Recenze: Fénické spiknutí je půvabný relikviář vizuální preciznosti

Fénické spiknutí je jako delikátní chod v michelinské restauraci: nádherně vypadá, každý komponent je sochařským počinem, ale po dvou soustech si uvědomíme, že bychom si raději dali rohlík se salámem. Nejnovější estetická pitva od Wese Andersona budí právě tento dojem, a i když je obdivuhodné, jak precizně a symetricky dokáže zarámovat smutek, ukázal nám to s minimálními obměnami už tolikrát, že už tím může plně uspokojit snad jen diváky s obsedantně kompulzivní poruchou.