Červený koberec

Zmíněná herecká legenda se v daném žánru cítí jako ryba ve vodě. A velké ryby tentokrát ztvárňuje hned dvě. Vito Genovese a Frank Costello byli kamarádi prakticky už od dětství. Později se scházeli v New Yorku v klubu pojmenovaném Alto Knights, neboť se dali na mafiánskou dráhu zločinu. Oba mají rozdílné povahy. První jmenovaný je prudší, zbrklejší. Druhý je rozvážný a přemýšlí o možných důsledcích svých rozhodnutí. V době, kdy Frank šéfuje, se Vito rozhodne, že bude nejlepší, když půjde jeho kamarád „spát s rybama“, aby se sám mohl chopit moci. Na první pohled fatální průstřel Frankovy hlavy se však ukáže býti jenom život neohrožujícím škrábnutím. Přejít tuhle událost mávnutím ruky by v prostředí organizovaného zločinu byla chyba. Takže se nabízí otázka, jaké z toho budou vyvozeny konkrétní důsledky.

Přijměte pozvání na večeři, na které se sejde vaše vlastní uvadající manželství, láhev tequily a sousedé z horního patra, jejichž hlasitý sex vám pravidelně třepe lustrem nad hlavou. Režisérka Olivia Wilde jako filmařka bývá trestuhodně podceňována, přičemž její režijní rukopis vykazuje neobyčejnou schopnost dolovat z herců vrstevnaté, jemné a hluboce emotivní výkony.

Italský režisér Umberto Carteni přichází s námětem, který byl v minulosti už mnohokrát zpracován. Napravit problematickou třídu se snažila třeba už Michelle Pfeiffer v Nebezpečných myšlenkách nebo Hilary Swank ve filmu Mezi řádky.

Mladší sestra Sherlocka Holmese, která si hraje na odvážnou mladou detektivku se vrací na Netflix ve svém třetím pokračování. A tentokrát řeší velmi zapeklitý případ: Někdo unesl samotného Sherlocka! Podaří se jí najít bratra včas a zastavit jeho únosce ještě než dojde k tomu nejhoršímu?

Když se na plátnech kin poprvé objevili ti malí, žlutí, užvatlaní podivíni s neodolatelnou touhou sloužit těm největším padouchům planety, málokdo tušil, že se z nich stane absolutní popkulturní fenomén. Sedmý příspěvek do tohoto rozsáhlého univerza slibuje něco trochu jiného než jen další variaci na řádění s Gruem. A minimálně v první polovině se mu daří tento slib plnit s nečekanou grácií. Režisér Pierre Coffin se rozhodl otevřít filmový archiv a uhranout nejen děti, ale i jejich rodiče či prarodiče. Výsledek je však nakonec rozkročený mezi genialitou a únavným průměrem.

I přes tropická horka a přívalové deště začalo natáčení nové šestidílné série, která divákům přinese hluboký příběh o manipulaci, zneužívání důvěry a hranicích mezi vinou a obětí. Psychologické drama My nejsme sekta vzniká pod režisérskou taktovkou Andrey Sedláčkové, která je zároveň i autorkou scénáře. Hlavních rolí se chopili Tatiana Dyková, Sarah Haváčová, Matěj Hádek, Ivana Chýlková, Petr Lněnička a Zuzana Stivínová.

DCEU (DC Extended Universe) už je minulostí a nový DCU (DC Universe) má navázat na úspěch MCU (Marvel Cinematic Universe). V minulém roce celý plánovaný vesmír započal Supermanem, teď přišel čas na Supergirl neboli Karu Zor-El. Nabízí se otázka, jestli to náhodou není tak, že komiksovým bijákům do značné míry už neodzvonilo, přestože se pravdivě říká, že superhrdinové a superhrdinky dodávají divákům a divačkám naději. Jenže po té masáži, která byla nastartována už téměř dvacet roků zpátky, se zachraňování nevinných a planety Země už možná malinko omrzelo. Tedy, Spider-Man tohle tvrzení ve Zbrusu novém dni nepochybně popře, protože trailer na YouTube překonal rekord v počtu zhlédnutí během prvních čtyřiadvaceti hodin od zveřejnění. Bylo jich bezmála 720 milionů, což by naznačovalo, že by tržby mohly překonat hranici dvou miliard dolarů. Nicméně, s popularitou Petera Parkera a jeho „pavoučího“ alter ega ostatní superhrdinové, včetně Supermana, prakticky nemůžou soupeřit.

Druhá série reality show Farma Česko odstartovala. Do filmaři postavených budov se nastěhovalo 13 farmářů, kteří bojují i finanční odměnu. Jak nová farma vypadá okomentoval loňský finalista Adam Raiter, který nás novou lokací provedl a zavzpomínal na svoji účast.

Když venku teploměr přesáhne dvacet stupňů a v obchodech se objeví akční letáky na brikety a špekáčky, tuzemští režiséři dostanou neodolatelnou touhu natočit „hřejivou letní komedii“. Recept je obvykle stejný: vezme se nějaká česká díra, hrst populárních herců, přimíchá se trocha té nostalgie po dobách, kdy bylo máslo a pivo levnější, a celé se to zalije prosluněným vizuálem. Novinka Po večerce do tohoto žánru zapadá jako dobře zatlučený stanový kolík. Je to neškodná, odpočinková rodinná záležitost, která nikoho neurazí, nikoho nepopudí, ale bohužel ani v nejmenším nepřekvapí.

Jacqueline „Jackie“ Cruzová šéfuje společnosti Air Cruz a k tomu taky sama pilotuje letadlo, což se určitě bude někdy hodit. Aktuálně řeší, řekněme, méně tradiční spor se společností Falcon Airlines. Za normálních okolností by jí s ním pomohl Peter Vance, jenže ten se málem udusil burritem. Jeho agendu tedy přebírá Daniel Blanchflower – přistěhovalec ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, který ve Spojených státech amerických zároveň potřebuje dostat z vězení svoji ségru-vražedkyni. Legální cestou, samozřejmě! Při běžném podání ruky Jackie snadno rozpozná, že se mu líbí. A protože je přitažlivost zjevně vzájemná, potkávají se (a souloží) i mimo pracovní dobu, přestože firemní politika je ohledně blízkých vztahů v práci nekompromisní. A kdo jiný by měl tenhle zákaz dodržovat než šéfka?

Před více jak třiceti lety jsme sledovali střet kovboje Woodyho s Buzzem Rakeťákem a jejich boj o hledání místa na slunci v neustále se měnícím světě dětského pokoje. Od té doby jsme s partou plastových hrdinů prožili dospívání jejich majitelů, loučení, ztráty i zdánlivě definitivní uzavření kruhu ve čtvrtém díle. Ohlášení dalšího pokračování proto u nejednoho diváka vyvolalo spíše skeptické povzdechnutí nad hollywoodskou mašinérií na peníze, která odmítá nechat nejúspěšnější značky v klidu odpočívat. Jenže režisér Andrew Stanton dokazuje, že v tomto příběhu stále zbyla kapka narativní mízy a že i zdánlivě zbytečný film může mít co říct.

Že bude jubilejní 60. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary výjimečný, naznačovala nejen kulatá pořadová číslovka, ale i téma vizuálu, kterým je červený koberec. Dnešní tisková konference navíc očekávání tučně podtrhla, protože hvězdný guest list je opravdu dlouhý. K již oznámeným - Maggie Gyllenhaal a Jesse Eisenberg - přibyla celá řada významných jmen, a to Dustin Hoffman, Juliette Binoche či či Kevin Bacon.

Český horor je podívaná natolik vzácná, že když ji vidíme, automaticky máme chuť se přikrčit a ani nedutat, abychom ji nevyplašili. Když se v tuzemských kinech objeví kousek, v jehož synopsi figurují nemrtví, policajti a Vladimír Polívka, filmový fanoušek zbystří. Jelikož jde navíc o projekt mladých tvůrců, je třeba přepnout do režimu shovívavosti. Všichni víme, jak to chodí. Peněz není nikdy nazbyt, žánrové propriety jsou drahé a v zemi, kde se točí primárně sto třicátá variace na krizi středního věku, je každá žánrovka malým zázrakem. Snímek Tahle párty je DEAD režiséra Adama Kůse sice vstupuje na scénu s poměrně divokými kartami, a i když s nimi občas tak trochu podvádí, jedno se mu upřít nedá: má v sobě mladistvou drzost, pár naprosto geniálních momentů a jednu z nejzábavnějších romantických linek, jaké český film za poslední roky zažil. Škoda jen, že se v druhé polovině sám mění v zombie, co neví kudy kam.

Zatímco opravdu proslulí brazilští fotbalisté se počítají na desítky, z těch mexických dosáhla na ikonický status prakticky jen hrstka. Hugo Sánchez, Cuauhtémoc Blanco, Andrés Guardado, Jorge Campos, Javier „Chicharito“ Hernández a Guillermo Ochoa si díky svému umění vysloužili spoustu respektu, avšak pro mnohé stojí ještě o stupínek výš Rafael Márquez, který si zahrál na pěti mundialech a který naučil svoje krajany a krajanky fandit i Barceloně, ve které se potkal nejen s Ronaldinhem či Lionelem Messim. Na letošním turnaji funguje jako asistent hlavního kouče mexické reprezentace Javiera Aguirreho (který v tomto dokumentu taky promluví), přičemž se ví, že se už příští měsíc jistojistě posune na jeho místo.

Hráče jako Ronaldinho nejoblíbenější sport na světě, minimálně tedy v těch nejsledovanějších ligách, aktuálně v podstatě nenabízí. Nejblíže k němu asi má Lionel Messi, ačkoli jeho styl se přeci jen liší. Jejich cesty se protnuly během společného působení v FC Barcelona, kde brazilský génius tomu argentinskému po příchodu do prvního týmu pomáhal. Oba se stali mistry světa, oba dosáhli na Zlatý míč – Ronaldinho jednou, Messi osmkrát, což představuje absolutní rekord. Zároveň to jednoznačně dokazuje, že ač měli oba skvěle našlápnuto, jejich kariéry se ubíraly docela jiným směrem. Leo vydržel na vrcholu dvacet roků, zatímco Ronaldinhovi se doopravdy klaněl svět asi tak čtvrtinu tohoto období.

Nový snímek Guye Ritchieho přichází do kin s oslňujícím vizuálem a obsazením, které by mu mohla závidět nejedna současná hollywoodská produkce. Když se však podíváme pod na první pohled dokonalou povrchovou úpravu, zjistíme, že se uvnitř skrývá jen velmi málo skutečného obsahu. Šedá zóna je filmem, který je bezpochyby stylový a pohledný, ale zároveň až bolestivě bez nápadů a vášně. Je to ukázkový příklad moderního akčního thrilleru, který si plete zamotanost s chytrostí a chladnou profesionalitu s absencí jakékoliv osobitosti. Pokud by na plátně nebyly neustále k vidění tak atraktivní a známé tváře, Ritchieho nadupaný, avšak v jádru naprosto prázdný děj, by diváky s největší pravděpodobností neměl čím zaujmout.

Francouzské drama Soukromý život režisérky Rebeccy Zlotowski se hned od úvodních titulků, kdy kinem burácí skladba Psycho Killer od Talking Heads, tváří jako rafinovaná, temně humorná hříčka, která se úspěšně vzpírá škatulkám běžné žánrové produkce. Snímek nabízí mimořádně podmanivou, neustále se proměňující a vyvíjející podívanou, jíž s naprostou suverenitou dominuje Jodie Foster v roli pařížské psychoanalytičky Lilian.

Hollywood si nepopiratelně prochází krizí. Pořád v něm ale naštěstí působí režiséři, kteří ji pomáhají snižovat, protože se všeobecně předpokládá, že pokaždé dodají filmovou Událost s velkým ‚U‘. K takovým se řadí James Cameron, Martin Scorsese, Andrew Niccol, Clint Eastwood, David Ayer a jen hrstička dalších. Pochopitelně do této sorty patří i Steven Spielberg, třebaže na rozdíl od prvního jmenovaného posílá do kin filmy o poznání častěji. Po snímcích Firelight, Blízká setkání třetího druhu, E. T. – Mimozemšťan a Válka světů opět řeší přítomnost mimozemských bytostí na planetě Zemi. Existují žánry a subžánry, ve kterých se mnoho nového už vymyslet nedá – např. katastrofický či slasher horror. Nicméně ve sci-fi s emzáky v našem světě (nemusí jít nutně o invazi) určitý prostor na inovace teoreticky pořád zůstává.

Režisér John Carney měl před kamerou Markétu Irglovou a Glena Hansarda, Keiru Knightley, Marka Ruffala či Paula Rudda, ale nejdůležitější roli v jeho filmech vždycky hraje hudba! V podstatě jde o trademark, který jej dvacet roků odlišuje od naprosté většiny ostatních režisérů a který dělá jeho tvorbu snadno rozpoznatelnou. Mezinárodní publikum poprvé zaujal díky Once a pokračoval tituly Love Song, Sing Street, Flora a syn a Srdcovka. V každém nahlíží na hudbu z trochu jiného úhlu pohledu a pokaždé ji taky kombinuje s jinými pozoruhodnými tématy. Tentokrát prozkoumává i stinnou stránku hudebního průmyslu, v jehož rámci může – stejně jako v tom filmovém nebo literárním (viz drama The Words či thriller Tajemné okno) – dojít na situaci, kdy někdo někomu ukradne výjimečnou práci a vydává ji za svoji.

I když na ostrově strávili neuvěřitelných 72 dnů, na výsledky si museli počkat několik týdnů, protože po finální kmenové radě Ondřej Novotný hlasy zapečetil a přečetl je až na historicky prvním živém finále v Praze. Na vyhlášení show Survivor 2026 v přímém přenosu dorazili nejen všichni účastníci, ale i fanoušci a rodinní příslušníci hráčů.

Příběh, resp. možná spíše dění je rozprostřeno do pěti červencových dnů roku 2004. Zajímají nás však dvě časové roviny, takže se vrátíme i do 80. let minulého století. Hlavní hrdinkou je nesmírně sympatická Marina, která naposledy slavila osmnáctiny a která míří do známého galicijského města Vigo, aby vyplnila mezery ve své vlastní minulosti. Oba rodiče byli závislí na tvrdých drogách, takže se už od dětství protlouká světem bez nich. Chce studovat film. A když na matrice zjistí, že bude potřeba v jisté věci zjednat nápravu, vydá se tady za svými žijícími příbuznými, kteří by jí snad mohli vypomoct osvětlit nějaké nejasnosti. Matčin deník sice na první pohled představuje dobrý zdroj informací, ale vzhledem k tomu, že její nejlepší kamarád byl na heroinu, se jim nedá stoprocentně věřit.

Česká verze dating show Are You The One, ve které deset nezadaných mužů a deset nezadaných žen hledá svou ideální životní lásku, právě začíná. Od dnešního dne můžeme sledovat skupinu singles z Česka a Slovenska, která se potká v luxusní vile v Thajsku. Jejich společným soužitím nás budou provázet Gabriela Gášpárováa Petr Havránek.

Když se na přelomu tisíciletí bratři Wayansové chopili tehdejší vlny do sebe zahleděných devadesátkových hororů jako Vřískot nebo Tajemství loňského léta, byla to trefa do černého. Vtipy o tělesných tekutinách, trávě a popkultuře tehdy šikovně parodovaly filmy, které samy o sobě balancovaly na hraně sebeironie. Jenže o čtvrtstoletí později se tatáž tvůrčí sestava pokouší o oživení žánru, který sama pomáhala pohřbít. A tak dostáváme podívanou imitující povrchní znaky svých předchůdců, zatímco kreativní jiskra, jež nás kdysi nutila smíchy prskat popcorn na sedadla před sebou, už dávno vyhasla.

Ještě nebyl oficiálně ani dospělým, když se u něj začaly projevovat hlasové i tělesné tiky. John se najednou začal potýkat s Tourettovým syndromem. Rodiče ho kárali, že si vymýšlí. Spolužáci se mu smáli, protože začal být jiný. Sám musel zapomenout na fotbalovou kariéru, jelikož přestal mít kontrolu nad vlastním tělem. Jeho handicap pocítil i pan ředitel, který si to nenechal líbit. Psala se první polovina 80. let minulého století a okolí nechápalo. Nejpozději po letošním udílení BAFTA Awards pochopili snad už úplně všichni, neboť to byl právě John Davidson, jehož příběh zvěčnili filmaři na plátně prostřednictvím Přísahám, že za to nemůžu, kdo zcela neúmyslně zařval při slavnostním udílení neuctivé slovo začínající na písmeno ‚n‘ na prezentující afroamerické herce Michaela B. Jordana a Delroye Linda.

Představte si, že jste náctiletý kluk, co doma na koleni plácá zneklidňující videa na YouTube, a najednou vám na dveře zaklepe prestižní studio A24, vrazí vám do ruky kufřík peněz a jako bonus do hlavní role přibalí Chiwetela Ejiofora. Ne, nejde o mokrý sen ambiciózního studenta FAMU trpícího spánkovou deprivací. To je realita nyní jednadvacetiletého Kanea Parsonse, který vzal internetový fenomén z hlubin fóra 4chan a vytvořil z něj jeden z nejpozoruhodnějších a vizuálně nejdrzejších hororů posledních let. Generace odchovaná nekonečným scrollováním audiovizuálního odpadu právě definitivně vtrhla do kin, respektive za kamery. Tohle není žádný klasický levný lekačkový brak pro puberťáky. Snímek Backrooms má zatraceně nóbl fasádu, uhrančivou atmosféru a koule na to být naprosto nekompromisně divný.

Společnost Mattel přišla nejen se slavnou Barbie, ale na začátku 80. let chtěla nabídnout také něco pro kluky. Tak vznikla řada akčních figurek Masters of the Universe, ke kterým začaly vznikat komiksy. Ty se postupně proměnily ve slavný seriál a došlo i na filmy.

Irský herec Aidan Gillen, kterého všichni známe jako intrikánského a vypočítavého Petyra „Malíčka“ Baeliše ze seriálu Hra o trůny nebo politika Tommyho Carcettiho ze Špíny Baltimoru zavítal do Zlína. V rámci 66. ročníku Zlín Film Festivalu uvedl spolu s režisérem Lancem Dalym a hercem Dallánem Woodsem drama Trad.

Seznamte se s pane Rybkou – žije hluboko v oceánu, v tichém podmořském světě, kde si pečlivě střeží svůj klid. Ten je však nenávratně narušen, když mu do něj nečekaně vtrhne malý energetický mořský koník Pip. Jeho život se rázem obrací vzhůru nohama, stejně jako i jeho domov (doslova), a tak se s Pip vydává na výpravu za magickou zlatou rybkou, která údajně plní přání a mohla by pomoct oběma navrátit jejich domovi. Na cestě zažívají kupu dobrodružství a pan Rybka zjišťuje, že možná není tak špatné, mít nějaké kamarády.

John Travolta nám svým režijním debutem chce ukázat svět, který už neexistuje, a tak se rozhodl adaptovat svou vlastní „dětskou knížku“ z roku 1997. I když výsledek možná není filmařským veledílem a v lecčems působí spíše průměrně, má v sobě tolik roztomilosti a čistého nadšení, že mu ty drobné přešlapy jsme ochotni odpustit. Je to zkrátka stylový, konejšivý, nenáročný výlet do minulosti, který máte za hodinu za sebou.

Ema Businská, Tomáš Weber, Filip František Červenka a Tadeáš Moravec, tato čtveřice mladých a talentovaných herců se stala Young Stars již 66. ročníku Zlín Film Festivalu. Tři herci a jedna herečka mají za úkol nejen potkávat se s fanoušky a povídat si s nimi, ale i přiložit ruku k dílu. I letos se sázelo a křtilo.

Úspěšná a svérázná série Tomáše Magnuska pokračuje pátou částí, která teprve pořádně šokuje. Tentokrát ovšem už ne z obsahového, ale z řemeslného hlediska, protože používání sprostých slov se v českých komediích bohužel stalo téměř standardem. V tomto případě ovšem svoje opodstatnění mají. Bastardi: Gde Majer? je skutečně první zcela profesionální Magnuskův film, který opravdu snese všechna nejpřísnější kritéria. Vizuální stránka vypadá velmi dobře, tj. nikde není ani známka amatérismu, jaký jeho režijní i producentskou tvorbu doprovázel od Pamětnice až po Bastardy: Reparát, ačkoli tam už se dalo vysledovat, že nastoupil na správnou cestu skutečných filmařů. Co se vypravěčských schopností týče, pořád vidíme určité mezery, protože letošní část obsahuje hrstku scén, které nedávají smysl, postrádají pointu a příběh nikam neposouvají. Pouze prezentují autorův spontánní nápad, o kterém se domníval, že bude vtipný, ale není. Takže kdyby zůstaly ve střižně, nic by se nestalo.

Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Akumulátor 1, Jízda, Tři bratři a vlastně i Kuky se vrací. Každý z těchto projektů byl v době uvedení buď hojně navštěvovanou filmovou událostí, anebo si vysloužil uznání od kritiků. Minimálně první čtyři vyjmenované se dodnes naprosto zaslouženě pyšní vysoké divácké oblibě, jelikož patří skutečně k tomu absolutně nejlepšímu, co u nás po roce 1989 na poli kinematografie vzniklo. Po strništi bos se jenom chvílemi rozpomíná na proslulou svěrákovskou poetiku, zatímco Betlémské světlo je už vyloženě nejméně svěrákovským počinem Jana Svěráka. Jeho novinka nazvaná Pět švestek potvrzuje, že se jedná o naprosto vynikajícího režiséra, který má řemeslo v malíku a z herců a hereček dokáže vždycky dostat to úplně nejvíc nejlepší. Jenže režie pochopitelně není při práci na audiovizuálním titulu jedinou důležitou složkou.

Na premiéře svého celkově dvanáctého celovečeráku si s námi držitel Oscara na několik minut sednul k jednomu stolu.

Pokud jste si někdy říkali, že slavné politické alegorii George Orwella Farma zvířat chyběly k dokonalosti prdící vtipy, digitální Cybertruck a rapující prasata, máte nesmírné štěstí. Režisér Andy Serkis (kterého známe spíše jako Gluma z Pána prstenů nebo Caesara v Planetě opic) bojoval za tuto pohádku více jak dekádu a zhmotnil noční můru všech spisovatelů. Vzal totiž původní dílo, tedy geniální, břitkou, mrazivou a nekompromisní satiru na stalinismus, a vytvořil z ní, jak to jen popsat… animovaný ekvivalent lobotomie pro celou rodinu.

Ze Západozemí až do Zlína je to sice kus cesty, ale irský herec Aidan Gillen přijal pozvání organizátorů Zlín Film Festivalu a přijede se do východomoravského města potkat s fanoušky. Vidět se s ním budeme moci hned několikrát, a to nejen v kině, ale i na červeném koberci.

Moderní pohádka mnoha mladých párů? Opustíte předražený podnájem, prodáte ledvinu, abyste si pořídili obytnou dodávku, nabalíte outdoorové hadry a vyrazíte vstříc západu slunce a instagramovému „vanlife“ snění. Přesně takhle začíná Pasažér. Režisér André Øvredal, který nás kdysi tak příjemně mrazil v pitevně u Tajemství smrti slečny Neznámé, se tentokrát rozhodl vyměnit klaustrofobní kouzlo venkovské márnice za otevřenou dálnici. Jenže zatímco minule mu motor šlapal jako švýcarské hodinky, jeho nejnovější hororový road trip dopadl tak, že režisér prostě a jednoduše usnul za volantem.

Představte si, že se sejdou tvůrci Deadpoola, režisér legendárních komedií Něco na té Mary je a Blbý a blbější, a dva herci s nesporným komediálním talentem, aby stvořili film o kondomu, který kryje i varlata. Zní to jako slibný recept na ujetou, nekorektní jízdu, že? Jenže výsledek s názvem Kdo neskáče, nemá Kule hop! (v originále mnohem údernější Balls Up) připomíná spíše situaci, kdy vám v luxusní restauraci místo michelinského zážitku naservírují oschlou sekanou z minulé středy a ještě se tváří, že byste jim měli poděkovat.

Fanoušci Mandaloriana a Grogu se dočkali, protože jejich oblíbená seriálová dvojice doputovala na velké plátno. Akční sci-fi snímek výstižně pojmenovaný Mandalorian a Grogu se již od jeho oznámení těšil velkému zájmu fanoušků a slavnostní premiéra nebyla výjimkou. Foyer pražského multikina praskalo doslova ve švech, a to nejen pod náporem milovníků Star Wars ságy, ale i cosplayerů.

V listopadu roku 2019, pět týdnů před premiérou celkově deváté epizody nazvané Vzestup Skywalkera, tj. do letošního května posledního v kinech uvedeného filmu ze světa Star Wars, byla spuštěna streamovací platforma Disney+. Diváky a divačky si okamžitě získal na ní uvedený seriál Mandalorian, za kterým stojí jako hlavní tvůrce Jon Favreau, kterému s natočením čtyřiadvaceti kapitol pomohli hvězdní kamarádi Robert Rodriguez (Sin City), Taika Waititi (Thor: Ragnarok), Peyton Reed (Ant-Man), Carl Weathers (Apollo Creed ze série o Rockym), Dave Filoni (současný prezident Lucasfilmu) a kamarádka Bryce Dallas Howard (Claire z původní trilogie Jurský svět). Jon Favreau některé epizody sám režíroval a na židli s nápisem „Director“ usednul i během natáčení této celovečerní verze.

Již za týden, tedy ve čtvrtek 28. května 2026, startuje 66. ročník Zlín Film Festivalu. Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ovládne Zlín na celých sedm dnů a nabídne všem návštěvníkům bohatý filmový i doprovodný program. Na co všechno se můžeme těšit?

Režisér Kyle Balda a scenárista Craig Mazin vytvořili dílo, které zavání vražednými hádankami ve stylu Agathy Christie, ale místo lidských šedých buněk mozkových zde úřadují tvorové porostlí tou nejjemnější vlnou. Výsledkem je filmový svetr utkaný z laskavosti a jemného humoru, který dokáže zahřát celou rodinu. Když se do něj zachumláme, užijeme si neodolatelnou kombinaci hravého děje s překvapivě vážnými tématy.

Příběh nekončí... Tak zněl název, dnes již ikonické, finálové hymny reality show SuperStar, která se po letech vrací na televizní obrazovky. Letos na podzim se budeme moci opět těšit na nezapomenutelné pěvecké výkony soutěžících, nové příběhy a bezesporu i nové legendární výroky porotců, kteří budou rozhodovat o osudech soutěžících. Kdo letos obsadí porotcovská křesla?

Právě tento úkol se stal středobodem první ukázky nové české komedie Dovolená v Českém ráji. Manželský pár Milan a Týna (Tomáš Jeřábek a Magdalena Borová) se snaží zachrání vztah během dovolené v kempu v Českém ráji, i když Týna by raději vyrazila k moři. Režisérem a scenáristou se stal Adam Koloman Rybanský, který má na svém filmařském kontě i snímek Kdyby radši hořelo.

V nedělí 22. února 2026 jsme mohli poprvé vidět týmy Jelýtka (Vavřinec Hradilek, Tomáš Slavík), Zrádci (Nicole Šáchová, Jan Tuna), Něco jako pár (Petra Lukešová, Filip Hromadník), Kaskadérky (Hana Dvorská, Míša Dvorská), Chicas (Adéla „Icy“ Picková, Ester Švrčinová), Toužimáci (Jiří Horník, Ivana Mikulová), Rychlá rota (Miloš Hladík, Roman Rossi), Dvojčata (Sandra Černodrinská, Viola Černodrinská) a Alga (Džamila „Džami“ Andrejeva, Damir Andrejev) vydat se za dobrodružstvím Asia Express napříč Kambodžou, Laosem a Thajskem. Jak dopadne velké finále bylo možné sledovat o necelé tři měsíce později nejen na Prima+, ale i v multikinech napříč Českou republikou. V Praze proběhla navíc speciální projekce, na kterou zavítali téměř všichni účastníci.

Sledovat dokumentární snímek Zlatá vařečka je zážitek natolik specifický, že by se dal přirovnat ke konzumaci samotné ovesné kaše bez špetky cukru: je to hutné, šedivé, lepí se to na patře a my vlastně nevíme, jestli jde o lék na podzimní depresi, nebo její přímá příčina. Režisér Constantine Costi nás bere do skotského Carrbridge na mistrovství světa v přípravě ovesné kaše, a pokud vám to zní jako začátek vtipu, který nikam nevede, nejste daleko od pravdy.

Již za měsíc startuje 3. ročník Empathic Film Festivalu, který se tento rok uskuteční v jihočeském Písku. I když se změnila lokace, o oblíbeného moderátora nepřijdeme. I letos se tohoto postu chopí Milan Peroutka, který nás od 17. do 19. června provede programem čítajícím oceňované české i zahraniční filmy, studentské filmové přehlídky a debaty s tvůrci i odborníky. Letošní ročník otevře témata Alzheimerovy choroby, závislostí, mezilidských vztahů, duševního zdraví nebo vlivu sociálních sítí na současnou společnost.

Jo, tenhle počin jednoznačně spadá do kategorie artových. Tak jako předloňský biják Na cestě s mámou od Hilmara Oddssona, ale z něj na rozdíl od letošního čteme velmi silný osobní podtext. Co nám z bylo z lásky skutečně ukazuje věci, kterým nerozumíme. Nic prastarého ani animálního na tom ale není. Vypadá to, že snad v každé kinematografii tvoří filmaři natáčející vysoce působivé projekty, které vyvažují ti, kteří také chtějí natáčet, nicméně při sledování jejich snímků se nelze zbavit dojmu, že sami vlastně ani nevědí proč. Například v Rumunsku respektovanou filmografii Sergiua Nicolaescua do určité míry takto vyvažuje Radu Jude. Ve Francii pracují Justine Triet, Jacques Audiard, Céline Sciamma nebo François Ozon, proti nimž jde Olivier Megaton. Na Islandu mají vedle Elfara Adalsteinse, Benedikta Erlingssona, Baltasara Kormákura a Rúnara Rúnarssona právě Hlynura Pálmasona, u něhož bychom opravdu nehádali, že mu teprve bude dvaačtyřicet.

Film, který ukazuje, že pro některé druhá světová válka v roce 1945 neskončila.

Damian McCarthy už ve svých předchozích filmech potvrdil, že ticho je v jeho rukách nebezpečnější zbraní než nabitá pistole. Umí ho napnout k prasknutí a pak nás v něm nechat topit. Má vzácný dar vidět zlo tam, kde ostatní vidí jen prázdný kout nebo neškodnou tmu, a tuhle svou optiku nám v Hokum zručně vnucuje. Hraje si s naším instinktem, který nám našeptává, že něco je v nepořádku. Tentokrát nás bere do zchátralého hotelu, místa, které vypadá, že se živí špatným svědomím svých hostů a zapíjí ho deštěm smíšeným s whisky.

Holčička Conni stráví nějaký čas s dědou, se svým kamarádem Simonem, kamarádkou Annou a jedním pohodovým kocourkem. Vypadá to, že všechno proběhne v naprosté pohodě a nebude potřeba cokoli důležitého řešit. Možná s výjimkou trochu nepříjemného chování souseda pana Oswalda, který si neustále na něco ztěžuje. My víme, že mu to nemůžeme mít za zlé, jelikož se prostě vypořádává se ztrátou. Jenže, jak uvidíme v závěru, každá voda nakonec steče dolů. Taky se v okolí pohybuje liška, o kterých se ví, že můžou mít vzteklinu. To ovšem není případ filmu Conni: Tajemství jeřába. Jak už název napovídá, nesmírně podstatnou úlohu v něm totiž bude mít jiný druh zvířete.

Dokument pro všechny, kteří mají rádi Billie Eilish, Jamese Camerona, třetí rozměr a poctivě vytvářenou hudbu. Komu připadá spojení sil těchto dvou osobností nečekané a zvláštní, ten by si měl připomenout, že když Tom Tykwer spolupracoval s tehdejšími sourozenci Lanou a Andym Wachowskými na epickém Atlasu mraků, bylo to ještě zvláštnější a nečekanější. Navíc, pro Billie je Hit Me Hard and Soft: The Tour už třetím koncertním filmem, přičemž ten první, tedy Happier Than Ever: Milostný dopis věnovaný Los Angeles (stále k dispozici na Disney+), spolurežíroval jiný geniální vizionář. Konkrétně se jedná o Roberta Rodrigueze, jenž s Jamesem Cameronem vyprodukoval sci-fi Alita: Bojový anděl. Tentokrát vzal sedmnáct kamer, aby s nimi zaznamenal, jak o bezmála půl století mladší zpěvačka zpívá a běhá a skáče a sedí a leží a mává a komunikuje a povídá …

Nejgeniálnější z bojových videoher v devadesátkách nebyla ta s názvem Body Blows. Nebyl to ani Street Fighter (jehož nejnovější filmové adaptace se letos taky dočkáme), nýbrž Mortal Kombat s postavami, které právem pronikly do popkultury, protože – a to je vždycky dobré připomenout – se jejich tvůrci John Tobias a Ed Boon (v cameo úloze ztvárňuje v letošním počinu barmana) nechali do určité míry inspirovat Velkými nesnázemi v Malé Číně od Johna Carpentera. Není divu, že už v polovině devadesátek vzniknul první film, který režíroval Paul W. S. Anderson. Od některých fanoušků si sice vysloužil hejty, ovšem i letošní biják potvrzuje, že manžel Milly Jovovich odvedl hned z několika úhlů pohledu vynikající práci. Sonya, Kano, Johnny Cage, Liu Kang, Scorpion, Sub-Zero, Lord Raiden, Kitana a Shang Tsung mají jasně daný charakter a ani na okamžik nepochybujeme o tom, jestli stojí na straně zla nebo dobra.

Představte si, že sedíte u babičky na nedělním obědě, krájíte řízek a najednou vaše dcera nebo neteř mezi sousty oznámí, že končí se školou, s kluky i s Instagramem, protože se „zasnoubila“ s Bohem a odchází do kláštera. Přesně do tohohle se pouští režisérka Alauda Ruiz de Azúa ve svém filmu Neděle. Postavy se dusí ve vlastní šťávě a největším speciálním efektem je zvuk lžíce cinkající o talíř. I přes tu tíhu tématu je tohle skvělá podívaná a přitom nejde o žádnou náboženskou agitku.

Tvůrci Lichožroutů a Čtyřlístku nás letos v létě vezmou na nově osídlenou planetu a seznámí nás s jedenáctiletou Rea a jejím kamarádem Andym. Oba najdou osamělé mládě neznámého tvore a rozhodnou se ho ochránit. A prázdninové dobrodružství může začít.

Jedním slovem prostě nuda. Tak by se dala ve zkratce celkem přesně popsat rádoby komedie Následky, která nedávno vstoupila na Apple TV+. Keanu Reeves se v ní představuje jako Reef Hawk, všemi oblíbená a milovaná hollywoodská hvězda. Když se jednoho dne objeví na povrchu záhadné video, kterým Reefa někdo vydírá, rozhodne se podstoupit preventivní cestu za vykoupením a postupně se omluvit každému, kterému kdy nějakým způsobem ukřivdil ve snaze napravit své chyby, postavit se svým démonům a předejít veřejnému vykoupení.

Snímek Melania je tady. A je to zážitek tak deprimující, že ve srovnání s ním je i sezení u zubaře zábavné jako finále hokejového mistrovství světa. Tento dokument, který produkovala sama hlavní “hrdinka” ve spolupráci s Brettem Ratnerem (režisérem, jehož kariéra v Hollywoodu skončila dřív, než řeknete MeToo), je kinematografická noční můra, která slouží jen k tomu, aby bohatý kamarád Donalda Trumpa mohl vlézt první dámě ještě hlouběji do patřičných míst. A v tom, je třeba uznat, uspěl.

V roce 2006 byl svět jiný: internet tu byl proto, abychom se přes něj dostali k Wikipedii a Facebooku, tištěné módní magazíny sloužily jako neotřesitelná bible vkusu, a Miranda Priestly dokázala jedním pohrdavým pohledem zničit kariéry asistentek i módních návrhářů tím nejzábavnějším způsobem. Tehdy jsme si naivně mysleli, že technologie budou jen nástrojem pro šíření naší kreativity, nikoliv jejím katem. Střih. O dvacet let později stojíme před Ďábel nosí Pradu 2 a nemůžeme se zbavit pocitu, že tohle není jen nostalgický výlet do minulosti, ale upřímná kritika moderního světa, která bolí víc než maraton v lodičkách od Blahnika.

Miranda, Andy, Emily a Nigel se všem (nejen) milovníkům luxusní módy před dvaceti lety neodmyslitelně vryli do srdcí snímkem Ďábel nosí Pradu a některé hlášky patří již k legendám. „Květy? Na jaře? Jak originální!“ Nyní do kin vstoupilo pokračování pojmenované Ďábel nosí Pradu 2 a přineslo s sebou nezměrnou dávku nostalgie. Nechybí ani dva modré pásky či kukuřičná polévka. Podívejte se, jak to vypadalo na pražské slavnostní premiéře.

Již za měsíc se město Zlín stane opět centrem filmů pro děti a mládež, protože tu bude od 28. května do 3. června probíhat již 66. ročník Zlín Film Festivalu. Organizátoři na pražské tiskové konference odhalili spoustu novinek v čele s Young Stars, zahajovacími filmy a dalším držitelem Zlatého střevíčku.

Ve filmu vystřídáme dva extrémy. Tedy, čistě co se počasí tyče. Nejprve zamíříme na norskou Trolí stěnu – neplést s Helsetkopen, kde Tom Cruise prováděl svůj motorkářský kaskadérský kousek v předposlední Mission: Impossible. Když už jsme u téhle série, její druhá část začíná lezením po skále. Toho se dočkáme i v Apexu, konkrétně v podání Charlize Theron, která to zvládá vlastně ještě lépe než její zmíněný kolega, potažmo než Alex Honnold, jenž lezl bez jištění na El Capitan v Yosemitském národním parku, jak vidíme v dokumentu Free Solo. Každopádně, nejprve bude nutné přebývat v závěsném stanu vysoko nad zemí. Tehdy Sasha byla ještě s Tommym. Bohužel došlo k nehodě, při které si musela zachránit život. To netušila, že o pět měsíců později se v nehostinné australské divočině dostane do situace, kdy bude muset znova řešit to nejcennější, co má (ne, nejde o Tommyho „šťastný kompas“).