Angry Metal Guy

„Sotva rok po vydání jednoho z mých nejoblíbenějších alb roku 2025, Sallow Moth přilétá, aby vyložil další obrovskou porci progresivního death metalu. Tematicky Hydrophilous Brood pokračuje v prozkoumávání kvantového zapletení lucerny Mossbane, svévolně mocného artefaktu, který dokáže uživatele přenášet mezi rovinami existence – často s děsivými následky. Toto pozadí na Mossbane Lantern se mi na předchozím albu velmi líbilo a zjištění, že nová deska Sallow Moth se opět ponoří do neproniknutelné vrtkavosti lucerny, mě naplnilo stejnou měrou nadšením i nervozitou.“ Moth házení. Příspěvek Sallow Moth – Hydrophilous Brood Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Thrash si zatím užívá solidní rok... Ať už je vaším jedem technický ohňostroj, který vám zatočí hlavou, jako v případě Cryptic Shift, nebo živý, rohatý cval inspirovaného nejnovějšího alba Kreator, hubený, zlý death-thrash Nuclear Tomb, silná rána Furi Helium, nebo divoké, ošklivé staromódní bití Desolus, legendární žánr, na kterém si mnoho metalistů brousilo zuby, je na solidní vlně. Můj problém s moderní thrashovou scénou je nedostatek opravdu vzrušujících souborů, které vydávají vynikající materiál, zejména když je srovnáme s jinými preferovanými žánry, jako je současná death metalová scéna, která je na tom opravdu dobře. S vydáním svého debutového alba retro-inspirovaného moderního thrash, britská skupina Imperium vypouští debutové album Exodus Unknown.“ Thrash, jako by se nikdo nedíval. Článek Imperium – Exodus Unknown Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Občas se objeví nová kapela a zvolí si příšerný název – jako třeba Illwind. Nemluvím jen o asociaci s plynatostí – i když to rozhodně nepomáhá. Je to prostě těžko dohledatelný název, zvlášť pro kapelu s tak malou webovou stopou. Google vás nasměruje na píseň Radiohead „Ill Wind“ nebo na psychedelickou kapelu z Bostonu 60. let jménem Ill Wind, a to mezi další překvapivě četné použití termínu „ill wind“. Dokonce jsem začal pochybovat, jestli je ta kapela vůbec skutečná.“ Plynatost. Příspěvek Illwind – The Unfolding at the End of Light Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

"Psycroptic jsou od počátku století základním kamenem tech death scény. Jejich klasika z roku 2003, The Scepter of the Ancients, je legendární nahrávkou, která pomohla definovat žánr. Od té doby tito tasmánští ďáblové vydali sedm alb inovativního tech deathu a nastavili laťku, kterou jen málokdo dokázal dorovnat a ještě méně ji překonat. Jejich eponymní album z roku 2015 je bodem, ve kterém Psycroptic skutečně našli svou moderní podobu." Psy-ops. Článek Psycroptic – The Pulse of Annihilation Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Pro kritické domy, jako je ten náš, je odvěkým problémem, že ačkoli představují ucelenou vizi, měl by mít každý editor svůj vlastní jedinečný hlas. Jak čas plyne, autoři přicházejí do AMG a odcházejí jako hovězí maso skrz mlýnek. Všechno toto blábolení, abychom řekli, že máme velmi odlišné názory a jak starší autoři opouštějí kapely, nová krev přichází, aby nabídla čerstvý pohled. V tomto duchu, náš Dear Hollow neměl zářící názor na předchozí album Fuming Mouth, Last Day of Sun. Pro mě to bylo jedno z mých nejoblíbenějších alb toho roku a deska, kterou dodnes točím často.“ Otevřete se! Příspěvek Fuming Mouth – The Ringing Bell Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Zatímco jakákoliv kapela, ať už metalová nebo ne, by dala cokoliv za to, aby měla ve své diskografii klasiku, často mám pocit, že mít jednu může být pro jejich ostatní alba na škodu. Některé klasiky si udržují svůj věčný status díky sebenaplňujícímu proroctví „tohle je dobré, protože nám bylo řečeno, že to musí být“ (Tomb of the Mutilated), zatímco jiné si svůj status udržují, protože fanoušci odmítají přijmout cokoliv jiného jako něco, co by se tomuto konkrétnímu zvuku mohlo vyrovnat (None So Vile, Dopethrone, Destroy the Opposition), bez ohledu na kvalitu následujících vydání. Za poslední dekádu nebo tak nějak Gorguts sesadili Meshuggah z pozice kapely, ze které všichni čerpají inspiraci, a to s fantastickými výsledky. Pocházející z Dánska, Carbon Tomb jsou tu, aby se svou debutovou deskou Passage to a Neutron Star zpustošili zemi, a i oni hodili klobouk do ringu Gorguts.“ Carbon guts? Článek Post Carbon Tomb – Passage to a Neutron Star Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„V červnu jsem si dal trochu thrashový maraton a Ruyned tento měsíc zakončí můj kopanec pro starýho Grina. Rumunské trio mě posílá hluboko do srdce července s přetaktovaným, vysokooktanovým riffingem a mírným případem bičování. Profanum Sacrificium, druhé LP Ruyned, hraje thrash tak, jak to zamýšlela stará škola – zuřivou rychlostí s jemností háku do čelisti.“ Thrash do tváře. Příspěvek Ruyned – Profanum Sacrificium Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„40 let, 34 současných i bývalých členů, přes 230 nahrávek uvedených v archivech a jeden přesun z Pensylvánie – to je rap sheet clevelandských Nunslaughter z Ohia, kteří se od roku 1987 utkávají s Ježíšem. Nějakých 5 let po albu z roku 2021 Red Is the Color of Ripping Death, které náš El Cuervo popsal jako „zábavný zážitek, který je na okrajích roztřepený“, se Nunslaughter vrací v dobré formě, aby požehnali černé mase a nakopali křesťanské zadky na svém šestém dlouhohrajícím albu a debutu u BLKIIBLK Records, Satanic Chaos Legions.“ Jeptišky se baví. Článek Nunslaughter – Satanic Chaos Legions Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„V recenzentské hře mohou očekávání být požehnáním i prokletím. Ať už dopadnou jakkoli, jedna pravda zůstává: očekávání jsou svině. To je tvrdá lekce, kterou si kanadská technická death metalová kapela Apogean brzy vyzkouší na vlastní kůži. V roce 2024, kdy byla tato tehdy neznámá pětice známá jen díky jednomu EP, vydala své debutové plnohodnotné album Cyberstrictive. Toto album, inspirované románem Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita, bylo dystopickou smrští technického death metalu, který kombinoval čelisti drtící hudební dovednosti s nezapomenutelnými riffy a skvělým psaním písní, což z něj udělalo moji nejhranější desku roku. Během mých začínajících n00b dní na tomto webu jsem ji korunoval Albem roku, takže když bylo oznámeno Waste Where Life Begins, byl jsem nadšený.“ Hořící v ohni očekávání. Článek Apogean – Waste Where Life Begins Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Jak si jeho tvůrci troufají, moderní metalová hudba má jedinečnou pozici, kdy ji mohou vést desetiletí realizovaných a oslavovaných zvuků. Ať už je to harmonizovaný nářez Iron Maiden, teskné, mollové kvílení Paradise Lost nebo kroutící se, zvonivé gradace Fates Warning, klasické styly jako tyto vytvářejí svět, který přesahuje pouhé připojení dobrého refrénu nebo sóla. A v linii NWOBHM zuřivosti, gotických smutků a progresivního experimentování, Mark Sugar zakládá svůj dlouholetý prog-ish, doom-ish, vždy těžký projekt Black Sites. Album za albem Sugar zkoumá svou širokou škálu hudebních vlivů, aby zachytil těžko dosažitelný pocit nostalgie, aniž by se kdy cítil pohodlně žít ve stínu jakékoli jedné kapely.“ Metalový vzdělávací tábor. Příspěvek Black Sites – For Eternity Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„V recenzi debutu Eaten by Sharks s názvem Eradication Carcharodon uklidnil čtenáře ohledně nebezpečí žraloků pomocí statistik. Statistiky ale nevymažou fakt, že žraloci vypadají jako zhmotnění nočních můr – a občas lidi opravdu sežerou. Většina z nás dává přednost tomu, aby to zažila zprostředkovaně přes film, kde se dozvíme, že žraloci jsou velmi všestranní zabijáci. Mohou vás překvapit, když se koupete na Adama, a trochu s vámi zatočit, než vás stáhnou pod vodu. Nebo se může stát, že se jeden prokouše podlahou podmořské výzkumné stanice a rozkouše vás vejpůl.“ Hudba pro kámoše. Článek Eaten by Sharks – The Undertow of Hate Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Osm dlouhých let po vydání jejich explozivního debutu Legends se Novareign vrací s dlouho očekávaným následovníkem Shifting the Axis of the World. V jeho zářivé recenzi na Legends Doc Wvrm s nadšením přirovnal silnou řežbu Novareign k neomalené technické zdatnosti DragonForce a zároveň chválil schopnosti losangeleských power-proggerů psát písně. A neměl pravdu? – po dobu více než hodiny Legends spojuje hymnické, masivně návykové power metalové háčky s ohnivými kytarovými ohňostroji. Avšak s takto ohnivým debutem přichází strašně vysoká očekávání a s tak dlouhým čekáním mezi vydáními a několika změnami v sestavě Novareign zoufale potřebuje hodného nástupce.“ SuperNova? Příspěvek Novareign – Shifting the Axis of the World Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Malá holandská doom-death metalová kapela Doomcult se potuluje už 10 let a vydala tři alba, která jim nepřinesla velký kus mainstreamové slávy. Na začátku to byl sólový projekt J.G. Artse, Doomcult je pro J.G. prostředek, jak vyjádřit svou oblibu klasického zvuku Peaceville, který proslavili My Dying Bride, Anathema a Paradise Lost. První alba byla jako milostný dopis zvuku gothic-doom z 90. let, s dlouhými, klikatými skladbami, které se utápěly v chronické dysfunkci smutného kluka. Čtvrté vydání, Sacrifice All Life, najde J.G. stále v čele, ale tentokrát si přivedl zpěváka, aby zvuk doplnil.“ Kult míru (ville). Příspěvek Doomcult – Sacrifice All Life Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

Protest the Hero jsou zpět s novým albem, a tak jsme Within dali dvojitou recenzi. Proč? To ani nevíme. Příspěvek Protest the Hero – Within Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Název If These Trees Could Talk mi přijde u instrumentální skupiny trochu ironický. Ale na druhou stranu, když se to udělá správně, post-rock má potenciál být jedním z nejvýraznějších hudebních žánrů. Tento háj v Akronu v Ohiu byl posledních deset let od alba The Bones of a Dying World z roku 2016 převážně tichý, až na jednu samostatnou skladbu z roku 2024. To asi vysvětluje, proč jsem If These Trees Could Talk neznal, i když jsou populární, až doteď, protože post-rock jsem si oblíbil teprve před pár lety.“ Ent times. Článek If These Trees Could Talk – The Hidden Hand Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Prázdnota, nicota, absence, nebytí: takové evokace negace se v extrémním metalu vyskytují hojně, často oprávněně, vzhledem k živé analogii mezi hustou disonancí a existenciální dysforií. Mezi kapelami, které se touto cestou ubírají, se belgická Emptiness hrdě prochází, přičemž upoutávka na jejich sedmé plnohodnotné album Nowhere Speaks výslovně uvádí, že „vůbec nebere v potaz, aby se posluchač cítil pohodlně.“ Pohodlí tě zabíjí. Článek Emptiness – Nowhere Speaks Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Kdysi dávno byla Spread the Disease frenetická kanadská metalcorová kapela, která hrála styl skronk-heavy, screamo-adjacent murder music s příměsí elektronických a black metalových vlivů. Jejich debut z roku 1998, We Bleed From Many Wounds, je tak trochu klasikou mezi fanoušky chaotického metalcoru, zatímco následovník z roku 1999, The Sheer Force of Inertia, je respektuhodný sám o sobě. Život má ale tendenci se plést do intenzivních hudebních snah, a po těchto dvou albech se kapela rozpadla. Po letech se Spread the Disease dala znovu dohromady a vrátila se s zastrašujícím kusem zvukového zničení: zlověstně pojmenovaným The Darkness. The Dread. The Suffering., které má údajně rozšiřovat black metalové prvky jejich dřívější práce.“ Suffering from a disease.... Příspěvek Spread the Disease – The Darkness. The Dread. The Suffering. Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Saidanův Fangdriller: Scars Beneath Memory's Wrist (Jizvy pod zápěstím paměti) nebyla deska, kterou bych původně plánoval recenzovat, ale když můj Drahý přítel řekl, že si na to nenajde čas, tak jsem si ho vyhradil. Kapela, kterou vede zpěvák, kytarista a baskytarista Splatterpvnk, Saidan z Nashvillu v Tennessee, hraje black metal, který je zároveň spalující a ultra melodický. Visual Kill, a konkrétně Dear Hollowova zmínka o něm, mě seznámila s kouzlem Saidanu. Od té doby jsem Visual Kill zařadil do pravidelné rotace a netrpělivě jsem očekával jejich další vydání.“ Reanimated anime metal. Článek Saidan – Fangdriller: Scars Beneath Memory’s Wrist Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Říká se, že se z vás každých sedm let stane jiný člověk. Právě tak dlouho trvá, než se každá buňka ve vašem těle pomalu nahradí novou várkou, a tak se z vás stane nový člověk, který by měl být doufejme moudřejší a lepší než ten předchozí. Podle těchto měřítek je Cranial Osteotomy dvakrát nová kapela, která se vynořila z ruských hor se svou druhou deskou Vortex of the Dark Knowledge, a to celých patnáct let po svém debutu.“ Znovuzrození brutalitou. Příspěvek Cranial Osteotomy – Vortex of the Dark Knowledge Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Tech death je přesycený obor, kde se umělci snaží jeden druhého překonat v počtu not. Může to být velká zábava, ale hustota umělců, kteří scénu přeplňují, často ztěžuje nalezení něčeho zajímavého nebo nového. Jak album za albem, které zní jako přes kopírák, prosviští kolem, zaujal mě zvláštní klenot od québeckého jednočlenného tech death projektu Volubilis.“ Tech gone wild. Článek Volubilis – Theasterion Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Po vylodění na břehu AMG vzbudila jižanská goth rocková kapela Wailin Storms silné pocity v našem ctěném personálu. Madam X pochválila kvartet z Texasu, který se přestěhoval do Severní Karolíny, za jejich One Foot in the Flesh Grave (2015) pro jeho „podivně temné a záludné“ víření Danziga a 16 Horsepower. Od tohoto (skvělého) debutu byly následné bouře slabší, ale stále silné. Cherd našel Rattle (2020) jako dojemný, i když jednotvárný, poryv „temného psychedelického twangu“, zatímco The Silver Snake Unfolds (2022) přinesl čerstvý vzduch do hudby kapely „oheň a síra, hadí manipulace, mluvení v jazycích noční můra“. Bouře s ohněm. Článek Wailin Storms – The Arsonist Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Začnu tím, že mi název, který si zvolila tato francouzská heavy/speed metalová kapela, způsobuje menší případ těžké obsedantně-kompulzivní poruchy. Nebyl Iron Onslaught nedostupný? Co třeba Iron Slaughter? Iron SlaughterER? Každopádně, duo stojící za Iron Slaught začalo v roce 2015 s debutem Crusading Metal Mercenaries a trvalo jim 11 dlouhých let, než se vrátili s druhým albem Metallic Torments. Jaké kovové trýzně na posluchače čekají, ptáte se? No, receptem je tu silné spojení 80. let německého thrash metalu jako Deathrow, Vendetta a Iron Angel s klasickým heavy metalem a nádechem black a death metalu pro extra koření.“ Nic než Slaught. Článek Iron Slaught – Metallic Torments Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Bohužel pro tuto recenzi jsem ještě nebyl zdevastován Yetim. Ale pokud je to něco jako to, co se stane, když uděláte jeden vtip o White Wizzard navíc kolem Steel Druhm, pak to musí být bezohledný a naprosto neohrabaný zážitek. Pokud ano, pak švédští Ravaged by the Yeti tento zážitek ztvárnili správně. Další projekt kytaristy/zpěváka Roggy Johanssona, Ravaged by the Yeti, poprvé vypustili svůj death metal s tématikou Yetiho a grindem v roce 2023 na albu Apex Predator.“ Rogga-motion. Článek Ravaged by the Yeti – Snowbound Horror Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Pokud se vám při neústupném kytarovém sólu zvedá hladina adrenalinu, pak vězte, že Arise from Worms na albu A Bleeding Tree Hanging Self Destruction přetéká rozkoší z roztavení obličeje. S legendami zásadních death metalových kapel se Arise from Worms pyšní prvotřídním mezinárodním rodokmenem. Vznik projektu má na svědomí Sonny Lombardozzi, který se snaží překonat hranice žánru ve své snaze o technickou extázi.“ Dieta z červů. Příspěvek Arise from Worms – A Bleeding Tree Hanging Self Destruction Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Walg se v roce 2021 objevil odnikud s debutem, který byl plný úderných riffů, kreativních melodií a vášnivých vystoupení. V následujících letech si získali jakýsi kultovní status – nejsou sice příliš známí, ale jejich fanoušci je vášnivě milují. Jejich energické nadšení strhlo i pár pisatelů tady na AMG. Walg jsou od svého debutu plodní, vydávají jedno album ročně – někdy se prostě nedá zastavit proud kreativity. Na druhou stranu, takováto plodná vydavatelská rychlost riskuje uhašení plamene vášně tím, že se upadne do pasti formulového psaní písní.“ Walg pes. Příspěvek Walg – VI Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

"Tady je kapela s rodokmenem! Norská blackmetalová skupina Mortem je tu od roku 1987, a to přímo v čele nechvalně známé druhé vlny. Ačkoliv jejich zlatá éra přinesla pouze demo Slow Death a jejich debutové album Ravnsvart vyšlo až v roce 2019, její členové se rozhodně nenudili. Skupina se skládá z kytaristy/klávesisty Steinara Sverda Johnsena, zpěváka Mariuse Volda, bubeníka Jana „Hellhammera“ Blomberga a nového basisty Tora Stavenese. Rodokmen Mortem vede přes kapely jako Mayhem, Arcturus, Thorns, 1349, Emperor a spoustu dalších." Kapela černé ruky. Článek Mortem – Mørketid Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Ze všech metalových subžánrů je doom jedním z nejotevřenějších vůči vnějším vlivům, často se rozšiřuje za hranice letargických, podladěných temp zoufalství a děsu. Španělské duo TodoMal tuto otevřenost plně ztělesňuje, čerpá z širokého spektra stylů, aby utvářelo svou jedinečnou směs progresivního doomu.“ Ropuchy žalu. Příspěvek TodoMal – Graveyards of Joy Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Vždycky mě víc přitahovalo umění, které vyvolává ‚negativní‘ emoce, než to, které vyvolává ‚pozitivní‘. Nesnáším šťastné konce, chci, aby mě umění rozplakalo nebo mě hluboce znepokojilo, cítím se hluboce uklidněná patosem sebelítosti. Výsledkem je, že depresivní goth-synth-doom Hours of Worship se mi víc než líbí. Morbid Hearts, Trembling Master a Wound jsou zpět, tentokrát se k nim připojil nový stálý člen Loathe, který propůjčil svůj hlas sboru lhostejnosti. Resignation, jak už název napovídá, se odvrací od hořkosti a zoufalství The Cold that You Left a duologie Death & Dying k přijetí a dokonce vítání smrti. Jako vždy, Hours of Worship se vyrovnají pohřebnímu doomu a DSBM v ponurosti svého konceptu a zvuku jejich hudby.“ Smrt a umírání v létě. Příspěvek Hours of Worship – Resignation Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

"Přidejte Autumnblaze na seznam dlouholetých kapel, o kterých jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Vznikli v roce 1996 a tato německá dvojice čerpala inspiraci z rané Katatonie, i když jejich vize se v průběhu let měnila. Glut bude jejich deváté plnohodnotné album a třetí s Argonauta Records. V letech před podpisem smlouvy s Argonauta, když byli u Prophecy Productions, si osvojili pár triků od svých kolegů z labelu, Empyrium, a dodnes je považují za důležitý vliv." Glut a běh. Příspěvek Autumnblaze – Glut Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Čtyři a půl roku po vydání debutu T.S.N.R.I. - Impermanenza se italská atmosférická folk/blacková kapela Duir vrací s druhým plnohodnotným albem Catarsi. Srovnání s kapelami Saor, Autrest a Mossgiver, Duir hraje směsici black a folk metalu zakořeněnou v evokativní instrumentaci – konkrétně v irské flétně, niněře a dudách. Catarsi, italsky „Katarze“, vypráví příběh vojáka z první světové války, který se ocitl na rozcestí emocionálního zmatku, a vypráví příběh prostřednictvím šesti skladeb o celkové délce sedmačtyřiceti minut.“ Válka a flétny. Příspěvek Duir – Catarsi Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Chci se předem omluvit za zpoždění největší recenze tohoto léta, na kterou všichni čekáme. I když vím, že se tu všichni těšíte na další metalcore s křesťanským nádechem, musíte si ještě chvíli počkat, než vám představím legendární August Burns Red. Žerty stranou, veteráni tohoto žánru vydali svou desátou desku Season of Surrender a k mému překvapení, jakožto dlouholetého fanouška této kapely navzdory jejímu náboženskému původu, je S.O.S. jednou z jejich nejbrutálnějších desek vůbec. August Burns Red se obrací do minulosti, aby inspirovali svůj zvuk pro budoucnost, ale je to jen povrchní lákadlo na nostalgii, nebo se jedná o vývoj jejich nejvypilovanějších desek?“ Jak červenec hoří. Příspěvek August Burns Red – Season of Surrender Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„V podzemních puklinách a skalnatém terénu Denveru v Coloradu se vynořují vycházející hvězdy Crypts of Golgotha s debutovým dlouhohrajícím albem Disembodied in the Arms of Perdition, odhodlaní zmlátit a zmlátit slabé. Vzniknuvší v roce 2022, čtyřčlenná kapela před vydáním svého debutového LP vyprodukovala rušnou sbírku dem, EP a split nahrávek. Termín je v tomto případě možná používán trochu volně, protože Crypts of Golgotha to všechno osekají na holé základy a posluchače za pouhých 24 minut zmlátí do podrobení.“ Kopance do krypty. Příspěvek Crypts of Golgotha – Disembodied in the Arms of Perdition Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

Dubnový filtr byl osvěžující a chladivý. Pořádně se napijte. Příspěvek Stuck in the Filter: Angry Misses dubna 2026 se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Mohlo by se zdát, že skupina s názvem Soothsayer bude ze své podstaty hledět do budoucnosti. To však neplatilo pro tuto pětičlennou skupinu z Corku v Irsku. Ve své recenzi jejich debutového alba Echoes of the Earth Cherd vyzdvihl primitivní zvuk značky atmosférického sludge/doomu Soothsayer a zároveň si všiml známek posunu v myšlení směrem k současnosti. Nyní, když je tu druhé album The Unbinding, posunula se Soothsayer do dalšího věku, nebo jsou stále zakořeněni v minulosti?“ Proroctví a pokrok. Článek Soothsayer – The Unbinding Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Solace z Asbury Park v New Jersey letos slaví třicáté výročí a na oslavu vydává páté plnohodnotné album Fading Failing Ruin. Po vydání debutu Further v roce 2000 a druhého alba 13 v roce 2003 Solace přijali volnější harmonogram vydávání, když vydali další dvě desky v roce 2010 s A.D. a v roce 2019 s The Brink. Navzdory dlouhé historii kapely je Fading Failing Ruin mým prvním setkáním s těmito stonery ze státu Garden a jejich hypnotickými groovy.“ Hledání útěchy v fuzz stones. Článek Solace – Fading Failing Ruin Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Co se týče rozpoznání rozdílu mezi doom a stoner metalem, řídím se filozofií Neda Flanderse. Zatímco doom metal má tendenci k temnější atmosféře v pomalejším tempu, stoner metal se obecně nese v uvolněnějším duchu. Nyní existují (alespoň dvě) výjimky a je to trochu ošemetné, jednou z nich je žánr stoner-doom. Toto označení hezky sedí na Druidess, kteří se od vydání jejich EP Hermits and Mandrakes v roce 2024 stali stálicí britské doom a stoner scény.“ Arcane meadows. Článek Druidess – Trip Meadow Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Steel Druhm se nikdy nemůže nabažit zkažené, zahnívající smrti. To je asi důvod, proč jsem si na svůj pozemek nechal nainstalovat rotpit s velkou kapacitou a proč mám přední sedadla v místním pitevním divadle. Proto vítám, co kanadští Coprolith přinášejí do márnice na svém debutu Putrescence. Tohle je špinavý, lo-fi, nízkointeligentní death pro úchyly, kteří uctívají zvratky Autopsy, Grave, Incantation a starší kapely jako masivně nedoceněné finské maniaky Demigod.“ Tlustý, opilý a zkažený je způsob, jak prožít život. Článek Coprolith – Putrescence Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Každý spisovatel tady v síni má svůj vlastní rituál, jak z bahna vylovit novou propagaci. Někteří pronášejí zaklínadla k prastarým bohům. Jiní se za úplňku oddávají druidským obřadům. Někteří přinášejí krvavé oběti našemu opičímu vládci a řídí se podle cákanců. I když je můj vlastní rituál přísně střeženým tajemstvím, mohu vám říct, že žánrová značka Verdunu, „blackened dissonant sludge“, obešla všechny rituální požadavky. Třetí LP francouzské čtveřice jsem sebral tak rychle, až se mi z toho zatočila hlava. Samozřejmě, že žánrové značky, které získáme z propagačních materiálů vydavatelství, nemají žádný objektivní vztah ke kvalitě nebo realitě. Dodává Abyssal Womb to, co slibuje, nebo je to jen další případ duté hyperboly?“ Verdun jako večeře. Příspěvek Verdun – Abyssal Womb Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Po 18 letech a pěti dlouhohrajících albech jako frontman The Lion's Daughter se Rick Giordano rozhodl, že ‚dcera musela zemřít, aby matka mohla žít.‘ Pokud to zní morbidně, je to záměr, protože Giordanův nový projekt Blood Mother se nabízí jako ‚soundtrack k vašemu vlastnímu hororovému filmu.‘ Tímto novým projektem Giordano dále upevňuje svou hudební nezávislost, když se již dříve rozešel s vydavatelstvím (Season of Mist) pro album Bath House z roku 2023. To mu umožňuje vytvářet hudbu, která se nevejde do žádné kategorie, a dává smysl, že Blood Mother hrají nekonvenční žánr: post-metal.“ MILB. Článek Blood Mother – Recenze Blood Mother se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Po dubnové recenzi Crotaline a Grand Serpent Rising od Dimmu Borgir z počátku tohoto měsíce to vypadá, že rok 2026 bude Rokem hada – alespoň pro mě. Nyní, na konci května, se Serpent Lord z Battlegroundu ve Washingtonu probouzí z dlouhého zimního spánku, aby nám naservíroval dávku jedu, který kvasil přes dvacet let. Po nahrání split alba a dvou dem v letech 2003 a 2004 uložil tento projekt jednoho muže, Jake Superchi (Uada, Ceremonial Castings), na pár desetiletí k ledu.“ Hadi v masách. Příspěvek Serpent Lord – The Once Forgotten Ways of Old Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Jedním z nejvšeobecnějších a nejrozpoznatelnějších rysů metalu je hlasitost. Ale i když je toto tvrzení zřejmé, je to způsob, jakým je tato hlasitost využívána, co odlišuje jednotlivé umělce od sebe navzájem. V propagačním listu k Sotera Joseph E. Martinez popisuje Junius jako „těžkou hudbu, která upřednostňuje pohyb a melodii před agresivitou pro agresivitu samotnou“, což je prohlášení, které se dokonale shoduje s tím, co si cením v jakémkoli metalovém subžánru, který poslouchám.“ Elegance nad hlasitostí. Příspěvek Junius – Sotera Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Mortiis od roku 1992 zanechává stopu v norské hudební scéně, když začínal jako první baskytarista průkopníků black metalu Emperor. Když Håvard „Mortiis“ Ellefsen zjistil, že black metal není pro něj, vyměnil baskytaru za klávesy a vydal se na cestu, která ho po šesti letech a šesti dlouhohrajících albech dovedla k tomu, že se stal zakladatelem a „kmotrem“ dungeon synthu. V následujících dvaceti letech Mortiis prozkoumával další hudební žánry, od temného synth-popu přes industriální rock a zamlžený ambient, než se v roce 2020 vrátil ke svým kořenům dungeon synthu s albem Spirit of Rebellion. Po návratu k žánru, který pomohl založit, vydává Mortiis své jedenácté dlouhohrající album Ghosts of Europa.“ Dungeons stále volají. Článek Mortiis – Ghosts of Europa Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Scordatura“ je italské slovo, které znamená „rozladění“. Jedná se o techniku používanou u strunných nástrojů, která umožňuje hrát podivné akordy nebo zjednodušit postupy, které by v běžném ladění vyžadovaly hodně zmrzačení šlach. Je to hustý název, cool koncept a příklad nekonečné schopnosti metalu udělat z jinak klinických a nevinných termínů husté názvy. Scordatura pochází ze Skotska, nikoli ze země nakloněných věží a opery, a přichází se svým 4. opusem Led Into Oblivion. Smrt ladičkou. Článek Scordatura – Led Into Oblivion Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„True Crime se dočkala svého momentu v mainstreamu, s více než spravedlivým podílem obsahu, který byl vygenerován, zejména v první polovině tohoto desetiletí. Ale místo toho, abyste se dívali na Ryanovu pochybnou sérii Monster, vám radím, abyste si poslechli diskografii Monument of Misanthropy. Washington State Charm je třetí po sobě jdoucí LP Rakušanů, které se zabývá činy nechvalně známého sériového vraha – tentokrát Teda Bundyho – a je to mnohem větší zábava a výrazně méně neuctivé než průměrné video o make-upu a true crime na YouTube nebo dramatizace na Netflixu.“ True grime. Příspěvek Monument of Misanthropy – Washington State Charm Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

"Astriferous se vynořili z kostarické deathmetalové scény v roce 2019 a od té doby se pomalu, ale jistě derou nahoru. Jejich debut Pulsations from the Black Orb z roku 2023 vzbudil pozornost a dočkal se převážně pozitivní recenze od našeho vlastního Feroxe. Jejich zbraní volby je odporný jeskynní death metal s dávkou disonance, což je řadí do křídla Incantation, Dead Congregation a raných Tomb Mold v deathmetalovém impériu. Atavistic Unraveling je zastihuje v tom samém bahně a špíně, s nepatrným posunem směrem ke světlu dne. Hluboko v čarodějnické jámě. Příspěvek Astriferous – Atavistic Unraveling Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy."

„Z popela bývalého projektu Messenger se zrodila britská post-rocková dvojice Liminal Sky, kterou tvoří Jaime Gomez Arellano a Daniel Knight – a vystupují zde Mat McNerney (Hexvessel, ex-Beastmilk), Kristoffer Rygg (Ulver), Anders Møller, Karin Park (Årabrot), Daniel O'Sullivan, Lars Horntveth, Alicia Nurho, Tore Ylwizaker, Ole Alexander Halstensgård a Matt Rozeik – a představuje další kapitolu v tvůrčím vidění Arellana a Knighta. Zaujímá pusté místo v post-realmu, které jsem oficiálně nepokryl od doby, co Latitudes vydali Part Island, a nadcházející debut All Tomorrow's Darkness na mě zapůsobil podobně.“ Nejtemnější snění. Příspěvek Liminal Sky – All Tomorrow’s Darkness Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Stejně jako programátoři, kteří trvají na tom, že každý řádek kódu musí být přepsán v Pythonu, si newyorští blackmetaloví lesní chodci Astral Alchemy představují vesmír rozpletený až do posledního atomu. Tento proces je zachycen na jejich debutovém albu Weaving Chilling Magical Dreamworlds. S pěti skladbami a necelými čtyřiceti minutami hudby je to hodně materiálu na tak krátkou dobu.“ Z lesů NYC. Příspěvek Astral Alchemy – Weaving Chilling Magical Dreamworlds Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Crying Steel se dá považovat za jednu z prvních italských heavy metalových kapel, jejíž kořeny sahají až do roku 1982. Jejich první album ale vyšlo až v roce 1987 a na další si fanoušci museli počkat až do roku 2007, ale pravá ocel nikdy nezrezaví. Na tuhle kapelu jsem narazil, když jsem v roce 2018 recenzoval album Stay Steel, a jejich metalový zvuk ve stylu 80. let mě bavil. Trvalo jim to dlouho, než vypustili další bestii, ale páté album, Agent Steel, je konečně připraveno k boji.“ Vypadá to, že ocel je zpátky na menu, chlapi! Článek Crying Steel – recenze alba Agent Steel se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Dromos je průchod k podzemní hrobce, pravděpodobně místo, kudy by procházel pohřební průvod, aby doručil tělo na jeho poslední odpočinek. To, že se kapela, která si říká Dromos, věnuje funerálnímu doomu, působí jako dokonalé spojení. Vznikla v undergroundové scéně severního Londýna a její členové pocházejí z rozmanitých prostředí, což vedlo k funerálnímu doomovému albu, které zní trochu jinak než to, co jsme zatím letos slyšeli.“ Brána do deprese. Článek Dromos – Failing Light Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„While Steps into Shadow může evokovat ponurou, temnou jazzovou verzi soundtracku k filmu Smrtonosná zbraň, jeho premisa je mnohem vážnější. Jak kytarista Påhl Sundström (ex-Usurpress) vysvětlil v rozhovoru, Steps into Shadow vychází z událostí roku 1931 ve švédském Ådalen, kdy švédští vojáci zahájili palbu na stávkující dělníky, a zakládá se na tématech pracovních bojů a úpadku společnosti. Tento závažný podklad je v souladu s otevřeně zádumčivou a strašidelnou náladou alba.“ Zlatý prach? Článek Gold Spire – Steps into Shadow Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Na začátku června mě mile překvapilo post-rockové album, a to i přesto, že jsem metalista středního věku. V dnešní době přistupuji k post-čemukoliv s opatrností, ale And the Dead Tree Gives No Shelter od švédských Oh Hiroshima se ukázalo být pod drobnohledem jako soudržný a dojemný zážitek. Proto jsem se rozhodl zkusit štěstí s dalším post-rockovým albem na stejném labelu od kapely pojmenované po sužovaném městě, které není jejich domovem. Takže s opatrným nadšením přistupuji k We're All Going to Be Fine —na Pelagic Records—od Lost in Kyiv —z Paříže—. Na rozdíl od jejich labelových kolegů se Lost in Kyiv specializují na (většinou) instrumentální verzi post-rocku Rock in a hard place. Článek Lost in Kyiv – We’re All Going to Be Fine Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.“

„Pro ty, kteří opovrhují druhou vlnou black metalu a jeho uctíváním, Monolitt od Mork nemusí být jejich šálek ledového čaje. Mrazivé tremola, ledové riffy a kousavé skřeky se v něm skrývají a nabízejí vítaný závan severní temnoty, když se dívám do hlavně dalšího parného léta v Atlantě. Založeno v roce 2004, Mork Thomase Eriksena rozdává mráz a trest od svého debutu Isebakke z roku 2013. Nyní, třináct let poté, Mork odhaluje osmý kus Monolitt, který vyzařuje ledovou, blackmetalovou zlobu.“ Temnota, uvěznila mě! Příspěvek Mork – Monolitt Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

"Rok byl 2008. Místo je Gelsenkirchen, Německo. Čtyři statečné duše se chystaly založit Iron Kobra. Toužili po době s menším leskem a více drsností, kapela si brousila své dovednosti s ranými demo Cult of the Snake a EP Battlesword. Jejich debutové plnohodnotné album, Dungeon Masters, se na masy nedostalo až do roku 2012. I když bylo trochu drsné, ukázalo slib a ambice; kapela jasně chápala základy hard rocku a klasického heavy metalu. 2015 je vidělo vrátit se s Might & Magic, s vyšším oktanovým číslem a těsnějšími hudebními výkony. Ale pro jednu skladbu tam a zpět, Iron Kobra zůstala tichá v 11 letech od té doby. Kovový had se vrací nyní v roce 2026, slibuje hlasitější, rychlejší a lepší." Hadi v metalové rovině. Příspěvek Iron Kobra – Eternal Dagger Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„V týdnu, kdy jsem byl nucen vzdát se své části dvojrecenze na spravedlivý návrat Warning kvůli časovému omezení, se mi do uší a srdce dostala nová kapela z Itálie, která mi poskytla útěchu a sladké vykoupení. In Vespro hrají doom-death ve stylu rané Katatonie, Paradise Lost a mé milované Rapture. Na svém debutovém albu Where Silence Used to Sleep se snaží, aby tento osvědčený styl zněl v roce 2026 stejně svěže jako v roce 1993.“ Doom nikdy nespí. Příspěvek In Vespro – Where Silence Used to Sleep Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Když si člověk představí Rio de Janeiro v Brazílii, post-metal pravděpodobně nebude to první, co ho napadne. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi místo původu Loneshore dává smysl. Stejně jako je post-metal často definován výraznými kontrasty, je jimi definováno i Rio, město, kde hory a pláže koexistují vedle favel a bohatých komunit. Tuto rozmanitost odráží i Loneshore a jejich druhé album Nothing Left to Deconstruct, které vychází téměř osm let po jejich debutu z roku 2018, From Presence to Silence.“ Jistota na břehu? Článek Loneshore – Nothing Left to Deconstruct Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Dřív jsem miloval poppy, ultra zpracovaný power metal. Pro mě tuhle scénu v podstatě zabil Blind Guardian, když jsem je objevil a uvědomil si, že power metal může mít riffy, ale část mě si stále pamatuje, co jsem miloval. Část mě se toho nechce vzdát. A jako stín z minulosti se objevili švédští Shadowborne se svým debutem Heaven's Falling. V čele s vokalistkou Eirou Shadowborne a doprovázeni klávesistou The Warden, kytaristou The Oathbearer, baskytaristou The Keeper a bubeníkem The Warbringer se Shadowborne snaží zapsat do žánru fantasy vyprávěním, monumentálními háčky a lesklými, pípajícími syntezátory.“ Co dělají ve stínech. Příspěvek Shadowborne – Heaven’s Falling Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Na metalové scéně je jen málo osobností, které by vás dokázaly takhle citově zničit jako Patrick Walker z 40 Watt Sun a legendárních Warning. Fakt, i kdyby vám zpíval o správné péči o činčilu, spousta lidí by se z toho zhroutila a brečela, když by vřeštěl o tom, jaké pamlsky a koupelovou hlínu koupit pro vašeho nového chlupatého kamaráda. Pokud chcete důkaz, věnujte 45 minut albu Watching from a Distance z roku 2006 (a nedávnému přírůstku do Yer Metal is Olde) a až skončíte, budete si muset obličej opláchnout studenou vodou, abyste smyli slzy a zarudnutí, a pak už nebudete moct nesouhlasit. Nikdo nemohl předvídat, že Walker projekt oživí, protože se zdálo, že je šťastný(?) a spokojený s pokračováním s 40WS, ale s jeho oživením v roce 2016 a nyní s novým albem Rituals of Shame jsou všechny oči upřeny na Walkera a jeho partu, aby dodali.“ Warning k radosti. Příspěvek Warning – Rituals of Shame Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Čtveřice japonských death metalistů Defiled vydává už tři dekády desky, které jsou jedinečné a nezařaditelné. Od inovativních a hranice posouvajících (Divination z roku 2003 a In Crisis z roku 2011) po štíhlejší a modernější éru (Through Inevitable Ruin až po Horror Beyond Horror), jejich diskografie s osmi alby prošla tolika žánry, jako je autorů na tomto blogu.“ Znechucování recenzentů od roku 2011. Příspěvek Defiled – Altered State Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

„Metalová hudba byla vždy transgresivní. I když už tento žánr nemůžeme zosobňovat jako skupinu mužů s dlouhými vlasy, oblečených v černém, křičících o Satanovi a smrti, stále v něm zůstává prvek, který ohrožuje zavedený pořádek nebo smýšlení. To je nejzřetelnější v samotném zvuku, který, zdá se, odrazuje většinu posluchačů, zatímco přitahuje podivíny, jako jsme my. Ale zatímco se můžeme ušklíbat nad tím, že je metal jakéhokoli druhu odmítán jako „jen hluk“ a „hrozný“, existují případy, kdy musíme uznat, že daná hudba je opravdu velmi nepřístupná.“ Extremita jako vlastnost A chyba. Příspěvek Nirriti – Dhrupad Anutpada (ধপদ অন$ৎপ&দ): Apophatic Ragas Of Non-Origination Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.

T.S. Eliotova Pustina je plná citovatelných citátů, z nichž žádný nepřevyšuje část I: Pohřbívání mrtvých. Tam se dozvídáme, že „Duben je nejkrutější měsíc“, vidíme „strach v hrsti prachu“ a procházíme „Neskutečným městem“ (1, 30, 60). Švédské post-rockové duo Oh Hiroshima pro název svého šestého alba čerpá z úvodního tahu Eliotova modernistického eposu. Sloupky a stromy hrají důležitou roli. Článek Oh Hiroshima – And the Dead Tree Gives No Shelter Review se poprvé objevil na Angry Metal Guy.