Červený koberec

Moderní pohádka mnoha mladých párů? Opustíte předražený podnájem, prodáte ledvinu, abyste si pořídili obytnou dodávku, nabalíte outdoorové hadry a vyrazíte vstříc západu slunce a instagramovému „vanlife“ snění. Přesně takhle začíná Pasažér. Režisér André Øvredal, který nás kdysi tak příjemně mrazil v pitevně u Tajemství smrti slečny Neznámé, se tentokrát rozhodl vyměnit klaustrofobní kouzlo venkovské márnice za otevřenou dálnici. Jenže zatímco minule mu motor šlapal jako švýcarské hodinky, jeho nejnovější hororový road trip dopadl tak, že režisér prostě a jednoduše usnul za volantem.

Představte si, že se sejdou tvůrci Deadpoola, režisér legendárních komedií Něco na té Mary je a Blbý a blbější, a dva herci s nesporným komediálním talentem, aby stvořili film o kondomu, který kryje i varlata. Zní to jako slibný recept na ujetou, nekorektní jízdu, že? Jenže výsledek s názvem Kdo neskáče, nemá Kule hop! (v originále mnohem údernější Balls Up) připomíná spíše situaci, kdy vám v luxusní restauraci místo michelinského zážitku naservírují oschlou sekanou z minulé středy a ještě se tváří, že byste jim měli poděkovat.

Fanoušci Mandaloriana a Grogu se dočkali, protože jejich oblíbená seriálová dvojice doputovala na velké plátno. Akční sci-fi snímek výstižně pojmenovaný Mandalorian a Grogu se již od jeho oznámení těšil velkému zájmu fanoušků a slavnostní premiéra nebyla výjimkou. Foyer pražského multikina praskalo doslova ve švech, a to nejen pod náporem milovníků Star Wars ságy, ale i cosplayerů.

V listopadu roku 2019, pět týdnů před premiérou celkově deváté epizody nazvané Vzestup Skywalkera, tj. do letošního května posledního v kinech uvedeného filmu ze světa Star Wars, byla spuštěna streamovací platforma Disney+. Diváky a divačky si okamžitě získal na ní uvedený seriál Mandalorian, za kterým stojí jako hlavní tvůrce Jon Favreau, kterému s natočením čtyřiadvaceti kapitol pomohli hvězdní kamarádi Robert Rodriguez (Sin City), Taika Waititi (Thor: Ragnarok), Peyton Reed (Ant-Man), Carl Weathers (Apollo Creed ze série o Rockym), Dave Filoni (současný prezident Lucasfilmu) a kamarádka Bryce Dallas Howard (Claire z původní trilogie Jurský svět). Jon Favreau některé epizody sám režíroval a na židli s nápisem „Director“ usednul i během natáčení této celovečerní verze.

Již za týden, tedy ve čtvrtek 28. května 2026, startuje 66. ročník Zlín Film Festivalu. Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ovládne Zlín na celých sedm dnů a nabídne všem návštěvníkům bohatý filmový i doprovodný program. Na co všechno se můžeme těšit?

Režisér Kyle Balda a scenárista Craig Mazin vytvořili dílo, které zavání vražednými hádankami ve stylu Agathy Christie, ale místo lidských šedých buněk mozkových zde úřadují tvorové porostlí tou nejjemnější vlnou. Výsledkem je filmový svetr utkaný z laskavosti a jemného humoru, který dokáže zahřát celou rodinu. Když se do něj zachumláme, užijeme si neodolatelnou kombinaci hravého děje s překvapivě vážnými tématy.

Příběh nekončí... Tak zněl název, dnes již ikonické, finálové hymny reality show SuperStar, která se po letech vrací na televizní obrazovky. Letos na podzim se budeme moci opět těšit na nezapomenutelné pěvecké výkony soutěžících, nové příběhy a bezesporu i nové legendární výroky porotců, kteří budou rozhodovat o osudech soutěžících. Kdo letos obsadí porotcovská křesla?

Právě tento úkol se stal středobodem první ukázky nové české komedie Dovolená v Českém ráji. Manželský pár Milan a Týna (Tomáš Jeřábek a Magdalena Borová) se snaží zachrání vztah během dovolené v kempu v Českém ráji, i když Týna by raději vyrazila k moři. Režisérem a scenáristou se stal Adam Koloman Rybanský, který má na svém filmařském kontě i snímek Kdyby radši hořelo.

V nedělí 22. února 2026 jsme mohli poprvé vidět týmy Jelýtka (Vavřinec Hradilek, Tomáš Slavík), Zrádci (Nicole Šáchová, Jan Tuna), Něco jako pár (Petra Lukešová, Filip Hromadník), Kaskadérky (Hana Dvorská, Míša Dvorská), Chicas (Adéla „Icy“ Picková, Ester Švrčinová), Toužimáci (Jiří Horník, Ivana Mikulová), Rychlá rota (Miloš Hladík, Roman Rossi), Dvojčata (Sandra Černodrinská, Viola Černodrinská) a Alga (Džamila „Džami“ Andrejeva, Damir Andrejev) vydat se za dobrodružstvím Asia Express napříč Kambodžou, Laosem a Thajskem. Jak dopadne velké finále bylo možné sledovat o necelé tři měsíce později nejen na Prima+, ale i v multikinech napříč Českou republikou. V Praze proběhla navíc speciální projekce, na kterou zavítali téměř všichni účastníci.

Sledovat dokumentární snímek Zlatá vařečka je zážitek natolik specifický, že by se dal přirovnat ke konzumaci samotné ovesné kaše bez špetky cukru: je to hutné, šedivé, lepí se to na patře a my vlastně nevíme, jestli jde o lék na podzimní depresi, nebo její přímá příčina. Režisér Constantine Costi nás bere do skotského Carrbridge na mistrovství světa v přípravě ovesné kaše, a pokud vám to zní jako začátek vtipu, který nikam nevede, nejste daleko od pravdy.

Již za měsíc startuje 3. ročník Empathic Film Festivalu, který se tento rok uskuteční v jihočeském Písku. I když se změnila lokace, o oblíbeného moderátora nepřijdeme. I letos se tohoto postu chopí Milan Peroutka, který nás od 17. do 19. června provede programem čítajícím oceňované české i zahraniční filmy, studentské filmové přehlídky a debaty s tvůrci i odborníky. Letošní ročník otevře témata Alzheimerovy choroby, závislostí, mezilidských vztahů, duševního zdraví nebo vlivu sociálních sítí na současnou společnost.

Jo, tenhle počin jednoznačně spadá do kategorie artových. Tak jako předloňský biják Na cestě s mámou od Hilmara Oddssona, ale z něj na rozdíl od letošního čteme velmi silný osobní podtext. Co nám z bylo z lásky skutečně ukazuje věci, kterým nerozumíme. Nic prastarého ani animálního na tom ale není. Vypadá to, že snad v každé kinematografii tvoří filmaři natáčející vysoce působivé projekty, které vyvažují ti, kteří také chtějí natáčet, nicméně při sledování jejich snímků se nelze zbavit dojmu, že sami vlastně ani nevědí proč. Například v Rumunsku respektovanou filmografii Sergiua Nicolaescua do určité míry takto vyvažuje Radu Jude. Ve Francii pracují Justine Triet, Jacques Audiard, Céline Sciamma nebo François Ozon, proti nimž jde Olivier Megaton. Na Islandu mají vedle Elfara Adalsteinse, Benedikta Erlingssona, Baltasara Kormákura a Rúnara Rúnarssona právě Hlynura Pálmasona, u něhož bychom opravdu nehádali, že mu teprve bude dvaačtyřicet.

Film, který ukazuje, že pro některé druhá světová válka v roce 1945 neskončila.

Damian McCarthy už ve svých předchozích filmech potvrdil, že ticho je v jeho rukách nebezpečnější zbraní než nabitá pistole. Umí ho napnout k prasknutí a pak nás v něm nechat topit. Má vzácný dar vidět zlo tam, kde ostatní vidí jen prázdný kout nebo neškodnou tmu, a tuhle svou optiku nám v Hokum zručně vnucuje. Hraje si s naším instinktem, který nám našeptává, že něco je v nepořádku. Tentokrát nás bere do zchátralého hotelu, místa, které vypadá, že se živí špatným svědomím svých hostů a zapíjí ho deštěm smíšeným s whisky.

Holčička Conni stráví nějaký čas s dědou, se svým kamarádem Simonem, kamarádkou Annou a jedním pohodovým kocourkem. Vypadá to, že všechno proběhne v naprosté pohodě a nebude potřeba cokoli důležitého řešit. Možná s výjimkou trochu nepříjemného chování souseda pana Oswalda, který si neustále na něco ztěžuje. My víme, že mu to nemůžeme mít za zlé, jelikož se prostě vypořádává se ztrátou. Jenže, jak uvidíme v závěru, každá voda nakonec steče dolů. Taky se v okolí pohybuje liška, o kterých se ví, že můžou mít vzteklinu. To ovšem není případ filmu Conni: Tajemství jeřába. Jak už název napovídá, nesmírně podstatnou úlohu v něm totiž bude mít jiný druh zvířete.

Dokument pro všechny, kteří mají rádi Billie Eilish, Jamese Camerona, třetí rozměr a poctivě vytvářenou hudbu. Komu připadá spojení sil těchto dvou osobností nečekané a zvláštní, ten by si měl připomenout, že když Tom Tykwer spolupracoval s tehdejšími sourozenci Lanou a Andym Wachowskými na epickém Atlasu mraků, bylo to ještě zvláštnější a nečekanější. Navíc, pro Billie je Hit Me Hard and Soft: The Tour už třetím koncertním filmem, přičemž ten první, tedy Happier Than Ever: Milostný dopis věnovaný Los Angeles (stále k dispozici na Disney+), spolurežíroval jiný geniální vizionář. Konkrétně se jedná o Roberta Rodrigueze, jenž s Jamesem Cameronem vyprodukoval sci-fi Alita: Bojový anděl. Tentokrát vzal sedmnáct kamer, aby s nimi zaznamenal, jak o bezmála půl století mladší zpěvačka zpívá a běhá a skáče a sedí a leží a mává a komunikuje a povídá …

Nejgeniálnější z bojových videoher v devadesátkách nebyla ta s názvem Body Blows. Nebyl to ani Street Fighter (jehož nejnovější filmové adaptace se letos taky dočkáme), nýbrž Mortal Kombat s postavami, které právem pronikly do popkultury, protože – a to je vždycky dobré připomenout – se jejich tvůrci John Tobias a Ed Boon (v cameo úloze ztvárňuje v letošním počinu barmana) nechali do určité míry inspirovat Velkými nesnázemi v Malé Číně od Johna Carpentera. Není divu, že už v polovině devadesátek vzniknul první film, který režíroval Paul W. S. Anderson. Od některých fanoušků si sice vysloužil hejty, ovšem i letošní biják potvrzuje, že manžel Milly Jovovich odvedl hned z několika úhlů pohledu vynikající práci. Sonya, Kano, Johnny Cage, Liu Kang, Scorpion, Sub-Zero, Lord Raiden, Kitana a Shang Tsung mají jasně daný charakter a ani na okamžik nepochybujeme o tom, jestli stojí na straně zla nebo dobra.

Představte si, že sedíte u babičky na nedělním obědě, krájíte řízek a najednou vaše dcera nebo neteř mezi sousty oznámí, že končí se školou, s kluky i s Instagramem, protože se „zasnoubila“ s Bohem a odchází do kláštera. Přesně do tohohle se pouští režisérka Alauda Ruiz de Azúa ve svém filmu Neděle. Postavy se dusí ve vlastní šťávě a největším speciálním efektem je zvuk lžíce cinkající o talíř. I přes tu tíhu tématu je tohle skvělá podívaná a přitom nejde o žádnou náboženskou agitku.

Tvůrci Lichožroutů a Čtyřlístku nás letos v létě vezmou na nově osídlenou planetu a seznámí nás s jedenáctiletou Rea a jejím kamarádem Andym. Oba najdou osamělé mládě neznámého tvore a rozhodnou se ho ochránit. A prázdninové dobrodružství může začít.

Jedním slovem prostě nuda. Tak by se dala ve zkratce celkem přesně popsat rádoby komedie Následky, která nedávno vstoupila na Apple TV+. Keanu Reeves se v ní představuje jako Reef Hawk, všemi oblíbená a milovaná hollywoodská hvězda. Když se jednoho dne objeví na povrchu záhadné video, kterým Reefa někdo vydírá, rozhodne se podstoupit preventivní cestu za vykoupením a postupně se omluvit každému, kterému kdy nějakým způsobem ukřivdil ve snaze napravit své chyby, postavit se svým démonům a předejít veřejnému vykoupení.

Snímek Melania je tady. A je to zážitek tak deprimující, že ve srovnání s ním je i sezení u zubaře zábavné jako finále hokejového mistrovství světa. Tento dokument, který produkovala sama hlavní “hrdinka” ve spolupráci s Brettem Ratnerem (režisérem, jehož kariéra v Hollywoodu skončila dřív, než řeknete MeToo), je kinematografická noční můra, která slouží jen k tomu, aby bohatý kamarád Donalda Trumpa mohl vlézt první dámě ještě hlouběji do patřičných míst. A v tom, je třeba uznat, uspěl.

V roce 2006 byl svět jiný: internet tu byl proto, abychom se přes něj dostali k Wikipedii a Facebooku, tištěné módní magazíny sloužily jako neotřesitelná bible vkusu, a Miranda Priestly dokázala jedním pohrdavým pohledem zničit kariéry asistentek i módních návrhářů tím nejzábavnějším způsobem. Tehdy jsme si naivně mysleli, že technologie budou jen nástrojem pro šíření naší kreativity, nikoliv jejím katem. Střih. O dvacet let později stojíme před Ďábel nosí Pradu 2 a nemůžeme se zbavit pocitu, že tohle není jen nostalgický výlet do minulosti, ale upřímná kritika moderního světa, která bolí víc než maraton v lodičkách od Blahnika.

Miranda, Andy, Emily a Nigel se všem (nejen) milovníkům luxusní módy před dvaceti lety neodmyslitelně vryli do srdcí snímkem Ďábel nosí Pradu a některé hlášky patří již k legendám. „Květy? Na jaře? Jak originální!“ Nyní do kin vstoupilo pokračování pojmenované Ďábel nosí Pradu 2 a přineslo s sebou nezměrnou dávku nostalgie. Nechybí ani dva modré pásky či kukuřičná polévka. Podívejte se, jak to vypadalo na pražské slavnostní premiéře.

Již za měsíc se město Zlín stane opět centrem filmů pro děti a mládež, protože tu bude od 28. května do 3. června probíhat již 66. ročník Zlín Film Festivalu. Organizátoři na pražské tiskové konference odhalili spoustu novinek v čele s Young Stars, zahajovacími filmy a dalším držitelem Zlatého střevíčku.

Ve filmu vystřídáme dva extrémy. Tedy, čistě co se počasí tyče. Nejprve zamíříme na norskou Trolí stěnu – neplést s Helsetkopen, kde Tom Cruise prováděl svůj motorkářský kaskadérský kousek v předposlední Mission: Impossible. Když už jsme u téhle série, její druhá část začíná lezením po skále. Toho se dočkáme i v Apexu, konkrétně v podání Charlize Theron, která to zvládá vlastně ještě lépe než její zmíněný kolega, potažmo než Alex Honnold, jenž lezl bez jištění na El Capitan v Yosemitském národním parku, jak vidíme v dokumentu Free Solo. Každopádně, nejprve bude nutné přebývat v závěsném stanu vysoko nad zemí. Tehdy Sasha byla ještě s Tommym. Bohužel došlo k nehodě, při které si musela zachránit život. To netušila, že o pět měsíců později se v nehostinné australské divočině dostane do situace, kdy bude muset znova řešit to nejcennější, co má (ne, nejde o Tommyho „šťastný kompas“).

Řeč je samozřejmě o Markovi Epsteinovi a Jiřím Strachovi. Jejich spoluprací už bylo tolik, že je patrně nikdy nikdo nespočítá. Nicméně se dobře ví, že tou předchozí byla v prosinci minulého roku uvedená Máma, do které režisér dostal svou oblíbenou herečku Jiřinu Bohdalovou alespoň prostřednictvím TV ukázky z pořadu Televarieté, zatímco teď ji neuvidíme vůbec. Záměr loňské drama odvyprávět jednoduše přinesl ovoce. Lajf však vyžadoval trochu jiný přístup, protože se zabývá vlastně ještě serióznějším tématem, přičemž se nedá tvrdit, že by na něj bylo nahlíženo vyloženě odlehčeným pohledem, což ale neznamená, že by se v něm nenašly úsměvné momenty. Žádná depka se tedy nekoná. I u filmů se někdy říká, že myšlenka (námět) byla dobrá, leč provedení trochu pokulhává. V tomhle případě je velmi dobré obojí, třebaže některé postupy určitě šlo vyřešit poutavěji a s o něco větším důvtipem.

I nízkorozpočtové projekty můžou přinést vysokou míru zábavy s pěknou myšlenkou. Předchozí věta se však nevztahuje na všechny. V dílku Ovce žerou první se mísí nadšení s chybami Jana Musila Přejmenovaného, který na poli celovečeráků debutuje. Je rovněž autorem scénáře, ve kterém se zaměřil na téma v současnosti velmi aktuální, ale ze satirického úhlu pohledu zároveň docela obtížné ke zpracování. Někteří si možná vzpomenou na biják nazvaný Bulšit (dostupný na Netflixu, protože v něm hraje dvacetiletý Chris Evans), jehož tvůrci si na začátku tohoto tisíciletí poněkud nepochopitelně usmysleli, že natočí parodii nikoli na horory, nýbrž na komedie!?! Letošní česká novinka se chce trefovat do fenoménu seberozvoje a motivačních řečníků, což lze – zejména pod podprahovým vlivem té záplavy ostatních českých komedií 21. století, jejichž kvality bývají často dosti kolísavé – jen obtížně realizovat bez lidovosti a bez toho, aniž by se do tématu podařilo (místy) prapodivně nezaplést.

Promítání prvního dílu dokumentární série Leoš se totiž konalo v KD Plzeňka v Berouně, v rodném městě ústředního aktéra. Leoše Mareše přišla podpořit maminka, syn, současná manželka Monika a celá řada přátel. Akcí provázel Leošův kamarád a moderátor Libor Bouček.

Psychoterapeutka Linda se snaží ukočírovat práci, mateřství i vlastní nervy. A aby toho nebylo málo, její dům se zaplaví a ve stropě na ni číhá obrovská díra. Takže se musí i s dcerou, která trpí poruchou příjmu potravy a je odkázána na krmnou sondu, přestěhovat do nejbližšího motelu. A to všechno musí řešit sama, zatímco její manžel je vzdálený tisíce kilometrů na pracovní cestě. Situaci nepomáhají ani její pacienti, kteří jí deptají čím dál tím víc. Lindin pohár trpělivosti už pomalu přetéká a je jen otázkou času, kdy to celé praskne…

Životopisný velkofilm o Králi popu mohl být výbušnou směsí geniality, kontroverze a psychologické analýzy osobnosti. Režisér Antoine Fuqua nám naservíroval snímek, který se snaží tvářit jako monumentální pocta, ale připomíná spíše moonwalk: vypadá to sice efektně, ale nikam se neposuneme. Snímek nás bere na chronologickou procházku od malého Michaela v Jackson 5 až po éru alba Bad. Sledujeme schéma: zlý tatínek Joseph mlátí děti páskem, Michael zpívá jako anděl, Michael se osamostatňuje, Michael dobývá svět.

Hlavní část setkání by se dala tematicky nazvat Dámy a pánové, zadejte se. Moderátor postupně vyvolával jména známých osobností a k nim přidělil zkušeného tanečníka nebo tanečnici. Tančit spolu budou Marta Jandová a Martin Prágr, Sara Sandeva a Daniel Makovec, Hana Dvorská a Michal Kurtiš, Radek Štěpánek a Vanda Bartošová Dětinská, Tomas Sean Pšenička a Natálie Otáhalová, Tomáš Polák a Adriana Mašková, Petra Nesvačilová a Filip Hudlický a Luciana Tomášová a Robin Ondráček. Jako poslední byli spárováni Vojtěch Dyk s Catharinou Málek a Tomáš Matonoha s Lenkou Norou Návorkovou, kteří čekali na ortel podobně jako v závěru přímého přenosu.

Pokud už se vidíte, jak balíte kufry na dovolenou v Egyptě, a doufáte, že vás tenhle snímek naladí na tajuplný výlet mezi duny a pyramidy, pak se šeredně pletete. Lee Cronin totiž sice natočil film s názvem Mumie, ale asi nejvíc se inspiroval faraonovou kletbou, protože tělních tekutin tu uvidíme stříkat nespočet. Zapomeňte na úsměvné dobrodružství po boku Brendana Frasera, tady se koná totální psychické mučení jedné rodiny, která se musí vypořádat se vskutku hororovou situací.

Jubilejní 60. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary se blíží. A jako každý rok, i tentokrát přísun informací odstartovala první tisková konference. Na setkání byl již tradičně odhalen vizuál a první střípky nejen z programu. A jak řekl Aleš Najbrt při strhávání bílého plátna zakrývající plakát: "Je to ČERVENÝ KOBEREC."

V hlavní roli řežba, obnažené dámy a Praha. I tak by se dal ve zkratce popsat snímek Říkají mi Lars. Nové samozvané řízné krimi, za kterým stojí režisér Jaroslav Fuit (Jedině Tereza), se inspiruje stejnojmennou knižní předlohou z pera Daniela Grise. A samotná premisa je vcelku slibná: Lars je soukromé očko a vydělává si všelijak, záleží, co po něm klient chce. Když však přijme nabídku na lukrativní kšeft, kterou mu obstará jeho bývalý policejní parťák Gold, tak netuší, do čeho se to vlastně zaplete.

Z aktuálních zpráv dobře víme, že rasismus v USA představuje velké téma i ve třetí dekádě 21. století. Ve filmu Řád se ovšem vracíme do první poloviny osmdesátek, kdy se Bob Mathews separoval od neonacistické organizace Árijské národy a zrekrutoval další rasistické hlupáky do svojí vlastní skupiny, se kterou hodlal rozpoutat revoluci, jejímž cílem bylo v podstatě vymýtit obyvatele a obyvatelky USA s jinou než bílou barvou pleti. V oblibě neměl ani lidi židovského původu, obzvlášť takové, kteří pro nenávist a rasové předsudky neměli žádné pochopení. Takovým byl kupříkladu moderátor v rádiu KOA Alan Berg. Ten v tomto příběhu sehrál důležitou, nikoli však naprosto zásadní úlohu. Klasické francouzské kriminální thrillery ukázaly, že velice dobře funguje zápletka ve stylu „dobrý policajt nahání nebezpečného zločince“. A tak máme v Řádu agenta Terryho Huska, který pro žádné „álíb agil“ radikály nemá pochopení.

Do kin dorazil krimi thriller Říkají mi Lars, který nás seznámí s drsným soukromým detektivem v podání Martina Hofmanna. Film natočil režisér Jaroslav Fuit na motivy stejnojmenné knihy spisovatele Daniela Grise. Slavnostní premiéru snímku, které vévodí hrdina v koženém křiváku s holou lebkou a zarostlou bradou, uvedla početná herecká delegace.

Eva je velmi dobrá učitelka a manželka starosty, který by svoji politickou kariéru nevyměnil za nic na světě. Ani takovým lidem se nevyhýbají úlety v podobě nevěry, s čímž se Eva ještě nevyrovnala. Přesto je ochotná mu dopomoct ke znovuzvolení. V azylovém centru se setkává se sotva dospělým uprchlíkem Amirem, který dokáže vytvářet sofistikované básničky. Dokonce sofistikovanější než je kupříkladu tato: „Trčíš mi ze sna jako růže snová, Kudláková, Kudláková, Kudláková.“ A to už je co říct! Během hodin se ze všech nejvíc angažuje, což se jí líbí. Od začátku se však nabízí otázka, jestli jeho snahy nesouvisí čistě s tím, aby pro sebe získal jistotu, že nebude poslaný zpátky do Sýrie, kde by jej za útěk s největší pravděpodobností čekala smrt. Eva po manželově zradě nabude přesvědčení, že je oprávněná mu taky zahnout. A tak se za jeho zády po hlavě vrhne do nového vztahu, jehož vývoj rozhodně není tuctový, ale naopak vysoce poutavý.

Maďarský vizionář György Pálfi se rozhodl, že největší hvězdou jeho nového snímku bude… no, slepice. A než začnete protáčet panenky, že jde o další artovou onanii pro lidi, co v galerii uctívají abstraktní cákance, zadržte. Slepiceje totiž překvapivě poutavý, živelný, syrový a až absurdně vtipný kousek, který vám dokáže, že i život odehrávající se někde v úrovni našich lýtek může stát za pozornost.

Šampion se soustředí na konkrétní úsek kariéry úspěšného krasobruslaře. Mapuje především jeho návrat do Československa v roce 1972 ze zimních olympijských her, kde získal zlatou medaili, až po mistrovství světa v krasobruslení v roce 1973, které se uskutečnilo v Bratislavě. Komunistický režim tlačil na Ondreje Nepelu, aby neodjel do zahraničí a místo toho se zúčastnil mistrovství, které měl vyhrát. Krasobruslař navíc v této době nachází své pravé já, ale trápí ho, že ho nemůže ukázat tehdejší veřejnosti.

Již podruhé za poměrně krátkou dobu nás filmaři seznamují s životem krasobruslaře Ondreje Nepely. Po snímku Nepela Gregora Valentoviče z roku 2025 do kin dobruslil Šampión v režii Jakuba Červenky s Adamem Kubalou v hlavní roli.

Svět hororu je v posledních letech zaplaven sequely, které se snaží vyždímat poslední kapku krve z kdysi originálního nápadu. Pokračování Krvavé nevěsty sice teoreticky trpí stejným neduhem, ale v praxi naštěstí funguje, i když už nedosáhne té geniální jednoduchosti svého předchůdce. Režisérské duo Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett se rozhodlo, že když už nemohou podruhé šokovat minimalistickou elegancí, prostě přiloží pod satanský kotel tak moc, až nebudeme stíhat vnímat nedostatek originality. První díl byl atmosférickou hrou na schovávanou, kde se rodinné tradice snoubily s lovem s kuší. Dvojka je naproti tomu zběsilý úprk skrze složitou mytologii, která je sice zmatenější než člověk s kocovinou, ale pořád dokáže být ukrutně zábavná.

Letošní přehlídka Dny evropského filmu odstartuje již tento čtvrtek a přinese nám šest dnů plných filmových zážitků. Kromě již známých režisérek a režisérů se můžeme těšit na i na výrazné debuty nastupující generace filmařů. Čekají nás formálně odvážná díla, silná společenská témata i intimní lidské příběhy.

Bráchové Mario a Luigi jsou zpět! A tentokrát musí zachránit celý vesmír? Jak to? Bowserův syn Bowser Jr. zajal princeznu Rosalinu a s pomocí její hvězdné síly se chystá zničit celou galaxii. Jenže Mario, Luigi, princezna Peach, Toad a Yoshi jsou mu na stopě a chystají se ho zastavit.

Plzeňská dvanáctka má říz, ale tenhle řemeslný speciál Martina Horského nám hlavu zas tolik nezamotá, ovšem pije se tak lehce, že mu ten trochu křečovitý scénář a přemíru náhod odpustíme. Přestože pod tou hustou pěnou hvězdného obsazení mu chybí trochu plnější tělo a výraznější příběhový dozvuk. Snímek se přitom pokouší o nemožné: nacpat do necelých dvou hodin životy snad poloviny západních Čech a tvářit se u toho, že osud je jenom takový rozverný bachař, co vás občas pustí na vycházku za láskou.

Kristoffer Borgli nás ve svém novém snímku nejdřív ukonejší pocitem, že koukáme na fajn vztahovku, a používá k tomu šablonu romantických komedií o svatebních přípravách. Emma a Charlie, které hrají Zendaya a Robert Pattinson, ladí detaily svého velkého dne. Zbožňují se, obdivují se, na všem se shodnou. Až jednou večer sedí s kamarády u vína a rozhodnou se hrát hru na pravdu, kde ze sebe mají vysypat tu nejhorší věc, jakou kdy v životě udělali. To, co vypustí z pusy Emma, není žádné roztomilé faux pas, ale naprostá atomovka. Je to něco tak mrazivého, že to okamžitě vymaže veškerou barvu z tváří přítomných. Kamarádka s ní na místě přetrhá pouta a z Charlieho se stane hromádka nervů. Tajemství je venku a základy jejich lásky, postavené na notné dávce naivity, se začínají bortit. A do svatby zbývá jen pár dnů.

Do kin dorazilo pokračování animáku Super Mario, tentokrát s podtitulem galaktický film. Slavnostní premiéra proběhla již tradičně v pražském IMAXu, a to za účasti VIP i speciálních hostů. Pozvání totiž přijala i celá delegace princezen. Dokonce byla zastoupena i slavná instalatérská rodinka.

Na úvod bude dobré poznamenat, že Triumf je třetí částí velmi volné „novinové“ trilogie, takže k pochopení věcí netřeba vidět všechny tři. Na svědomí ji má režisérské duo Petar Valchanov a Kristina Grozeva.

Již letos na podzim bude mít premiéru původní český muzikál Obyčejná holka, ve kterém Lucie Bílá ztvární hlavní dvojroli, a to bez alternace. Nový kus představila na tiskové konferenci nejen Lucie Bílá, ale i realizační tým a netradiční herecké obsazení.

Nejnovější kousek od Pixaru Na skok do divočiny je sice “další animák o mluvících zvířátkách”, ale s vtipným, tak trochu avatarovským twistem, když nacpe vědomí dospívající aktivistky do robotického bobra. Skrývá samozřejmě i hlubší poslání o tom, jak zachránit planetu, nebo jak dát svému životu smysl: být součástí něčeho většího, komunity. Ale vezměme to od začátku.

Německá komedie je žánr, který má k lehkému humoru asi tak blízko jako hudba Rammstein k ukolébavkám. Když se tedy Amazon rozhodl oblažit nás snímkem Fabian a vražedná svatba, bylo jasné, že nás čeká buď osvěžující variace na Na nože, nebo filmový ekvivalent srážky dvou vlaků naložených trapnými vtipy. Bohužel, hlavní hrdina Fabian není Benoit Blanc, a tento snímek je bolestným důkazem, že vymyslet funkční krimi komedii se spoustou postav tak, abychom v průběhu vyprávění neztratili nit (nebo chuť žít), není zas tak jednoduché, jak se v produkci Amazonu zřejmě domnívali.

Najdou si tě rozhodně působí jako snímek, jehož scénář napsali fandové Quentina Tarantina a Sama Raimiho na záchodcích nějakého zaplivaného grindhouse kina. Asia (Zazie Beetz) právě přijala práci uklízečky v luxusním domě Virgil s mnohaletou historií. Jenže místo leštění mosazných klik se tu leští leda tak rituální dýky a ega boháčů. Virgil není jen adresa pro lidi, co nevědí, co s penězi, ale v podstatě satanský start-up. Místní nájemníci vyměnili zbytky své lidskosti za nesmrtelnost a k jejímu udržení potřebují občas někoho vykuchat. Asia se tak místo vysavačem ohání brokovnicí, zatímco se snaží probojovat rozsáhlou budovou a získat to, pro co sem přišla.

Pražské Divadlo Bez zábradlí má opět o něco bohatší repertoár. Nejnovějším přírůstkem se stala hra dramatika Noëla Cowarda s názvem Soukromé životy s Janou Strykovou a Jiřím Hánou v hlavních rolích.

Olmo Omerzu nás v Nevděčných bytostech bere na dovolenou, kterou byste nepřáli ani svému největšímu nepříteli, natož vlastní rozvrácené rodině. Příběh o lidech, kteří jsou k sobě připoutáni neviditelnými řetězy viny, lásky a totálního nepochopení, a kteří se snaží veslovat v lodi, do níž už dávno teče. A zatímco se otec David pokouší lepit díry v trupu pomocí humoru a předstíraného optimismu, jeho dcera Klára se rozhodla, že nejlepším způsobem, jak přežít, je prostě pomalu zmizet. Doslova.

Těmito slovy otevírá Petunie Dursley první oficiální trailer, ve kterém se představuje seriál ze světa Harryho Pottera. Po více jak 25 letech se budeme moci znovu ponořit do magického příběhu o chlapci, který přežil. Co na vyprávění řekne současná mladá generace? A jak budou s novým pojetím spokojeni ti, kteří na Harrym Potterovi vyrostli a ve schránce hledali svůj dopis?

V závěru ledna roku 2024 měli dobrovolníci z organizace Červený půlměsíc spoustu práce. Řešili tísňové volání dívky, která uvízla v autě ve čtvrti Tel Al-Hawa v Gaze, která byla pod palbou izraelské armády, která zároveň blokovala humanitární i jakoukoli jinou pomoc místním civilistům. Než dívka stačí pořádně říct, o co jde, je evidentně zastřelena. V autě se už nachází více mrtvých těl. Mezi svými příbuznými zůstává živá pouze Hind Radžab – malá holčička, která se teprve chystá objevovat svět. Místo toho trčí uprostřed nepřátelské palby a marně dobrovolníky žádá, aby ji přijeli vyzvednout a aby ji vzali do bezpečí. Nejdříve se totiž musí zajistit, aby se nic nestalo těm, kteří ji mají zachránit. A to podle nastavených regulí není jen tak.

Na ptáky jsme krátký, Máma, Klára, Karviná, Mumuland, Sametová, Láska je láska a mnoho dalších hitů zazní v nejnovějším počinu tvůrčí dvojice Petr Kolečko a Michal Suchánek. Muzikál Andělé je nejen plný oblíbených písní, ale i strážných andělů, kteří už po staletí provozují strážní agenturu a řídí se heslem: "Dobro se neudělá samo..."

Hned na úvod budeme v podstatě upozorněni na to, že v březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo, sice byl to ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase. A ti, kteří měli přijít, nepřišli ... Ne, samozřejmě je to trochu jinak. Jsme upozorněni na to, že uvidíme dramatizaci určitých událostí, které během konverzací pronesl určitý člověk. Už se ví, že tím člověkem byl Henry Lee Lucas, který si ve své vyšinuté mysli přivlastňoval i vraždy, které ve skutečnosti nespáchal. Něčeho podobného se dopouštěl také Sture Bergwall (aka Thomas Quick), o kterém vypráví drama Dokonalý pacient. Filmový Henry však představuje zcela samostatnou kapitolu.

Když se řekne „české intimní drama o partnerské krizi“, většině diváků naskočí kopřivka z představy dvou hodin šeptání v šedi panelákového obýváku, prokládaného dlouhými pohledy do dřezu se špinavým nádobím. Jenže režisérka Jitka Rudolfová se scenáristkou Lucií Bokšteflovou nám v novince Tanec s medvědem naservírovaly emocionální guláš, který sice pálí jako čert, ale po jehož pozření máte pocit, že jste konečně po dlouhé době v kině viděli něco, co se blíží opravdové lidské zkušenosti a nesvíjí se ve scenáristické křeči.

Do kin vstoupilo drama o odvaze rozhodnout se s názvem Tanec s medvědem. Ústřední pár, na jehož bedrech leží břímě onoho rozhodnutí ztvárnili Pavla Gajdošíková a Kryštof Hádek. A právě Kryštofa se týkala již zmíněná oslava.

Pokud máte pocit, že váš život postrádá směr, nezoufejte, hlavní hrdina filmu Tajný agent je na tom podstatně hůř. Režisér Kleber Mendonça Filho nás bere na 161 minut dlouhý výlet do brazilského Recife roku 1977, kde je vlhkost vzduchu přímo úměrná politické paranoie a kde mrtvola u benzínky slouží jako švédský stůl pro divoké psy. Příběh je v jádru prostý jako facka od diktátora: Armando (Wagner Moura) se skrývá před komplikovanou minulostí a chce utéct s malým synem do exilu. Zatímco Armando v přestrojení za úředníka Marcela čeká na falešné pasy, listuje zaprášenými archivy a hledá důkaz o existenci své matky, kterou nikdy nepoznal, a po krku mu jdou nájemní vrazi.