičtější - plánovaná oprava zvonové stolice. Práce začaly 6. ledna a potrvají do konce měsíce.

Rok 2007. Hikaru Nakamura ještě není světovou ikonou blitzových streamů ani stálicí absolutní špičky, ale už tehdy ukazuje, proč o něm svět mluví jako o výjimečném talentu. Partie proti zkušenému velmistrovi Michal Krasenkow patří k těm, na které se nezapomíná. Nakamura obětuje dámu – ne z nutnosti, ale z přesvědčení. Následuje to, co mají šachisté nejraději: hon na krále. Černý král je vyhnán z bezpečí, nucen k dlouhé a nedobrovolné procházce po šachovnici, zatímco bílé figury hrají v dokonalé souhře. Každý tah má smysl, každá figura ví, kam patří. Tahle partie není o jedné kombinaci. Je o odvaze, výpočtu a citu pro iniciativu. Nakamura ukazuje, že oběť dámy není zoufalý pokus, ale logické vyústění pozice. A když král dojde na konec své cesty, přichází nevyhnutelný mat. Pokud hledáte partii, která inspiruje, baví a zároveň učí, právě jste ji našli. Nesmrtelná ukázka útočných šachů, kde fantazie vítězí nad materialismem – přesně ten typ partie, kvůli kterému máme šachy rádi.

V roce 1989 sehráli Michail Tal a Viswanathan Anand v Cannes partii, která dodnes patří mezi nesmrtelné. Tal byl v té době už vážně nemocný, o tři roky později zemřel. Přesto – nebo možná právě proto – hrál šachy s lehkostí, fantazií a radostí, která z jeho partií nikdy nezmizela. Pro Tala nebyly šachy jen hrou. Byly životem. A život pro něj znamenal šachy. I v době, kdy tělo sláblo, zůstávala jeho mysl neuvěřitelně svobodná. Tahle partie je toho krásným důkazem. V tomto streamu se k partii Tal – Anand (Cannes 1989) vracíme společně. Nejen kvůli kombinacím, ale kvůli příběhu, emocím a tomu zvláštnímu kouzlu, které Tal do šachu vždy přinášel.

Dosud neobjasněný incident ve vojenském prostoru Brdy v roce 1951. Ostraha přísně střeženého radaru na vrchu Praha ohlásila napadení teroristy. Střílelo se celou noc a následně se pročesával celý vojenský prostor ve snaze najít útočníky. Jak to bylo doopravdy?

Garry Kasparov, možná největší šachista všech dob, už poznal dva soupeře, kteří ho dokázali porazit: počítač – a teď i žena. Judit Polgárová, čtyřiadvacetiletá Maďarka, která od dětství boří šachové mýty, porazila Kasparova v Moskvě ve 42 tazích, při exhibičním „Zápase století“ mezi Ruskem a Zbytkem světa. Pro Polgárovou to mělo zvláštní příchuť. Když se měli setkat poprvé, Kasparov o ní prohlásil, že je jen „cirkusová loutka“ a že ženy by se měly starat spíš o děti než o šachy. Tak toto opravdu neměl říkat!! Pomsta byla nakonec sladká!

Když se řekne slavná šachová partie, většina lidí čeká nějakou bouři figur a oběť za obětí. Ale pak přijde Nigel Short a Jan Timman, rok 1991, a člověk zjistí, že šachy umí být stejně překvapivé jako dobrý školní vtípek. V téhle partii se totiž bílý král rozhodl, že už toho má dost. Nepožádal o doprovod, nečekal na povolení – prostě se sebral a vyrazil dopředu. A ne že by šel jen tak kousek. On došel až na h6, jako by si vyrazil na výlet, a ještě u toho vyřešil celou partii. Černý se ocitl v situaci, kdy každý jeho tah vypadal tak špatně, že by si radši napsal omluvenku. A právě proto je tahle partie nesmrtelná. Nepotřebujete být velmistr, abyste pochopili, v čem je její kouzlo: někdy stačí odvaha udělat krok, který ostatní ani nenapadne. A když se král vydá vpřed ve správný okamžik, dokáže rozhodnout víc než celá šachová armáda.

Partie z roku 2010, která se hrála v Praze je partií, kde královna ženského šachu Judit Polgárová chladnokrevně obětuje jezdce a David Navara bude muset najít ty nejlepší obranné tahy, aby přežil útok jedné z nejlepších hráček všech dob. Podaří se mu to?

Někdy nejde o vítězství, ale o víru, že ještě není konec. Garry Kasparov měl partii pod kontrolou, přesto David Navara bojoval dál. A právě tím napsal příběh, který nás učí, že šachy nejsou jen o tazích – ale o odvaze nikdy se nevzdat.

Byla to partie, kterou si člověk pustí znovu, i když už dávno ví, jak skončí. Garry Kasparov proti Veselinu Topalovovi, Wijk aan Zee 1999. Tahy, které nedávají smysl, dokud se z nich nestane mistrovské dílo. Šachová báseň o odvaze riskovat všechno a dokázat, že šachy jsou nesmrtelnou hrou!

V centru Říma, nedaleko Kolosea, se v pondělí částečně zřítila historická věž Torre dei Conti, která procházela rekonstrukcí. Při neštěstí utrpěl jeden dělník vážná zranění a další zůstal uvězněn pod troskami. Záchranné práce pokračují.

Byli dva. Garry Kasparov a Michail Tal. Každý jiný, a přesto stejní – oba žili pro šachy. Na šachovnici se potkali jako dva bojovníci, kteří vědí, že v téhle bitvě nejde jen o body, ale o čest, odvahu a krásu. Tahy plynuly jako údery srdce. A když bylo po všem, zůstalo ticho. Takové to, které patří jen nesmrtelným.

V roce 1976 byl Garry Kasparov ještě školák – ale na šachovnici už předváděl genialitu, která ohromila svět. Podívejte se, jak ve 13 letech hrál budoucí mistr světa.

Anatolij Karpov je známý svou precizní poziční hrou, ale v Linares 1994 předvedl něco, co připomínalo samotného Michaila Tala. Partie, která začíná klidem a končí bouří, ukazuje Karpova v netypické roli útočníka – a stojí za to ji vidět znovu.

Nebyl to duel o titul, ale měl stejnou váhu. V roce 1974 se v kandidátském zápase utkali Anatolij Karpov a Boris Spasskij. Karpov zvítězil 7:4 a vykročil na cestu k titulu mistra světa.

Anatolij Karpov ukazuje svůj geniální talent už v 19 letech! Partie proti Igoru Zaitsevovi z roku 1970 patří mezi klenoty šachové historie a předznamenala nástup budoucího mistra světa. Sledujte brilantní strategii, precizní techniku a tahy, které ukázaly, proč se Karpov stal legendou. V sérii Nesmrtelné partie přinášíme slavné šachové souboje, které se navždy zapsaly do dějin – kombinace, oběti i nezapomenutelné okamžiky šachových velikánů jako Karpov, Kasparov, Fischer, Tal či Carlsen.

Bobby Fischer byl už jako šestnáctiletý fenomén, který dokázal proměnit šachovnici v učebnici. Partie z roku 1959 proti italskému šachistovi Osvaldu Rosetovi patří mezi ty, které se navždy zapisují do šachové historie – ne pro oběť figury či ohromující kombinaci, ale pro něco zdánlivě nenápadného: nevýhodu tahu. Roseto se ocitl v pozici, kde jakýkoli tah vedl jen k horšímu postavení. Každý jeho krok posouval partii blíže k nevyhnutelnému konci. Fischer s chladnou přesností ukázal, co znamená pravý zugzwang: okamžik, kdy by soupeř nejraději nehrál vůbec.

Jedna z nejkrásnějších partií Bobbyho Fischera. Tahy tak čisté, že připomínají umělecké dílo. Podívejte se na partii, která se stala symbolem šachové dokonalosti. Psal se rok 1960 a v německém Lipsku proti sobě usedli René Letelier Martner a Bobby Fischer. Martner vyrazil vpřed a obsadil centrum, ale pak se rozjel šachový koncert mladého génia. Figurky začaly tančit v dokonalé harmonii a každý tah Fischera byl přesně na správném místě. To, co zpočátku vypadalo jako boj dvou rovnocenných soupeřů, se proměnilo v ukázku čisté šachové krásy – partie, která se zapsala do historie jako jedno z mistrovských děl amerického šachového génia.

Originální nahrávky z 11. září, které jste možná nikdy neslyšeli. Uslyšíte poslední telefonáty z unesených letadel i ze Světového obchodního centra – rozloučení, uklidňování, vyznání lásky. Bez senzace, s úctou k obětem necháváme promluvit jejich vlastní slova. ––––– 00:00 Brian Sweeney 01:10 Intro 01:46 Teroristický útok 02:31 CeeCee Lyles 03:19 Linda Gronlund 04:59 Brian Nuñez 05:28 Melissa Harrington Hughes 05:55 Jim Gartenberg 06:51 Brad Fetchet 07:53 Pád Severní Věže 08:20 Stephen Mulderry

Když v roce 1963 Fischer obětoval věž proti Benkovi, svět nevěřil vlastním očím. Partie se stala nesmrtelnou ukázkou šachové krásy a dodnes je považována za jednu z největších ukázek geniality na šachovnici.

Rok 1961 přinesl okamžik, na který šachový svět dlouho čekal – Bobby Fischer poprvé porazil tehdejšího mistra světa Michaila Tala. V sicilské obraně se střetly dvě šachové legendy, jejichž styly nemohly být odlišnější: magický útočník Tal a precizní génius Fischer. Výsledek? Partie, která se stala jedním z klenotů 20. století a symbolem okamžiku, který se zapíše do šachové historie jako první Fischerovo vítězství nad Talem a začátek jeho cesty k nesmrtelnosti.

Přesně 126 schodů musí vyšlapat každý, kdo se chce na Nový Jičín a okolí podívat z nové vyhlídky. Tou se stala 66 metrů vysoká renesanční hranolová věž z konce 16. století, která je součástí kostela Nanebevzetí Panny Marie v Žerotínově ulici.

Tohle není obyčejná partie. Mikhail Tal spustí na šachovnici takový ohňostroj obětí, že nebudete věřit vlastním očím. Připravte se – tohle vás chytne od prvního tahu.

Na zámku, bývalém nádraží, v hausbótu, maringotce, větrném mlýnu nebo v jurtě. Na všech těchto místech můžete zažít netradiční ubytování. V Jičíně se dá přespat v pětipodlažní renesanční věži. V někdejším vodárenském objektu z počátku 16. století, který měl ve správě i Albrecht z Valdštejna, na vás dýchne historie hned při vstupu. A nechybí ani legenda o duchovi, který tu prý ve sklepě straší dodnes.

Ve třinácti letech sehrál Bobby Fischer partii, která ohromila svět. Proti zkušenému Donaldu Byrnovi předvedl brilantní kombinaci, obětoval dámu a ukázal genialitu, která ho měla brzy katapultovat mezi legendy. Partie století – a důkaz, že šachový génius se pozná i v dětském věku.

„Neútoč, dokud nedokončíš vývin.“ To říká každý trenér. Jenže Michail Tal měl vlastní pravidla. Soupeř? Neudělá žádnou očividnou chybu. Ale to nestačí, když proti vám sedí Tal. Tahle partie je důkazem, že fantazie a odvaha poráží šachovou „správnost“. Až vám někdo příště bude radit, že nejdřív se má dokončit vývin... ukažte mu tohle video.

Tajemné legendy o lidech, zazděných do základů hradu nám nedaly spát. Když kastelán upozornil na jedno podezřelé místo, vydali jsme se tajemnou legendu prověřit. A objevili jsme legendu ještě tajemnější.

Zřejmě nejznámější partií z turnaje kandidátů v Curychu roku 1953 je souboj Efima Gellera s Maxem Euwem. Ačkoli Euwe přišel o titul mistra světa už před šestnácti lety, dokázal tehdy, že má šachově stále co nabídnout. V této partii předvedl svůj životní výkon – a podle mnohých i jednu z nejúchvatnějších obran v celé historii šachu.

Podlehněte magii nejvyhledávanějšího mentalisty Radka Bakaláře, jehož originální talk show vás doslova okouzlí! Vítejte ve světě VIP hostů, triků, iluzí a kouzel a dávejte dobrý pozor, protože jen tak se i vy můžete stát okouzlujícími, kamkoli vkročíte.

Lexa z Comebacku se blíží ke kulatému milníku. Matouše Rumla (39) letos na podzim čeká čtyřicítka, na kterou však vůbec nevypadá. Herec v rozhovoru pro eXtra.cz prozradil, jak se udržuje v kondici, a zároveň promluvil o synovi, který jde v jeho šlépějích.